Jdi na obsah Jdi na menu
 


TZ 05 : Červenohorské sedlo

Přes Červenohorské sedlo odpradávna vedla stará kupecká cesta mimořádného významu, neboť spojovala Moravu se Slezskem. Nejstarším objektem na sedle je chata z roku 1876, stojící blízko původního cestářského domku, který zde stál již v polovině minulého století. Chatu vyhledávali formani, dopravující dřevěné uhlí do sobotínských železáren, ale sloužil též poště a prvním turistům. Cesta to byla opravdu krkolomná, protože její šířka byla pouhé tři metry a postavena byla za dva roky v letech 1844 - 1846. Na počátku sedmdesátých let 19. století byla vyprojektována nová trasa silnice a stará stezka byla opuštěna. Po vybudování železnice v letech 1886 - 1888 z Hanušovic do slezských Glucholaz a dále do Jeseníků doprava uhlí přes sedlo ztrácela na významu a hostinec stále více sloužil pro potřeby turistů a lyžařů.

article preview

TZ 5 : Červenohorské sedlo

Červenohorské sedlo jsme poprvé navštívili v březnu 2008, kdy se zima sice již blížila ke konci, ale stále ještě bylo dost sněhu na to, abychom vyrazili na výlet na běžkách. Dorazili jsme sem těsně před obědem a v běžecké stopě vyrazili na chatu Švýcárna. Jelikož jsme ale přijeli pozdě a čekalo nás devět kilometrů cesty tam a stejný počet zpět, na Červenohorské sedlo jsme se vrátili až okolo půl osmé večer. Naše korejské auto už bylo na parkovišti poslední. Již nebylo v našich silách shánět večer turistickou známku a tak jsme si ji koupili o dva měsíce později na hradě Bouzov, kde se konala výstava dřevěných koleček. Unavení, ale šťastní, že jsme za tmy dorazili zpět v pořádku, nasedli jsme do zeleného autíčka a vrátili se domů do Olomouce.​

Podruhé jsme Červenohorské sedlo navštívili v srpnu 2009, během pobytu na chalupě u babičky a dědy v Benkově. Jednalo se již o třetí prázdninový týden, který jsme ve zmíněném roce na chalupě strávili, čehož jsme využili k poznávaní mnoha zajímavých míst v pohoří Jeseníků. Jedním z nich bylo Červenohorské sedlo, kde jsme se zastavili při zpáteční cestě z Jeseníku na chalupu. Po příjezdu na ikonické místo jsme naše zelené korejské auto odložili na parkovišti za závorou a vzápětí jsme zamířili do hotelu. Uvnitř jsme získali razítko do památníku a v restauraci si koupili borůvkové koláče. Pak jsme si sedli ven na lavičky a přečetli si pár střípků z historie tohoto místa. Když jsme dočetli poslední řádky, dojedli jsme poslední koláče a pak jsme se prošli mezi budovami horského střediska, které začalo vznikat roku 1903. Po malé procházce jsme se vrátili k autu a odjeli zpět na chalupu.​

Třetí návštěva Červenohorského sedla proběhla téměř přesně o rok později v srpnu 2010, když jsme opět trávili dovolenou na chalupě v Benkově. Sedmý den po snídani jsme společně se seniory vyrazili na výlet, který jsme strávili v okolí Jeseníku a cestou jsme se zastavili na sedle, které se ono srpnové dopoledne částečně skrývalo v mlze. Na starém známém parkovišti jsme zaparkovali naše stříbrné francouzské auto a vzápětí jsme zamířili do chaty s restaurací, kde jsme si koupili kávu. Po vypití černého moku jsme venku pořídili pár fotografií a pomalu se vrátili k autu. Následně jsme odjeli na Rejvíz.

Čtvrtá návštěva Červenohorského sedla proběhla v srpnu 2013, kdy jsme u babičky a dědy na chalupě v Benkově strávili prodloužený víkend. Každé ráno po snídani jsme vyrazili za poznáváním zajímavých míst v Jeseníkách a na svých cestách jsme se po třech letech znovu zastavili na místě, kde se v osmdesátých letech 20. století rekreovali odboráři v zotavovně podobně, jako jsme to znali z filmů Dovolená s Andělem a Anděl na horách. My jsme však na Červenohorském sedle nechtěli odpočívat, nýbrž jsme měli v úmyslu odlovit zde kešku, což jsme po zaparkování stříbrného francouzské vozu také učinili. Následně jsme se prošli horským střediskem, pořídili nové fotografie a potom jsme zašli do hotelu, kde jsme si poručili borůvkové pivo a limonádu v litrovém džbánku. Po občerstvení jsme v recepci získali razítko do památníku a následně jsme vrátili k autu, jímž jsme odjeli do Bělé pod Pradědem.​

Červenohorské sedlo jsme popáté navštívili tradičně v srpnu, o více jak deset let později. V roce 2023 jsme sem poprvé přišli pěšky po červené turistické značce z Vřesové studánky. Díky tomu se nám na rozsáhlý rekreační a lyžařský areál naskytl zcela jiný pohled než při všech předchozích návštěvách, neboť jsme vše viděli takřka z ptačí perspektivy. Když jsme se pěkným pohledem na jesenické panorama dostatečně pokochali, sestoupili jsme dolů k chatě a vstoupili do restaurace. V odpoledním čase nastala ideální chvíle na kávu, ke které jsme si dali borůvkové knedlíky, na něž jsme se moc těšili. Sladkou odměnu jsme si náročné cestě z chaty na Šeráku, Keprníku a Vozky opravdu zasloužili ! Když jsme knedlíky snědli, popíjeli jsme kávu a zároveň jsme se domluvili na další cestě. Rozhodli jsme se výlet si ještě prodloužit o dalších šest kilometrů do Koutů nad Desnou a tak jsme dopili lahodný mok, popadli batohy a vyrazili po žluté značce na vlakové nádraží. Železný oř nás o tři hodiny později dovezl domů do Olomouce.​

Návštěvy : 24.3.2008, 8.8.2009, 9.8.2010, 19.8.2013, 20.8.2023  

Další informace najdete zde :

Červenohorské sedlo

Jak jsme v zimě běželi z Červenohorského sedla na Švýcárnu a zpět

Jak jsme v Jeseníku a Lipové-lázních nebyli na šrot

Jak jsme navštívili Rejvíz a Biskupskou kupu

Jak jsme navštívili Bělou pod Pradědem, Jeseník a Lipovou-lázně

Jak jsme se cestou z Šeráku na Červenohorské sedlo setkali s Vozkou

Současná verze TZ 5 získána 11.11.2019 zasláním od výrobce z Rýmařova

TZ 5 Červenohorské sedlo - 3. verze 

Druhá verze TZ 5 získána 31.5.2008 na výstavě TZ na hradě Bouzov

 TZ 5 Červenohorské sedlo - 2. verze

První verze TZ 5 získána 19.7.2010 zasláním od výrobce z Rýmařova

TZ 5 Červenohorské sedlo - 1. verze

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 



Statistiky

Online: 18
Celkem: 865915
Měsíc: 28907
Den: 1044