Planetárium s hvězdárnou na Kraví hoře jsme poprvé navštívili v březnu 2008 na závěr výletu, který jsme celý strávili v Brně. Po pobytu v centru města jsme již za tmy přijeli k parku u hvězdárny, kde jsme odložili naše zelené korejské auto a vydali se za zábavou. Potemnělým parkem jsme brzy dorazili do pokladny, v níž jsme si koupili vstupenku na pořad o Novém Zélandu. A protože jsme měli ještě čas, než představení začne, dali jsme si kávu z automatu a přečetli si informace o historii hvězdárny a planetária. Potom jsme čekali na šestou hodinou večerní a když se ručičky na hodinách natáhli do jedné přímky, odebrali jsme se do sálu velkého planetária. Po pár minutách čekání jsme se dočkali a shlédli pořad o Novém Zélandu pod umělou oblohou planetária. Krásy této pro nás vzdálené země jsme shlédli prostřednictvím fotografií, schémat, mapek, ale také pomocí zajímavých zvuků a poutavého komentáře. Ocitli jsme se tak na obou ostrovech Nového Zélandu, poznali jejich vysokohorská pásma, ledovce, aktivní sopky, gejzíry, písčité pláže, vodopády, hluboké lesy, ale také úžasnou noční oblohu. Při fiktivním přeplouvání z jednoho ostrova na druhý jsme pak upřeli svůj zrak na noční oblohu. V té chvíli se cestopisný pořad změnil v malou astronomickou přednášku o hvězdách. Dozvěděli jsme se, co bylo možné vidět v těchto dnech na naší obloze a jaká souhvězdí pro změnu na jižní polokouli. Potom jsme se vrátili zpět na Nový Zéland a dodívali se na film, který nám prozradil informace o jeho prvních obyvatelích, jimž byli Maoři, polynéští mořeplavci, kteří se sem dostali pravděpodobně kolem 13. století. Po skončení hodinového pořadu jsme se odebrali do hvězdárny na pozorování noční oblohy. Museli jsme však počkat do osmi hodin než program začne a v uvedený čas jsme se odebrali na střechu hvězdárny. Několika dalekohledy jsme pozorovali Měsíc, hvězdy či Mars, ale nejvíc se nám líbil Saturn se svým prstencem. Postupně nám byla v březnovém večeru zima a při pozorování hvězd na nás padla únava, takže jsme se rozloučili s průvodcem, opustili hvězdárnu a vrátili se k autu. Vzápětí jsme odjeli domů do Olomouce, kam jsme se vrátili v deset večer. Chcete-li vědět, co všechno jsme tehdy viděli, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si cestopis s názvem Jak jsme v Brně potkali mamuta a pozorovali hvězdy.

Podruhé jsme se na Kraví Horu vydali v listopadu 2008 v rámci výletu, během něhož jsme se pohybovali v okolí Slavkova a potom jsme odjeli do Rajhradu. Závěr výletu jsme pak zase strávili v brněnské hvězdárně. Zelené auto jsme sice opět nechali u parku, ale na jiném místě a vydali se do pokladny planetária. Po chvilce čekání jsme zase od šesti hodin večer shlédli zajímavý pořad, který se tentokrát týkal dobývání Marsu, který bývá často přezdívaný jako Červená planeta. Stal se jedním z nejvíce fascinujících těles naší sluneční soustavy a předmětem mnoha vědeckých výzkumů, takže o něm vzniklo mnoho různých dokumentárních filmů. Toho večera v Brně jsme se dozvěděli, že jeho načervenalá barva je způsobena vysokým obsahem oxidu železa v půdě a mnoho dalších faktů. Film se týkal především dobývání planety, neboť se vědci dlouhodobě zajímají o otázku, zda na Marsu existoval nebo existuje život. Během promítání o rudé planetě jsme na stropě sálu pozorovali hvězdnou oblohu v reálné podobě, což byl pro nás úžasný zážitek. Velké planetárium, v němž jsme se nacházeli, nás tedy ani tentokrát nezklamalo a když hodinový film skončil, zamířili jsme rovnou k autu. Vzápětí jsme vyjeli domů do Olomouce. Po cestě jsme se za Vyškovem zdrželi asi hodinu na dálnici, protože se zde stala nehoda a tak jsme do našeho domova přijeli nečekaně později. Pokud zabrousíte do sekce Velké povídání o výletech, tak si můžete přečíst cestopis, jenž vám představí všechny místa, která jsme ten den navštívili. Příspěvek najdete pod názvem Jak jsme poprvé navštívili Santon, Mohylu Míru a klášter Rajhrad.

Potřetí jsme na brněnskou Kraví horu zavítali v dubnu 2009 během výletu, který jsme celý strávili v jihomoravské metropoli. Po seznámení se s památkami v centru města jsme odjeli k vile Tugendhat a následně jsme zamířili k hvězdárně. Zelené korejské auto jsme zaparkovali téměř na stejném místě jako při druhé návštěvě a pomalým krokem se vydali do kopečka k budově planetária. O chvíli později jsme vstoupili do budovy a přesunuli se k pokladně, kde jsme získali razítko do památníku a koupili si vstupenky na hodinový pořad, jenž tentokrát pojednával o planetě Saturn. Netrvalo dlouho a představení začalo. Poprvé se zde vysílaly pohyblivé obrázky a nejen fotografie jako při našich dvou předchozích návštěvách. O šesté planetě od Slunce a bezesporu jedné z nejznámějších a nejkrásnějších planet naší sluneční soustavy, jsme se dozvěděli spoustu zajímavých informací. Nepřekvapilo nás, že se Saturn stal nejznámější planetou právě díky svým rozsáhlým prstencům, skládajících se z miliard ledových částic různých velikostí. Autor filmu pa prozradil, ze se na severním pólu Saturnu nachází obrovský šestiúhelník, jehož původ stále nebyl zcela objasněn. V atmosféře Saturnu se také vyskytují obrovské bouře, podobně jako Velká rudá skvrna na Jupiteru a má velmi silné magnetické pole, které vytváří polární záře. Na závěr bylo prozrazeno, že lidé jej znali již od pravěku, neboť byl vždy snadno pozorovatelný pouhým okem. Když film o druhé největší planetě naší soustavy skončil, vyšli jsme ze sálu ven a odjeli domů do Olomouce. Celodenní výlet najdete opět v sekci Velké povídání o výletech, kde je pro vás nachystán článek Jak jsme v Brně navštívili radnici, katedrálu, vilu a hvězdárnu.

Čtvrtá návštěva planetária proběhla v dubnu 2010 v rámci výletu, kdy jsme se toulali v okolí Brna a zavítali do Pozořic, Bílovic a Soběšic. Na závěr jsme si tradičně nechali návštěvu Kraví hory, kam jsme znovu přijeli zeleným korejským autem, které jsme nechali u parku. Následně jsme pospíchali do pokladny, protože jsme se zdrželi v brněnském nákupním středisku, ale naštěstí jsme nový pořad v planetáriu stihli. Hodinový film s názvem Jak vznikl vesmír se snažil divákům odpovědět na otázku, která lidstvo fascinovalo odjakživa. Ačkoli neexistuje přímý důkaz o okamžiku zrodu, věda nabízí nejpravděpodobnější scénář Velkého třesku. Podle této teorie se celý vesmír před zhruba 13,8 miliardami let nacházel v extrémně malém a hustém bodě. V tomto stavu panovaly nepředstavitelné teploty a tlaky. Pak nastala událost, která změnila vše čili Velký třesk, a vesmír se začal neuvěřitelně rychle rozpínat a ochlazovat. V prvních zlomcích sekundy po Velkém třesku se formovaly základní síly a částice, které tvoří náš vesmír. Následovalo období rapidní expanze, během kterého se vesmír zvětšil exponenciálně. Jak se vesmír ochlazoval, částice se spojovaly a vznikaly první atomy, převážně vodík a helium. Gravitace postupně přitahovala hmotu, která se shlukovala do hvězd a galaxií. Kolem některých hvězd se začaly formovat planetární systémy, včetně naší Sluneční soustavy. Od té doby se galaxie se od sebe vzdalují, což je důkazem pokračující expanze vesmíru. Film o teorii Velkého třesku nám poskytl ucelenější obraz o vzniku a vývoji našeho vesmíru. Ačkoli jsme se toho o raném vesmíru dozvěděli docela dost, stále jsme nedostali, a ani nemohli získat odpovědi na mnoho otázek. Jaký bude konečný osud vesmíru ? Existuje více vesmírů ? Co je to temná energie a temná hmota ? Jak se tvoří hvězdy a planety ? Jaké jsou další teorie o vzniku vesmíru ? Ačkoli teorie Velkého třesku je v současnosti nejrozšířenější a nejlépe podloženou teorií o vzniku vesmíru, existují i další hypotézy, které se snaží vysvětlit počátky našeho kosmu, ale jsou spekulativnější a méně podložené. Každopádně nás pořad o vzniku vesmíru velmi zaujal a hodina v promítacím sále brněnského planetária utekla jako voda. Vyšli jsme ven a protože jsme pozorování hvězd nechali na jinou noc, ihned jsme se vrátili k autu. Vzápětí jsme zamířil domů do Olomouce, kam jsme bez problémů dorazili. Celodenní výlet najdete opět v sekci Velké povídání o výletech, kde je pro vás nachystán článek s názvem Jak jsme v Brně na vlastní oči viděli vznik vesmíru.

Popáté jsme planetárium navštívili v březnu 2018, kdy jsme se toulali v okolí Bílovic nad Svitavou, kde podnikli desetikilometrovou procházku. V odpoledních hodinách jsme zaparkovali na Tůmově ulici přímo pod Kraví horou a vyšlapali nahoru na kopec. Přivítaly nás staré známé kopule na okraji svahu, ale jinak se prostředí okolo hlavní budovy a také uvnitř zcela změnilo. Pár roků jsme zde už nebyli a protože zde mezitím proběhla velká rekonstrukce, měli jsme opět důvod hvězdárnu navštívit. Před budovu nás zaujala pro nás nová vědecká stezka, kterou jsme si museli prostě projít. Začali jsme prohlídkou bílého vozítka z Marsu, které jsme si prolezli i zevnitř. Vzápětí jsme na meteostanici zjistili aktuální, nejvyšší a nejnižší teplotu toho dne, včetně síly větru, vlhkosti a tlaku. Nad meteostanicí jsme na vyvýšené plošině objevili dvojici dalekohledů mířících o obloze, přičemž se z jednoho vyklubal kaleidoskop. Každopádně jsme v nich nic neviděli a tak jsme pokračovali dál k planetárnímu siloměru, kde jsme si vyzkoušeli, kolik váží stejný předmět na různých planetách. Zatímco většinou bylo závaží lehké jako pověstné pírko nebo se dalo zvednout v pohodě, na některých planetách jsme s ním ani nehnuli. Po zajímavé zkušenosti s gravitací jsme se přesunuli k planetární váze, na kterou jsme si stoupli a zjistili, kolik bychom vážili na různých planetách, hvězdách či planetkách. Vedle jsme si vyzkoušeli zvukovod a nahlédli do krasohledu. Následně jsme se zamířili k pixelové stěně, do níž chtěl náš nadšený lovec keší vytlačit svou přezdívku a získat tak bod za virtuální keš. Bohužel sem pořád někdo chodil a tak jsme pokus vzdali a navíc nás tlačil čas, protože se blížila sedmnáctá hodina a tím pádem začátek promítání filmu o Moravě ve velkém planetáriu. Vešli jsme tedy do budovy, v pokladně koupili vstupenky na daný pořad a v šatně odložili bundy. Pak jsme v prodejně suvenýrů získali razítko do památníku a v chodbě u přednáškové sálu jsme se vyfotili na Měsíci. Bylo to možné díky pěkné projekci na stěnu sálu a vtipně umístěné kamery, která nás na povrch našeho souputníka virtuálně přenesla. Poté si někteří z nás koupili v automatu kávu a čokoládu, kterou jsme sotva stačili vypít, protože začal pořad Morava 360 ° v sále zvaném digitárium. Jak název napovídá, tentokrát jsme zde neviděli žádné záběry z vesmíru nebo ze vzdálených exotických míst na matičce Zemi, nýbrž z Jižní Moravy. Záběry natáčel Pavel Karas zrcadlovkou rok a půl a protože jsme tento kouzelný kout naší země dobře znali z nespočtu výletů a dovolených, velice jsme se těšili na netradiční pohledy umocněné kopulí planetária. Celým čtyřicetiminutovým dokumentem nás provázel hlas Bolka Polívky, moravského patriota, což si myslím bylo zvoleno velmi vhodně. Jeho komentář vyzněl pěkně, vkusně obohatil netradiční záběry z dronu, který nesl již zmíněný fotoaparát a sem tam zaznělo i něco vtipného. Spoustu míst, kde se natáčelo jsme již znali, ale ne z takové pohledu. Znovu jsme si připomenuli návštěvy třeba poutního kostela Panny Marie ve Křtinách, Macochy, Punkevních jeskyní, Pálavy s hrady Děvičky a Sirotčího hrádku, krásné záběry byly z bývalého Mušova či Novomlýnských nádrží. Také jsme si zavzpomínali na prohlídku památek v Brně, jako třeba na kostel svatého Petra a Pavla, známého z desetikoruny, zajímavou Stránskou skálu a vtipné pro nás bylo dívat se na vysílač Hády, nedaleko něhož jsme před pár desítkami minut zrovna byli. Jediné co by se dalo vyčítat bylo to, že bylo nemožné dívat se na celou plochu kopule, na to lidské oči prostě nestačily a také se nám točila hlava. Každopádně to bylo pro nás zážitek a přáli bychom si více takových pořadů z naší krásné české země. Když pořad skončil, chtěli jsme se jít podívat do exploratoria a ponořit se do říše mlhovin, zářícího plynu a prachu. Expozice v suterénu byla ale zavřená, vstupní hala setmělá a tak jsme pochopili, že zaměstnanci hvězdárny chtějí jít domů. Vyzvedli jsme si tedy naše svršky v šatně a vyšli ven před budovu. Okamžitě jsme zamířili k pixelové protlačovací stěně, kde jsme konečně splnili onen geokešinkový úkol a vyfotili se u ní. Tím náš výlet do Brna a jeho okolí skončil. Brněnskou hvězdárnu, rozšířenou po rekonstrukci o jedno nadzemní i podzemní patro, jsme opustili a zamířili k našemu stříbrnému autu pod Kraví horou. Vzápětí jsme se vydali na zpáteční cestu domů do Olomouce, která opět proběhla bez jakýkoliv problémů na dálnici. Spoustu informací o tomto výletu získáte, pokud si v sekci Velké povídání o výletech vyhledáte cestopis s názvem Jak jsme u Bílovic nad Svitavou nepotkali lišku Bystroušku.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/brno-hvezdarna-a-planetarium

Historie :

Hvězdárna se nachází při západním okraji čtvrtě Veveří, na vrcholu kopce Kraví hora. Nejstarší částí areálu hvězdárny a planetária v Brně se stala hvězdárna, jejíž výstavba začala roku 1948 a její dvojice samostatných kopulí měří v průměru šest metrů. Byly dostavěny roku 1953 a o šest let později byla otevřena budova s přednáškovým sálem a malým projekčním planetáriem. Roku 1991 bylo do provozu uvedeno velké projekční planetárium firmy Carl Zeiss Jena typu Spacemaster, jehož základní kámen byl položen v polovině 80. let a hned se stalo hlavní atrakcí hvězdárny. V provozu bylo v letech 1991 a 2013 a bylo umístěné v kopuli o průměru 17,5 metru, na kterou se promítalo devět tisíc hvězd, dvacet mlhovin i hvězdokup a řada těles sluneční soustavy. Navíc jej doplňovaly speciální datové projektory, rozsáhlá zvuková i světelná aparatura. Přístroj projekčního planetária byl netradičně umístěn na hydraulické plošině, takže jej šlo dle potřeby zasunout do suterénních prostor. Toto planetárium ukončilo provoz na konci března 2013, po čemž následovala přestavba velké kopule, ve které bylo nově nainstalováno hybridní planetárium v podobě malého analogového projektoru uprostřed sálu a digitálních projektorů po jeho obvodu tzv. digitárium. Brněnská hvězdárna má nyní navíc jedno nadzemní i podzemní patro. V suterénu si můžete prohlédnout dlouhodobé výstavy, dotknout se meteoritů či porovnat svou váhu na kosmických vahách a zjistit, kolik by jste vážili na Měsíci nebo Marsu.

Historie čerpána z webu

https://www.hvezdarna.cz/

Hvězdárna a planetárium v Brně je držitelem turistické známky č.1276.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/hvezdarna-a-planetarium-mikulase-kopernika-v-brne-c1276