Tvrz Orlice na okraji města Letohrad jsme navštívili v listopadu 2018, kdy jsme byli tři dny ubytování v chatě Pod sjezdovkou Čenkovicích. Druhý den ráno jsme naše stříbrné auto nechali na parkovišti pár metrů od hotelu, který byl postaven vedle tvrze soukromými majiteli během rekonstrukce celého areálu a vzápětí jsme vyrazili za naším cílem. Prošli jsme kolem stylového ubytovacího zařízení ke středověké pevnosti, vyzdobené sgrafity na fasádě, která byla skrápěna drobným deštěm a začali hledat pokladnu. Vešli jsme dovnitř, zakoupili vstupenky na trasu A, turistickou známku a také jsme zde získali razítko do památníku. Do začátku exkurze zbývalo asi patnáct minut, které jsme strávili na terase pod plachtou a kochali jsme se vyhlídkou na rybník pod námi. Když přišla pokladní a průvodkyně v jedné osobě, zavedla nás do velkého sloupového sálu v přízemí tvrze, kde jsme se dozvěděli informace z nejstaršího období šlechtického sídla a potom jsme nahlédli do nejzazší historie tvrze skrze skleněnou podlahu, pod níž jsme spatřili zbytky původní stavby. Vzápětí jsme sál opustili a po schodech sestoupili do sklepení z dob gotiky, které později sloužilo k uskladnění brambor či sudů z pivem. Následně jsme se vrátili zpět do sloupového sálu a vyslechli si celou historii budovy. Pak jsme si prohlédli exponáty v sále a přesunuli se do sousedního loveckého salonku, kde jsme shlédli renesanční lustry s erby původních majitelů, poklad mincí nalezený v nedalekém lomu, originální sbírky nálezů z období Slovanů, cínové nádobí, židle a středověký záchod. Další naše kroky vedly do kuchyně z konce 18. století, kde se nám líbila podlouhlá kamna s malinkou troubou, stůl pro přípravu krmě s nádobím či pěkný lustr. I v kuchyni jsme nahlédli do sklepení pod námi a pak již naše prohlídka skončila. Milá průvodkyně nás vypustila na mokré nádvoří, kde jsme si uvědomili, že konečně přestalo pršet. Využili jsme přízně počasí a zašli se podívat na hradby, vyfotili se s replikami kanónů a poté jsme zamířili do restaurace. Vstoupili jsme dovnitř, ale neměli jsme v úmyslu se zde najíst. Chtěli jsme si totiž prohlédnout samotnou místnost, neboť ve středověku zde býval rytířský sál. Po chvilce jsme vyšli ven, minuli klec s nosálem červeným a následně jsme sestoupili dolů k rybníku, abychom se přes jeho hladinu pokochali pěkným pohledem na tvrz, která se odrážela na vodní hladině jako dokonalá kopie obrazu. Pak jsme se vrátili na asfaltový chodník a tvrz si prohlédli ze zadní strany. Pak jsme se vrátili k autu, jímž jsme odjeli ke hřbitovu v Letohradu, odkud jsme se pěšky vydali ke kapli na Pustinách, o čemž již vypráví jiný můj příspěvek. Chcete-li vědět, co jiného jsme tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme v listopadu navštívili Letohrad a Jablonné nad Orlicí.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Letohrad_-_tvrz_Orlice/

Historie :

Renesanční tvrz v Letohradu byla poprvé zmiňovaná v roce 1361, kdy je uváděn Ivan z Orlice Někdy během 15. století se majitelem orlického statku stal rod Strachotů z Kralovic, původem ze středních Čech a drželi jej po několik generací až do roku 1565. Dalšími obyvateli orlického zámku byli Sudové z Řeneč, původem z Táborska, kteří se dostali na Orlici pravděpodobně sňatkem a následnou koupí statku v roce 1565. Sudové z Řeneč se nějakým způsobem zapojili do povstání proti králi v roce 1618 a po prohraném boji byli pokutováni. Poněvadž však neměli v té době dostatek finančních prostředků, byla jejich pokuta zaplacena až v další generaci. Během následující třicetileté války byla v orlickém dvoře prý nemocnice a mrtví byli pochováváni za kostelem. Anna Dorota z rodu Sudů z Řeneč se kolem roku 1642 provdala za Adama Mikuláše Vitanovského z Vlčkovic, jenž se roku 1646 stal hejtmanem hradeckého kraje. Těmto rodičům se pravděpodobně na Orlici narodil také známý dobrodinec města Kyšperka, syn Hynek Jetřich Vitanovský z Vlčkovic. Podle koupní smlouvy z roku 1650 koupili tito manželé panství Kyšperk a přesídlili trvale z Orlice do Kyšperka.

Budova zámku byla potom využívána jako správní centrum orlického dvora, když dvůr je poprvé při zámku jmenován v roce 1543. Po odstěhování vrchnosti v roce 1650 sloužil objekt pro ubytování správy dvora, případně čeledě. Již před rokem 1840 byly některé dvorské pozemky pronajímány místním drobným hospodářům a výjimkou nebyl ani Orlický dvůr. V letech 1873-1885 zde byla výrobna škrobu, který byl zpracováván v obrovských kádích a na špýchaře se sušil. V roce 1922 areál dvora koupilo Stavební družstvo železničářů v Kyšperku, které o dva roky později zbouralo budovu na východní straně a materiál byl použit na stavbu Kolonie rodinných domků u Kyšperka. Ze západní budovy byla zbourána část, kde byly konírny, kravín a byt poklasného a zbytek budovy koupil orlický mlynář Karel Vondra. Ta mu potom sloužila jako sklad obilí, garáž a byt pro nájemníka. Stodola na severní straně areálu v roce 1924 vyhořela. Hlavní zámeckou budovu koupil od družstva truhlář Josef Tomek z Kunčic a k tomu osm měřic pole. Následné úpravy hlavní budovy, prováděné po parcelaci dvora v roce 1924 a hlavně v létech 1968-69 se značně dotkly zejména její přízemní části a východních sklepů. Kladně lze hodnotit pořízení nové krytiny v roce 1980. Nebyly však tehdy osazeny okapy což mělo za následek ničení renesančních sgrafitových omítek. Tvrz chátrala a teprve po zakoupení soukromými majiteli byla zachráněna. Od roku 2012 slouží objekt jako restaurace, středověká krčma a hotel s wellness.

Historie čerpána z webu

http://www.tvrzorlice.cz

Tvrz Orlice v Letohradu je držitelem turistické známky č.1936.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/tvrz-orlice-letohrad-c1936