Slovenská TZ 573 : Vršatské bradlá
Vršatské bradlá představují jeden z nejvýraznějších a nejfotogeničtějších přírodních klenotů celých Bílých Karpat. Tento impozantní vápencový masiv, tyčící se nad obcí Vršatské Podhradie v ilavském okrese, přitahuje pozornost návštěvníků nejen svou divokou krásou a dramatickými skalními jehlami, ale i bohatou historií a přírodním bohatstvím. Z geologického hlediska tvoří Vršatské bradlá součást takzvaného bradlového pásma Západních Karpat. Jejich vznik sahá hluboko do druhohor, kdy se na dně tehdejšího moře usazovaly schránky mořských živočichů a vytvářely mocné vrstvy vápenců. Lidé tuto strategickou a chráněnou lokalitu vyhledávali už odedávna.

Slovenská TZ 573 : Vršatské bradlá
Vršatské bradlá jsme poznali v květnu 2026 během prodlouženého víkendu, kdy jsme se na tři dny ubytovali v hotelu Aréna, nacházející ve městě Broumov-Bylnice. Druhý den po snídani jsme osedlali náš šedý francouzský povoz a vyrazili k sousedům na Slovensko, abychom poznali část malebných Bílých Karpat, k čemuž jsme si vybrali naučnou stezku Okolo Vršatca. Auto jsme zaparkovali na příhodném místě úzké silničky, spojující obce Červený Kameň a Vršatské Podhradie, odkud jsme vyrazili na trasu naučné stezky. Stoupání po asfaltovém povrchu nás po několika stovkách metrů vyvedlo ven z lesa, přičemž jsme se ocitli v sedle Chotuč, kde se nám otevřel nádherný pohled na úžasné vápencové skály zvané Vršatské bradlá, které v průběhu druhohor vznikaly usazováním schránek mořských mikroorganismů a následnými tektonickými pohyby v bradlovém pásmu. Když jsme se nabažili prvních pohledů na bělostné hřebeny hor, vydali jsme se k tabuli sedmého zastavení zmíněné naučné stezky, která se nacházelo jen pár metrů od rozcestníku v sedle Chotuč. Panel nesl název Neživá příroda a prozradil nám mnoho informací o překrásném skalním komplexu, jenž byl přísně chráněný jako národní přírodní rezervace. Pak jsme pokračovali v našem putování a díky všem těm úchvatným sceneriím nám cesta ubíhala neuvěřitelně rychle. Vcelku brzy jsme tak dorazili do obce Vršatské Podhradie, kde jsme navštívili hrad, vypínající se na impozantní skále. Následně jsme vystoupali na další místo vápencových skal, jímž byl druhý nevyšší vrchol slovenských Bílých Karpat s názvem Chmelová. Po náročném výstupu jsme se dlouhé minuty kochali nádherným výhledem na okolní krajinu a kopečky. Pak jsme poobědvali z vlastních zásob, sestoupili dolů a vydali se dál po trase naučné stezky. Vršatské bradlá jsme tak celé obešli kolem dokola, takže jsme je poznali z různých úhlů a v jiných podobách. Během tohoto okruhu jsme měli jedinečnou příležitost pozorovat masiv zblízka i z dálky – od úpatí v lesích přes strmé stráně až po vyhlídková místa, odkud vápencové skály zářily ve slunečním svitu proti modré obloze. Každý krok nám odhaloval novou tvář tohoto geologického skvostu a utvrzoval nás v tom, že Vršatské bradlá právem patří k největším klenotům slovenského pohraničí. Když jsme na opačné straně pohoří vyšli ven z lesa na louku, naskytl se nám pohled na zajímavý skalní útvar, jenž na nás zapůsobil vskutku tajemným a majestátním dojmem. Byl to nádherný moment, který dokreslil nezapomenutelnou atmosféru celého našeho putování kolem Vršatce. Jednalo se o skalní útvar Babky, dosahující nadmořské výšky kolem 790 metrů, jenž představoval jedno z nejvýraznějších a nejfotogeničtějších seskupení skalních jehlic a věží v severní části přírodní rezervace Vršatské bradlá. Skládal se z centrálního skalního masivu a několika ostrých vápencových věží, které se bělostně vyjímaly proti zeleným svahům Bílých Karpat. O tomto skalním útvaru se nám podařilo zjistit místní pověst, vyprávějící o staré ženě z nedalekého Červeného Kameňa, která pod skalami pásávala svou kozu. Pak jsme se vydali na další cestu po naučné stezce, která nás zanedlouho dovedla zpět k autu, jímž jsme následně odjeli do obce Pruské za dalšími památkami.
Návštěvy : 9.5.2026
Další informace najdete zde :
Naučná stezka Okolo Vršatca - koruny Bílých Karpat
Jak jsme po dobytí hradu Vršatec odtáhli do obce Pruské
Současná verze slovenské TZ 573 získána 11.10.2026 zasláním od výrobce z Rýmařova