Jdi na obsah Jdi na menu
 


Svatý Jan pod Skalou - Solvayovy lomy

Solvayovy lomy otevřela belgická firma Solvay, zabývající se zpracováním vápence pro chemické účely. Tato firma založila továrnu v Ústí nad Labem Neštěmicích a nejdříve vykupovala a dovážela vápenec z celých Čech. To se firmě finančně nevyplácelo a proto byl u obce Svatý Jan pod Skalou roku 1917 proveden geologický průzkum, který potvrdil požadovanou kvalitu materiálu. Solvay vykoupil pozemky, ihned se rozjely přípravné práce a také začala výstavba samotížné lanovky spojující lom s dráhou v Loděnicích. Již za rok přijel do Neštěmic první vlak naložený vápencem ze Solvayových lomů.

article preview

Solvayovy lomy jsme navštívili na závěr letní dovolené, kterou jsme strávili v nádherném Českém krasu, během které jsme byli ubytováni v Zadní Třebáni. Auto jsme zaparkovali v obci Svatý Jan pod Skalou a pak jsme se rovnou vydali do šíleného kopce nahoru na Svatojánskou skálu. Cestou jsme minuli kostel Narození sv. Jana Křtitele, který jsme prozkoumali o dva dny dříve a potom jsme již začali zdolávat první metry stoupání.

Svatý Jan pod Skalou 01 - vyhlídka na vápencové skále

Zanedlouho jsme se krátce zastavili u kaple Povýšení sv. Kříže, u které nás o dva dny dříve zastavil déšť a donutil nás k návratu k autu. Nic takového ale nyní nehrozilo, svítilo sluníčko a i teplota byla docela příjemná. Opět jsme se vnořili do lesa a krátce na to jsme narazili na další z panelů naučné stezky s názvem Svatojánský okruh. Vzápětí nás čekal nejtěžší úsek stoupání.

Svatý Jan pod Skalou - Kaple Povýšení sv. Kříže

Lesní pěšina se změnila v přírodní schodiště z hlíny a malých kmenů. Nechybělo ani dřevěné zábradlí. Zdálo se nám, že schodů je opravdu nekonečné množství, ale opět se potvrdilo pravidlo, že všechno jednou končí. Notně zadýchaní a zpocení jsme stanuli na křižovatce s dalším panelem zastavení naučné stezky. Doleva vedla cesta na Solvayovy lomy, my jsme se však vydali nejprve doprava ke Svatojánské vyhlídce u kříže.

Svatý Jan pod Skalou 06 - stoupání na vyhlídku

Pěšina vedla naštěstí již po vrstevnici a tak netrvalo dlouho a došli jsme na vyhlídku, kterou jsme o čtyřicet minut dříve viděli vysoko nad námi z obce Svatý Jan. Pokochali jsme se úžasným výhledem, odvážnější z nás zašli až ke kříži a pak jsme zde odlovili ještě kešku. Následně jsme se vydali po stejné stezce zpět na křižovatku, odkud jsme pokračovali rovně směr Solvayovy lomy.

Svatý Jan pod Skalou 17 - výhled z vrcholové skály

Brzy jsme z lesa vyšli na planinu a stanuli před železničním přejezdem. Byla to neklamná známka toho, že jsme se již ocitli v Solvayových lomech a to konkrétně v jejich jižní části. Překročili jsme koleje a šli jsme rovně po stezce okolo nich. Jednokolejná trať se najednou rozšířila až na šest vedle sebe, takže jsme si připadali jako na nádraží. Jen ta budova s pokladnami jaksi chyběla.

Solvayovy lomy 03 - koleje v jižní části lomu

Všimli jsme si, že trať zde tvořila smyčku a kousek dál se koleje zase spojily dohromady v jednu. Minuli jsme další ceduli naučné stezky a zatímco nalevo od kolejí se nacházel neodtěžený svah, napravo se otevřel obrovský prostor lomu Paraple. Přišli jsme až k okraji odtěžené skály a pod námi se objevila další velká plošina, jenž vznikla dřívějším odtěžením kopce. Před sebou jsme měli také velkou skalní stěnu, kterou zrovna zdolával jakýsi horolezec.

Solvayovy lomy 11 - lom Paraple

Po pár minutách pozorování blázna na laně jsme se vydali dál. Stezka nás přivedla zpět ke kolejím, které jsme přešli na druhou stranu a dál kráčeli podél nich. Železný had nás dovedl až na další širokou louku, kde spatřili budovu bývalé trafostanice a také něco jako dva totemy, které nás jen utvrdily v tom, že jsme si správně připadali celou dobu jako na divokém západě.

Solvayovy lomy 16 - koleje vedou do centra lomové těžby

A protože po nás nikdo nestřílel ani nás nehonili indiáni na koních, v klidu jsme si prošli expozici hornin Českého krasu. Náš geosynek zde našel odpovědi na svou earth cache a pak jsme se vydali dál. Na jednom z totemů jsme si přečetli, že se nacházíme v Jižním lomu u nádraží. Zároveň na sloupu bylo několik ukazatelů směru, odkud bylo možné do lomů také přijít.

Solvayovy lomy 21 - Expozice hornin Českého krasu v Jižní části lomu

My jsme ovšem pokračovali kolem obrovské židle, sestavené ze dřevěných hranolů a fošen k další obrovité věci. Cesta nás přivedla k velikému nákladním vozu, který zde vozil vytěženou zeminu. Jednalo se o dempr značky Terex 3305b. Při pohledu na něj nás napadlo, že bychom rozhodně nechtěli být v kůži řidiče, který píchl gumu. Když jsme si plechového obra prohlédli a vyfotili se u něj, kráčeli jsme dál.

Solvayovy lomy 26 - nákladní dempr Terex 3305b

Opět jsme následovali koleje a po chvíli jsme narazili na nákladní výklopné vozíky. Dnes byly již prázdné a rezavějící, ale v dobách své největší slávy jistě převezly mnoho tun zeminy a kamene. Naproti řady vozíků jsme pak spatřili vysloužilé jeřáby v různých provedeních, bagr a další techniku. Když jsme tyto stroje nechali za sebou, ocitli jsme se v samém srdci Solvayových lomů.

Solvayovy lomy 31 - vozíky, jeřáb a další technika u centra lomu

Konečně jsme stanuli na místě s pokladnou, budovou muzea a také stanicí, odkud vyjížděl na projížďku areálem vláček s turisty. A protože se blížilo pravé poledne a lidé již téměř celý vláček obsadili, na nic jsme nečekali a spěchali do pokladny koupit vstupenky jak pro jízdu po kolejích, tak pro následnou prohlídku muzea. Sotva jsme se posadili, přišel náš průvodce, zkontroloval vstupenky, pronesl pár vtipných poznámek a pak jsme se již rozjeli po trati.

Solvayovy lomy 35 - výletní vláček

Vlak nás vezl místy, kterými jsme sem přišli. U totemů náš strojvedoucí přehodil výhybku a pak jsme dojeli až do jižní části lomu. Vykroužili jsme kolečko a vydali se na zpáteční cestu. Během asi čtvrthodinové jízdy jsme ujeli jeden kilometr po kolejích o rozchodu 600 milimetrů. Když jsme se vrátili zpět do výchozího místa, vystoupili jsme nadšeni jízdou z vláčku a vydali se do budovy muzea.

Solvayovy lomy 34 - jízda výletním vláčkem

Stejný průvodce nám opět zkontroloval vstupenky a pak jsme vstoupili do první místnosti, kde jsme se seznámili nejprve s historií lomů, které zde otevřela na konci první světové války belgická firma Solvay, zabývající se zpracováním vápence pro chemické účely. Průvodce nám dopověděl historii a pak nás seznámil s dalšími doly v okolí a způsobem těžby.

Solvayovy lomy 46 - muzeum - expozice lomařství

V místnosti jsme si přečetli informace o lomech v Českém Krasu, ale též z prokopského údolí. Uprostřed místnosti jsme viděli pěkný a realistický model běžného provozu lomu z období kolem roku 1942. Prohlédli jsme si tak přibližný stav kolejí, cestu vápence od lomového vozíku přes drtič a třídič až do vozíky lanovky. V místnosti jsme ještě shlédli malou sbírku důlního záchranářství a protože se náš průvodce rozpovídal a téma těžby vzal opravdu zeširoka, strávili jsme zde čtyřicet minut. Někteří návštěvníci to nevydrželi a raději odešli.

Solvayovy lomy 45 - muzeum - expozice lomařství

Konečně jsme se přesunuli do druhé místnosti, ve které jsme strávili dalších čtyřicet minut. Zde jsme dostali spoustu informací o jeskyňářství. Na zdi jsme shlédli mapu lomů Amerika s kompletním štolovým systémem. Šílený průvodce se hodně těmto lomům věnoval a tak jsme se třeba dozvěděli, jak se zde těžilo či že legenda o německém vojákovi Hansi Hagenovi, který ve štolách Malé Ameriky strašil, byla vymyšlená. Ve vitrínách jsme pak viděli výstavku o mapování jeskyní, o pomůckách používaných speleology a o svítilnách, kterými si v podzemí lidé svítili na cestu.

Solvayovy lomy 48 - muzeum - expozice jeskyňářství

Po nekonečných chvílích strávených v druhé místnosti jsme se přesunuli do třetí, věnované nákladní lanovce, která sloužila k dopravě v mnoha vápencových lomech Českého krasu. Průvodce nám ukázal funkčnost zdejšího hlavního exponátu, kterým byl lanovkový závěs s korbičkou ze místního lomu. Dále jsme zde shlédli menší sbírka různých lanovkových korbiček okolních lomů. Na zdech jsme si pak prohlédli nástěnky s technickými daty lanovek a mnoho historických fotografií.

Solvayovy lomy 50 - muzeum - expozice lanovky

Zdrželi jsme se zde naštěstí jen asi dvacet minut a pak jsme vstoupili do poslední místnosti, kterou byla strojovna. Zde jsme se seznámili s opravou strojů a zařízení, které se v lomech používalo. Stejně tak jsme dostali informace o některých nástrojích, které opraváři i v dnešní době používají a po čtvrthodince jsme konečně vyšli ven z budovy muzea. Všechna čest našemu průvodci, informací nám dal víc než dost, ale opravdu zabíhal až zbytečně moc do podrobností a bylo to pro nás moc dlouhé.

Solvayovy lomy 49 - muzeum - expozice lanovky

Nicméně exkurze ještě neskončila. Hned u budovy muzea jsme viděli další důlní techniku, vozíky, parní stroj, lokomotivy, bagry, nákladní vůz a další stroje, kterých bylo tenkrát v muzeu více než 150. Průvodce nás dovedl k opravené konečné stanici lanovky a vysvětlil nám, jak celá doprava vlastně fungovala. Hned vedle jsme pak viděli těžní vrátek, jenž byl na kamenném podstavci na povrchové svážnici, která sloužila k přepravě vozů s dolomitem z pátého těžebního patra směrem k úpravně.

Solvayovy lomy 55 - konečná stanice lanovky

Potom jsme po kolejích severního dolu pokračovali ke štole, která byla vystavěna v roce 1926 jako jednokolejná v délce zhruba 120 metrů. Dozvěděli jsme se, že ve dvacátých let 20.století byla rozšířena na dvoukolejnou a navíc ještě proražena na druhou stranu kopce v délce 219 metrů. Dále nám bylo řečeno, že štola měla spojit severní a jižní lom, z čehož nakonec sešlo a její severní část byla používána jak depo lokomotiv.

Solvayovy lomy 62 - štola a šílený průvodce v černém triku

Krásným severním portálem jsme vstoupili dovnitř štoly a prohlédli si několik dalších exponátů. S průvodcem jsme se pak zastavili u vrtacího kladiva, na němž nám začal vysvětlovat způsob těžby. Opět vyprávěl naprosto zaníceně a velmi detailně, takže jsme usoudili, že zde budeme možná až do večera. Protože byly již dvě hodiny odpoledne, měli jsme hlad a čekala nás cesta domů do Olomouce, potichu jsme se zde štoly vytratili a vyšli ven.

Solvayovy lomy 66 - štola a důlní kladivo

Následně jsme zamířili ke stánku s pokladnou, kde jsme získali razítko do památníku, ale turistickou známku bohužel neměli. Celkově se nám v lomu velmi líbilo, příjemná byla jízda vláčkem a kdybychom měli normálního průvodce, měli bychom na Solvayovy lomy jen příjemné vzpomínky. Nadarmo se odpradávna neříkalo, že čeho je moc, toho je příliš. 

Solvayovy lomy 43 - výletní vláček a traktor

Pak jsme se vydali na zpáteční cestu k autu. Opět jsme kráčeli po kolejích do jižního lomu, vstoupili jsme do lesa a po pěšině jsme brzy došli ke křižovatce. Pokračovali jsme dolů do obce Svatý Jan pod Skalou, kde jsme měli auto zaparkované. Po pár minutách jsme k němu došli a odjeli do města Beroun, kde jsme se naobědvali. Pak jsme již najeli na dálnici a jeli domů do Olomouce.

Solvayovy lomy 28 - koleje vedou do centra lomové těžby

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Svaty_Jan_pod_Skalou_-_Solvayovy_lomy/

Historie :

Solvayovy lomy otevřela belgická firma Solvay, zabývající se zpracováním vápence pro chemické účely. Tato firma založila továrnu v Ústí nad Labem Neštěmicích a nejdříve vykupovala a dovážela vápenec z celých Čech. To se firmě finančně nevyplácelo a proto byl u obce Svatý Jan pod Skalou roku 1917 proveden geologický průzkum, který potvrdil požadovanou kvalitu materiálu. Solvay vykoupil pozemky, ihned se rozjely přípravné práce a také začala výstavba samotížné lanovky spojující lom s dráhou v Loděnicích. Již za rok přijel do Neštěmic první vlak naložený vápencem ze Solvayových lomů. A protože bylo potřeba vytěžit vápence stále víc a víc, byl otevřen kromě severního také jižní lom. Tenkrát oba lomy spojovala štola dlouhá 217 metrů a až v roce 1930 byla zakoupena první benzolová lokomotiva typu T 290.

Po druhé světové válce zde byly nasazeny stroje Stavoloko BNE 25 a další vozový park tvořily bočně výsypné vozy, tzv. kiplóry, a hunty s dřevěnými rámy. Dále jsme se dozvěděli, že těžba byla firmou Solvay byla ukončena v roce 1956 a lom byl předán Správě silnic Praha pobočce Beroun. Tato firma zde získávala materiál pro stavbu okolních silnic. Tehdy byla zlikvidována kolejová doprava a materiál se vozil automobily Tatra 111.

Koleje sem vrátila až společnost Barbora, která se postarala o zachování důlní a průmyslové památky Solvayovy lomy. Ta sem přišla roku 1993, když předtím byl lom od roku 1964 opuštěn a zarůstal trávou a dřevinami. Dnes je zde muzeum těžby a dopravy vápence, asi dva kilometry trati, 139 metrů staré štoly, asi 150 vozů různých typů a 26 lokomotiv.

Historie čerpána z webu

http://www.solvayovylomy.cz/

Solvayovy lomy jsou držitelem turistické známky č.813.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/skanzen-solvayovy-lomy-c813

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 


Doporučený článek

Proč si vybrat dřevěné žaluzie


Turistův ráj

Turisticka mydla


Statistiky

Online: 6
Celkem: 407847
Měsíc: 15238
Den: 608