TZ 08 : Švýcárna - Jeseníky
Chata Švýcárna byla postavena roku 1887, avšak její začátky sahají do mnohem hlubší minulosti. Původně se totiž jednalo o pasteveckou salaš a velice nás překvapilo, že se objevila již na mapě losinského panství z roku 1736 pod názvem Knoblochhaus čili Česnekový dům, který sloužil jako obydlí pro pastýře a sklad mléčných výrobků. V roce 1829 na místě tehdy již opuštěného Česnekového domu byla vybudována nová salaš, na které hospodařil Johann Aegerter, původem ze Švýcarska, podle něhož chata získala svůj název. Tehdejší salaš se skládala z kamenné stáje pro více než sto kusů dobytka a několika dalších dřevěných budov. S rozvojem turistiky se v ní začali ubytovávat i první turisté, kteří se zde mohli skrýt před nepohodou, odpočinout si, koupit jednoduchou stravu, případně i nouzově přenocovat.
TZ 8 : Švýcárna - Jeseníky
Horskou chatu Švýcárna jsme poprvé navštívili na velikonoční pondělí roku 2008, kdy jsme těsně před obědem přijeli zeleným korejským autem na Červenohorském sedle a po chvíli vyrazili na zmíněnou chatu. Ze začátku nám cesta pěkně ubíhala, ale na rozcestí Petrovka idylka skončila, neboť nás čekal prudký výšlap nahoru, který nás rozhodil natolik, že jsme zvažovali, zda se nevrátit zpět k autu. Bylo už dost hodin, přesto jsme však statečně pokračovali dál na turistickou chatou Švýcárna, kam jsme dorazili již řádně unavení a hladoví o půl čtvrté odpoledne. Bez dlouhého otálení jsme zapíchli lyže do sněhu vedle vstupních dveří a pospíchali do vytápěných prostor chaty, jež byla vystavěna již roku 1887 na místě salaše, se objevila na mapě losinského panství roku 1736 pod názvem Knoblochhaus. V téměř prázdné chatě jsme zhltli pozdní oběd a pořádně se napili, přičemž nás zvědavě pozorovali hosté od jednoho stolu, jakoby se divili, co tady s dětmi tak pozdě děláme. Nám však bylo všechno jedno a využívali jsme pohostinnosti chaty, která byla pojmenována po salašníkovi Johannu Aegerterovi, původem ze Švýcarska. Po necelých 50 minutách jsme zaplatili útratu včetně turistické známky a vyrazili na zpáteční cestu. Hned na začátku prudkého sjezdu nejmladší účastnice zájezdu spadla, ale nic vážného nestalo a po ošetření jsme pokračovali dál. Postupně se stmívalo a tak jsme si oddychli, když jsme se o půl osmé večer vrátili k autu. Rychle jsme dovnitř naházeli lyže a odjeli domů do Olomouce.
Téměř o dva roky později jsme se na Švýcárnu vydali znovu. V březnu 2010 jsme zelené auto nechali na parkovišti Hvězda, vyjeli autobusem na Ovčárnu a za hustého sněžení jsme vyrazili do lyžařské stopy. První polovina trasy vedla do mírného kopce až na rozcestí pod Pradědem, kde se sklon změnil a až téměř na Švýcárnu jsme pouze klesali dolů. Po 5,5 kilometrech jsme dorazili k legendární horské chatě, kterou dal postavit kníže Lichtenštejn v roce 1887, aby sloužila turistům, jichž na horách stále více přibývalo. My jsme se v onen všední den naštěstí nemuseli s nikým dohadovat o volné místo u stolu, neboť restaurace nebyla ani z poloviny obsazená. U výčepu jsme si objednali jídlo, posadili se ke stolu pod švýcarskou vlajkou a v klidu jsme poobědvali. Chvíli jsme poseděli, dopili pivo a pak jsme si do památníku dali dvě razítka. Potom jsme vyšli ven, prohlédli zvoničku před chatou a zanedlouho se vydali zpět na Ovčárnu. Mírné stoupání na rozcestí pod Pradědem bychom jistě hravě zvládli, pokud by předtím stopa nezapadala bílou hmotou. Sníh se tak lepil na skluznici a docela jsme se nadřeli, než jsme na rozcestí pod legendární moravskou horou dorazili. Také sjezd dolů připomínal spíše jízdu po rovině. Byli jsme tedy rádi, že jsme na Ovčárnu nakonec přijeli celkem rychle a stihli jsme tak akorát autobus, kterým jsme se vrátili na Hvězdu. Pak jsme odjeli domů do Olomouce.
Potřetí jsme chatu Švýcárna navštívili v lednu 2011, kdy jsme auto opět nechali na parkovišti Hvězda, ovšem tentokrát se již jednalo o stříbrný francouzský povoz. O pár minut později jsme již seděli v autobuse, jenž nás vyvezl na Ovčárnu, odkud jsme se po široké cestě vydali na Švýcárnu. Kilometry vcelku rychle ubíhaly a přes problémy nejmladší účastnice zájezdu, které se udělal puchýř na patě, jsme poměrně brzy dorazili do našeho cíle. U výčepu jsme koupili náplast, ošetřili drobné zranění a pak jsme si dali oběd. Výpečky se zelím jsme zalili pivem a kofolou, a protože nám chutnalo, spokojeně jsme si chvíli popovídali a zavzpomínali na předchozí návštěvy. Z doma vytištěných papírů jsme si také přečetli fakta z historie chaty, která byla několikrát přestavěna. Když jsme dočetli poslední řádky, zvedli jsme se od stolu a na chodbě jsme si prohlédli výstavu zvětšených fotografií, na nichž byl zachycen historický vývoj objektu. Pak jsme již chatu opustili a prohlédli si zvoničku před chatou, která zasvěcena Janu Pavlu II., jenž byl milovníkem hor. Na podstavci zvonice jsme našli destičky se jmény tragicky zahynulých horolezců a když jsme si je přečetli, nasadili jsme lyže a vyrazili zpět na Ovčárnu, kam jsme dojeli za pouhou hodinu. Po chvíli jsme nasedli do autobusu, který nás svezl dolů na Hvězdu. Vzápětí jsme odjeli domů do Olomouce.
Návštěvy : 24.3.2008, 15.3.2010, 28.1.2011
Další informace najdete zde :
Jak jsme v zimě běželi z Červenohorského sedla na Švýcárnu a zpět
Jak jsme v zimě poprvé běželi z Ovčárny na Švýcárnu a zpět
Jak jsme v zimě podruhé běželi z Ovčárny na Švýcárnu a zpět
Současná verze TZ 8 získána 24.10.2025 zasláním od výrobce z Rýmařova
Druhá verze TZ 8 získána 24.3.2008 na chatě Švýcárna
První verze TZ 8 získána 21.4.2008 v aukci Aukro