Zámek v Litomyšli jsme navštívili v červenci 2020 během jednodenního výletu, kdy jsme se pohybovali nejen ve zmíněném historickém městě, ale také v Ústí nad Orlicí. Naše putovaní jsme zahájili v Litomyšli, kam jsme přijeli naším stříbrným francouzským vozem, které jsme odložili na parkovišti u kostela Povýšení sv. Kříže a vyrazili za některými památkami města. Hlavní cíl pro nás představoval zdejší zámek, k němuž jsme po několikaminutové chůzi přišli, ale ještě než jsme vstoupili na jeho nádvoří, zastavili jsme se v informačním centru. Vyfotili jsme se zde u obří turistické známky a její klasickou velikost jsme si zakoupili v pokladně. Získali jsme i dvě razítka do památníku a spokojeně jsme se tak průchodem mohli vydat na vnější nádvoří. Na zámecké fasádě jsme obdivovali sgrafitovou výzdobu a naším očím neunikly ani slunečné hodiny. Pak jsme kamenným portálem se šlechtickými erby vstoupili na vnitřní nádvoří a začali hledat pokladnu. Když se nám podařilo prodejnu vstupenek objevit, koupili jsme si lístky a na nádvoří jsme asi 20 minut čekali na zahájení prohlídky. Jakmile přišla sympatická průvodkyně, společně jsme vstoupili do úvodních prostor zámku, kde započala výklad shrnutím historie města i zámeckého areálu. Zmínila, že první písemná zpráva o hradním sídle na Trstenické stezce pochází z roku 981 z Kosmovy kroniky. Dále popsala, jak olomoucký biskup Jindřich Zdík pozval roku 1145 do Litomyšle premonstráty, díky nimž získalo návrší název Olivetská hora. Připomněla, že roku 1259 získala Litomyšl městská práva a v roce 1344 zde Karel IV. založil biskupství. Dodala, že mezi léty 1432 a 1547 panství drželi Kostkové z Postupic, za nichž město vzkvétalo a stalo se centrem Jednoty bratrské. Poté nám prozradila, že od roku 1567 získali Litomyšl Pernštejnové. Vratislav z Pernštejna zvaný Nádherný nechal nový renesanční zámek vystavět pro svou španělskou choť Marii Manrique de Lara v letech 1568–1581 podle návrhu italského architekta Giovanniho Battisty Avostalise de Sala. Poslední členka rodu Frebonie pak do města přivedla piaristy. Po ní zámek vlastnili Trauttmansdorffové, zadlužení Waldstein-Wartenbergové a od roku 1855 Thurn-Taxisové. Ve 20. století přešel zámek do rukou státu a v roce 1999 byl zámecký areál zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO. Po dokončení historického přehledu nás průvodkyně vyzvala k přesunu do unikátního zámeckého divadla z roku 1797. V jeho interiéru jsme obdivovali barokní kulisovou mašinérii, imitaci deště i malířskou výzdobu Dominika Dvořáka. Průvodkyně zmínila působení hraběte Jiřího Josefa v roli režiséra, kapacitu 150 diváků i památné představení pro Václava Havla a 7 evropských prezidentů v roce 1994. Po prohlídce divadla jsme vystoupali do prvního patra na venkovní arkády. Průvodkyně nám popsala architekturu italské vily a představila sgrafitovou výzdobu – okolo 5 000 psaníček na vnějším plášti a figurální výjevy (Samson a Dalila, bitva u Milvijského mostu) na stěnách. Upozornila také na restaurátorské práce Olbrama Zoubka s vtipnými detaily, 26 renesančních komínů a tajný portrét Vratislava z Pernštejna. Pak jsme vstoupili do předsíně před audienčním sálem, která tvořila práh mezi veřejným a soukromým světem. Prohlédli jsme si dobový nábytek, obrazy na stěnách, štukový strop a především majestátní vyřezávané dvoukřídlé dveře. Průvodkyně tyto dveře otevřela a vstoupili jsme do samotného Audienčního sálu. Poukázala na prostor pro orchestr, sedací nábytek druhého rokoka, míšeňský porcelán a barokní astronomické hodiny se zvonkohrou. Zaujal nás i křišťálový lustr vyrobený v Kamenickém Šenově pro film Amadeus. Na stěnách jsme obdivovali iluzivní malby Dominika Dvořáka s vkládanými plátny císařovny Marie Terezie, Františka Štěpána a Josefa II. Při pohledu z oken jsme viděli zámecký pivovar, kde se roku 1824 narodil Bedřich Smetana, a v rohu sálu jsme spatřili piáno, na které Smetana hrál při své poslední návštěvě roku 1880. Po opuštění audienčního sálu nás průvodkyně uvedla do Zeleného salonu. Zde jsme obdivovali bohatou sbírku kolorovaných grafik a vedut Říma od Franceska Morelliho. Průvodkyně nám objasnila styl druhého rokoka na nábytkové soupravě, upozornila na dochované parkety ze švestky, javoru a finského dubu a ukázala nám působivý architektonický průhled řadou pokojů zvaný enfiláda. Potom jsme vstoupili do Modrého salonu, kde bývala původní, později rozprodaná knihovna. Stěny zdobily romantické kvaše s motivy Neapolského zálivu a soptícího Vesuvu. Pod oknem nás průvodkyně upozornila na vzácný kus černé anglické kameniny wedgwood zvaný „Černý Egypťan“. Následně jsme přešli do knihovny, jejíž dnešní knižní fond pochází z hradu Pecka a zrušeného piaristického kláštera. Dozvěděli jsme se, že původní pernštejnská sbírka španělských tisků byla odvezena na Nelahozeves. V místnosti nás zaujala také bednička zdobená imitací knih a portréty španělského krále Filipa II. a Isabely z Valois. Z knihovny jsme přešli do Empírového salonu, který původně sloužil jako ložnice hraběte Antonína I. Prohlédli jsme si nábytek ve stylu napoleonského empíru s egyptskými motivy a intarziemi, portréty Thurn-Taxisů na stěnách a u vchodu podobiznu hraběte Chamaré z Jiráskova Pokladu. Po opuštění salonu jsme se ocitli v malé čítárně s odkrytou rokokovou květinovou výmalbou, odkud nás průvodkyně přivedla do Velké jídelny. Zde jsme obdivovali štukovou výzdobu stropu od F. M. Kaňky, luxusní porcelán a šestnáct obrazů s koňskou tematikou od Martina Muckenbrunnera (včetně výjevů zaplavení hřebčína a úderu blesku v Kladrubech). Na závěr průvodkyně připomněla setkání prezidentů v tomto sále v roce 1994. Z Velké jídelny jsme přešli do Bitevního sálu, který sloužil jako společenský salon. Spatřili jsme zde kulečníkový stůl a samovar od ruského šlechtice, biedermeierovská plivátka a rozměrná plátna Martina Muckenbrunnera zachycující bitvy z tureckých válek a válek o španělské dědictví s maršálem Evženem Savojským. Odtud jsme přešli do Dámského hudebního salonu. Průvodkyně nás upozornila na nástěnné romantické krajinomalby Dominika Dvořáka, vzácné piano litomyšlského mistra Kallese z roku 1907, jediný dochovaný krb na zámku, nábytek biedermeier a japonský lakovaný kabinet z roku 1650. Připomněla i tradici, že v tomto pokoji hrál zámecké paní malý Bedřich Smetana. Z dámského salonu jsme volně přešli do Pánského salonu. Dozvěděli jsme se, že jeho dnešní podoba vznikla vybouráním příček ze tří menších pokojů. Naše pohledy upoutala plně funkční hrací skříň z roku 1826 od vídeňského mistra Hafse, lovecké rytiny na stěnách a malé bičíky používané při honech. Na závěr prohlídkového okruhu jsme vstoupili do Velké předsíně. Při pohledu na stěny plné obrazů koní nám průvodkyně vysvětlila, že tyto malby odkazují na chov starokladrubských běloušů i na vlastnictví rodového hřebčince Valdštejnů v nedalekém Nedošíně. Ve Velké předsíni prohlídka skončila a tak jsme sestoupili dolů do přízemí. Potom jsme obešli hlavní zámeckou budovu kolem dokola a znovu jsme obdivovali sgrafitovou výzdobu na fasádě. Následně jsme se prošli okrajem zámeckého parku a další naše kroky vedly na vnější nádvoří. Pak jsme již zámecký areál opustili a zamířili do muzea domečků, panenek a hraček, ale o tom již pojednává jiný můj článek. Chcete-li vědět, jak náš červencový výlet pokračoval, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si článek Jak jsme navštívili zámek Litomyšl a vystoupali na Andrlův Chlum.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/litomysl-zamek-a-zamecky-park​

Historie :

První zmínka o hradním sídle na místě dnešního zámku je z roku 981 a je zapsána v Kosmově kronice. V té době ležela Litomyšl na historické obchodní Trstenické stezce, kterou hrad střežil. Okolo roku 1145 pozval olomoucký biskup Jindřich Zdík do Litomyšle nový řád premonstrátů, díky jejichž novému klášteru získalo zámecké návrší jméno Olivetská hora. Klášter se postupně stal ekonomickým i kulturním centrem a okolo kláštera či na úpatí Olivetské hory se rozrůstalo nové městské sídlo. V roce 1259 získala Litomyšl od krále Přemysla Otakara II. městská práva a v roce 1344 zde císař Karel IV. založil nové biskupství, druhé nejstarší po pražském. K jeho založení využil částečně i klášter premonstrátů. Biskupství spravovalo Litomyšl až do roku 1425, kdy je vyplenili husiti. Mezi roky 1432 až 1547 bylo panství v držení rodu Kostků z Postupic. Pod jejich vládou Litomyšl vzkvétala, ale stala se také důležitým centrem bratrské víry, protestantské náboženské komunity, která se v Čechách formovala od druhé poloviny 15. století. Litomyšl však byla zabavena poslednímu členovi rodu Kostků z Postupic kvůli účasti v povstání proti králi, tzv. prvním stavovském povstání. Od roku 1567 získali Litomyšl do zástavy členové velmi vznešené rodiny pánů z Pernštejna. Prvním z nich byl Vratislav z Pernštejna zvaný Nádherný. Zastával funkci kancléře českého království, tedy prvního muže v zemi hned po králi (dnes tomu odpovídá např. úřad ministerského předsedy). Ještě předtím procestoval notný kus Evropy. Navštívil Francii, Anglii a znal také velmi dobře Itálii. V roce 1551 vedl dokonce poselstvo českých pánů do Janova,a kde se setkal císař a český král Maxmilián II. se svou novou manželkou Marií Španělskou. Jednou z jejích dvorních dam byla také Marie Manrique de Lara ze vznešené španělské rodiny Mendoza, která se později stala Vratislavovou chotí. Říká se, že nový zámek v renesančním stylu byl vystavěn Vratislavem z Pernštejna právě pro jeho krásnou španělskou paní. Základní kámen byl položen v roce 1568. Zámek byl dokončen v roce 1581. Budova ve stylu moravských renesančních zámků byla navržena italským architektem Gioannim Baptistou Avostalisem de Sala. Poslední členka rodu, Frebonie z Pernštejna, pozvala do Litomyšle řád piaristů, který dodal místu nový barokní nádech. Po její smrti byl však zámek v roce 1649 prodán německému rodu Trauttmansdorffů. Následně pak od roku 1753 panství se zámkem vyženili Waldstein-Wartenbergové, kteří však během své správy nashromáždili tolik dluhů, že v roce 1855 byla Litomyšl prodána posledním majitelům rodu Thurn-Taxis. Ve 20. století se majitelem zámku stal stát, od roku 1945 Československo, od roku 1993 Česká republika. Dodnes je zámek státním majetkem a je spravován Národním památkovým ústavem. V roce 1999 byl zámek v Litomyšli pro jedinečnou renesanční architekturu zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.

Historie čerpána z těchto webů

https://people.fsv.cvut.cz/

https://www.zamek-litomysl.cz/

Zámek Litomyšl je držitelem turistické známky č.265.

https://turisticke-znamky.cz