Slovenská TZ 673 : Obec Pruské
První písemná zmínka o obci Pruské pochází z roku 1244, ačkoliv archeologické nálezy potvrzují osídlení již od mladší doby kamenné a doby velkomoravské. Ve středověku získalo Pruské status zeměpanského městečka s právem pořádat trhy a stalo se přirozeným hospodářským centrem okolí. Zásadní rozkvět nastal v 16. století za vlády rodu Jakusithů, kteří zde vybudovali renesanční kaštel jako správní středisko celého vršateckého panství. Po nich panství převzal rod Königseggů, za jehož éry obec prošla výraznou barokní přestavbou, jejímž symbolem je františkánský klášter ze 17. století a monumentální kostel sv. Petra a Pavla z roku 1780.

Slovenská TZ 673 : Obec Pruské
Obec Pruské jsme navštívili v květnu 2026 během prodlouženého víkendu, kdy jsme se na tři dny ubytovali v hotelu Aréna, nacházející ve městě Broumov-Bylnice. Druhý den po snídani jsme osedlali náš šedý francouzský povoz a vyrazili k sousedům na Slovensko, abychom poznali část malebných Bílých Karpat, k čemuž jsme si vybrali naučnou stezku Okolo Vršatca. Pak jsme odjeli do obce Pruské, v níž jsme se seznámili s místními památkami a zajímavostmi. Mezi ně patřil Nový židovský hřbitov, jenž byl založen v 19. století mimo souvislou zástavbu obce. Naše šedé francouzské auto jsme zaparkovali u obvodové zdi z lomového kamene a zamířili ke vstupnímu objektu. Na území hřbitova jsme vstoupili síní, jež v minulosti plnila funkci jednoduché márnice či obřadního zázemí pro přípravu pohřbů. Po překročení prahu se před námi otevřel pohled na udržovanou travnatou plochu, v níž byly nepravidelně rozprostřeny desítky náhrobních kamenů. Pak jsme se vydali na procházku mezi náhrobky, jež byly do tří hlavních architektonických i časových skupin. Nejstarší pískovcové náhrobky byly tvarově jednodušší a vlivem neúprosného času i povětrnostních vlivů již byly značně poškozené, střední generace náhrobků měla tvar Svatostánku a mladší náhrobky z konce 19. a první třetiny 20. století tvořily stély z kvalitní černé žuly nebo mramoru. Prohlédli jsme si na nich také dochovanou symboliku a nápisy. Zajímavá byla i jazyková proměna nápisů, protože zatímco starší pískovcové kameny nesly text výhradně v hebrejštině, u mladších mramorových stél se již objevovaly dvojjazyčné hebrejsko-německé epitafy. Některé z nich měly u paty dochované nízké kovové oplocení. Během obchůzky bylo patrné, jak se pohnutý osud hřbitova podepsal na jeho fyzickém stavu. Kompletní štíhlé stély se dochovaly v poměrně malém počtu, část náhrobků ležela povalená a mnohé kameny z kvalitního materiálu byly v minulosti bohužel rozkradeny, takže po nich na místě zůstaly jen samotné kamenné podstavce. Když jsme došli na konec areálu vymezovaného vysokou zdí s rozměry přibližně 15 × 60 metrů, na chvíli jsme se zastavili a nasávali zvláštní poklid tohoto pietního místa. Potom jsme se vrátili jsme cestičkou v trávě zpět k bráně, nastoupili do auta a odjeli ke hřbitovu křesťanskému, u něhož jsme s obtížemi zaparkovali, jelikož ve smuteční síni zrovna probíhal pohřební akt. U vstupu na hřbitov jsme narazili na krytý přístřešek, v jehož středu se nacházel zděný oltář se sochou Madony s dítětem, která měla na hlavě korunu. Když jsme si ji prohlédli, sestoupili jsme po schodech na území hřbitova a středovou uličkou jsme kráčeli vstříc kapli, která se tyčila v jeho areálu. O chvíli později jsme stanuli před klasicistní stavbou s jednou věží, ukončenou štíhlou jehlanovou střechou pokrytou plechovou krytinou, na jejímž vrcholu a rozích se tyčily ozdobné kříže. Z historie a místních pramenů jsme se dozvěděli, že tato kaple byla postavena v 19. století na novém hřbitově, který na okraji obce Pruské vznikl z důvodu rostoucího počtu obyvatel a potřebou důstojného místa pro poslední odpočinek místních farníků. Více se nám toho o kapli nepodařilo zjistit, takže jsme se brzy vrátili zpět k autu a odjeli za dalším cílem. Čekala nás procházka po necelých 500 metrů dlouhé naučné stezce Apollo, jejíž název by mohl na první pohled evokovat slavný americký vesmírný program, ovšem pojmenována byla po vzácném denním motýlovi jasoni červenookém. Auto jsme odložili na konci asfaltové uličky na místě, jež se nacházelo jen pár metrů od začátku okružní trasy a vydali jsme se ke shluku tří informačních tabulí, které nám prozradily prvotní fakta o zdejší lokalitě. Potom jsme se vydali na procházku kolem zmíněného rybníčku, který byl opravdu hojně zarostlý rákosem. Nutno dodat, že jsme cestou nepotkali žádného savce, kolem nás neproletěl jediný pták a všichni obojživelníci nebo ryby nám díky hustému porostu zůstali skryti. Kráčeli jsme polní cestou, přičemž jsme minuli pár laviček, zvoucích k posezení a odpočinku, což jsme ovšem s díky odmítli. Jelikož jsme se pohybovali na mírném návrší nad rybníkem, otevřely se nám pěkné výhledy na část města Ilava i na Strážovské vrchy s jejich výraznou dominantou, který tvořil vrchol Vápeč. Brzy jsme přišli do oblouku, kde se cesta stáčela směrem zpátky. V jednom místě jsme objevili vyšlapanou cestičku rákosím, takže jsme se odvážili po ní více přiblížit k neviditelné hladině, ale nic zajímavého jsme zde nenašli. Vrátili jsme se na zpět a na konci oblouku jsme narazili na chátrající malou stavbu, kterou tu někdo vybudoval z neznámých důvodů. Uvnitř byl pouze nepořádek, takže se raději začali věnovat zbývajícím čtyřem panelům s informacemi, které se tu měly nacházet, ovšem našli jsme pouze polovinu z nich. Po přečtení informací jsme pokračovali dál. Napojili jsme se na zpevněnou cestu, která nás protáhla kolem mokřadu zpátky k autu. Jelikož jsme se už nikde nezastavovali, brzy jsme k odpočívajícímu povozu dorazili a s pocitem, že jsme právě prošli nenudnější a nejhorší naučnou stezku, jsme odjeli za dalším cílem. Zanedlouho jsme zaparkovali na jiném okraji obce Pruské a vydali se ke kapli sv. Joachima a Anny. Cesta mírně stoupala vzhůru a když jsme přišli na rozcestí, zabočili jsme doprava a pokračovali dál. Po asi 400 metrech jsme přišli na okraj lesíku, kde se nám přes řepkové pole otevřel krásný výhled do krajiny a na obec Tuchyňa. Po krátkém kochání jsme se otočili a zamířili ke kapli, která se nacházela jen pár metrů od nás a za dozoru pracovníka s křovinořezem jsme si začali drobnou církevní stavbu prohlížet. Pak jsme nahlédli dovnitř, kde jsme spatřili nevelký prostor s malým oltářem a kopií historického obrazu patronů kaple – svatého Jáchyma a svaté Anny s Pannou Marií, nad nímž visel menší obrázek Panny Marie. Celek doplňovaly sošky, květinová výzdoba a drobné obětní předměty, které připomínaly hlubokou úctu k tomuto místu. Když jsme očima prozkoumali interiér kapličky, vydali jsme se na obchůzku kolem ní. Nakonec jsme si prohlédli závěr kaple, který byl rovněž opatřen hladkou omítkou a uprostřed ozdoben mělkou nikou. Více jsme toho na kapličce najít nemohli, ale ještě než jsme pěkné místo opustili, vytáhli jsme z batohu vytištěné papíry s historickými informacemi. Z nich jsme se dozvěděli, že kaple byla postavena roku 1775 u staré cesty, kudy dříve projížděly povozy směřující z Mikušovců, Červeného Kameňa či Moravy do Pruského. Když jsme dočetli poslední řádky, vrátili jsme se stejnou cestou zpět k autu, jímž jsme odjeli do centra obce Pruské. Naším dalším cílem byl místní zámek, který byl postaven kolem roku 1590 uherským šlechticem Ondřejem Jakusithem z Orbovy na místě starší středověké tvrze. Auto jsme zaparkovali v centru obce u lékárny a vydali jsme se k našemu cíli, který byl odtud coby kamenem dohodil. Zanedlouho jsme stanuli před hlavním vchodem a prohlédli si zámek zepředu. Přímo nad vstupním portálem visely informační tabule oznamující, že v objektu dnes sídlí Střední odborná škola Pruské a Centrum odborného vzdělávání přípravy. Přes tyto skutečnosti jsme se odvážili otevřít branku a vzápětí jsme vkročili do zámeckého areálu. Hned za plotem jsme si všimli pozůstatků někdejšího vodního příkopu, který v renesančních dobách chránil přístup k zámku, nicméně v době naší návštěvy byl již vyschlý a porostlý trávou. Pak jsme kráčeli kolem boku zámku a o chvíli později jsme budovu shlédli ze zadní a druhé boční strany, kde se nacházel velký vjezd do uzavřeného vnitřního nádvoří, které kdysi zdobily otevřené renesanční arkády. Dovnitř jsme se z pochopitelných důvodů nepodívali, ale i tak jsme byli rádi, že jsme se mohli svobodně pohybovat v jeho okolí. Potom jsme se vydali na procházku parkem, v němž jsme narazili na velké množství stromů, které tu zůstaly jako památka na 19. století, kdy rod Königseggů nechal původní geometrickou zahradu přetvořit v přírodně krajinářský park v anglickém stylu. Kráčeli jsme po upravených cestičkách a prozkoumávali různé prvky, které v parku vybudovali studenti zdejší zahradnické školy. Narazili jsme tak na krytý dřevěný altán s posezením, kousek dál pak na okrasné jezírko s lekníny, u něhož stála pergola se sloupy v antickém stylu a lavička k odpočinku. Během procházky jsme narazili také na přízemní prosklenou budovu sloužící zřejmě jako školní skleník či zahradnické zázemí a učebny. Potom jsme zamířili do srdce parku, kde byla vybudována lurdská kaple. Následně jsme se vydali do odlehlé části parku, kde jsme v rohu za zdí tušili přítomnost starého židovského hřbitova, který jsme chtěli také vidět. Nepodařilo se nám ovšem najít v plotě díru, takže jsme byli neúspěšní. Pomalým krokem jsme se tedy vrátili zpátky k čelní straně zámku a stejnou brankou jsme vyšli ven na ulici. Pak jsme zamířili ke kostelu sv. Petra a Pavla, který se tyčil na konci ulice. Když jsme k němu přišli, minuli jsme moderní vodotrysk a šli se podívat na dvě rokokové kamenné sochy z konce 18. století, stojící u vstupní brány v mohutné ohradní zdi. Právě za touto zdí z druhé poloviny osmnáctého století se v minulosti rozkládal starý farní hřbitov, kde odpočívali zemřelí obyvatelé dříve, než bylo pohřbívání přeneseno na nový hřbitov za vesnici. Pak jsme si prohlédli průčelí chrámu, které je vzácně celistvou ukázkou pozdně barokní a rokokové architektury. Současný chrám vznikl v letech 1769 až 1780 na místě staršího, kapacitně již nedostačujícího románského kostela z počátku třináctého století, jehož stáří potvrdil základní kámen s letopočtem 1221 objevený při přestavbě v hlavním oltáři. Pak jsme otevřenými dveřmi vstoupili dovnitř a prohlédli si jeho interiér, který nás uchvátil svou jednotnou rokokovou výzdobou, vzdušností, velkolepým křišťálovým lustrem a prosvětlením skrze dvě řady klenutých oken. Potom jsme vyšli ven a vydali se na obchůzku kolem svatostánku, jenž prošel výraznějšími obnovami fasád a střech v roce 1880 ke stému výročí vysvěcení a poté v letech 1950 a 1971. Když jsme přišli k presbytáři, našli jsme na něm mohutný vysoký půlkruhový závěr, jenž byl rovněž zdoben bílými svislými pásy a dvěma řadami oken nad sebou, zastřešený plechovou valbovou střechou s křížkem na hřebeni. Potom jsme již bývalý hřbitovní areál opustili a vyšli ven na ulici pod kostelem. U zdi jsme narazili na dřevěný betlém v životní velikosti pod dřevěným přístřeškem, tvořený vyřezávanými sochami Svaté rodiny, anděla, tří králů a zvířat, který jsme si krátce prohlédli a pak jsme již zamířili ke klášteru. Když jsme k němu přišli, spatřili jsme jednolodní stavbu obdélníkového půdorysu s polygonálním závěrem presbytáře a postupně jsme si celý areál zvenku přes plot prohlédli. Během naší obhlídky areálu jsme viděli navazující čtyřkřídlé klášterní budovy, jež postupně procházely záchranou a obnovou. Přes plot jsme nahlédli i na travnatý rajský dvůr, lemovaný křížovou chodbou s půlkruhovými arkádami na masivních pilířích a křížovými i valenými klenbami s lunetami. Přímo uprostřed dvora jsme spatřili barokní pískovcovou sochu svatého Jana Nepomuckého na vysokém kamenném hranolovém podstavci. Na závěr jsme si prohlédli kříž před kostelem a pak jsme se vrátili k autu, kde jsme se seznámili s historií kláštera. Z doma vytištěných papírů jsme se dozvěděli, že se jeho historie začala psát v letech 1625 - 1634, kdy tehdejší pán nedalekého hradu Vršatec biskup Juraj Jakušič povolal do Pruského první františkány-observanty a daroval jim pozemek pro stavbu konventu a chrámu. Když jsme dočetli poslední řádky, nastartovali jsme vůz a odjeli na ubytování v Brumově.
Návštěvy : 9.5.2026
Další informace najdete zde :
Františkánský klášter s kostelem sv. Juraje
Jak jsme po dobytí hradu Vršatec odtáhli do obce Pruské
Současná verze slovenské TZ 673 získána 11.10.2026 zasláním od výrobce z Rýmařova