Zříceninu hradu Kružberk, rozkládající se nad přehradou stejného názvu, jsme navštívili během květnového výletu, který jsme podnikli v roce 2011. Na závěr putování jsme naše stříbrné auto zaparkovali u penzionu Velké Sedlo, přešli most pro pěší přes řeku a zamířili k hrázi. Na chvíli jsme se zastavili u 50 metrů vysoké skalní stěny, kterou právě zdolával nějaký horolezec. Nahlédli jsme také do jeskyně v patě skály, na jejímž vrcholu se ve středověku rozkládal hrad, vystavěný někdy v druhé polovině 14. století, aby plnil strážní funkci nad obchodní stezkou. Na průzkum nepatrných zbytků hradu jsme se vydali poté, co jsme se prošli po hrázi přehrady. Mírným stoupáním po lesní cestě jsme dorazili k úvozu, za nímž stezka končila a ocitli se tak v místech, kde hrad stával. Vzápětí jsme zahájili průzkum plošiny, ale ať jsme se snažili sebevíc, objevili jsme pouze jediný zřetelnější úsek zdiva a nad příkopem výraznou terénní suťovitou  vlnu, pozůstatek čtyřicetimetrové kamenné hradby. Ve střední části hradu jsme pak narazili výraznější prohlubeň, ale její účel se nám nepodařilo objasnit. Zašli jsme se podívat také na okraj skály, kde jsme našli pár dřevěných trámů, která patrně zbyly po nějaké posedu či věži. Regulérní vyhlídku jsme objevili o kousek dál a pokochali jsme se z ní pohledem na údolí řeky Moravice. Pak jsme se vydali do prudkého kopce k asi 60 metrů vzdálené předsunuté pozici o rozměrech 22x15 metrů, která měla hrad buďto chránit nebo byla vybudována obléhateli. Zbylo po ní jen pár nasucho položeného kamení a zdiva, které nesly stopy po požáru. Mnohem výraznější stopy po nějaké stavbě jsme objevili o dalších 25 metrů výše, ale ta již neměla s hradem nic společného. Jednalo se kruhovou základnu kamenné rozhledny, kterou zde na přelomu 19. a 20. století chtěl postavil opavský podnikatel Carl Weisshuhn. Rozhledna měla podobu dřevěného jehlanu a v padesátých letech 20. století byla pro zchátralost stržena. Chvíli jsme u torza vyhlídkové věže pobyli a pak jsme se stejnou cestou okolo hradu vrátili dolů k Moravici, podíl níž jsme dorazili zpátky k penzionu Velké Sedlo, kde jsme se najedli. Po zhruba 45 minutách jsme penzion opustili, nasedli do francouzského povozu a odjeli domů do Olomouce. Chcete-li vědět, co jiného jsme tehdy poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme na hradě Vikštejn dostali zadarmo klobásy.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/kruzberk-zricenina-hradu​

Historie :

Nejstarší písemná zmínka o obci Kružberk je z roku 1377, kdy se jmenovala Cruczenburg, vroce 1429 se uvádí Kreuczburg. V obou případech je v názvu obsaženo slovou burg - hrad, což naznačuje existenci hradu, který ale není v knihách zmíněn. V roce 1377 byl jeho majitelem Ješek z Schonsteina, což jsou dnešní Dolní Životice. Příslušníci tohoto rodu se nechávali zvát také jako Bolač a byli patrně zakladatelé i nedalekých Medlic. Zboží s hradem a vsí Kružberk zůstalo v držení tohoto rodu zřejmě až do jeho vymření na počátku 15. století. Tehdy Kružberk přechází do rukou rodu Kosířů, kteří jej spojují s panstvím Litultovice. Jindřich Kosíř byl purkrabím na nedalekém hradě Vildštejně a také jediným, kdo se kdy po Kružberku psal. Z toho je také možno usuzovat, že na hradě mohl i sídlit. Hrad plnil strážní funkci nad obchodní stezkou. V době následujících vnitřních nepokojů a husitských válek hrad patrně zanikl. Hrad stával na kopci přímo nad dnešní horolezeckou skálou. Velmi skromné pozůstatky se nachází na konci táhlého strmého hřebene, nad levým břehem řeky Moravice. Místo se nachází asi 400 m východně od hráze přehrady Kružberk.

Historie čerpána z webu

https://www.hrady.cz/hrad-kruzberk

Zřícenina hradu Kružberk nemá turistickou známku.