Jdi na obsah Jdi na menu
 


Svatý Jan pod Skalou - Solvayovy lomy

Solvayovy lomy otevřela belgická firma Solvay, zabývající se zpracováním vápence pro chemické účely. Tato firma založila továrnu v Ústí nad Labem Neštěmicích a nejdříve vykupovala a dovážela vápenec z celých Čech. To se firmě finančně nevyplácelo a proto byl u obce Svatý Jan pod Skalou roku 1917 proveden geologický průzkum, který potvrdil požadovanou kvalitu materiálu. Solvay vykoupil pozemky, ihned se rozjely přípravné práce a také začala výstavba samotížné lanovky spojující lom s dráhou v Loděnicích. Již za rok přijel do Neštěmic první vlak naložený vápencem ze Solvayových lomů.

article preview

Když jsme se jednoho roku rozhodli navštívit zoologickou zahradu v Praze, začali jsme hledat ubytování v okolí hlavního města. Z mnoha nabídek jsme si nakonec vybrali byt v rodinném domku, který se nacházel v obci Zadní Třebáň, o čemž rozhodla hlavně nižší cena. Kdybychom však tušili, že s kvalitou ubytování nebudeme vůbec spokojení, raději bychom si připlatili za lepší domeček. Starší nábytek, neuklizené pokoje, špatné zázemí a další drobnosti nám pobyt hodně pokazily. A když navíc po noční bouřce nešla dva dny elektřina a netekla voda, měli jsme po náladě, i když za přírodní běsnění pronajímatelé nemohli a poskytli nám alespoň balenou vodu. Nekvalitní ubytování ostře kontrastovalo s obrovským množstvím památek v okolí a nádherná příroda Českého krasu, takže o turistické cíle nouze rozhodně nebyla.

Svatý Jan pod Skalou 17 - výhled z vrcholové skály Svatý Jan pod Skalou - Kaple Povýšení sv. Kříže 

Na poslední den pobytu jsme si nechali Solvayovy lomy, do nichž jsme se sice vydali už o dva dny dříve, ale dešťová přeháňka naše úmysly zhatila. Nicméně jsme si doly nechtěli nejat ujít a tak jsme před odjezdem domů odjeli do obce Svatý Jan pod Skalou, kde jsme zaparkovali naše stříbrné auto a pak jsme se rovnou vydali do šíleného kopce na Svatojánskou skálu. Cestou jsme minuli kostel Narození sv. Jana Křtitele, který se nám podařilo prozkoumat již při první návštěvě a potom jsme již začali zdolávat první metry stoupání. Zanedlouho jsme se krátce zastavili u kaple Povýšení sv. Kříže, u které nás o dva dny dříve zastavil déšť a donutil nás k návratu k autu. Nic takového ale nyní nehrozilo, svítilo sluníčko a i teplota byla docela příjemná. Opět jsme se vnořili do lesa a krátce na to jsme narazili na další z panelů naučné stezky s názvem Svatojánský okruh.

vatý Jan pod Skalou - Kaple Povýšení sv. Kříže Svatý Jan pod Skalou 06 - stoupání na vyhlídku

Vzápětí nás čekal nejtěžší úsek stoupání. Lesní pěšina se změnila v přírodní schodiště z hlíny a malých kmenů. Nechybělo ani dřevěné zábradlí. Zdálo se nám, že schodů je opravdu nekonečné množství, ale opět se potvrdilo pravidlo, že všechno jednou končí. Notně zadýchaní a zpocení jsme stanuli na křižovatce s dalším panelem zastavení naučné stezky. Doleva vedla cesta na Solvayovy lomy, my jsme se však vydali nejprve doprava ke Svatojánské vyhlídce u kříže. Pěšina vedla naštěstí již po vrstevnici a tak netrvalo dlouho a došli jsme na vyhlídku, kterou jsme o čtyřicet minut dříve viděli vysoko nad námi z obce Svatý Jan. Pokochali jsme se úžasným výhledem, odvážnější z nás zašli až ke kříži a pak jsme zde odlovili ještě kešku. Následně jsme se vydali po stejné stezce zpět na křižovatku, odkud jsme pokračovali rovně směr Solvayovy lomy.

Solvayovy lomy 01 - nejvzdálenější místo od centra Solvayovy lomy 02 - koleje v jižní části lomu

Brzy jsme z lesa vyšli na planinu a stanuli před železničním přejezdem. Byla to neklamná známka toho, že jsme se již ocitli v Solvayových lomech a to konkrétně v jejich jižní části. Překročili jsme koleje a šli rovně po stezce okolo nich. Jednokolejná trať se najednou rozšířila až na šest vedle sebe, takže jsme si připadali jako na nádraží. Jen ta budova s pokladnami jaksi chyběla. Všimli jsme si, že trať zde tvořila smyčku a kousek dál se koleje zase spojily dohromady v jednu. Minuli jsme další ceduli naučné stezky a zatímco nalevo od kolejí se nacházel neodtěžený svah, napravo se otevřel obrovský prostor lomu Paraple. Přišli jsme až k okraji odtěžené skály a pod námi se objevila další velká plošina, jenž vznikla dřívějším odtěžením kopce. Před sebou jsme měli také velkou skalní stěnu, kterou zrovna zdolával jakýsi horolezec.

Solvayovy lomy 03 - koleje v jižní části lomu Solvayovy lomy 12 - lom Paraple

Po pár minutách pozorování blázna na laně jsme se vydali dál. Stezka nás přivedla zpět ke kolejím, které jsme přešli na druhou stranu a dál kráčeli podél nich. Železný had nás dovedl až na další širokou louku, kde spatřili budovu bývalé trafostanice a také něco jako dva totemy, které nás jen utvrdily v tom, že jsme si správně připadali celou dobu jako na divokém západě. A protože po nás nikdo nestřílel ani nás nehonili indiáni na koních, v klidu jsme si prošli expozici hornin Českého krasu. Našli jsme zde odpovědi na earth cache a pak jsme se vydali dál. Na jednom z totemů jsme si přečetli, že se nacházíme v Jižním lomu u nádraží. Zároveň na sloupu bylo několik ukazatelů směru, odkud bylo možné do lomů také přijít, nicméně my jsme pokračovali kolem obrovské židle, sestavené ze dřevěných hranolů a fošen k další obrovité věci.

 Solvayovy lomy 18 - mýtina v jižní části lomu Solvayovy lomy 21 - Expozice hornin Českého krasu v Jižní části lomu

Cesta nás přivedla k velikému nákladním vozu, který zde vozil vytěženou zeminu. Jednalo se o dempr značky Terex 3305b. Při pohledu na něj nás napadlo, že bychom rozhodně nechtěli být v kůži řidiče, který píchl gumu. Když jsme si plechového obra prohlédli a vyfotili se u něj, kráčeli jsme dál. Opět jsme následovali koleje a po chvíli jsme narazili na nákladní výklopné vozíky. Dnes byly již prázdné a rezavějící, ale v dobách své největší slávy jistě převezly mnoho tun zeminy a kamene. Naproti řady vozíků jsme pak spatřili vysloužilé jeřáby v různých provedeních, bagr a další techniku. Když jsme tyto stroje nechali za sebou, ocitli jsme se v samém srdci Solvayových lomů. Konečně jsme stanuli na místě s pokladnou, budovou muzea a také stanicí, odkud vyjížděl na projížďku areálem vláček s turisty.

Solvayovy lomy 27 - nákladní dempr Terex 3305b Solvayovy lomy 30 - vozíky a další technika u centra lomu

A protože se blížilo pravé poledne a lidé již téměř celý vláček obsadili, na nic jsme nečekali a spěchali do pokladny koupit vstupenky jak pro jízdu po kolejích, tak pro následnou prohlídku muzea. Sotva jsme se posadili, přišel náš průvodce, zkontroloval vstupenky, pronesl pár vtipných poznámek a pak jsme se již rozjeli po trati. Vlak nás vezl místy, kterými jsme sem přišli. U totemů náš strojvedoucí přehodil výhybku a pak jsme dojeli až do jižní části lomu. Vykroužili jsme kolečko a vydali se na zpáteční cestu. Během asi čtvrthodinové jízdy jsme ujeli jeden kilometr po kolejích o rozchodu 600 milimetrů. Když jsme se vrátili zpět do výchozího místa, vystoupili jsme z vláčku a plni pozitivních dojmů z jízdy jsme se vydali do budovy muzea. Stejný průvodce nám opět zkontroloval vstupenky a pak jsme vstoupili do první místnosti s exponáty.

Solvayovy lomy 32 - centrum lomu a výletní vláček Solvayovy lomy 34 - jízda výletním vláčkem

Zde jsme se seznámili nejprve s historií lomů, které zde otevřela na konci první světové války belgická firma Solvay, zabývající se zpracováním vápence pro chemické účely. Průvodce nám dopověděl historii a pak nás seznámil s dalšími doly v okolí a způsobem těžby. V místnosti jsme si přečetli informace o lomech v Českém Krasu, ale též z prokopského údolí. Uprostřed místnosti jsme viděli pěkný a realistický model běžného provozu lomu z období kolem roku 1942. Prohlédli jsme si tak přibližný stav kolejí, cestu vápence od lomového vozíku přes drtič a třídič až do vozíky lanovky. V místnosti jsme ještě shlédli malou sbírku důlního záchranářství a protože se náš průvodce rozpovídal a téma těžby vzal opravdu zeširoka, strávili jsme zde čtyřicet minut. Někteří návštěvníci to nevydrželi a raději odešli.

Solvayovy lomy 36 - výletní vláček Solvayovy lomy 44 - muzeum - expozice lomařství

Inu nadarmo se neříká, čeho je moc, toho je příliš ! Konečně jsme se přesunuli do druhé místnosti, ve které jsme strávili dalších čtyřicet minut. Zde jsme dostali spoustu informací o jeskyňářství. Na zdi jsme shlédli mapu lomů Amerika s kompletním štolovým systémem. Šílený průvodce se hodně těmto lomům věnoval a tak jsme se třeba dozvěděli, jak se zde těžilo či že legenda o německém vojákovi Hansi Hagenovi, který ve štolách Malé Ameriky strašil, byla vymyšlená. Ve vitrínách jsme pak viděli výstavku o mapování jeskyní, o pomůckách používaných speleology a o svítilnách, kterými si v podzemí lidé svítili na cestu. Po nekonečných chvílích strávených v druhé místnosti jsme se přesunuli do třetí, věnované nákladní lanovce, která sloužila k dopravě v mnoha vápencových lomech Českého krasu.

Solvayovy lomy 46 - muzeum - expozice lomařství Solvayovy lomy 48 - muzeum - expozice jeskyňářství 

Průvodce nám ukázal funkčnost zdejšího hlavního exponátu, kterým byl lanovkový závěs s korbičkou ze místního lomu. Dále jsme zde shlédli menší sbírku různých lanovkových korbiček okolních lomů a na zdech jsme si prohlédli nástěnky s technickými daty lanovek či mnoho historických fotografií. Zdrželi jsme se zde naštěstí jen asi dvacet minut a pak jsme vstoupili do poslední místnosti, kterou byla strojovna. Zde jsme se seznámili s opravou strojů a zařízení, které se v lomech používalo. Stejně tak jsme dostali informace o některých nástrojích, které opraváři i v dnešní době používají a po čtvrthodince jsme konečně vyšli ven z budovy muzea. Všechna čest našemu průvodci, informací nám dal víc než dost, ale opravdu zabíhal až zbytečně moc do podrobností a jeho vyprávění bylo pro všechny moc dlouhé.

Solvayovy lomy 47 - muzeum - expozice lomařství Solvayovy lomy 49 - muzeum - expozice lanovky Solvayovy lomy 50 - muzeum - expozice lanovky

Nicméně exkurze ještě neskončila. Hned u budovy muzea jsme viděli další důlní techniku, vozíky, parní stroj, lokomotivy, bagry, nákladní vůz a další stroje, kterých bylo tenkrát v muzeu více než 150. Průvodce nás dovedl k opravené konečné stanici lanovky a vysvětlil nám, jak celá doprava vlastně fungovala. Hned vedle jsme pak viděli těžní vrátek, jenž byl na kamenném podstavci na povrchové svážnici, která sloužila k přepravě vozů s dolomitem z pátého těžebního patra směrem k úpravně. Potom jsme po kolejích severního dolu pokračovali ke štole, která byla vystavěna v roce 1926 jako jednokolejná v délce zhruba 120 metrů. Dozvěděli jsme se, že ve dvacátých letech 20. století byla rozšířena na dvoukolejnou a navíc ještě proražena na druhou stranu kopce v délce 219 metrů.

Solvayovy lomy 51 - technika u budovy muzea Solvayovy lomy 55 - konečná stanice lanovky

Dále nám bylo řečeno, že štola měla spojit severní a jižní lom, z čehož nakonec sešlo a její severní část byla používána jak depo lokomotiv. Krásným severním portálem jsme vstoupili dovnitř štoly a prohlédli si několik dalších exponátů. S průvodcem jsme se pak zastavili u vrtacího kladiva, na němž nám začal vysvětlovat způsob těžby. Opět vyprávěl naprosto zaníceně a velmi detailně, takže jsme usoudili, že zde budeme možná až do večera. Protože byly již dvě hodiny odpoledne, měli jsme hlad a čekala nás cesta domů do Olomouce, potichu jsme se zde štoly vytratili a vyšli ven. Následně jsme zamířili ke stánku s pokladnou, kde jsme získali razítko do památníku, ale turistickou známku bohužel neměli. Celkově se nám v lomu velmi líbilo, příjemná byla jízda vláčkem a kdybychom měli normálního průvodce, měli bychom na Solvayovy lomy jen příjemné vzpomínky.

Solvayovy lomy 64 - štola Solvayovy lomy 65 - důlní lokomotivy ve štole

Pak jsme se vydali na zpáteční cestu k autu. Opět jsme kráčeli po kolejích do jižního lomu, následně vstoupili do lesa a po pěšině jsme brzy došli ke křižovatce. Pokračovali jsme dolů do obce Svatý Jan pod Skalou, kde před dlouhou jízdou domů odpočíval náš francouzský povoz a vcelku rychle jsme k němu došli. Vzápětí jsme odjeli do Berouna, kde jsme předpokládali zvětšený výskyt restaurací, protože jsme měli hlad jako vlci. Blízko centra se nám podařilo jednu slušnou hospůdku objevit a dobře jsme se v ní naobědvali. Po jídle jsme již najeli na dálnici a odjeli domů do Olomouce, čímž skončila naše první dovolená v Českém krasu. Chcete-li vědět, co dalšího jsme tento den viděli, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme absolvovali nekonečně dlouhou exkurzi v Solvayových lomech.

Solvayovy lomy 57 - důlní lokomotivy Solvayovy lomy 53 - technika u těžního vrátku

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Svaty_Jan_pod_Skalou_-_Solvayovy_lomy/

Historie :

Solvayovy lomy otevřela belgická firma Solvay, zabývající se zpracováním vápence pro chemické účely. Tato firma založila továrnu v Ústí nad Labem Neštěmicích a nejdříve vykupovala a dovážela vápenec z celých Čech. To se firmě finančně nevyplácelo a proto byl u obce Svatý Jan pod Skalou roku 1917 proveden geologický průzkum, který potvrdil požadovanou kvalitu materiálu. Solvay vykoupil pozemky, ihned se rozjely přípravné práce a také začala výstavba samotížné lanovky spojující lom s dráhou v Loděnicích. Již za rok přijel do Neštěmic první vlak naložený vápencem ze Solvayových lomů. A protože bylo potřeba vytěžit vápence stále víc a víc, byl otevřen kromě severního také jižní lom. Tenkrát oba lomy spojovala štola dlouhá 217 metrů a až v roce 1930 byla zakoupena první benzolová lokomotiva typu T 290.

Po druhé světové válce zde byly nasazeny stroje Stavoloko BNE 25 a další vozový park tvořily bočně výsypné vozy, tzv. kiplóry, a hunty s dřevěnými rámy. Dále jsme se dozvěděli, že těžba byla firmou Solvay byla ukončena v roce 1956 a lom byl předán Správě silnic Praha pobočce Beroun. Tato firma zde získávala materiál pro stavbu okolních silnic. Tehdy byla zlikvidována kolejová doprava a materiál se vozil automobily Tatra 111. Koleje sem vrátila až společnost Barbora, která se postarala o zachování důlní a průmyslové památky Solvayovy lomy. Ta sem přišla roku 1993, když předtím byl lom od roku 1964 opuštěn a zarůstal trávou a dřevinami. Dnes je zde muzeum těžby a dopravy vápence, asi dva kilometry trati, 139 metrů staré štoly, asi 150 vozů různých typů a 26 lokomotiv.

Historie čerpána z webu

http://www.solvayovylomy.cz/

Solvayovy lomy jsou držitelem turistické známky č.813.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/skanzen-solvayovy-lomy-c813

 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 


Doporučený článek

Proč si vybrat dřevěné žaluzie


Turistův ráj

Turisticka mydla


Statistiky

Online: 21
Celkem: 486433
Měsíc: 16029
Den: 560