Letohrad - zřícenina hradu Kyšperk
Bývalý hrad Kyšperk stával ve středověku na východní ostrožně hřbítku Hradisko, nacházejícího se jihozápadně od dnešního Letohradu. Malý hrad pravděpodobně s jediným věžním objektem byl opevněný valy a příkopy, vyjma jižní a východní strany, které byly chráněny příkrými svahy do údolí Tiché Orlice. Na severní straně terén dovolil vytvořit malé předhradí. Podle obtížného přístupu hrad dostal nejprve jméno Geyersberg (Supí hora). Z něho se později vyvinul název Kyšperk. Historické záznamy o hradu mlčí nebo jsou velice skoupé. První zmínka z roku 1308 je spojována s pravděpodobným zakladatelem a prvním majitelem hradu Ješkem z Kyšperka, příbuzným s pány ze Žampachu. O Ješkovi z Kyšperka je psáno jako o škůdci sousedního lanšperského panství, které patřilo Zbraslavskému klášteru. V dokumentech z let 1349 – 1370 se objevuje jméno Buzka ze Žampachu, nástupce a syna Ješka z Kyšperka.
Orlické hory vždy patřily mezi naše nejoblíbenější destinace, kam jsme se vždy rádi vraceli. Na různých místech jsme v nich strávili několik letních i zimních dovolených a dokonale jsme tak poznali různé tváře této části české země. Jednoho roku jsme učinili výjimku a zavítali sem v rámci třídenního listopadového pobytu, kdy jsme byli ubytování v Čenkovicích. Cestou do chaty Pod sjezdovkou jsme se zastavili v Letohradě, abychom se seznámili s památkami města. Některé jsme sice viděli už o 10,5 roku dříve během vůbec první zimní dovolené, ale Letohrad toho nabízel mnohem více. Bylo chladno, ale počasí nám přálo a tak jsme mohli v bývalém Kyšperku bez obtíží poznat spoustu nových pamětihodností, jež jsme předtím v zimě neviděli. Nicméně jsme nedali košem ani těm, které jsme už navštívili.
Po příjezdu do Letohradu jsme naše stříbrné auto zaparkovali u Muzea řemesel a když jsme si prohlédli jeho expozice, vydali jsme se pěšky do centra města, kolem něhož se nacházela největší koncentrace turistických cílů. Jedním z nich byl hřbitov v těsné blízkosti zámku, od něhož jsme k místu posledního odpočinku zdejších obyvatel přišli březovou alejí a potom jsme se věnovali přilehlé studánce U vodojemu. Následně jsme zamířili ke kapli svatého Jana Nepomuckého a po její obhlídce jsme se vrátili na rozcestí u hřbitova. U směrových šipek jsme zabočili doprava a listím zapadanou širokou cestou jsme kráčeli vstříc našemu dalšímu cíli. Červená turistická značka nás brzy vyvedla z lesa a poté mírně stoupala k návrší, na němž stával hrad Kyšperk. Po několika desítkách metrů jsme znovu vešli do lesa a záhy jsme dorazili k cíli.
Ocitli jsme se na návrší zvaném Hradisko, kde stával již zaniklý hrad Kyšperk, jenž nejspíše založili příslušníci jedné z větví rodu pánů ze Žampachu. Bohužel se z něj prakticky nic nedochovalo, nicméně jsme se po jeho území alespoň prošli a snažili se přitom odhadnou, co kde bývalo. V jádru hradu jsme narazili na lavičku s informační tabulí, která nám prozradila veškeré dostupné informace, včetně popisu bývalého šlechtického sídla. Malý hrad pravděpodobně disponoval jedinou věží a byl opevněný valy s příkopy, vyjma jižní a východní strany, které byly chráněny příkrými svahy do údolí Tiché Orlice. Na severní straně terén dovolil vytvořit malé předhradí. Zaujalo nás, že podle obtížného přístupu hrad dostal nejprve jméno Geyersberg čili Supí hora, z něhož se později vyvinul název Kyšperk.
Archeologický výzkum v roce 2006 odkryl pouze jednu zeď, část příkopu či pár kousků keramiky a jelikož se nedochovaly téměř žádné písemné prameny, historie hradu Kyšperk zůstala poněkud zahalena tajemstvím. Dočetli jsme se, že první zmínka z roku 1308 je spojována s pravděpodobným zakladatelem a prvním majitelem hradu Ješkem z Kyšperka, příbuzným s pány ze Žampachu. Tento muž nevalné pověsti údajně působil škody v sousedním lanšperském panství, které patřilo Zbraslavskému klášteru. V dokumentech z let 1349 - 1370 se objevuje jméno Buzka ze Žampachu, nástupce a syna Ješka z Kyšperka. Buzkův syn (Ješkův vnuk) Jeniš k Kyšperka postoupil před rokem 1396 hrad Mikulášovi Žampachovi z Potštejna. Když nový majitel Mikuláš spojil Kyšperk se Žampachem, přestal ho užívat a opuštěný hrad začal pustnout.
Dále jsme se dozvěděli, že až do roku 1568 příslušel k žampašskému panství a do začátku 18. století z hradu zbyly alespoň ruiny. V roce 1714 se začala v blízkosti zříceniny hradu stavět kaple Jana Nepomuckého, kterou jsme před chvílí navštívili a na její výstavbu tehdejší majitel kyšperského panství František Karel Libštejnský použil právě kámen z trosek hradu. O další zahlazení stop po středověkém hradu se bohužel na konci šedesátých let 19. století postarali stavitelé železniční trati z Ústí nad Orlicí do Letohradu, kteří odlámali část horního návrší a poškodili zbytky opevnění na jihovýchodní straně. Dnešní podobu dokonal zub času, návrší zarostlo náletovou vegetací a tak se nám z hradního jádra nenaskytl ani žádný výhled. Byli jsme rádi za to, že podzim zříceninu zbavil zeleně a tak jsme alespoň viděli nějaké valy a příkopy.
Na fotografiích jsme si prohlédli archeologické nálezy, včetně keramické sošky koníka, se kterým si zřejmě hrálo dítě někoho hradní posádky či snad dokonce z řad panstva. Po přečtení textu na tabuli jsme zřícenu opustili, vyšli z lesa a luční stezkou jsme záhy dorazili zpět na rozcestí u hřbitova. Následně jsme sestoupili dolů k zámku a vrátili se k autu u muzea řemesel, jímž jsme vzápětí odjeli ke kapli Matky Boží. O ní však již pojednává jiný můj článek, tak si jej ve volné chvílí rovněž přečtěte. Chcete-li vědět, co jiného jsme první den pobytu ve Východních Čechách poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme jeden listopadový den věnovali památkám Letohradu. Pokud jste sem také zavítali, můžete napsat své poznatky do komentářů pod článkem. Děkujeme za vaše postřehy a zkušenosti.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/letohrad-hrad-kysperk
Historie :
Bývalý hrad Kyšperk stával ve středověku na východní ostrožně hřbítku Hradisko, nacházejícího se jihozápadně od dnešního Letohradu. Malý hrad pravděpodobně s jediným věžním objektem byl opevněný valy a příkopy, vyjma jižní a východní strany, které byly chráněny příkrými svahy do údolí Tiché Orlice. Na severní straně terén dovolil vytvořit malé předhradí. Podle obtížného přístupu hrad dostal nejprve jméno Geyersberg (Supí hora). Z něho se později vyvinul název Kyšperk. Historické záznamy o hradu mlčí nebo jsou velice skoupé. První zmínka z roku 1308 je spojována s pravděpodobným zakladatelem a prvním majitelem hradu Ješkem z Kyšperka, příbuzným s pány ze Žampachu. O Ješkovi z Kyšperka je psáno jako o škůdci sousedního lanšperského panství, které patřilo Zbraslavskému klášteru. V dokumentech z let 1349 – 1370 se objevuje jméno Buzka ze Žampachu, nástupce a syna Ješka z Kyšperka. Buzkův syn (Ješkův vnuk) Jeniš k Kyšperka postoupil před rokem 1396 hrad Mikulášovi Žampachovi z Potštejna. Když nový majitel Mikuláš spojil Kyšperk se Žampachem, přestal ho užívat. Opuštěný hrad začal pustnout a díky výstavbě nového zámku o něj nebyl žádný zájem. Do začátku 18. století z hradu zbyly alespoň ruiny. V roce 1714 se začala v blízkosti zříceniny hradu stavět kaple Jana Nepomuckého a na její výstavbu tehdejší majitel kyšperského panství František Karel Libštejnský použil právě kámen z trosek hradu. O další zahlazení stop po středověkém hradu se na konci šedesátých let 19. století postarali stavitelé železniční trati z Ústí nad Orlicí do Letohradu. Odlámali část horního návrší a poškodili zbytky opevnění na jihovýchodní straně. Dnešní podobu dokonal zub času, návrší zarostlo náletovou vegetací. Z pahorku jádra, na který se snadno dostanete, není žádný výhled do okolí. Tušit se dají zbytky valů a příkopů.
Historie čerpána z těchto webových stránek
Město Letohrad je držitelem turistické známky č.402.
https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/letohrad-c402
