Pruské - zámek a zámecký park
Na rozhraní Povážského podolí a strmých vápencových útesů Bílých Karpat leží starobylá obec Pruské, jejíž historické jádro zdobí hned několik významných památek. Mezi nimi zaujímá výsadní postavení rozlehlý šlechtický zámek, na Slovensku tradičně označovaný jako kaštieľ. Kolem roku 1590 nechal Ondřej Jakusith na místě starší středověké tvrze či panského hospodářského dvora vybudovat nové renesanční sídlo, které mělo od počátku plnit roli pohodlnější rodové rezidence v podhradí. Právě Jakusithové se nesmazatelně zapsali do podoby celého regionu – nejen výstavbou zámku, ale také výraznou podporou církevních staveb a vzdělanosti v obci.

Zámek v obci Pruské jsme si prohlédli v květnu 2026 během prodlouženého víkendu, kdy jsme se na tři dny ubytovali v hotelu Aréna, nacházející ve městě Broumov-Bylnice. Druhý den po snídani jsme osedlali náš šedý francouzský povoz a vyrazili k sousedům na Slovensko, abychom poznali část malebných Bílých Karpat, k čemuž jsme si vybrali naučnou stezku Okolo Vršatca. Pak jsme odjeli do obce Pruské, v níž jsme se seznámili s místními památkami a zajímavostmi. Mezi ně patřil místní zámek, který byl postaven kolem roku 1590 uherským šlechticem Ondřejem Jakusithem z Orbovy na místě starší středověké tvrze. Významný šlechtický rod chorvatského původu totiž potřeboval v údolí moderní a pohodlné rodové sídlo, které by lépe odpovídalo tehdejším nárokům na bydlení než chladný a hůře přístupný skalní hrad Vršatec, který jsme viděli o pár hodin dříve. V 17. století však rod vymřel po meči a majetek přešel sňatky na další významné rody, především Rákócziovce, Berényiovce a později hraběcí rod Königseggů. Právě ti vtiskli zámku v průběhu 18. století jeho dnešní barokní podobu, na niž v 19. století navázali Königsegg-Aulendorfové a před rokem 1945 poslední šlechtičtí majitelé Pálffyové. Naše šedé francouzské auto jsme zaparkovali v centru obce u lékárny a vydali jsme se k našemu cíli, který byl odtud coby kamenem dohodil. Cestou jsme si pročetli dvě informační cedule. První z nich byla věnována přímo samotnému zámku a přinášela zajímavé stavební detaily. Dočetli jsme se z ní, že budova prošla v roce 1787 barokně-klasicistní přestavbou, při níž byly nádvorní arkády v patře zazděny, a že v severovýchodní nárožní místnosti se dochovala vzácná renesanční štuková síťová klenba s erbem ze 16. století. Text navíc upozorňoval na nápadnou architektonickou příbuznost s proslulým zámkem v Bytči, což naznačuje, že na stavbě v Pruském se mohl podílet okruh italského stavitele Kiliána z Milána. Druhá, podstatně novější dřevěná tabule představovala vstupní bránu k naučné stezce „Okolo Vršatca“ a seznamovala návštěvníky s historií obce Pruské, jejíž první písemná zmínka pod názvem terra Pruska pochází z roku 1244. Kromě informací o barokním kostele, františkánském klášteře a místním spisovateli Hugolínu Gavlovičovi tabule lákala také na přírodní zajímavosti v okolí, jako je přírodní památka Skalice, chráněné 650 let staré tisy ve farské zahradě nebo samotná Vršatecká bradla. Poté jsme stanuli před hlavním vchodem a prohlédli si zámek zepředu. Viděli jsme dlouhou dvoupodlažní budovu se žlutou fasádou, na které se již viditelně podepsal zub času a místy opadávající omítka. Průčelí s pravidelnou řadou oken zakončovala vysoká sedlová střecha a před vstupem se na vysokých stožárech třepotaly vlajky Evropské unie, Slovenska, obce a školy. Přímo nad vstupním portálem, lemovaným dvěma jehličnany v květináčích, visely informační tabule oznamující, že v objektu dnes sídlí Střední odborná škola Pruské a Centrum odborného vzdělávání přípravy. Přes tyto skutečnosti jsme se odvážili otevřít branku a vzápětí jsme vkročili do zámeckého areálu. Hned za plotem jsme si všimli pozůstatků někdejšího vodního příkopu, který v renesančních dobách chránil přístup k zámku, nicméně v době naší návštěvy byl již vyschlý a porostlý trávou. Pak jsme kráčeli kolem boku zámku, na němž jsme obdivovali jeho architekturu s červeným soklem, profilovanou kordonovou římsou oddělující patra a zajímavými zazděnými okenními nikami. Původní renesanční stavba měla charakter opevněného sídla s nárožními baštami, které při barokních úpravách v 18. století splynuly s hlavní hmotou čtyřkřídlé budovy a my jsme si je při obchůzce mohli prohlédnout jako nenápadné zaoblené nárožní přístavky. Pak jsme zámek shlédli ze zadní a druhé boční strany, kde se nacházel velký vjezd do uzavřeného vnitřního nádvoří, které kdysi zdobily otevřené renesanční arkády. Dovnitř jsme se z pochopitelných důvodů nepodívali, ale i tak jsme byli rádi, že jsme se mohli svobodně pohybovat v jeho okolí. Potom jsme se vydali na procházku parkem, v němž jsme narazili na velké množství stromů, které tu zůstaly jako památka na 19. století, kdy rod Königseggů nechal původní geometrickou zahradu přetvořit v přírodně krajinářský park v anglickém stylu. Mezi mohutnými korunami dominovaly staré duby, lípy, jasany, platany i vysoké borovice. Kráčeli jsme po upravených cestičkách a prozkoumávali různé prvky, které v parku vybudovali studenti zdejší zahradnické školy. Narazili jsme tak na krytý dřevěný altán s posezením, kousek dál pak na okrasné jezírko s lekníny, u něhož stála pergola se sloupy v antickém stylu a lavička k odpočinku. Během procházky jsme narazili také na přízemní prosklenou budovu sloužící zřejmě jako školní skleník či zahradnické zázemí a učebny. Potom jsme zamířili do srdce parku, kde byla vybudována lurdská kaple. Tato působivá umělá jeskyně, vyskládaná z hrubých vápencových kamenů a porostlá břečťanem, vznikla v období největšího rozmachu lurdského kultu na přelomu 19. a 20. století, kdy šlechtické rody i místní farníci zakládali podobná poutní místa v zámeckých parcích po celém tehdejším Uhersku. Za ozdobnou kovanou mříží, zdobenou světle modrými stuhami, jsme obdivovali sochu Panny Marie Lurdské obklopenou množstvím květin v bílých květináčích a svíčkami od místních obyvatel, kteří toto tiché místo dodnes udržují. Následně jsme se vydali do odlehlé části parku, kde jsme v rohu za zdí tušili přítomnost starého židovského hřbitova, který jsme chtěli také vidět. Nepodařilo se nám ovšem najít v plotě díru, takže jsme byli neúspěšní. Pomalým krokem jsme se tedy vrátili zpátky k čelní straně zámku a stejnou brankou jsme vyšli ven na ulici. Pak jsme zamířili ke kostelu sv. Petra a Pavla, ale o tom již pojednává jiný článek. Chcete-li vědět, co všechno jsme tehdy zažili, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme po dobytí hradu Vršatec odtáhli do obce Pruské.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/pruske-zamek-a-zamecky-park
Historie :
Na rozhraní Povážského podolí a strmých vápencových útesů Bílých Karpat leží starobylá obec Pruské, jejíž historické jádro zdobí hned několik významných památek. Mezi nimi zaujímá výsadní postavení rozlehlý šlechtický zámek, na Slovensku tradičně označovaný jako kaštieľ. Po celá staletí tvořil klíčové hospodářské, správní i obytné zázemí pro nedaleký skalní hrad Vršatec, jehož dramatická silueta se tyčí vysoko nad obcí. Zatímco těžko přístupný hrad na strmém bradle sloužil v neklidných dobách především k obraně, střežení zemské hranice a kontrole obchodních stezek, zámek v údolí nabízel majitelům panství moderní, pohodlné a reprezentativní bydlení, které mnohem lépe odpovídalo životnímu stylu a nárokům novověké aristokracie. Historie samotného zámeckého sídla se začala psát v závěru 16. století, v době, kdy vršatecké panství držel mocný a zámožný uherský rod Jakusithů (Jakušičů) z Orbovy. Kolem roku 1590 nechal Ondřej Jakusith na místě starší středověké tvrze či panského hospodářského dvora vybudovat nové renesanční sídlo, které mělo od počátku plnit roli pohodlnější rodové rezidence v podhradí. Právě Jakusithové se nesmazatelně zapsali do podoby celého regionu – nejen výstavbou zámku, ale také výraznou podporou církevních staveb a vzdělanosti v obci. Rod však v průběhu 17. století vymřel po meči a rozsáhlé panství i se zámkem přešlo prostřednictvím sňatků a dědických nároků do rukou dalších významných šlechtických rodů Uherska. V držení zámku se tak postupně vystřídali například Rákócziovci, Berényiovci a později především hraběcí rod Königseggů, který se stal s novodobou historií Pruského nerozlučně spjat. Zásadní proměnu prodělal zámek v průběhu 18. století, kdy pod taktovkou nových majitelů prošel velkorysou barokní přestavbou. Ta do značné míry setřela jeho původní pevnostní a obranný ráz a proměnila jej ve honosnou venkovskou rezidenci obklopenou okrasnou zahradou. Zámek se v té době stal skutečným správním, hospodářským i společenským centrem celého vršateckého panství, zvláště poté, co samotný hrad Vršatec na počátku 18. století během Rákócziho povstání vyhořel a postupně ztratil svůj obytný význam. V 19. století spravovala panství větev Königsegg-Aulendorfů, za níž proběhly další dílčí klasicistní úpravy exteriérů i modernizace hospodářského zázemí. Posledními soukromými vlastníky před rokem 1945 byli Pálffyové, kteří navázali na rodovou linii Königseggů. Po druhé světové válce byl celý objekt na základě poválečných dekretů znárodněn a přizpůsoben školským účelům. Dodnes v historických prostorách sídlí střední odborná škola, což stavbu na jedné straně uchránilo před osudem mnoha jiných zchátralých slovenských kaštieľů a zajistilo jí průběžnou údržbu, na druhé straně však omezilo běžný turistický přístup do jejích interiérů. Z architektonického hlediska představuje zámek Pruské mimořádně hodnotnou a harmonickou syntézu pozdní renesance a vrcholného baroka s jemnými klasicistními dozvuky. Stavba má podobu mohutné dvoupodlažní čtyřkřídlé budovy, jejíž křídla svírají pravidelné, uzavřené obdélníkové nádvoří. Původní renesanční jádro z konce 16. století mělo charakter opevněného, částečně vodního zámku se čtyřmi výraznými nárožními baštami, které sloužily k obraně areálu. Při barokních úpravách v 18. století byly tyto věže organicky zakomponovány do hlavní hmoty budovy a zastřešeny charakteristickými barokními báněmi a stanovými střechami. Hlavnímu vstupnímu průčelí dominuje výrazný středový rizalit zakončený trojúhelníkovým tympanonem a členěný pilastry, který společně s vysokou mansardovou střechou dodává budově reprezentativní zámecký vzhled. Do vnitřního nádvoří se původně v přízemí i v patře otevíraly vzdušné renesanční arkády, jež však byly v pozdějších staletích z praktických, provozních a tepelných důvodů z velké části zazděny. V přízemních prostorách všech křídel se dodnes dochovaly původní valené klenby s lunetami a hřebínky, zatímco v reprezentačním prvním patře se kdysi nacházely rozlehlé obytné a společenské sály zdobené bohatými barokními štuky, kachlovými kamny i vlastní zámecká kaple, která sloužila potřebám šlechtické rodiny.
Pověsti :
K zámku v Pruském se pojí také celá řada fascinujících historických souvislostí i lidových vyprávění. Rod Jakusithů patřil na přelomu 16. a 17. století k nejvlivnějším rodům horních Uher a udržoval úzké příbuzenské i společenské vazby s nejmocnějšími rody země. Kateřina Jakusithová se provdala za uherského palatina Juraje Thurza a rodina udržovala čilé styky také s nechvalně proslulou Alžbětou Báthoryovou z nedalekých Čachtic. Honosný a světský život na zámku v Pruském tvořil v 17. a 18. století zajímavý kontrast k duchovnímu prostředí téže obce. Biskup Juraj Jakusith totiž v první polovině 17. století významně podpořil založení zdejšího františkánského kláštera, v němž později působil a tvořil slavný slovenský barokní spisovatel a básník Hugolín Gavlovič. V lidové slovesnosti dodnes přežívá také romantická pověst o tajné podzemní chodbě, která měla spojovat rozsáhlé zámecké sklepení s několik kilometrů vzdáleným a vysoko položeným hradem Vršatec. Podle místní tradice měla tato chodba sloužit panstvu k bezpečnému úniku v dobách tureckých nájezdů či stavovských povstání, případně k tajnému zásobování hradní posádky. Ačkoliv se pod zámkem skutečně ukrývají rozlehlé klenuté historické sklepy s několika úrovněmi a zazděnými průchody, podzemní spojení až na vysoké vápencové bradlo zůstává z geologického i stavebního hlediska jen barvitou legendou. Jiné místní příběhy zase hovoří o rodovém pokladu a vzácných církevních předmětech zazděných v podzemí či v blízkosti zámecké kaple na počátku 18. století, kdy kraj sužovaly boje Rákócziho povstání a císařská vojska dobývala okolní pevnosti.
Zámecký park :
Neoddělitelnou součástí celého zámeckého areálu je rozlehlý historický park, který plynule navazuje na zadní i boční průčelí budovy a vytváří přirozený, klidný přechod do okolní podhorské krajiny. Na místě původní přísně geometrické renesanční a barokní okrasné zahrady s tvarovanými živými ploty nechali v 19. století členové rodu Königseggů vybudovat přírodně krajinářský park v anglickém stylu. Nová koncepce upustila od symetrie a vsadila na malebné louky, volné průhledy, přirozenou modelaci terénu a promyšleně komponované skupiny vzrostlých stromů. Park se dodnes pyšní bohatou dendrologickou sbírkou starých domácích i cizokrajných dřevin, mezi nimiž vynikají mohutné duby, lípy, platany, jasany, buky či kaštanovníky, z nichž mnohé pamatují ještě zlaté časy šlechtických majitelů. Protože se místní střední odborná škola dlouhodobě zaměřuje mimo jiné na zahradnictví, sadovnictví a rozvoj venkova, je park vzorně udržovaný a slouží studentům jako praktický výukový areál. Pro návštěvníky Pruského představuje zámecký park oázu klidu a ideální místo k nenáročné procházce po upravených cestičkách.
Historie čerpána z webu
Obec Pruské je držitelem slovenské turistické známky č.673.
https://www.turisticke-znamky.sk
