Zoopark ve Vyškově jsme poprvé navštívili v září 2006, kdy jsme podnikli vůbec první výlet do tohoto jihomoravského města. Po příjezdu do Vyškova jsme naše zelené korejské auto zaparkovali nedaleko centra města a pak jsme se pěšky vydali k bráně zoologické zahrady. V pokladně jsme zakoupili vstupenky a následně jsme zamířili doprava k velkému výběhu, v němž jsme spatřili jako prvního velblouda jednohrbého, s nímž bydlely kozy domácí, nicméně nás přitahovalo jiné zvíře. Byl jím velbloud dvouhrbý, který je i dnes hojně využíván jako dopravní prostředek, chov pro maso, mléko a vlnu. Vedle velbloudů spásaly trávu watussi s mohutnými, metr dlouhými rohy, kterých bychom se ve volné přírodě určitě báli. Pěkným chodníčkem jsme prošli okolo výběhu a vodních ploch s vyhlídkovým a odpočinkovým altánkem, kde svůj zobák ponořoval nejeden čáp bílý. Tento prostor sdíleli i další vodní ptáci, třeba různé druhy kachen a hus nebo perlička. Nás však zaujal jiný, podstatně větší pták. Pštros dvouprstý natahoval svůj dlouhý krk a zdálo se nám, že na nás pořád hledí. Kousek od pštrosa postával jak domácí, o kus dál se pásla koza domácí kamerunská spolu s ovcí domácí a nechyběl zde ani osel domácí. Kozy jsme ponechali svému osudu a zamířili k zdejší velké atrakci, kterou představoval Babiččin dvoreček, navozující atmosféru venkovského selského dvorku. Přišli jsme zde do přímého kontaktu s kozami, ovcemi či prasaty. Mohli jsme si je bez obav pohladit, i když některé exempláře v nás vyvolávaly respekt, zejména ty rohaté potvory. Využili jsme také možnost zakoupit si krmení, kterým jsme chtěli zvířata spravedlivě podělit. A že spravedlnost neexistuje jsme se přesvědčili i zde, neboť nejdrzejší kozy se k nám seběhly a všechno krmení nám snědly. Inu nadarmo se neříká, že je někdo mlsný jako koza. Potom přišla na řadu drůbež. V dlouhém pavilonu jsme si prohlédli krůtu, kohouta, slepice, různé druhy kurů a další podobná domácí zvířata. Naproti drůbeže jsme uviděli králíkárnu, ke které jsme se hned vydali. V kotcích jsme viděli různě zbarvené ušáky, kteří nás pobavili svým ňufáním. Vedle králíkárny jsme nahlédli do ohrazeného výběhu pro nutrii. Po chvilce jsme již kráčeli kolem stájí a výběhů pro koně. V dálce pod střechou, která sympatické kopytníky chránila před sluncem, jsme zahlédli koně fjordského, který byl vyšlechtěn v Norsku, kde byl až do tohoto století nepostradatelným pomocníkem při stahování dřeva. Dalším koněm, kterého jsme spatřili, byl domácí shirský, jenž byl vyšlechtěn v Anglii v 19. století z původních anglických, flanderských a fríských koní. Dětským návštěvníkům zoo se nejvíce líbil pony shetlandský, čemuž jsme se nedivili, když se dnes používá jako jízdní kůň pro naše potomky. Následně jsme kráčeli mezi několika voliérami s exotickými ptáky. Postupně jsme zde viděli různé papoušky. Svými barvami se nás snažil okouzlit třeba alexandr čínský, kanár domácí, korela chocholatá či papoušek vlnkovaný. Dále jsme zde viděli různé druhy bažantů, perličky, kachničku mandarínskou, jeřába panenského nebo křepelku japonskou. Našemu zraku neunikla ani želva nádherná a želva žlutohnědá. V rohu zahrady jsme narazili na krásný hanácký statek. Byl bohužel zavřený a tak jsme pokračovali dál. Vedle statku se povaloval skot skotský náhorní, což je primitivní plemeno tura domácího ze Skotska a Hebridských ostrovů. Dalším zástupcem skotu byl stepní uherský, jenž byl domestikován v Uhrách už před osídlením Maďary. Vedle jsme postával jak domácí, o kterém už byla řeč. Popošli jsme tedy dál a prohlédli si další zvířata tohoto druhu. Byl jím zebu zakrslý, který mě nápadný hrb na hřbetě či buvol domácí. Potom jsme vyměnili skoty za lamu krotkou, která vznikla v Peru domestikací divoké lamy guanako. Ještě že jsme u ní nebyli moc blízko, protože svou nespokojenost dávají lamy najevo pliváním natrávené potravy přímo do obličeje toho, kdo je rozzlobil. A my jsme opravdu netušili, jakou má lama dnes náladu. Vedle lamy postával nandu pampový, který v přírodě tvoří malé skupiny. Dozvěděli jsme se, že samice je světlejší, ale o vejce i mláďata, která se rodí pruhovaná, se stará samec. Inu vzorný táta. Z pampy jsme s dětmi zamířili na dětské hřiště a po chvilce jsme se vrátili k pokladnám, kde jsme počkali na autobus, který nás odvezl do dinoparku. Co jsme tam viděli, o tom již pojednává samostatný článek. Shrnutí našeho celodenního putování na vás čeká tradičně ve Velkém povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme ve Vyškově poprvé viděli zvířata žijící i vyhynulé.

Podruhé jsme ZOO park ve Vyškově navštívili první červencový den roku 2007. Zelený korejský povoz jsme tentokrát nechali na velkém parkovišti přímo před zoologickou zahradou a vydali se do pokladny. Parkovné bylo v ceně vstupenky, která nám platila jak do zooparku, tak do dinoparku. Nezapomněli jsme si také koupit turistickou známku, protože při první návštěvě jsme je ještě nesbírali a potom jsme se již vydali na obhlídku zvířat. Jelikož mezi oběma návštěvami uběhlo pouze 10 měsíců, nic nového jsme neviděli a celou zoologickou zahradu jsme si prošli během půl hodiny. Nicméně přece jen jeden rozdíl zde byl. Když jsme zde byli poprvé, neměli jsme ještě vůbec digitální fotoaparát, takže jsme neměli žádné fotky a to byl ten pravý důvod naší druhé návštěvy. Když jsme si vše prošli, vrátili jsme se k pokladnám a počkali zde na silniční vláček, který nás odvezl do dinoparku. A co bylo dál ? Snadno se to dozvíte, když zabrousíte do sekce Velké povídání o výletech a přečtete si cestopis s názvem Jak jsme ve Vyškově podruhé navštívili zoo a dinopark.

Uběhlo dlouhých 12 let, když jsme v srpnu 2019 zavítali do vyškovské zoologické zahrady potřetí, neboť se v ní toho za ty roky mnoho změnilo k lepšímu. Tentokrát jsme sem přijeli stříbrným francouzský autem, které jsme nechali po cestě z Olomouce odpočívat na parkovišti před vstupem do zoo a u vyfotili se u hotelu Selský dvůr. Pak jsme se vydali k pokladně, kde jsme koupili vstupenky a v prodejně suvenýrů jsme získali razítko do památníku. Pak jsme již vstoupili do areálu se zvířaty a nejprve sestoupili pod hladinu. Oděvy jsme si však nezmáčeli, neboť jsme se zavítali do nové nádrže s terasou a suterénní pozorovatelnou, kde jsme sledovali tichý život pod hladinou. Viděli jsme asi 9 druhů ryb, mezi něž patřily kapři, jeseteři, parmy, ostroretky, oukleje, plotice, cejnek, cejn nebo okoun. Dále jsme se dozvěděli zajímavosti o rybníkářství, rybnících a chovu ryb. Když jsme vyšli nahoru, tak jsme z terasy pozorovali hladinu a její okolí. Rostliny, kameny a kmeny stromů vytvářely harmonické spojení a dotváří atmosféru přírodního biotopu, takže se nám zde moc líbilo. Následně jsme kráčeli kolem starého známého výběhu s asijskými zvířaty, kde jsme po letech zase viděli buvoly domácí, velbloudy dvouhrbé nebo jaky domácí. Vzápětí jsme míjeli výběh s africkými zástupci zvířat, která zastupovali pštrosi dvouprstí, čápi, velbloudi jednohrbí, ovce kamerunská či skot watussi. Po chvíli jsme dorazili k jihoamerickému výběhu, kde bydlel nandu pampový a lama krotká. Protější menší expozice byla pro nás novinkou a s potěšením jsme si v ní prohlédli půvabné lemury kata, obývající řídké lesy a skalnaté oblasti na jihu Madagaskaru. Potom jsme zabočili doprava a vstoupili na území Babiččina dvorečku, kde strávili asi 15 minut, přičemž jsme krmili kozy, hladili ovečky a v kotcích si prohlédli domácí prasata či oslíka. Když jsme vyšli ven, další naše kroky vedly ke klecím, kde jsme viděli kočku domácí bengálskou, lišící vydáváním chraplavého zvuku místo mňoukání a kočku domácí sibiřskou. Pak nás čekal pavilon hrabavé drůbeže, kde jsme se seznámili s 18 plemeny kura domácího. Moc jsme se zde nezdrželi a šli se podívat na sousední morčata, vedle kterých v menším výběhu s vodou bydlely nutrie. Potom jsme kráčeli kolem rozlehlého prostoru, kde jsme spatřili koně domácího shirského a koně fjordského, dále osla domácího sicilského, osla domácího miniaturního a osla domácího poitouského. Potom jsme vstoupili do průchozí ptačí voliéry, která pro náš rovněž představovala novinku. Jednalo se o největší uzavřený prostor u nás, který obývaly andulky a klokani rudokrcí. Když jsme voliérou prošli na druhou stranu, věnovali jsme se vodní drůbeži, mezi něž patřila okrasná i užitková plemena hus a kachen. Potom jsme minuli sloup se sochou sv. Františka a vkročili jsme do útrob repliky Hanáckého statku z 19. století. Při jeho stavbě v roce 2011 byly použity tradiční materiály, například rákos na střechu statku a hliněné omítky. Nejprve jsme se prošli obytnými částmi domu, kam patřila kuchyně, světnice, černá kuchyně, spíž. Vybavení statku bylo dobové, a líbilo se nám, že i funkční kamna byla postavena ze starých kachlů. Následně jsme vyšli ven na dvorek, kde jsme nakoukli do chlívku s kozlem Donaldem a prohlédli si holubník, králíkárnu, zahrádku a kadibudku. Pod stříškou jsme shlédli zemědělské stroje a nářadí. Ze dvorku vkročili do výminku se světnicí a kuchyňkou, kde poslední roky života trávili staří rodiče. Po prohlídce statku jsme vstoupili do prostor environmentálního centra, v němž se nacházely expozice o vodě, půdě a biologických stavbách. Panely nás seznámily s organismy žijícími ve vodě a jejím okolí, s principy čištění odpadních vod a úpravy vody na pitnou, s možnostmi, jak vodou šetřit a oběhem vody v přírodě. Prozkoumali jsme zde model vodní nádrže a na půdě stodoly jsme našli staré zemědělské stroje, mlátičku, kočáry, sáně na dřevo či slaměného koně a krávu. Pak jsme sestoupili do přízemí stodoly, kde jsme se na informačních panelech seznámili s organismy žijícími v půdě a s obděláváním půdy dříve a dnes. Potom jsme se po schodišti vydali do mezipatra nad statkem, kde se dozvěděli něco o využívání zvířat člověkem v různých odvětvích lidské činnosti, procesu domestikace a produkty zvířat. V expozici o včelách jsme shlédli prosklený úl a seznámili se s životem včel. Pak nás čekali živočichové žijící v blízkosti člověka a seznámili se s tvory, kteří s námi bydlí v našich domovech, aniž bychom je pozvali. Mezi ně patřily myši, potkani, vlaštovky, holubi, moli, pavouci, mouchy a řada dalších. V herně pro děti jsme se nijak nezdržovali a krátce si prohlédli akvária s rybami a terária s hady. V nejvyšším patře stodoly jsme se věnovali ekologickým tématům, například krajině, biomase, srovnali jsme dřívější louky a lesy či se seznámili s problematikou znečištění ovzduší, obnovitelnými a neobnovitelnými zdroji energie. Pak jsme již rozsáhlý Hanácký statek po hodině opustili, vyšli ven a zamířili ke kleci s malými opičkami. Dováděla zde Malpa plačtivá, jejíž domov tvoří pralesy a lesnaté oblasti Jižní Ameriky. Další naše kroky vedly kolem venkovnímu výběhu, který obýval tur domácí dahome, zebu zakrslý, skot stepní uherský a skot skotský náhorní. Vzápětí jsme minuli prostory, které jsme již o pár desítek minut dříve viděli, což znamenalo, že naše třetí návštěva zoo parku skončila. Prošli jsme bránou ven, nasedli do auta a odjeli do městské části Dědice, kde jsme poobědvali v restauraci U Benešů. Po jídle jsme odlovili kešku u kostela Nejsvětější Trojice, ale o církevní stavbě již vypráví jiný můj článek. Chcete-li vědět, jak probíhalo celé naše putování, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme ve Vyškově strávili jeden srpnový den.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/vyskov-zoologicka-zahrada

Historie :

ZOO ve Vyškově vzniklo roku 1965, kdy zde byl založen panem Zdeňkem Sokolíčkem zvířecí koutek a již za půl roku byl před očima stovek prvních návštěvníků slavnostně otevřen. Vše bylo provedeno svépomocí v tehdejší "dobrovolné" akci "Z", jak dokumentuje mnoho výstřižků z tisku i dochovaných fotografií. Zdeněk Sokolíček byl neúnavným nadšencem a propagátorem chovu ohrožených druhů živočichů a přenášel svou lásku ke zvířatům na děti a mládež. Přispěl k tomu, že zookoutek se stával známým po celé republice i v zahraničí a navštěvovalo ho mnoho populárních osobností - o tom svědčí jeho dochované návštěvnické deníky. Již od svého vzniku se Koutek živé přírody zaměřil na chov drobných domácích i divoce žijících živočichů z celého světa. Nebylo jednoduché v tehdejší době, nepřející mnoho výjezdům a kontaktům se zahraničím, získávat zvířata z cizích zemí, a tak se postupně začala orientace tohoto zoologického zařízení zaměřovat na primitivní a původní domácí zvířata. Vždyť bez cílevědomé chovatelské práce by zřejmě mnohá plemena i druhy dnes již vymizely. Během svého trvání procházela zahrada obdobím rozkvětu, ale i doslova živoření, a zřejmě nejkritičtějším byl rok 1990. Právě tehdy se rozhodovalo, zda zdevastovanou zahradu, která sloužila převážně jako zimoviště pro zvířata z cirkusů a zvěřinců, zrušit nebo právě naopak do ní investovat nemalé prostředky a zachovat ji. Naštěstí pro dnešní návštěvníky zvítězil zdravý rozum a byla zvolena druhá varianta. Od této doby se datuje existence novodobé zoologické zahrady její následný rozvoji a zvelebení. Příchodem nového ředitele Josefa Kachlíka se počal v plné míře realizovat záměr vybudovat z této zahrady moderní zoo, zaměřenou na chov primitivních druhů a plemen domácích zvířat z celého světa. Roku 1996 tak vznikl oblíbený Babiččin dvoreček, kde přicházejí návštěvníci do přímého kontaktu s chovanými domácími zvířaty, o tři roky později byla postavena budova s výukovým sálem a veterinární ošetřovna. Na přelomu tisíciletí vznikly výběhy a obytné stáje srubového typu pro velká zvířata a roku 2006 výběhy pro velká zvířata Afriky, Asie a Jižní Ameriky, nový vstupní areálu s pokladnou, sociálním zázemím pro veřejnost a prodejnou suvenýrů, dále velkokapacitní parkoviště, vyhlídkové terasy a dětské hřiště. O dva roky později se dočkali svého pavilonu hrabaví ptáci, od roku 2009 přibyla expozice kočky sibiřské, od roku 2010 se zde na sluníčku vyhřívá lemur kata a od roku 2011 zde stojí průchozí ptačí voliéra. Od června 2011 je v areálu zooparku v provozu nové centrum environmentální výchovy Hanácký statek. Také tam pořádá Zoopark Vyškov během celého roku pro veřejnost mnoho kulturně-vzdělávacích a zábavních akcí. Roku 2014 byla vystavěna nová expozice koček bengálských, 2017 průchozí voliéra Austrálie, 2018 přibyla expozice Pod hladinou, 2021 expozice Austrálie – dingo, 2022 výběh pro krocany a 2023 vznikla expozice vodní drůbeže.

Historie čerpána z webu

https://www.zoo-vyskov.cz/

Zoologická zahrada ve Vyškově je držitelem turistické známky č.822.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/zoo-park-vyskov-c822​