Nový zámek v Kostelci nad Orlicí jsme poprvé navštívili během zimní dovolené v lednu 2010. Tehdy jsme se na týden ubytovali v panelákovém bytě v Nebeské Rybné, odkud jsme podnikli několik výletů na běžkách po bližším i vzdálenějším okolí, a také jsme poznali několik romanticky zasněžených památek. Cestou do hor jsme se zastavili ve zmíněném Kostelci nad Orlicí, kde jsme na náměstí zaparkovali zelené korejské auto a vydali se k zámku. Procházku nám stěžovalo velké množství sněhu, kterého po celém městě bylo dost a dost, ale nakonec jsme přece jen dorazili k zámeckému parku. Romanticky zasněžené scenérie se nám moc líbily a tak jsme se tou krásou kochali natolik, že chvíli trvalo, než jsme přišli k samotné budově zámku. Dovnitř zámku jsme se nedostali, neboť v zimě byl zavřený, ale s tím jsme víceméně počítali. Jednopatrovou stavbu obdélníkového půdorysu se suterénem a zvýšeným přízemím jsme si obešli alespoň kolem dokola. Na podélných průčelích jsme napočítali vždy po jedenácti okenních osách a v bočních po pěti. Líbil se nám středový rizalit a obdivovali jsme také předsunutou otevřenou sloupovou halu u hlavního vstupu do budovy. Celý empírový skvost, který na rozlišení od staršího barokního zámku nese označení Nový zámek, nám velmi padl do oka. Když jsme si zámek obešli dokola, prošli jsme si ještě část 30 hektarového parku. Během procházky v dokonalé zimní krajině jsme viděli některé vzácné stromy, kterých tu rostlo kolem 200 kusů. Panoval zde vzácný klid, který nerušili ani ptáci, kteří by nám jistě v létě zpívali nějakou písničku, překřikujíce jeden druhého. Park byl totiž od roku 1949 chráněn jako významná ptačí lokalita a přírodní rezervace. Po malé procházce jsme zamířili zpět k autu, které odpočívalo na zasněženém náměstí Františka Palackého, na kterém jsme si prohlédli další památky města, ale o nich se více dozvíte v mých dalších článcích. Chcete-li vědět, co všechno jsme první den zimní dovolené 2010 zažili, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme v zimě navštívili Kostelec nad Orlicí.

Podruhé jsme Nový zámek v Kostelci navštívili v červenci 2015 během dovolené, kdy jsme byli ubytováni v Rokytnici v Orlických horách v krásném apartmánovém domě se zahradou. Velice se nám zde líbila kvalita a čistota domu, možnost opékání špekáčků na zahradě, domácí vejce a v neposlední řadě to, že jsme si sami ve sklípku čepovali trutnovské pivo Krakonoš a Kofolu. Cestou do hor jsme se zastavili ve zmíněném Kostelci nad Orlicí, kde po našem příjezdu hustě pršelo a tak jsme museli čekat, než se ten nahoře uklidní a voda přestane padat. Seděli jsme v autě na okraji města půlhodiny než vysvitlo sluníčko a mohli jsme se pustit do poznávání zdejších památek. Na závěr jsme si nechali zámek. Naše stříbrné francouzské auto jsme zaparkovali na okraji parku a vzápětí jsme vkročili do zámeckého areálu. Park v létě vypadal úplně jinak než při naší první zimní návštěvě. Stromy se zelenaly, okrasné záhony zářily různými barvami a ptáčci nad našimi hlavami zpívali o sto šest. Omámeni vůní přírody jsme přišli k budově zámku, kde jsme si v pokladně koupili vstupenku a získali razítko do památníku. Do začátku prohlídky nám zbývala ještě půlhodinka a tak jsme si prohlédli expozici o historii města ve třech místnostech přízemí zámku. Nejvíce se nám zde líbil model středověkého osídlení města a hrazeného kostela. Dále jsme shlédli faksimile kosteleckého kancionálu, písemné doklady cechů, živností, spolků. Naším očím neunikly ani drobné archeologické exponáty, informační panely s fotografiemi nalezišť a mapami, doprovodnými texty, schématy a kresbami a jeden z nejbohatších žárových hrobů v imitovaném prostředí jeho naleziště. V další části expozice jsme si krátce prohlédli dílo kosteleckého rodáka, akademického sochaře a medailéra Zdeňka Kolářského. Po dvaceti minutách jsme vyšli ven a v přilehlém Seykorově parku odlovili kešku. Pak jsme se vrátili do zámku a za chvíli se nás ujala průvodkyně, která nás zavedla do schodišťové chodby, kde začala naše prohlídka. Nejprve jsme vstoupili do nádherné jídelny, kde jsme si vyslechli historii zámku a pohnuté osudy rodiny Kinských. Během vyprávění jsme si uprostřed jídelny prohlédli kulatý stůl, prostřený tak, jakoby každou chvíli měl někdo z panstva obědvat. Na dlouhé komodě nás zaujala výstavka jídelního porcelánu a u dveří oblek sloužícího. Stěny zdobily rodové portréty Kinských a tapety, které přesně odpovídají dobovému vkusu první poloviny 19. století. Následně jsme vstoupili do poměrně úzké místnosti, v níž jsme našli obrazy s vojenskou tématikou a pány v uniformách a nechyběly ani zajímavé přilbice. Následoval společenský salonek v němž dominoval velký obraz s ukázkou jakési bitvy. Pod ním se nacházel stůl a křesla, dále zde visel portrét šlechtičny, několik menších obrázků a také jsme spatřili další oblek sluhy. V následujícím pánském salonku nás nejvíce zaujaly africké trofeje, které se Kinští dovezli z cest po černém kontinentu. Nemohlo zde chybět posezení pro pány u stolu v pohodlných křeslech a polstrované sedačce. Líbil se nám také pracovní stůl se sbírkou dýmek, starým psacím strojem značky Urania a dalšími předměty. Opustili jsme království pánů a překročili práh krásné knihovny, čítající na šestnáct tisíc svazků různorodé literatury. Byla to radost hledět na pečlivě uspořádané svazky v mnoha patrech nad sebou. Z knihovny jsme vešli do prostorného zrcadlového sálu, sloužícího díky své skvělé akustice koncertům různých hudebních žánrů a také jako místo pro svatební obřady. Logicky se zde nacházela spousta židlí a v rozích veliká zrcadla, doplněná několika portréty na stěnách. Z rozlehlého sálu jsme vstoupili do skromných prostor salonku s rodokmenem, jehož název byl odvozen od obrazu s linií rodu Kinských. Dále jsme si tady prohlédli fotografie členů zmíněného rodu, o němž nám průvodkyně sdělila spoustu informací. Poté jsme již pokračovali prohlídkou hudebního salonku s mohutným klavírem, na němž k poslechu hostů možná někdo z Kinských hrával. Naslouchající mohli postávat opřeni o nějakou z komod nebo se posadit na pohodlnou sedačku či do křesel a popíjet čaj nebo kávu. V rohu místnosti nás zaujala velká sloupová kamna a naproti nim stála skleněná vitrína s porcelánem. Kromě tradičních obrazů na stěnách visela celá sbírka s motivem koní, tahajících různé drožky a kočáry. Vzápětí jsme vešli do dámského salonku, kde nemohlo chybět zrcadlo na stole, na němž ležely různé zkrášlovací předměty denní potřeby. Na stěně nám padlo do oka několik zasklených vějířů a obrazů s krajinářskými motivy. Když jsme si vše prohlédli, čekal nás další salonek s názvem orientální. Podle toho také vypadalo jeho vybavení s čínskými vázami postavenými na komodě, soškami Buddhy na sekretáři a dalšími věcmi tohoto charakteru. Následovala dámská ložnice s postelí, nad kterou viselo několik menších obrázků. Na protější straně místnosti byla vysoká komoda s vyklápěcím psacím stolečkem a možná nějakou tajnou zásuvkou. Líbil se nám starý kočárek, na němž se jistě vozilo dítko rodu z Kinských. Poté jsme již vstoupili do poslední místnosti prohlídkové trasy, menšího salonku s krásnou intersovanou skříňkou, prosklenou vitrínkou stojící na komodě, psacím stolem a velkým počtem různých portrétů. Průvodkyně nám zde poděkovala za pozornost během čtyřicetiminutové exkurze a my jí zase za výklad. Následně jsme vnitřní prostory zámku opustili a vydali se do parku, kde jsme odlovili kešku s názvem Zrcadlové vily. Potom jsme přemýšleli, jestli se nenajíme v zámecké restauraci, umístěné v jedné z hospodářských budov, ale odradil nás malý výběr jídla a vyšší ceny. Zamířili jsme tedy k autu, kterým jsme odjeli do Penny, kde jsme nakoupili potraviny sebou. Vzápětí jsme již Kostelci dali vale a odjeli do Rokytnice nad Orlicí, kde jsme byli celou naši dovolenou ubytováni. Pokud vás zajímá, co všechno jsme tehdy viděli, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme v létě navštívili Brandýs a Kostelec nad Orlicí.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/kostelec-nad-orlici-zamek-a-zamecky-park​

Historie :

Zámecká budova v krajinářském parku byla na západním okraji města Kostelec nad Orlicí vystavěna v letech 1829–1835 v empírovém slohu podle návrhu architekta Heinricha Kocha pro Josefa Ervína Kinského (1806–1862), čestný dvůr na západní straně byl v roce 1847 uzavřen východním křídlem podle návrhu místního stavitele Edmunda Christena. Zámek měl ve své době několik technických vymožeností, např. rozvod tekoucí vody a teplovzdušné vytápění. Zámek byl v roce 1948 postaven pod národní správu a pak znárodněn. Přes odpor orgánů památkové péče a kulturní veřejnosti byly do hlavní zámecké budovy umístěny provozy vznikajícího Výzkumného ústavu pro chov prasat, který objekt opustil v roce 1975 po výstavbě nového areálu v západním sousedství a také kvůli zhoršujícímu se stavebnímu stavu. Posléze byl zámek převeden do správy Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody v Pardubicích, které po roce 1980 a havárii stropů zahájilo rekonstrukci hlavní budovy. V roce 1991 byl zámek v rámci restitucí vrácen Josefu Kinskému (1913–2011). Ten postupně obnovil všechny budovy v areálu, obnovu a zpřístupnění hlavní budovy dokončil jeho syn František Kinský. Kolem zámku je rozsáhlý 42 hektarový anglický park, který vznikl současně se zámkem.

Historie čerpána z webu

http://www.zamekkostelecno.cz

Nový zámek v Kostelci nad Orlicí je držitelem turistické známky č.1734.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/novy-zamek-kostelec-nad-orlici-c1734