ZOO v Ostravě jsme premiérově navštívili první listopadový den roku 2008, kdy jsme do tohoto hornického města, přijeli vůbec poprvé. Zahrada plná exotických zvířat byla naším prvním cílem v tomto deštivém dni. Zelené korejské auto jsme nechali na parkovišti před vchodem do ZOO, jejíž počátky sahají až do roku 1948 a pak jsme v pokladně koupili vstupenku spolu s turistickou známkou. Nezapomněli jsme také na krmení pro zvířata a pak jsme již vyrazili na prohlídku. Hned za vchodem jsme obdivovali plameňáky kubánské a další zástupce ptáků z oblasti Střední a Jižní Ameriky, kterými byly husičky vdovky a husice orinocké. Po chvilce jsme dorazili k japonským azalkám, které tu zastupovaly kromě jiných rostlin botanickou část zahrady. Pak jsme prošli kolem výběhu pro poníky a oslíky, dále jsme kráčeli podél jeleního výběhu, ve kterém jsme viděli wapiti sibiřského. Po chvilce jsme dorazili ke kozám a ovcím, které jsme nakrmili zakoupeným krmivem. Děti si pohladili kozy domácí a kamerunské nebo ovce domácí. Kousek dál jsme viděli psíka mývalovitého, prohlédli medvěda ušatého a následně jsme kráčeli okolo dlouhého výběhu, v němž jsme viděli lamu alpaku či nelétavého ptáka nandu pampového. Ve výběhu i po chodníku se pohyboval páv korunkatý a jeho bílý kolegové, kolem nichž jsme proklouzli k velkým klecím, v nichž byly kočkovité šelmy. Protože se nám tato zvířata velice líbí, chvíli jsme se u klecí s velkými kočkami zdrželi. Bylo nám ovšem líto, že svůj život trávili za mřížemi z roku 1971 v poměrně malém prostoru, nicméně jsme věřili, že se v budoucnu dočkají lepších životních podmínek. Našli jsme zde tygra ussurijského, lva indického a levharta cejlonského. Pak jsme kočky opustili a po chvilce jsme navštívili pavilon s opicemi, který se nám ale vůbec nelíbil. Zvířata byla za mřížemi či plexisklem a jejich kóje byly vyzdobeny příšernými bílými kachličkami. Opičáci se nám ovšem líbili, zejména ti, kteří se houpali na lanech či jinak skotačili. Jednou z opic byl gibon bělolící, kočkodan Dianin a dále lemur kata. Pak jsme smradlavý pavilon opustili a šli si prohlédnout papoušky. Postupně jsme zde viděli kakadu žlutočelatého, skupinu velkých druhů jihoamerických papoušků rodu ara či menší druhy, kterými byl třeba amazoňan vínorudý, guarouba zlatý, aratinga zlatohlavý, aratinga sluneční a amazónek bělobřichý. Potom jsme přišli k výběhu, v němž jsme našli hrocha obojživelného. Následně jsme se vydali k pavilonu slonů indických, kteří postávali v uctivé vzdálenosti daleko od nás. V pavilonu za námi se ještě nacházela za sklem jakási vlhká džungle, v níž jsme viděli želvu ostnitou, kriticky ohroženou želvu annamskou, agamu kočinčinskou a také zástupce ptačí říše či vzácnou rybu pangase vláknoploutvého. Potom jsme vyšli z pavilonu ven a zamířili k velkému rybníku. Zde jsme našli několik druhů ryb, vodních ptáků či třeba pelikána kadeřavého. Pak jsme se rozhodli, že nepůjdeme do nejvzdálenější části zahrady, kde se nacházel africká zvířata A Místo toho jsme se začali vracet jinou cestou zpět. Po krátkém stoupání do kopce jsme přišli k voliérám severských sov. Z těchto nočních tvorů se nám nejvíce líbila sovice sněžní, vedle jsme spatřili puštíka bělavého a naproti sovám jsme našli emu hnědého. U těchto velkých ptáků jsme narazili na několik krásných kočiček. Byli sice špatně vidět, ale i tak jsme zahlédli rysa ostrovida nebo karakala. Následně jsme přešli k větším ptákům i voliéře, v níž posedávali supi bělohlaví. V sousední kleci pak trávil čas kondor andský, sup hnědý, orel mořský, kondor královský a zástupce vrubozobých pižmovkua ostruhatá. Pak jsme již došli k pavilonu malých šelem, kde se dětem nejvíce líbila mláďata. Viděli jsme zde naše oblíbené kočičky, jako třeba servala stepního, kočku divokou, manula nebo kočku rybářskou. Z amerických koček jsme viděli jaguarundi a kočku slaništní. To se již přiblížil závěr našeho dvouhodinového putování ostravskou zoologickou zahradou a tak jsme zamířili zpět k plameňákům u starého východu ze ZOO. Během prohlídky jsme naštěstí téměř nezmokli, ale celkově na nás ZOO neudělala moc dobrý dojem. Bylo zde několik prázdných klecí a mříže na nich se nám nelíbily vůbec. Nicméně vybavení areálu zoo se rok od roku stále zlepšovalo a modernizovalo, takže jsme si předsevzali, že se sem určitě zase jednou vrátíme. Když jsme vyšli ze ZOO, zamířili jsme k autu a jeli na oběd, po němž jsme navštívili expozici miniatur Miniuni, o které však pojednává jiný můj článek. Průběh celého výletu pak najdete v sekci Velké povídání o výletech, kde si najděte cestopis s názvem Jak jsme v Ostravě viděli celý svět a nejen to.

Podruhé jsme druhou největší zoologickou zahradu v ČR navštívili o 6,5 roku později. Sychravý podzim vystřídalo jaro a první březnový týden roku 2015 se zrovna budoval nový vchod a parkoviště. Stříbrné francouzské auto jsme tedy nechali na placeném vedlejším parkovišti a vydali se k náhradnímu vchodu s pokladnou, kde jsme koupili vstupenku a získali dvě razítka do památníku. Pak jsme se již vydali na obhlídku zvířat a byli jsme zvědavi, co se zde za ty léta změnilo. Jelikož jsme přišli jinudy než minule, plameňáky jsme neviděli a rovnou jsme si prohlédli oslíky a poníky. Pak jsme narazili na komplex pěti voliér, z nichž dvě největší byly volně průchozí a tak jsme se jimi rádi prošli. Nejnápadnějším obyvatelem jedné voliéry byl bažant lesklý, svými hlasovými projevy nás zaujalo kavče červenozobé a z rostlin jsme zde našli rododendrony a kosatce. V další voliéře jsme si vyfotili bažanta tibetského a nahoře jsme spatřili krasky červenozobé, obyvatele Tibetu. Zástupci čínské oblasti Sečuánu pak obývali třetí voliéru, v níž byli bažanti zlatí spolu s drozdem černoprsým a bulbulem červenouchým. K těm nejznámějším obyvatelům Sečuánu patří jistě pandy, kterou jsme ale neviděli. Předposlední voliéru obýval vzácný bažant Humeové a horní stromové patro osídlovala hrdlička čínská a holub zelenokřídlý. Dále jsme zde viděli sojkovce jihočínského a špačka čínského. Konečně v poslední voliéře jsme narazili na čírku sibiřskou, volavky rusohlavé a čejky chocholaté. Od exotických ptáků jsme odešli a po chvilce jsme dorazili ke známému výběhu jelenů, kde jsme opět viděli wapiti sibiřského. Dlouho jsme se zde nezdrželi a pokračovali jsme v chůzi za dalšími zvířaty. Brzy jsme přišli na krásný statek, kde jsme v novém hávu viděli domácí zvířata. Venku v ohradě pobíhaly kozy a ovce domácí i kamerunské a když jsme vešli dovnitř jakéhosi dřevěného příbytku, narazili jsme zde na krásné tury domácí jerseyské. Venku pak postávala česká strakatá kráva a též tur dahome. Ve vedlejší ohradě jsme pak viděli skotský náhorní skot, který je původním plemenem skotu, jehož maso je jemné, šťavnaté, podobné divočině a je výborné hlavně na steaky. To nám připomnělo, že se přiblížil čas oběda, ale ještě chvíli jsme pokračovali v obhlídce zvířat. Když jsme se procházeli těmito místy, kolem nás chodili nebo poletovali pávi korunkatí, přičemž v ohradě jsme spatřili jeho bílou formu. Ve stejné ohradě jsme pak viděli lamy alpaky či nandu pampového. Už když jsme přijeli do zoo, měli jsme hlad a tak jsme se rozhodli se někde v areálu najíst. Zvolili jsme restauraci Saola, která byla otevřena v dubnu 2013 nedaleko výběhu pand červených. Snědli jsme polévky a špagety a pak jsme se vrátili ke statku. Okolo výběhu pro lamy a nandu jsme stejně jako minule došli k pavilonu s velkými kočkami. Venku se procházel pouze tygr a pak jsme vešli dovnitř pavilonu. Kočky zrovna večeřely, ale o jídlo se s námi dělit rozhodně nechtěly. Chvilku jsme pozorovali lvi indické či levharta cejlonského, jak trhali kusy masa a pak jsme vyšli ven a pokračovali směrem k opicím. Vešli jsme do útrob pavilonu, ve kterém se od minule nic nezměnilo. A to ani typická vůně, které potvrzovala rčení o zápachu jako v opičárně. Prohlédli jsme si různé opičky a pak jsme vešli do vedlejšího pavilonu, který byl nejmenším v ZOO Ostrava. Kupodivu zde bydlelo téměř 1000 jedinců různých druhů, což z něj činilo nejvíce obydlený pavilón. Viděli jsme zde zástupce Amazonie, jako třeba malou opičku lvíčka černolícího či jedovatou žábu pralesničku strašnou. Ta však nebyla jedinou toxickou zástupkyní zde, protože jsme zde mohli vidět také pralesničku azurovou, trnuchu skvrnitou či sklípkana korálkového a chlupatého pavouka sklípkana pevného. Líbilo se nám zde panoramatické akvárium objemu 4220 litrů se spoustou jihoamerických ryb, které oproti těm českým sladkovodním hráli různými barvami. Naproti Malé Amazonie stál jiný, nový pavilon s názvem Tanganika. Uvnitř jsme našli hrochy obojživelné, které jsme minule viděli venku, jak se rochnili ve vodě tak, že takřka nebyli ani vidět. V tomto pavilonu jsme také pozorovali skupinku vzácných krokodýlů štítnatých. Jeden z nich plaval po hladině sem a tam a pohyboval pouze ocasem. Ostatní pouze líně leželi a nehýbali se vůbec. Následná expozice noční svět byla zavřená a tak jsme pokračovali ve venkovní prohlídce zvířat. Místo nosorožců jsme ve stejném výběhu narazili na podivného a štětkouna kamerunského. Prasátko jsme po chvíli opustili a vydali se odlovit kešku. Bez problémů jsme ji našli a po úspěšném nálezu jsme chvíli pozorovali orla mořského v obrovské voliéře nedaleko od nás. Opeřenci však nevykazovali v odpolední čase nějakou výraznou činnost, takže nás za chvíli přestali bavit. Pokračovali jsem dál kolem přilehlého rybníka, jenž byl ale vypuštěn, takže jsme rovnou zamířili k pavilonu slonů indických. Od naší poslední návštěvy před šesti lety se rodinka chobotnatců se zase rozrostla a tak jsme chvíli tlustokožce pozorovali. Někteří velcí jedinci postávali v rohu výběhu, nicméně nám se nejvíce líbilo to nejmenší slůně, které se zrovna živilo suchou slámou. Přestože tento slon indický je menší než jeho kolega z Afriky, chobotnatci na nás působili ohromujícím dojmem. Pak jsme vyšli ven a na rozdíl od minula jsme tentokrát pokračovali i do zadní části zahrady. Prošli jsme přes opuštěný ostrov lemurů, které jsme předtím viděli v pavilonu opic a okolo prázdného výběhu pro šimpanze jsme dorazili až k pavilonu s africkými zvířaty. Uvnitř jsme jako první uviděli největší zebru Grévyho, ve vedlejší kóji posedával přímorožec Beisa, o kousek dál bydlel zoborožec kaferský a v další kóji jsme nemohli přehlédnout žirafu Rothschildovu. Dále jsme zde viděli čápa černého, krásného jeřába královského, skupinku antilop losích a na závěr nás v tomto pavilonu upoutal zvláštní marabu africký. Pak jsme africký pavilon opustili a namířili si to k velbloudům dvouhrbým. Hrbáči však byli poměrně daleko od nás a tak jsme je brzy opustili a přes lávky na ostrovech lemurů jsme pokračovali v cestě. Kousek od nás se na kraji lesa u vody popásal jelen milu. Na pár desítek vteřin jsme se zde zastavili, pozorovali jej při jeho činnosti a pak jsme zamířili za dalšími pavilony ostravské zoologické zahrady. Brzy jsme přišli k novému pavilonu s názvem Čitván, který hostil poměrně malé medvědy ušaté a také větší opice hulmany posvátné. Ani jednoho jsme zde však neviděli, zřejmě jsme zde byli příliš brzy z jara, takže se mědvědům i opicím nepodařilo vzbudit ani do pozdního odpoledne. Vyšli jsme tedy z vyhlídkového pavilonu ven a šli se podívat na vydru malou. Velice se nám tito vodní živočichové líbili a i když se jim do vody moc nechtělo, ale alespoň jsme si je mohli prohlédnout na souši. Z malé jeskyňky ve zdi občas vyběhla samice s mláďaty v tlamičce, upustila je ne zem a pak je zase vzala a odnesla zpět. Po pár minutách jsme vydry opustili a vystoupali k voliérám se sovami, kolem kterých jsme ale pomalou chůzí pouze prošli, stejně tak jako okolo klecí s kočkovitými šelmami, ze kterých jsme zahlédli pouze rysa ostrovida. Pak jsme došli k voliéře, v nichž posedávali supi, ale protože k nám byli otočeni zády, i my jsme jim ukázali hřbet a šli dál. Dále jsme minuli voliéry s dravými ptáky, kteří zrovna hnízdili, takže jsme se blíže ani nedostali. Zamířili jsme zpět ke statku, kde jsme se prošli mezi kozami a ovcemi a některé z nich si pohladili. Pak jsme již okolo výběhu pro jeleny a komplexu pěti voliér zamířili k východu ze zoo. Po chvilce jsme přišli k autu a odjeli jsme domů do Olomouce. Chcete-li vědět, jak celý náš výlet probíhal, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme v Ostravě pokořili Emu a pak zašli do ZOO.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Ostrava_-_zoologicka_zahrada/

Historie :

První ostravská zoologická zahrada vznikla při budování Hornického sadu v Ostravě - Kunčičkách v roce 1948 na šestihektarovém pozemku poblíž dolu Alexander. Tehdejší přírodní park sloužil k rekreaci a jeho součástí bylo např. přírodní jeviště, taneční parket, dětské brouzdaliště i pískoviště či dva tenisové kurty, hřiště na volejbal a basketbal. V roce 1949 bylo rozhodnuto zřídit ve vznikajícím parku i tzv. zoo - zahradu, přičemž k prvním chovancům patřil jeden srnec, dvě srny a pět bažantů, k nimiž brzy přibyli pávi a po dokončení voliéry i další ptáci. Oficiálním datem vzniku ostravské zoo se stal 26. říjen 1951, kdy byla schválena její první zřizovací listina a o rok později v ní pracovalo šest zaměstnanců. Zoo se v době svého vzniku potýkala s těžkými problémy poválečného období, mimo jiné s katastrofálním nedostatkem stavebního materiálu i při vlastním chovu zvířat a zajišťování krmiv. Nejcennějším zvířetem kunčické zoo byl samec slona indického Pepík, kterého zoo získala v roce 1956 ze Zoo Praha, který byl chován v provizorní dřevěné ubikaci a teprve roku 1962 získal nový pavilon v ostravské Stromovce.

Již při založení zoologické zahrady v Kunčičkách se hledala nová lokalita pro výstavbu nové zoo a v roce 1956 byla zahájena výstavba ve Stromovce ve Slezské Ostravě, který nabízel členitý terén, rozmanitý lesní porost nebo dostatek povrchové vody. V únoru 1960 probíhalo stěhování zvířat z Kunčiček, která byla umístěna do provizorních dřevěných staveb a klecí převezených z Kunčiček. Zoologická zahrada byla pro veřejnost otevřena 1. 5. 1960, ale stále probíhala její výstavba. S příchodem zimy byla teplomilná zvířata přestěhována do rychle dokončeného objektu vytápěného skladu v hospodářské části a zoo byla pro veřejnost až do dubna následujícího roku uzavřena. Postupně byl dotvořen základní návštěvnický okruh, tak jak jej známe dnes a byla vybudována základní infrastruktura potřebná pro fungování zoo. V letech 1960 - 1963 vznikla většina hlavních expozic a pavilonů, zejména expozice medvědů, pavilon opic, pavilon šelem a starý pavilon slonů. Kolekce zvířat se rozrostla o lední medvědy, sajgy tatarské, aligátory severoamerické, plameňáky nebo první šimpanze a v letech 1965 a 1967 byly do ostravské ZOO dovezeni noví sloni, když ten původní zahynul po pádu do příkopu.

V sedmdesátých letech se podstatně zlepšily služby návštěvníkům, zejména po otevření nového parkoviště a samoobslužné restaurace. V zázemí zoo byla vybudována multifunkční budova sloužící jako odchovna mláďat, krmných zvířat a zimoviště ptáků. Dokončen byl i objekt karantény a veterinární ošetřovny a byla zrekonstruována kuchyně. V roce 1975 byl pro veřejnost otevřen pavilon hrochů. Hroši se tak přestěhovali z prostor, který později sloužil pro chov tapírů a kapybar a v němž je nyní umístěna noční expozice. Ze sedmdesátých let pochází také původní dětská zoo a expozice pro gibony na rybníku u dnešního výběhu slonů. Dnes slouží pro chov lemurů. V dolní části zahrady byly postaveny dva prostorné příkopové výběhy jako základ budoucí expozice afrických kopytníků. Tyto výběhy sloužily několik let pro chov lam, velbloudů, kulanů nebo poníků. Expozice afrických zvířat byla dostavěna až v osmdesátých letech stejně jako další rozestavěné stavby ze sedmdesátých let - pavilon vodních ptáků, malých šelem a výukové středisko.

V ostravské zoo se v tomto desetiletí poprvé objevili nosorožci tuponosí, jeleni milu, jeleni lyrorozí, zebry Grévyho, kočkodani Dianini, levharti mandžuští, kulani, tapíři čabrakoví, tygři sumaterští a další. Rok 1972 byl rokem nejrozsáhlejšího dovozu zvířat z tehdejšího SSSR. Byl importován pár mláďat medvěda ledního, trio losů a trio velbloudů dvouhrbých. V roce 1974 dorazil do zoo další mimořádně cenný transport - nosorožci tuponosí pocházející z Jihoafrické republiky. V osmdesátých letech 20. století byl dokončen pavilon vodních ptáků, výukové středisko a pavilon afrických zvířat. Byli dovezeni medvědi syrští, binturongové či orangutan, ale to bylo v tomto období vše. Ostravská zoologická zahrada procházela v první polovině devadesátých let obdobím nestability a obav o svou další budoucnost. Došlo k postupnému úbytku velkých druhů savců - ukončen byl např. chov velkých turů či slonů. V druhé polovině 90. let, kdy se objevily konečně první menší investice – nové voliéry dravých ptáků (1997), nová expozice rysů a voliéry papoušků a handicapovaných ptáků (vše 1998), nových seníků se dočkali jeleni (1999). V zoo se objevili rysy kanadští nebo siky vietnamské a došlo k výraznému rozšíření chovu papoušků a vrubozobých ptáků.

V prvních letech nového tisíciletí proběhla výstavba expozic menšího rozsahu, například v roce 2000 to byl nový výběh pro lvy a zimoviště plameňáků. V roce 2004 byl otevřen nový pavilon slonů, což bylo pro zoo velmi významným počinem. Byly postupně dokončeny a zpřístupněny nové expozice pro poníky a osly, voliéra pro supy bělohlavé, voliéry ptáků Tibetu a Číny, expozice jeřábů a pandy červené. V roce 2005 byly dokončeny a zpřístupněny botanické stezky, na něž navázala výstavba nových skleníků sloužících jako zázemí botanického oddělení. V roce 2010 došlo k dokončení a otevření nového expozičního komplexu pro medvědy a hulmany nazvaného Čitván a nové dětské zoo. Také zázemí zoo bylo zmodernizováno a současně s výstavbou nových objektů došlo k demolici některých starých a zcela nevyhovujících staveb jakými byla např. letní restaurace, starý skleník nebo staré voliéry ptáků u hlavní cesty.

V chovatelské oblasti došlo na jedné straně k postupnému ukončení chovu některých velkých druhů savců (např. pumy, jaguáři, lední medvědi, nosorožci), současně však došlo k výraznému rozšíření druhové pestrosti o druhy v Ostravě dříve téměř nechované, jako jsou plazi, ryby, obojživelníci a bezobratlí. Mezi největší chovatelské novinky nového milénia lze vedle toho řadit lemury Sclaterovy, jeřáby sibiřské, pardály obláčkové atd. V roce 2013 se návštěvníci dočkali nové moderní restaurace s celoročním provozem spojené s výukovým sálem a venkovním vodním světem. Nový vstupní areál nahradil ten stávající a výrazně zvýšil komfort návštěvníků. Vedle samotných pokladen, nové zooprodejny a toalet objekt zahrnuje také nové zázemí pro správu zoo. V ostravské zoo doposud nevyužitý způsob prezentace zvířat nabídlo návštěvníků asijské safari, které je vzniklo na louce za výběhem velbloudů. Nejnáročnějším z realizovaných projektů byla přestavba pavilonu vodních ptáků na Pavilon evoluce, který je určen pro skupinu šimpanzů a některých dalších druhů afrických primátů a řadu menších druhů zvířat. Dalším projektem byla expozice pro tuleně a tučňáky, která nahradila starý betonový medvědinec v centrální části zoo. Nové expozice se dočkali také tygři, a to na doposud nevyužívané ploše lesa na cestě od pavilonu afrických zvířat. Součástí komplexu se stala velká průchozí voliéra vodních ptáků.

Historie čerpána z webu

http://www.zoo-ostrava.cz/

Zoologická zahrada Ostrava je držitelem turistické známky č.162.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/zoo-ostrava-c162