Napajedelský hřebčín jsme navštívili v září 2013 během třídenního pobytu v Luhačovicích. Stalo se tak během zpáteční cesty domů, kdy jsme se zastavili v Uherském Hradišti a Napajedlech, přičemž jsme v obou městech poznali několik zajímavých památek a historických budov. Jednou z nich byl slavný hřebčín, jenž v Napajedlech založil roku 1886 velký milovník dostihů a příslušník vlivné vídeňské rodiny s řeckými kořeny Aristides Baltazzi. Po prohlídce zámku jsme naším stříbrným autem popojeli k hlavnímu vstupu do hřebčína a nedaleko od brány jsme povoz zaparkovali. Vzápětí jsme se vydali na jeho obhlídku, kterou jsme ovšem neměli předem domluvenou, takže jsme netušili, co všechno se nám podaří vidět. Naštěstí byla brána do areálu největší a nejstarší chovatelské stanice anglických plnokrevníků v České republice otevřená a tak jsme bez potíži vstoupili dovnitř. Na první pohled se nám staré budovy hřebčína zalíbily. Kamenné domky s bílým ostěním a květinami v oknech vypadaly kouzelně, a také dlažební kostky dodávaly místu starobylou atmosféru. Brzy jsme přišli na velké prostranství, kde běžně probíhal výcvik koní, ale v době naší návštěvy zde nikdo nebyl. Dokonce ani z budov okolo nikdo nevyšel, ani zvuk kopyt nezazněl a ani žádné zařehtání nebylo slyšet, jakoby všechno živé unesli mimozemšťané. Chvíli jsme se zde nerušeně procházeli a pak jsme zase vyšli ven na ulici. Následně jsme se posadili do auta, vytáhli papíry s informacemi, které jsme si doma před dovolenou vytiskli a o hřebčínu jsme si přečetli pár střípků z historie. Dozvěděli jsme se, že v roce 1914 zakladatel hřebčína zemřel a chov koní začal postupně upadat. Navíc byla rozpoutána první světová válka a následná poválečná hospodářská krize. Přesto v letech 1925 - 1929 vyhráli plnokrevníci z Napajedel čtyřikrát Československé derby a jejich úspěch se projevil i v dalších dostizích. O deset let později byla Marie Baltazziová nucena prodat všechny plnokrevné koně, kteří se staly majetkem státu, zatímco budovy, pozemky i samotný zámek byly v dražbě prodány zlínské továrně na obuv Baťa. V roce 1937 se však řediteli hřebčína podařilo získat areál hřebčína s pastvinami a stájemi v Pěnném výměnou za otrokovické a tlumačovské pozemky. S podporou státu byl chov oživen, ale přišla druhá světová válka. V té době byl hřebčín pod tlakem okupantů, kteří požadovali zařazení koní z Říše do napajedelského chovu a tak byla většina koní ukryta na různých místech na Moravě. V květnu 1945 byl provoz obnoven a v dalších desetiletích nastaly zlaté časy, které výrazněji nezměnilo ani socialistické hospodaření. Po roce 1992 vznikla akciová společnost a od roku 2005 byl hřebčín opět soukromým zařízením, takže do chodu dále nebylo zasahováno vlivy státu. Když jsme dočetli poslední řádky, nastartovali jsme francouzské koně pod kapotou a odjeli jsme domů do Olomouce. Chcete-li vědět, co jiného jsme tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme navštívili Uherské Hradiště a Napajedla.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/napajedla-hrebcin-chov-anglickeho-plnokrevnika​

Historie :

Slavný hřebčín ve městě Napajedla byl založen roku 1886, když se na panství rodiny Stouckau přiženil velký milovník dostihů Aristides Baltazzi. Právě Baltazzi po smrti Friedricha Stouckaua převzal panství a založil plnokrevný hřebčín. Ten se nacházel jižně od napajedelského zámku, ale později se přistavělo několik dalších stájí na různých místech v okolí. První plemeník, který sem byl přivezen, byl vítěz chovatelsky nejcennějšího dostihu - The Derby Stakes v Epson - hřebec Kisbér. I proto se hřebčín velmi brzy proslavil a začal tak směle konkurovat uherskému Kisbéru, nejvýznamnějšímu chovu podunajské monarchie. V roce 1914 po smrti Baltazziho začal hřebčín pomalu upadat. Začala 1. světová válka, na tu navázala hospodářská krize a značný podíl na úpadku hřebčína nesla také vdova Marie, dědička celého panství. Uvěřila totiž záměrně šířené fámě, že se na území celého panství nacházejí prameny nafty, do jejíhož hledání investovala nemalé finance. Na druhou stranu právě v této nesnadné době zažili napajedelští koně největší úspěchy a roku 1925 nastala slavná éra československých koní. Napajedelská hříbata začala být velmi žádaná, ovšem ani zisk z proslulých dražeb ročků nedokázal pokrýt finanční ztráty, a tak Marie Baltazzi přistoupila k prodeji všech plnokrevných koní. Hrozící nebezpečí odchodu cenných chovných koní do zahraničí odvrátilo Ministerstvo zemědělství, které prohlásilo napajedelské koně státním majetkem. Roku 1935 proběhla veřejná dražba a novým majitelem hřebčína, pozemků i zámku se stala obuvnická továrna Baťa. Snahou ing. Tichoty a tehdejšího ředitele hřebčína ing. Michala se podařilo získat hřebčín zpět i s pastvinami a stájemi, a to výměnou za pozemky v Otrokovicích a Tlumačově. V roce 1937 byl hřebčín přejmenován na „Státní plnokrevný hřebčín v Napajedlích". Ministerstvo hned začalo jednat a posílilo „krevní základnu" hřebčína. Na začátku 2. světové války čelilo vedení hřebčína tlaku okupantů, kteří chtěli zakoupit německé koně pro vylepšení zdejšího chovu. Nakonec tedy dr. Ambrož vybral tříletého německého hřebce Gradiva, který více jak deset let patřil mezi nejúspěšnější československé plemeníky. Jakmile se začala blížit válečná fronta, většina koní z hřebčína byla ukryta na různých místech na Moravě, plemeník Gradiv spolu s osmnácti klisnami byl převezen do Národního hřebčína Kladruby. Válečné škody naštěstí nebyly příliš velké: opravily se budovy zasažené granáty, došlo k zabavení krmiva a odvedení jedenácti koní. Po osvobození mohl být tedy provoz hřebčína bez problémů obnoven.Během let 1948 - 1989 měl napajedelský hřebčín výsadní postavení v chovu plnokrevníků - i proto byly napajedelské barvy, tedy modro-bílo-červená šerpa a modrý dres, zvoleny jako barvy reprezentace Československa. Postupně docházelo k reorganizaci, hřebčín dostal název „Státní plemenářský ústav v Napajedlích" a hlavním cílem bylo produkovat vynikající anglické plnokrevníky, kteří by úspěšně obstáli vedle plnokrevných chovů z celé Evropy. Ovšem o šest let později proběhla další reorganizace, v důsledku které se veškerá administrativa přenesla do Tlumačova. Přesto si napajedelští odchovanci vedli stále výborně, a tak se na výstavním postavení tohoto hřebčína vůbec nic nezměnilo, ačkoliv se český turf nacházel v hlubokém útlumu. Nová kapitola dějin hřebčína se začala psát roku 1992, kdy byl hřebčín zprivatizován a přejmenován jednoduše na „Hřebčín Napajedla". Ovšem v této době se postavení hřebčína zhoršilo, zdejší koně totiž nebyli schopni konkurovat kvalitním koním z dovozu. Situace se zlepšila až v roce 2000, kdy se do hřebčína dostal vynikající hřebec Rainbows for Life, jehož potomci svými úspěchy vrátili hřebčín opět na výsluní. Další změna nastala roku 2005, kdy se hřebčín opět stal soukromým majetkem. Jeho nový český majitel, pan Antonín Sieklik a vedení si dali za cíl zařadit hřebčín Napajedla mezi nejlepší v Evropě. Hřebčín je v současnosti největší a nejstarší chovatelskou stanicí anglických plnokrevníků v České republice. Kromě chovu se dále zabývá i vzděláváním chovatelů a poskytováním podkladů pro výzkum. Jelikož hřebčín vždy dodával nejkvalitnější jedince pro steeplechase a rovinové dostihy, v současnosti chce stejně tak kvalitní koně dodávat i pro všestrannost. Dobrá zpráva pro milovníky koní jistě je, že si nemusí o hřebčíně pouze číst, ale mohou ho po předchozí domluvě i navštívit.

Historie čerpána z webu

https://www.kudyznudy.cz

Město Napajedla je držitelem turistické známky č.745.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/napajedla-c745