Hrad Puchart, zvaný také Pustý zámek, jsme poprvé navštívili v říjnu 2010 během jednodenního výletu, kdy jsme se toulali okolo Potštátu. Jako výchozí bod k hradu jsme zvolili hostinec U tlustého Jana, u něhož jsme zaparkovali naše stříbrné autíčko a vydali se směrem ke zřícenině. Zbytky hradu, jenž byl založen na počátku čtrnáctého století jako centrum kolonizace Oderských vrchů a kontroloval cestu ze Slezska k hranicím, se nacházely ve svahu takřka přímo nad hostincem, ovšem žádná přímá cesta k nim nevedla. Museli jsme jít nejdříve kousek po silnici, po mostě přejít přes potok Velička a až pak jsme se napojili na žlutou značku, vedoucí na hrad. Cestou jsme minuli pár chaloupek a za tou poslední začal náš prudký výstup ke hradu, o němž první písemná zmínka pochází z doby okolo roku 1320, kdy se po hradě psal Záviš z Potštátu. Hrad byl údajně dobyt roku 1394 dobyt markrabětem Prokopem a poté již nebyl obnoven a my jsme si byli takřka jistí, že útok nebyl veden z tohoto špatně přístupného směru. Naštěstí výstup po úzké cestičce nebyl dlouhý, takže jsme se brzy vyškrábali na ostrožnu nad údolím potoka Veličky. Ocitli jsme tak v zadním hradě, neboť Puchart byl postaven jako dvojice samostatných hradů, které na sobě nebyly nijak závislé a jež byly ode sebe vzdáleny pouze 110 metrů. My jsme si při první návštěvě prošli pouze zadní a zároveň novější polovinu hradu, který plnil hlavně obranou funkci. Prohlédli jsme si zbytek až 6,5 metru silné hradby, která kryla za ní se nacházející se dvorek a obytnou věž. Z věže o rozměrech 12x10 metrů se sice zachovala jen západní stěna, ale i tak toto torzo tvořilo nejvýraznější prvek zbytků hradu. U věže jsme narazili na rozcestník na stromě, na němž jsme si zkontrolovali vzdálenosti do nejbližších míst a po asi 15 minutách pobytu na zřícenině jsme se vydali na zpáteční cestu. Opatrně jsme sestoupili ze strmého srázu, přešli přes most nad potokem Veličkou a po asfaltce jsme brzy dorazili k hostinci U tlustého Jana. Zašli jsme si dovnitř pro razítko a vzápětí jsme se přes Potštát vrátili domů do Olomouce. Chcete-li vědět, co všechno jsme v tento krásný podzimní den viděli, mrkněte do sekce Velké povídání o výletech, kde na vás čeká obsáhlý příspěvek Jak jsme ve skále spatřili Pannu Marii.

Podruhé jsme se na zříceninu hradu Puchart vydali v únoru 2016, kdy jsme se věnovali výhradně památkám v Potštátu a bezprostředním okolí. K hostinci U tlustého Jana jsme přijeli stejným vozem francouzské výroby jako poprvé, nicméně na rozdíl od první návštěvy zde nikdo nebyl a hospůdka byla zavřená. Parkoviště bylo navíc obehnáno páskou se značkou zákaz vjezdu, takže jsme se museli přesunout na jiné místo. Ještě předtím jsme si na informační tabuli u hostince přečetli pár informací z historie hradu, se zájmem si prohlédli jeho možnou podobu na nákresu a teprve pak jsme autem odjeli k mostu přes potok Velička. Zde jsme nechali naše vozítko odpočívat a vyrazili do stejného prudkého kopce jako při první návštěvě. Po několika stovkách metrů jsme po letech opět stanuli na místě zadního hradu s tím rozdílem, že krásné podzimní počasí vystřídala zimní nálada s nesouvislou sněhovou pokrývkou. Znovu jsme si prohlédli fragmenty věže a opevnění, které se podle našeho názoru nijak nezměnilo a poté jsme z batohu vybalili svačinu. Během hodování jsme si z přinesených papírů přečetli několik zajímavých pověstí. Po jídle jsme prošli kolem zbytků věže, která mívala v přízemí dveře a okna a vydali se k přední části hradu. Hřeben nás vedl směrem k průrvě ve skále, což byl uměle vytvořený 20 až 25 metrů široký příkop, který dělil oba hrady od sebe. Jelikož zde však chyběl mostek, jenž kdysi spojoval obě části, nechtělo se nám složitě slézat dolů. Díky absenci listoví na stromech jsme však starší místo hradu o lichoběžníkovém půdorysu s rozměry až 37 × 28 metrů viděli dobře i z dálky, přičemž se jednalo víceméně o terénní náznaky a žádné zdivo jsme bohužel nespatřili. Po chvilce jsme se vydali zpět do zadní části hradu, kde jsme naši obhlídku Puchartu začali a následně jsme pomalu sestoupili dolů k autu u potoka. Stejně jako o šest let dříve jsme vzápětí zamířili do Potštátu a poté po dálnici do Olomouce. Náš zimní výlet tak skončil a pokud vás zajímá, co jsme tenkrát viděli, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis s názvem Jak jsme se prošli Potštátem a neobsloužil nás tlustý Jan.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Bonkov_-_zricenina_hradu_Puchart/

Historie :

Hrad Puchart byl založen jako centrum kolonizace Oderských vrchů na počátku čtrnáctého století a kromě dalších funkcí kontroloval cestu ze Slezska ke Hranicím. První písemná zmínka o něm pochází z doby okolo roku 1320, kdy se po hradě psal Záviš z Potštátu. Přibližně v polovině čtrnáctého století hrad získali páni z Kunštátu, za nichž je připomínán roku 1377, kdy na něm Boček z Kunštátu zapsal věno své manželce Elišce. Hrad byl nejspíše roku 1394 dobyt markrabětem Prokopem a poté již nebyl obnoven. Když Tas z Prusinovic roku 1408 kupoval městečko Potštát, je v kupní smlouvě místo hradu uváděno pouze hradiště Potštát. Puchart představuje u nás velmi vzácnou hradní dvojici plně funkčních a nijak nespojených hradů, vzdálených od sebe jen cca 110 m. Funkci předsunutého opevnění plnil spíše mladší zadní hrad (položený níže na klesající ostrožně), zatímco přední hrad měl podstatně větší obytnou plochu a vznikl dříve. Od podobných dvojhradů v jiných zemích se liší tím, že zřejmě patřil jednomu majiteli, který nemohl stavebně propojit obě části kvůli členitosti terénu.

Podoba hradu tvořeného dvěma samostatnými a plně funkčními jádry byla určena terénní dispozicí, protože obě jádra jsou spojena jen úzkým skalnatým hřebenem, jehož přizpůsobení by pro stavebníka bylo příliš nákladné. Větší přední hrad měl lichoběžníkový půdorys s rozměry až 37 × 28 metrů. Na přístupné západní straně ho chránil val a 20–25 metrů široký příkop. Vzhledem ke svému rozsahu a velikosti obytné plochy neplnil jen funkci pouhého předsunutého opevnění. Východní cíp předního hradu byl od skalního hřebenu oddělen dvanáct metrů širokou rozsedlinou. Podél jižní strany hřebenu vedla přístupová cesta k zadnímu hradu. Jeho dominantní stavbou byla obytná věž s půdorysem 12 × 10 metrů, která stála na malém nádvoří. Z architektonických detailů věže se dochovaly špalety dveřního a okenního otvoru v přízemí. Na západní straně byla věž chráněna až 6,5 metrů silnou štítovou zdí, v jejímž zeslabeném jihozápadním cípu se nacházela brána.

Historie čerpána z webu

https://cs.wikipedia.org/wiki/Pot%C5%A1t%C3%A1t_(hrad)

Hrad Puchart nemá turistickou známku.