TZ 3045 : Velký Týnec

Památky Velkého Týnce jsme poprvé mapovali v dubnu 2015. Po příjezdu do obce jsme náš stříbrný vůz zaparkovali v ulici s názvem Chaloupky v bezprostřední blízkosti kaple Panny Marie a vydali se na její obhlídku. Na jejím průčelí nás na první pohled zaujal erb se lvem a hvězdami v trojúhelníkovém šítu, patřící olomouckému a vratislavskému kanovníkovi jménem František Řehoř Tomáš Pilgrim Kryštof hrabě Giannini, markýzovi. Jak jsme později zjistili, právě tento muž nechal roku 1755 kapličku postavit. Následně jsme po čtyřech schodečkách vystoupali ke dveřím, které však byly opatřeny mříží a tak se nám dovnitř nepodařilo nahlédnout. Na zadní straně kaple jsme našli pamětní desku a pak jsme se vrátili k autu, kterým jsme ihned popojeli za dvojicí dalších památek. Do našich cílů jsme totiž zahrnuli také obhlídku zámku, jehož předchůdcem byla středověká tvrz, která stávala vedle hospodářského dvora ze 13. století. Náš vůz jsme opovážlivě zaparkovali hned vedle vchodu do zámku, který jsme si prohlédli z dostupných stran, ale dovnitř jsme se bohužel nepodívali. Když jsme si čelní stranu zámku celou prohlédli, tak jsme se šli podívat na krásné sousoší Panny Marie z 1724. Pak jsme se prošli kolem zámku i našeho zaparkovaného povozu a boční bránou jsme vklouzli do zámecké zahrady. Poté jsme zamířili doleva k ohradní zdi, kde nad silnicí do Grygova stál na první pohled prostý letohrádek obdélníkového půdorysu, obrácený průčelím se čtveřicí pilastrů do zahrady. O kousek dál jsme narazili na další stavbu u ohradní zdi, tentokrát se jednalo o malou zámeckou sýpku a naším očím neunikla ani pískovcová kašna, jenž svému účelu zjevně už dlouho nesloužila. Následně jsme se šli podívat k průjezdu, který jsme tak viděli z obou přístupných stran. Nad ním jsme našli erb prebendáře Matyáše Butze z Rollsberku, jenž nechal zámek opravit po požáru, který budovu postihl roku 1779. Potom jsme si tuto stranu zámku prohlédli opět z většího odstupu a tím jsme celou jeho obhlídku zakončili. Z parku jsme vyšli zpátky před zámek, ale ještě jsme nikam nejeli, neboť přímo naproti zámku stál kostel Nanebevzetí Panny Marie. Jednolodní kostel nás vítal předtím už z dálky, když jsme od Vsiska přijížděli do obce a po zaparkování u zámku jsme pochopili, proč se stal dominantou Velkého Týnce. Stál totiž na mírném návrší a jeho 25 metrů vysoká věž čněla k nebi, jako by se ho chtěla dotýkat. Impozantní pohled na kostel se nám naskytl i od zámku, takže jsme neváhali a vykročili za jeho prohlídkou. Jen pár desítek metrů od bývalého šlechtického sídla jsme narazili na schodiště, po němž jsme vystoupali na zmíněné návrší. Na konci schodiště nás přivítala notoricky známá dvojice svatých Cyrila a Metoděje v podobě soch z 2. poloviny 19. století, stojící po obou stranách schodiště. Zároveň jsme se ocitli přímo u vchodu, jímž jsme vstoupili dovnitř a začali si prohlížet jeho interiér. Chovali jsme se velice tiše, abychom nerušili modlitby věřících, kteří se usadili v předních lavicích před hlavním oltářem, jemuž dominoval obraz Nanebevzetí Panny Marie. Kromě další výzdoby jsme na něm našli sochy Cyrila a Metoděje od Jana Antonína. Po průzkumu vnitřní výbavy jsme se již věnovali exteriérům barokního svatostánku, který byl postaven v letech 1751 – 1760 a stal se v pořadí již třetím kostelem ve Velkém Týnci, když nahradil svého menšího předchůdce. Poté jsme se šli podívat na pískovcový kříž s Kristem, jenž stál u zadního schodiště vedoucího ke kostelu. Pak jsme se vydali na druhou stranu lodi, kde jsme narazili na přistavěnou patrovou sakristii. Prošli jsme kolem ní a stanuli tak znovu před vchodem do kostela. Pak jsme se již vrátili k našemu autu u zámku a odjeli pro změnu ke kostelu církve československé husitské na Grygovské ulici, jenž zde byl vystavěn v roce 1924. Povoz jsme zaparkovali u hřbitova na okraji zmíněné ulice jen pár desítek metrů od husitského svatostánku, k němuž jsme se vzápětí vydali. Kostel se částečně skrýval za sousedním domem a nejprve jsme viděli jen jeho přední část, nicméně postupně se nám začal odhalovat v celé své kráse i jednoduchosti. Prohlédli jsme si jej pouze zvenku, neboť dveře byly zavřené. Jelikož jsme nic dalšího na husitském kostele nemohli vidět, vrátili jsme se k autu, kterým jsme vzápětí odjeli na kopec Hradisko nad Velkým Týncem, pod jehož vrcholem jsme zaparkovali náš stříbrný povoz. Náš plechový miláček musel zdolat prudké stoupání po polní cestě mezi zahrádkami a za odměnu jsme ho nechali odpočívat u pěkné cihlové vodárny, od níž jsme vyrazili po zelené značce na 200 metrů vzdálený vrchol. Po chvilce jsme stanuli na rozlehlém plácku s mohylou, křížem a pamětním kamenem. Nejprve jsme se zastavili u informační tabule, ze které jsme se dozvěděli o existenci Háje malého Noe, jenž zde vznikl roku 2010 díky dobrovolníkům z Velkého Týnce, sponzorům a dalším organizacím pár let před naší návštěvou. Součástí háje bylo 14 lip, které lemovaly cestu k památníku Osvobození, včetně jeho bezprostřední okolí. Ještě než jsme k dominantě kopce dorazili, zastavili jsme se u pamětního kamene, který připomínal jednu velkou historickou událost. Jednalo se o slavnostního odhalení dne zmíněného památníku dne 18.9.1921, jehož se osobně zúčastnil tehdejší prezident Československé republiky T. G. Masaryk. Na kameni jsme si přečetli vytesaný nápis, připomínající tento akt a se zájmem jsme si prohlédli i staré fotografie na malé tabulce před ním. Nechybělo ani mnoho dalších informací o návštěvě našeho prvního prezidenta na Olomoucku v září 1921. Chvíli jsme se u cedulky zdrželi a poté jsme zamířili na okraj kopce Hradisko, z něhož jsme se kochali výhledem na rovinatou Hanou. Lehce promrzlí jsme se konečně vydali k největší dominantě kopce, kterou jednoznačně byla kamenná mohyla, pojatá jako památník Osvobození. Když jsme památník vyfotili z různých stran, vykročili jsme po mohutném schodišti ke vchodu do mohyly a vzápětí jsme začali zkoumat její vnitřek. Pak jsme se přesunuli na rozlehlý plácek, kde jsme objevili lavičku, jenž výborně posloužila k našemu malému pikniku. Kávou a sladkostmi jsme završili náš odpolední dubnový výlet, který se nám vskutku vydařil.

Velký Týnec jsme podruhé navštívili o půl roku později, když jsme v říjnu 2015 odtud podnikli procházku do nedalekého Grygova. Do Velkého Týnce jsme přijeli autobusem, z něhož jsme vystoupili na zastávce Komárov a vyrazili na kilometr vzdálený vrchol Hradiska. Jakmile jsme zdolali stoupání zahrádkářskou kolonií, znovu jsme se ocitli na rozlehlém plácku s mohylou, křížem a pamětním kamenem. Celé místo jsme opět prozkoumali, nafotili a poté jsme se posadili na lavičku, kde jsme si na jaře vypili kávu z termosky. Nad námi se tyčil kříž s ukřižovaným Kristem, jakoby nás ochraňoval před nebezpečím, o kterém věděl jen on sám. Nyní jsme černý mok sebou neměli a tak jsme šli dál a za mohylou jsme posbírali pár ořechů, ukrytých pod spadaným žlutohnědým listím. Když jsme ořechy naplnili malý sáček, vrchol Hradisko jsme opustili a po zelené značce jsme pokračovali dále. Vrátili jsme se na tentokrát již regulérní polní cestu a ještě jednou se ohlédli směrem k mohyle. Měli jsme v celkové kompozici před sebou krásný ořechový háj, panem podzimem úžasně zbarvený převážně do žlutého hávu. Pak jsme již kolem vrchu Chlum zamířili do obce Přestavlky.

Návštěvy : 4.4.2015, 24.10.2015

Další informace najdete zde :

Zámek a zámecký park

Kaple Panny Marie

Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Kostel Církve československé husitské 

Památník Osvobození Na Hradisku

Jak jsme navštívili památky Velkého Týnce a Vsiska

Jak jsme šli pěšky z Velkého Týnce do Grygova

Současná verze TZ 3045 získána 11.10.2026 zasláním od výrobce z Rýmařova