Turisty oblíbený Šerlich na hlavním hřebenu Orlických hor jsme poprvé navštívili během zimní dovolené v lednu 2010. Tehdy jsme se na týden ubytovali v panelákovém bytě v Nebeské Rybné, odkud jsme podnikli několik výletů na běžkách po bližším i vzdálenějším okolí, a také jsme poznali několik romanticky zasněžených památek. Předposlední den pobytu jsme po snídani zamířili do Deštné v Orlických horách, kde jsme prozkoumali ski areál a kostel sv. Máří Magdalény. Následně jsme odjeli na Šerlich, kde jsme na parkovišti pod kopcem odložili naše zelené korejské auto, a o chvíli později jsme se na lyžích vydali na nejvyšší vrchol Orlických hor Velkou Deštnou. Po návratu na parkoviště jsme lyže odložili na střechu auta a pěšky se vydali na nedaleký Šerlich. Zanedlouho jsme vystoupali na plochý kopec, na němž byla v letech 1924 - 1925 Klubem českých turistů postavena Masarykova chata a vzápětí jsme vstoupili dovnitř. Prostory restaurace však byly nadité k prasknutí, takže jsme přehodnotili náš původní úmysl v chatě poobědvat. A protože jsme si turistickou známku koupili už předtím v suvenýrech v Deštné, pouze jsme obsluhu požádali o razítko do památníku. Potom jsme vyšli ven a zamířili k rozcestníku, jenž stál na hranicích s Polskem. Někde v těchto místech se kdysi nacházel hraniční kámen z roku 1636, jenž později zkrášloval zahradu u staré šerlišské školy a následně byl kvůli bezpečnosti přemístěn do muzea v Deštné, kde jsme si jej o pár desítek minut později prohlédli. U směrovek pak stačil jeden krok k tomu, abychom opustili Česko. Poprvé jsme tak všichni společně navštívili cizí zemi, i když jen na titěrnou chvíli ! Pak jsme se vrátili k pocukrované chatě s plechovou střechou, která nahradila původní šindelovou a následně jsme sestoupili dolů na parkoviště. Nastartovali jsme náš vůz a odjeli do Deštné v Orlických horách, kde jsme si prohlédli exponáty muzea zimních sportů a turistiky, ale o tom již vypráví jiný můj příspěvek. Chcete-li vědět, co všechno jsme předposlední den zimní dovolené 2010 prožili, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme v zimě navštívili Deštné v Orlických horách a Šerlich.

Podruhé jsme Šerlich navštívili o více jak 14 let později. Stalo se tak na konci září 2024 v rámci turistické výzvy Jdi do hor, když jeden ze šesti naplánovaných vrcholů představovala Koruna v Orlických horách. Ráno jsme šedým francouzským autem vyrazili z Olomouce do Orlického Záhoří, kde jsme zaparkovali, vyfotili si kostel sv. Jana Křtitele a pak jsme se přesunuli na autobusovou zastávku. Po chvíli přijela plechová krabice, otevřela papulu a odvezla nás na horské sedlo Šerlich. Vzápětí jsme zahájili výstup ke 150 metrů vzdálené Masarykově chatě, u níž byla roku 1935 zřízena meteorologická stanice. Po chvilce jsme přišli ke schodišti pod chatou, kde jsme si prohlédli bustu prezidenta T. G. Masaryka. Dílo Leoše Kubíčka zde vydrželo pouhé tři roky, neboť bylo trnem v oku německé říši. V roce 1949 se k chatě vrátila, ale pak se znelíbila komunistickému režimu a po čtyřech letech byla odstraněna. Na zídce u schodiště pak Masaryk ještě pobýval v letech 1968 – 1972, než se opět znelíbil socialistickému režimu. Zatím poslední návrat se udál v roce 1990. Když jsme si jej prohlédli, vystoupali jsme po schodišti k chatě a vzápětí jsme vkročili dovnitř. Ráno zde téměř nikdo nebyl a tak jsme se pohodlně usadili, vyčkali na obsluhu a objednali si kávu s palačinkami. Vcelku jsme si pochutnali a při placení nás překvapila poměrně příznivá cena, úměrná tomu, kde jsme se právě nacházeli. Po chutném občerstvení jsme si prohlédli interiér chaty, které dominoval masivní sloup uprostřed jídelny, jež zdobil z jedné strany znak Hradce Králové a z druhé strany Strom života se znakem KČST. Všimli jsme si také basreliéfu vousatého horala od Ludvíka Goebela z roku 1941, který byl dodatečně byl označen za Rampušáka, dobrého ducha hor. Na chodbě jsme si pak prostudovali historické fotografie a kresby Masarykovy chaty, která se překvapivě od doby svého vzniku v letech 1924 – 1925 moc nezměnila. V září 1938 však měla namále, protože byla přepadena nacisty, kterým však pokus o vypálení naštěstí nevyšel. V následujícím měsíci si českou chatu stejně zabrali sudetští obyvatelé, kteří ji přejmenovali na Hitlerbaude. V průběhu války zde pak pobývaly rodiny fašistických pohlavárů, ranění piloti a členové Hitlerjugend. V květnu 1945 proběhlo osvobození Sovětskou armádou a Masarykově chatě bylo vráceno původní jméno, bohužel jen do počátku padesátých let. Pak se z Masarykovy chaty stala chata ČSTV na Šerlichu, což platilo do roku 1968, kdy opět nesla jméno našeho prvního prezidenta, ale to vydrželo jen čtyři roky. A podobně jako Masarykova busta, také chata nese od roku 1990 opět jeho jméno. Na chodbě jsme si dali razítko do památníku a pak jsme vnitřek chaty opustili. Venku jsme se šli podívat na repliku hraničního kamene, jeho originál jsme o 14 let dříve viděli v deštenském muzeu, kde zkrášloval zahradu. Pak jsme se napojili na červenou turistickou trasu, pojmenovanou jako Jiráskova cesta a vyrazili směrem na Velkou Deštnou, ale o tom již vypráví jiný můj článek. Chcete-li vědět, jak celé naše putování probíhalo, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme akceptovali výzvu a vydali se do Orlických hor pro Korunu.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/serlich-vrchol-orlickych-hor-s-masarykovou-chatou​

Historie :

Šerlich tvoří 1027 metrů vysoký nevýrazný vrch na hlavním hřebenu Orlických hor. Nedaleko odtud nechal KČT z Hradce Králové postavit horskouchatu. Stalo se tak v letech 1924 – 1925 podle projektu arch. B. Fuchse. Stavební materiál byl připravován u Šerlišského mlýna. Střecha byla původně kryta šindelem, což zvyšovalo její horský vzhled. Později byla nahrazena střechou plechovou, jinak zůstal vnější vzhled chaty prakticky beze změny. Veřejnosti byla chata otevřena dne 27. 9. 1925 pod patronací Aloise Jiráska, byť on samotný se vlastního otevření chaty nezúčastnil. Náklady na stavbu činily 967 000 Kč. Krátce na to byla na bývalé pruské straně, blízko hranic, postavena pěkná nová chata nazývaná Hindenburgbaude. Češi ji posměšně nazývali "trucbaude", protože měla konkurovat české Masarykově chatě. Vyhořela roku 1945.  V letech 1930 - 1932 bylo dokončeno turistické značení z Hradce Králové na Masarykovu chatu. Roku 1935 byla na Šerlichu zřízena i meteorologická stanice a před chatou byla odhalena busta prezidenta T. G. Masaryka od Leoše Kubíčka. Dřevořezby jeho bratra Josefa zdobí uprostřed jídelny masivní sloup, na němž je z jedné strany znak Hradce Králové (lev s písmenem G) a z druhé strany Strom života se znakem KČST. Pod stropem je basreliéf vousatého horala od Ludvíka Goebela z r. 1941 - dodatečně byl označen za Rampušáka, dobrého ducha hor. Název Rampušák se poprvé objevil v roce 1962 v souvislosti s pořadem Československého rozhlasu Kam na dovolenou o méně známých oblastech naší země. Pořad o Orlických horách sestavil Jiří Dvořák, pozdější redaktor časopisu Turista. Postava Kačenky se mu do sportovního i humorného pořadu nezdála vhodná, a tak použil jméno vísky Rampuše, jediné horské vsi uváděné v kouzelné knížce Karla Poláčka Bylo nás pět a vymyslil Rampušáka. Dne 21. 9. 1938 byla Masarykova chata přepadena nacisty z Freikorpsu. Pokus o vypálení naštěstí nevyšel. Počátkem října 1938 byla chata evakuována. Němci chatu přejmenovali na Hitlerbaude. V průběhu války zde byly ubytovávány rodiny fašistických pohlavárů, zotavovali se tu ranění piloti, bylo tu i středisko Hitlerjugend. Chata byla osvobozena 10. 5. 1945 Sovětskou armádou. Bylo jí vráceno původní jméno, bohužel jen do počátku padesátých let. Pak se z Masarykovy chaty stala jen "chata ČSTV na Šerlichu". Další dvojí přejmenování spadá do období roku 1968, a konečně od roku 1990 nese opět Masarykovo jméno. Osudy jména sdílela i prezidentova busta. Nejdříve u chaty vydržela tři roky (1935-38), pak čtyři (1949-53) a opět čtyři roky (1968-72). Zatím poslední návrat se udál v roce 1990. Doufejme, že již natrvalo. Svojí polohou, dostupností i nadmořskou výškou je Šerlich ideálním výchozím místem k nejzajímavějším místům Orlických hor.

Historie čerpána z webu

http://www.orlickehory.net

Šerlich je držitelem turistické známky č.28.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/serlich-c28