TZ 348 : Andrlův Chlum
Historie vyhlídkových staveb na 559 metrů vysokém Andrlově chlumu u Ústí nad Orlicí se začala psát 21. února 1903, kdy město na schůzi místního Okrašlovacího spolku vzneslo podnět k výstavbě první rozhledny. Vzorem pro tento záměr se staly stavby na Vrchmezí a Bouzově. Na konci roku 1904 vypracoval stavitel Josef Hernych plány a rozpočet na dřevěnou konstrukci typu Bouzov v hodnotě 4 500 korun, přičemž mezi první dárce patřila městská spořitelna a majitelé místní tkalcovny, pan František Rybička a synové. Samotná stavba pod vedením stavitele Hernycha a stavbyvedoucího Josefa Vašátka odstartovala na jaře roku 1905 a již v neděli 27. srpna téhož roku byla tato 30 metrů vysoká dřevěná věž slavnostně otevřena pro veřejnost.
TZ 348 : Andrlův Chlum
Andrlův Chlum jsme poprvé navštívili v červenci 2020 během jednodenního výletu, jehož začátek jsme strávili v Litomyšli a pak jsme se přesunuli do Ústí nad Orlicí. Na okraji okresního města jsme na parkovišti pod železničním mostem odložili naše stříbrné francouzské auto a vzápětí jsme po zelené turistické značce začali zdolávat nástrahy krásné křížové cesty, jež nás vedla na kopec s názvem Andrlův Chlum. Na konci křížové cesty jsme zabočili doleva a po žluté trase jsme brzy přišli na rozcestí U poustevníkovy studánky, odkud to bylo jen pár kroků k prameni vody. Po několika minutách jsme studánku opustili a začali zdolávat prudké stoupání k rozcestí se zajímavým názvem U Staré Ousti, po němž následoval přesun k rozcestí U zabitého. Následně jsme po zelené turistické značce došli až na Andrlův Chlum, jehož průzkum jsme zahájili exkurzí do Pohádkového světa. Tak se nazývala krátká stezka s postavami, jež nás přenesly do časů dětství. Pak jsme se vrátili na začátek stezky, zabočili doleva a vystoupali na velké parkoviště u rozhledny. Chvíli jsme ocelovou krásku s úctou pozorovali a pak jsme přistoupili k pokladně u paty věže, kde jsme si koupili vstupenky a získali razítko do památníku. Potom jsme začali s respektem zdolávat robustní ocelovou konstrukci této víceúčelové vyhlídkové věže, která sloužila nejen turistům, ale také jako vysílač mobilního operátora. Krok za krokem jsme po vzdušném schodišti překonávali metr za metrem, až jsme po 183 schodech vystoupali na otevřenou vyhlídkovou plošinu ve výšce téměř 35 metrů. Odtud se nám otevřel naprosto úchvatný a ničím nerušený kruhový rozhled do všech světových stran. Měli jsme obrovské štěstí na skvělou viditelnost, a tak jsme se dlouhé minuty rozhlíželi a kochali se pohledem na majestátní Orlické hory, v dálce se rýsující hřebeny Krkonoš, sousední Jeseníky, mírně zvlněnou Českomoravskou vrchovinu, Železné hory a nepřehlédnutelnou dominantu v podobě Kunětické hory vystupující z polabské nížiny. Samozřejmě jsme neopomenuli ani na město Ústí nad Orlicí a okolní vesnice. Když jsme se dosyta nabažili těch nekonečných přírodních panoramat a červencového větru, který nahoře příjemně pofukoval, pomalu jsme slezli dolů, kde jsme si ještě se zájmem přečetli informační tabuli o bohaté historii tohoto místa. Pak jsme zamířili k chatě Hvězda, jejíž příběh se začal psát brzy po otevření první rozhledny, tedy v roce 1906. Její historii jsme si prostudovali přímo na venkovní tabuli a pak jsme vstoupili dovnitř. U výčepu jsme požádali o razítko, které o pár vteřin později zkrášlilo náš památník a koupili si turistickou známku. Následně jsme si prohlédli interiér restaurace, která zela prázdnotou, neboť většina hostů seděla venku. Možná to souviselo s první vinou pandemie COVID-19, takže lidé raději obsadili venkovní prostory, nicméně spíše za to mohlo pěkné letní počasí s příjemnými teplotami a modrá obloha. Když jsme si vše prohlédli, vyšli jsme ven a po silnici se vydali k rozcestí Pod Chlumem. Další naše kroky vedly po žluté turistické značce k Vicenově studánce.
Podruhé jsme Andrlův Chlum navštívili v květnu 2026 během prodlouženého víkendu, kdy jsme se na tři dny ubytovali v místním Sporthotelu Tichá Orlice. Druhý den po snídani jsme pěšky vyrazili na trasu naučné stezky Příběhy naší hranice, která nás provedla okrajovými částmi města a během této procházky jsme narazili na přehršel různých památek a zajímavostí. Jednou z nich byl Andrlův Chlum, k němuž jsme opět stoupali křížovou cestou, ovšem potom jsme nezabočili k Poustevníkově studánce, ale šli jsme dál po zelené turistické značce a statečně se prali s kopcem, dokud jsme nedorazili k silnici. Tentokrát jsme ji však nepřešli na druhou stranu, nýbrž jsme kráčeli po asfaltovém koberci, přičemž jsme již viděli vrch rozhledny na Andrlově Chlumu. U pomníku obětem členů KČT za 2. světové války jsme silnici opustili a po stezce zdolali zbytek stoupání. Ocitli jsme se tak na Andrlově Chlumu v nadmořské výšce 559 metrů, kde se rozkládal areál s turistickou chatou a nepřehlédnutelnou ocelovou věží. Po náročném výstupu jsme vzali zavděk lavičkou a lehce se najedli z vlastních zásob. Pak jsme se přesunuli k informační tabulí, abychom se seznámili s bohatou a občas i dramatickou historií tohoto místa. Jelikož jsme na věž vylezli o šest let dříve během jednodenního výletu, tentokrát jsme nahoru nešli a přesunuli se k chatě Hvězda. Vstoupili jsme dovnitř a u výčepu požádali o razítko, které nám pracovník osobně otiskl do památníku. Pak jsme vyšli z chaty ven a ponořili se do Pohádkového světa u chaty. Prošli jsme si pouze její začátek a potom jsme zamířili k rozcestí U zabitého.
Návštěvy : 22.7.2020, 2.5.2026
Další informace najdete zde :
Jak jsme navštívili zámek Litomyšl a vystoupali na Andrlův Chlum
Jak jsme se jeden květnový den věnovali zajímavostem v Ústí nad Orlicí
Současná verze TZ 348 získána 22.7.2020 v chatě Hvězda na Andrlově Chlumu