Slovenská TZ 859 : Evangelické lyceum Kežmarok

Budovu evangelického lycea v Kežmaroku jsme navštívili v září 2026 během šestidenní dovolené na Slovensku, jejíž první část jsme strávili v Liptovském Hrádku a poté jsme se na tři dny přesunuli do Kežmaroku. Poslední den dovolené jsme po snídani v hotelu Hviezdoslav vyrazili pěšky do centra města, abychom se seznámili s trojicí památek, které se nacházely přímo vedle sebe v ulici, nesoucí rovněž jméno slavného slovenského spisovatele. Jednou z nich byla školní evangelická budova, před kterou postával hlouček švýcarských turistů, ale ukázalo se, že mají objednanou prohlídku sousedního dřevěného kostela Nejsvětější Trojice. Dále jsme se zde setkali s dvojici slovenských manželů, kteří byli s námi ubytováni na hotelu a podařilo se nám je přesvědčit, aby s námi vyrazili na prohlídku knihovny v lyceu. Vešli jsme tedy dovnitř a souhrou okolností jsme na chodbě školy potkali paní, z níž se vyklubala průvodkyně knihovnou a tak jsme společně vystoupali do prvního patra, kde jsme zaplatili vstupné, koupili turistickou známku a získali razítko do památníku. Pak jsme již odešli do první místnosti s knihami, kde se průvodkyně pochlubila unikátní lycejní knihovnou. Zdejší knižní fond totiž v době naší návštěvy čítal neuvěřitelných 150 000 svazků, což z něj dělalo největší školní historickou knihovnu ve střední Evropě. V prosklených vitrínách jsme obdivovali neuvěřitelné poklady. Nejstarší rukopis v knihovně pocházel ze 14. století, nicméně my jsme mohli vidět o něco mladší exemplář z roku 1437. Dále jsme se dozvěděli, že knihovna uchovává vzácný soubor 55 prvotisků neboli inkunábulí vytištěných v raných počátcích knihtisku mezi lety 1470 až 1500, a přes 3 000 děl vydaných do roku 1600. Prohlédli jsme si originální tisky Jana Amose Komenského, kroniku Kolína nad Rýnem, starý slabikář a další pozoruhodné knihy. Následně jsme přešli do monumentální místnosti  nesoucí název Sál Teodora Daniela Jozefa de Jóny, který po své smrti v roce 1842 škole odkázal obrovskou soukromou sbírku. V tomto působivém sále, obklopeném tisíci hřbety vzácných knižních pokladů, nás průvodkyně upozornila na několik nečekaných kuriozit, které zprvu působily mezi seriózními právnickými a teologickými spisy jako z úplně jiného světa. Poté naše kroky vedly do místnosti věnované kartografii a církevnímu umění. Velmi nás zaujaly figurální mapy v podobě zvířat či postav. Ve stejných prostorách se nacházel i vzácný církevní zlatý poklad, tvořený starobylými liturgickými poháry, kalichy a dalšími bohoslužebnými předměty spjatými s historií kežmarské evangelické obce. Nahlédli jsme také do dochované pamětní třídy, kde sedával básník Pavol Országh Hviezdoslav. V další části expozice jsme se pobavili u dochovaného seznamu přísných školních pravidel a zakázaných činností z 19. století, jejichž porušení profesorský sbor tvrdě trestal. Hned vedle na chodbě jsme si prohlédli malé školní vězení, kde provinilí studenti za kázeňské přestupky trávili několik hodin až dnů. Na samotný závěr prohlídky jsme se vrátili do vstupní místnosti s pokladnou, kde jsme se posadili do studijních lavic a vyslechli si bohatou historii kežmarského školství, jehož písemná tradice sahá až do 14. století, i když farní škola zde s největší pravděpodobností fungovala ještě o sto let dříve. Velmi milá průvodkyně přidala ještě dramatické vyprávění o tom, jak knihy na samém konci druhé světové války málem lehly popelem. Když vyprávění skončilo, poděkovali jsme průvodkyni za nevšední zážitek, rozloučili se a spolu se slovenskými manželi jsme vyšli před budovu. Zatímco naši známí odešli do sousedního dřevěného kostela, my jsme si na fasádě lycea prohlédli pamětní desky, připomínající významné osobnosti, které zde studovaly nebo působily. O kus dál jsme si prohlédli plastiku s bustou MUDr. Vojtěcha Alexandra, desky připomínající pedagoga Samuela Bredetzkyho či zakladatele slovenské populární hudby Ernesta Genersicha. Nepřehlédnutelná byla také pamětní deska s reliéfem maďarského básníka Sándora Petőfiho a dojemná černá tabulka věnovaná investigativnímu novináři Jánu Kuciakovi a jeho snoubence Martině Kušnírové. Na další části fasády nás zaujala velká kamenná deska věnovaná významným vědcům bratřím Hunfalvovým, nebo pamětní tabule připomínající karpatskoněmecké průkopníky a badatele Vysokých Tater, jako byli David Frölich či Georg Buchholtz. Vedle vchodu do lycea se nacházela deska věnovaná spisovateli a dramatikovi Jánu Chalupkovi a pak jsme se otočili, abychom prozkoumali pomník s bronzovou bustou jednoho Pavla Országha Hviezdoslava, který na kežmarském lyceu studoval v letech 1865–1870. Jakmile jsme si bustu prohlédli, spěchali jsme i my do dřevěného kostela Nejsvětější Trojice, kde zrovna začínala prohlídka.

Návštěvy : 8.9.2026

Další informace najdete zde :

Evangelické lyceum Kežmarok

Jak jsme v Kežmarku studovali knihy a poznali dva rozdílné kostely

Současná verze slovenské TZ 859 získána 8.9.2026 v pokladně evangelického lycea Kežmarok