Místo, kde stávala Alfrédova chata, jsme poprvé navštívili v únoru 2010, kdy jsme si naplánovali výlet na běžkách. Ze tří možných tras jsme si vybrali osmikilometrovou variantu se startem u motorestu Skřítek, kde jsme nechali po cestě z Olomouce odpočívat naše zelené korejské auto a vyrazili za naším cílem. Po krátkém rovinatém úvodu jsme museli zdolat prudké stoupání na rozcestí Pod Ztracenými kameny, kde jsme lehce posvačili a pokračovali dál. Bohužel se nám začal lepit sníh na skluznice, takže jsme bylo potřeba nejdříve seškrabat zbytek vosku a teprve potom jsme opět vstoupili do lyžařské stopy. Hned se nám jelo lépe. Vzápětí jsme minuli studánku Pod Ztracenými kameny a a po chvilce jsme přijeli na rozcestí Zelené kameny. Následovalo mírné klesání a posledních 2,5 kilometru po rovině jsme zvládli rychle. Když jsme dorazili na Alfrédku, zapíchli jsme lyže do sněhu a vstoupili do bufetu, jenž zde nahradil služby Alfrédovy chaty, která roku 2002 vyhořela. Ve vyhřátém bufetu jsme si dali vynikající polévku, koupili turistickou známku, dostali razítko a seznámili se historií chaty, kterou si nechal na konci 19. století postavit majitel janovického panství hrabě Alfréd Harfách pro sebe a své hosty v době honů. Když jsme dočetli poslední řádky, ještě chvíli jsme odpočívali a pak jsme vyšli ven. Potom jsme se šli podívat na kamennou podezdívku, která představovala torzo bývalé lovecké chaty, jež po celá léta sloužila k ubytování hraběte, jeho hostů a personálu. Asi po půl hodině vyrazili na zpáteční cestu, která uběhla podstatně rychleji a bez problémů, než cesta na Alfrédku. Na Zelených kamenech jsme si dali 10 minut odpočinku a pak nás čekal pouze sjezd dolů na Skřítek. Vše jsme přes několik pádů zvládli bez zranění a v pořádku jsme dorazili zpět k autu na Skřítku. Potom jsme odjeli domů do Olomouce. Vyprávění o této zimní anabázi najdete v sekci Velké povídání o výletech, kde na vás čeká cestopis Jak jsme v zimě běželi ze Skřítku na Alfrédku a zpět.

Uběhly pouhé čtyři dny, když jsme se na Alfrédku v únoru 2010 vydali podruhé. Tentokrát jsme však naším zeleným autem dojeli do Nové vsi a zaparkovali jej u chaty Na vyhlídce. Následně jsme si připravili lyže a po několika minutách jsme již začali ukrajovat první úsek šestikilometrové trasy na Alfrédku. Jelikož sníh trochu odtál, běželi jsme lesem náhradní cestou, která kopírovala sousední cyklostezku a mírně zvlněným profilem jsme po třech kilometrech dojeli na rozcestí Mravencovka. Chvíli jsme si pohrávali s myšlenkou, že budeme dále pokračovat do Karlova, ale pak jsme se rozhodli opět dojet na Alfrédku. Na třech kilometrech nás čekalo dvěstěmetrové převýšení, které jsme zdolávali šnečím tempem. Aby nám cesta alespoň trochu ubíhala, hráli jsme slovní fotbal, což nám pomohlo zdolat pár krizových situací a nakonec jsme všichni dorazili do cíle. Ocitli jsme tak opět na místě, kde kromě loveckého zámečku stávala malá lovecká chata, sloužící z velké části turistům. Tento stav trval v podstatě až do počátku třicátých let 20. století, kdy bylo hraběti Harrachovi v rámci lesní reformy jeho janovické panství zkonfiskováno. Lyže jsme odložil vedle bufetu a vzápětí jsme vkročili dovnitř. Dali jsme si opět výbornou polívku a dopřáli si půl hodiny odpočinku v teple. Potom jsme se vydali na zpáteční cestu. Velice rychle jsme sjeli dolů na Mravencovku a následně jsme ignorovali vyznačenou běžeckou trasu v lese, protože se nám po ní předtím špatně jelo. Raději jsme pokračovali po asfaltové cestě, která byla docela hodně zledovatělá, takže jsme si připadali jako na zimním stadionu. Díky tomu a částečně i kvůli únavě cesta vůbec neubíhala a zbývající tři kilometry jsme se spíše vlekli. Nakonec jsme šťastně přijeli k chatě Na vyhlídce, kde jsme si dali kávu a borůvkové knedlíky, které do nás jen zahučely. Poté jsme se vrátili k autu a jeli unavení domů do Olomouce. Pokud vás zajímá, co všechno jsme tehdy zažili, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme v zimě běželi z Nové Vsi na Alfrédku a zpět.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/alfredka-byvala-chata-v-jesenikach​

Historie :

Alfrédovu chatu nechal na konci 19. století postavit majitel janovického panství hrabě Alfréd Harfách pro sebe a své hosty v době honů. Ze začátku nebyla nijak velká, neboť šlo o nevelký srub, a přestože sloužila především lovcům, nacházeli zde turisté vlídné přijetí a dokonce i ubytování. Nejpozději v roce 1898 však zde hrabě Harrach nechal postavit mnohem větší a prostornější budovu, jíž se říkalo lovecký zámeček, později Alfrédova chata. Zámeček nicméně sloužil po celá léta k ubytování hraběte, jeho hostů a personálu, někdejší malá lovecká chata tak sloužila z velké části turistům. Tento stav trval v podstatě až do počátku 30. let 20. století, kdy bylo hraběti Harrachovi v rámci tzv. lesní reformy jeho janovické panství zkonfiskováno. V souvislosti s rozvojem lyžování byla Alfrédova chata od roku 1925 otevřena i v zimě. Podle zpráv turistů a průvodců bylo zde možno nocovat ve společné noclehárně, kde bylo k dispozici 12 lůžek, byla chválena čistota a výborná kuchyně. Patrně v roce 1931 byly oba objekty zkonfiskovány čsl. státem a o dva roky později byly oficiálně otevřeny pro turisty: Jejich kapacita stačila až pro 50 hostů. Jako první nájemce chaty byl ustanoven Metoděj Pelíšek a po všech úpravách pak někdejší zámeček sloužil jako ubytovna, zatímco hájenka naproti jako restaurace. Předání budov český turistům vyvolalo velkou nevoli u těch německých, kteří dokonce vydali leták s výzvou k bojkotu této chaty a dokonce přeznačkovali turistickou trasu na Jelení studánku tak, aby nová cesta míjela obě chaty. Roku 1935 byla dostavěna lesní silnice za Staré Vsi až k chatě, ale přesto se sem moc turistů nehrnulo. Od 1. října 1936 dostala chata opět nového správce, stala se jím paní Julie Peerová, která předtím dlouhá léta pracovala jako účetní ve Schreiberově chatě na Červenohorském sedle. Chata byla nově vybavena a upravena, aby se tak stala oblíbenou stanicí turistů i lyžařů při hřebenních túrách Jeseníky. Návštěvníci si museli sami topit na pokojích v kamínkách, popel pak byl vynášen ven za chatu. Právě tato praxe měla později za následek vyhoření chaty. Po mnichovské dohodě přešla chata opět do německých rukou a sloužila především školní mládeži, když poslední letní tábor zde proběhl ještě v létě 1944. Po válce přešla chata zpět do vlastnictví KČT, roku 1948 do pod křídla České obce sokolské a poté se jí ujal národní podnik Restaurace a jídelny v Šumperku. Roku 1962 chata poprvé vyhořela. Požár vznikl podle všeho od vypadlého žhavého uhlíku, když některý z turistů vynášel ven popel. Většina z ubytovaných se údajně zachraňovala skokem z okna, ti chladnokrevnější nejdříve vyházeli své věci. Protože k požáru došlo v zimě, octli se zdejší ubytovaní v dost prekérní situaci, naštěstí to nejhorší mohli přečkat v protější hájovně. V troskách ležela chata až do roku 1971, kdy zde byla postavena nová, která byla jen o něco menší, než původní zámeček. O něco později k ní byla po celé přední délce na stále ještě na původní podezdívce přistavěna zastřešená krytá veranda a také nad celým vstupním schodištěm byl zbudován ochranný přístřešek. Chata sloužila především jako rekreační středisko pro pracovníky Kovohutí v Břidličné, před turisty však dveře nezavírali, takže ti se zde zcela běžně občerstvovali a v případě potřeby i vyspali. S novou dobou roku 1991 chata přešla do pronájmu soukromé osoby. Nájemce zabezpečoval její celoroční provoz se všemi potřebnými službami, k ubytování sloužilo 43 lůžek ve 3 - 4 lůžkových pokojích s tekoucí vodou. Společné sociální zařízení a sprchy byly na chodbě. Samostatná jídelna, sloužící i jak společenská místnost, byla vybavena barevným televizorem se satelitním příjmem a měla kapacitu 55 míst. V sousední restauraci bylo pak k dispozici dalších 50 míst u stolu. Vzhledem k svému zaměření na lyžařské výcvikové kurzy byla chata pochopitelně vybavena lyžárnou a sušárnou bot. Nedaleko ní se rozkládala pěkná cvičná louka s vlastním 250 m dlouhým vlekem. Nájemce do budoucna uvažoval i o půjčovně sportovních potřeb jak pro zimní, tak pro letní turistiku (např. horská kola, lyže, sáně apod.). Pro ubytované byl povolen vjezd soukromým vozidlem cestou od Staré Vsi a Rýmařova až na parkoviště u chaty. Na Velikonoce roku 2002 bohužel Alfrédka podruhé vyhořela a popelem zcela lehla dřevěná část. Zachovaly jen zbytky kamenné podezdívky někdejšího zámečku i chaty. Dnes můžete na Alfrédce najít torzo původní lovecké chaty, malou chatu  s občerstvením a dřevěné odpočívadlo s popisnou tabulí.

Historie čerpána z webu

https://cs.wikipedia.org

Alfrédka je držitelem turistické známky č.10.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/alfredka-c10