Dělostřeleckou tvrz Hanička jsme navštívili v červenci 2015 během dovolené, kdy jsme byli ubytováni v Rokytnici v Orlických horách v krásném apartmánovém domě se zahradou. Velice se nám zde líbila kvalita a čistota domu, možnost opékání špekáčků na zahradě, domácí vejce a v neposlední řadě to, že jsme si sami ve sklípku čepovali trutnovské pivo Krakonoš a Kofolu. Na pátý den dovolené jsme si naplánovali seznámení se zajímavostmi Rokytnice, mezi něž jsme zařadili pár vojenských objektů. Prvním z nich byl pěchotní srub R-S-74, k němuž jsme zamířili poté, co jsme naše stříbrné auto odložili na parkovišti Panské pole. Po jeho obhlídce jsme se pěšky vydali k 1,5 kilometru vzdálené Haničce, kam nás vedla červená turistická značka. Minuli jsme Panskou hájovnu, několik řopíků, pěchotní srub R-S 75 U křížku a pak jsme přišli na rozcestí U Černodolské rezervace. Zde jsme zahnuli doleva a zanedlouho jsme dorazili na odbočku k našemu cíli. Vzápětí jsme stanuli u vchodového objektu R-H-S 79a U silnice, v němž se nacházelo zázemí, vstup do podzemí a pokladna. V kase jsme koupili vstupenky, dvě turistické známka a také jsme zde získali razítka do památníku. Potom nastalo nekonečné 1,5 hodinové čekání na začátek exkurze, jež jsme částečně vyplnili posedáváním na lavicích, malým obědem z vlastních zásob a odlovem kešky. Na ploše před námi stála legenda druhé světové války tank T 34/85, jenž byl obležený dětmi, tak jsme se u něj alespoň vyfotili. Kromě toho jsme si v garážích správní budovy prohlédli řadu exponátů z výzbroje Československé armády z poválečného období, například malý nákladní vůz upravený pro výsadkové jednotky T 805 - komando, který umožňoval přepravu vrtulníkem. Zajímavá byla Praga V3S s dvojčetem 30 mm protiletadlových kanónů či obrněný transportér OT 810. Pak jsme se konečně dočkali začátku exkurze a s průvodcem vstoupili do úvodní expozice, umístěné v hale správní budovy, která překryla původní vstupní objekt pevnosti. V expozici jsme shlédli zbraně používané naší armádou v roce 1938 a rovněž po druhé světové válce, včetně malé sbírky munice a uniforem z obou období našich dějin. Historii našeho předválečného opevnění nám ukázaly tematicky řazené fotografie, které rozdělovaly objekty na lehké, těžké a tvrz Hanička. Menší část expozice byla věnována fotografiím z Francouzské Maginotovy linie, jednotkám SOS v Orlických horách, předválečné Čs. armádě a dalším tématům. V expozici jsme také viděli řadu třírozměrných předmětů, částí předválečného opevnění, včetně střílny do objektu vz. 37, tzv. řopíku. Při výkladu průvodce využíval panoramatický model tvrze Hanička v měřítku 1 : 350, na kterém bylo patrné rozmístění objektů v terénu a systém jejich vzájemné obrany. Další modely nám ukázaly různé typy lehkých objektů a některých objektů těžkých v měřítku 1:35. Průvodce nás ještě seznámil s historií Haničky, přípravou na možnou obranu v roce 1938 a novodobou přestavbou na válečné pracoviště Ministerstva vnitra v rámci akce Objekt Kahan, a potom jsme konečně po 98 schodech sestoupili do podzemí. Během procházky podzemím jsme se pohybovali v hloubce od 20 do 36 metrů pod úrovní terénu a prošli si jen část z 1 500 metrů chodeb a sálů. Všechny chodby, šachty a sály byly původní, jen vybavení pocházelo z novodobé přestavby, protože v roce 1938 zde většina ještě předmětů nebyla. Procházeli jsme různě dlouhými chodbami a nahlíželi do jednotlivých místností. V jedné z nich se nacházely tři dieselagregáty na výrobu elektrické energie pro případ, že by novodobé válečné pracoviště přišlo o přípojku elektrické energie z povrchu. V původní filtrovně jsme našli úložiště nafty s mohutnou nádrží obsahu 36 000 litrů a vše doplňoval sál chlazení, který měl mohutné agregáty uchladit. Z přední technologické části jsme se přes mohutný tlakový uzávěr přesunuli do další části podzemí, vlastního úkrytu. V něm jsme shlédli energetický velín, odkud by bylo dispečerem a jeho pomocníkem celé podzemí řízeno. Zajímavý byl sál ledové vody, sloužící ke chlazení prostor, které měla obývat novodobá posádka. Jejich dlouhodobým pobytem v malém podzemním prostoru by totiž docházelo k oteplování a to bylo nutné nějak řešit. Dalším stanovištěm byly kasárenské sály, rozdělené na ubikace a kanceláře. Nejdelší ze sálů měřil 40 metrů. Některé sály byly částečně vybaveny. V pátém sále se nacházela zcela unikátní úpravna vody, která měla být schopna vodu nejen vyčistit, ale zbavit ji i veškerých kontaminačních látek. Postupně jsme se ocitli v hloubce 36 metrů pod dělostřeleckým srubem R 79, kde byly původně vybudovány tři sály, určené jako sklady munice a velitelství objektu. V těchto prostorech jsme viděli novodobou ošetřovnu a sál jídelny. Pak jsme se přesunuli pod dělovou otočnou věží R 78, kde byly další sály, vedené jako velitelství novodobého úkrytu. Našli jsme tady sociální zařízení této části úkrytu a pak jsme již po 126 schodech vystoupali do bojového patra povrchového objektu R-S 76. Viděli jsme tak pancéřové zvony z vnitřní části a zajímavý byl také pohled přes jednu ze střílen. Vzápětí jsme z tohoto objektu vyšli ven na povrch zemský a velmi zachovalý srub si prohlédli zvenku. Líbily se nám originální pancéřové střílny pro lehký a těžký kulomet či pancéřové zvony a kopule, které přežily nájezd n. p. Kovošrot. Každý z těchto pancéřových prvků se tak v průběhu času stal ojedinělým exemplářem, který nelze vidět na žádné jiné z tvrzí. Následně jsme se přesunuli o několik desítek metrů dál k neméně zajímavému objektu R-S 78 Na pasece. Pozorovací vojenské zařízení tvořilo několik pancéřových zvonů pro lehký a těžký kulomet či dva ventilační zvony které vykukovaly ze země jako hlava chobotnice a otočná věž. Nedaleko se nacházel objekt R-S 77 Pozorovatelna, kam jsme však nešli, neboť byl celý zavezen zeminou. Zamířili jsme k objektu R-S 79 Na mýtině, jenž se stal největším vybetonovaným objektem na našem předválečném opevnění. Jeho kubatura betonu byla tehdy úctyhodných 5 598 m3 a ve třech speciálních střílnách měly být namontovány tři rychlopalné 100 mm houfnice, které by měly střílet do prostoru Bartošovic a Žambereckých lesů, kde se táhla linie samostatných pěchotních srubů. Průvodce nám prozradil, že v roce 1940 do objektu střílelo německé dělostřelectvo, které jej poškodilo a pozůstatky ostřelování jsme na něm viděli i my. Své také udělala novodobá přestavba na válečné pracoviště Ministerstva Jedna střílna byla vytržena a nahrazena plynotěsnými vraty, kvůli lepší manipulaci s materiálem. Zde naše prohlídka skončila. Rozloučili jsme se průvodcem a po červené značce jsme se vrátili na parkoviště k autu, jímž jsme odjeli do Říček. Jaké zajímavosti jsme v této obci viděli, to vám již prozradí jiné moje články. Chcete-li vědět, jak celé naše putování probíhalo, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme v Orlických horách navštívili Rokytnici a Říčky.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/delostrelecka-tvrz-hanicka​

Historie :

Tvrz Hanička patřila do systému předválečného opevnění budovaného ve 30. letech minulého století proti tehdejšímu rozpínajícímu se Německu. Stavěna byla v letech 1936 - 38 pražskou firmou Ing. Bedřich Hlava Riegrovo nábřeží 14 Praha II. Výstavbu řídilo Ženijní skupinové velitelství X. se sídlem v Rokytnici v Orlických horách. Stavební práce byly hotovy za 22 měsíců a náklady na výstavbu dosáhly částky 28 milionů předválečných korun. Své dívčí jméno Hanička dostala podle nedaleké osady a postavena byla jižně od kóty 985 Anenský vrch asi 7 kilometrů od Rokytnice v O.h. Velitelem Haničky byl jmenován mjr. pěchoty Jaroslav Mikuláš Novák, bývalý legionář a účastník bitvy u Zborova. Plánovaná posádka byla vypočítána na 426 mužů a rota pěchoty určená k obraně okolního překážkového systému. Haničku měl obsazovat VII. prapor 19. hraničářského pluku, v mírových podmínkách umístěný v kasárnách v Rokytnici v O.h. Hanička na podzim roku 1938 nebyla zcela vybavena, řada jejího vnitřního zařízení ještě chyběla a proto většina posádky v září 1938 sídlila v mírových kasárnách a na pevnosti se střídaly pouze strážní jednotky. Tvrz Hanička se skládala ze šesti povrchových objektů, v podzemí mezi sebou propojenými téměř 1,5 kilometry chodeb a sálů. Mohutné sály mohly pojmout značné množství munice a dalších zásob, což mělo posádce umožnit boj i v případě obklíčení po dobu několika měsíců. Z hlavní výzbroje Haničce chyběly především tři 100 mm houfnice, které se měly namontovat do dělostřeleckého srubu pevnosti a chyběla i dělová otočná a výsuvná věž se dvěma houfnicemi, která měla být nejúčinnější zbraní našeho předválečného opevnění. Tato věž by mohla střílet v rozsahu 360 stupňů do vzdálenosti téměř dvanácti kilometrů při kadenci 2 x 20 ran za minutu. Po stránce vojenské nemohla tedy pevnost splnit požadavky, které po ni byly po stránce obrany tehdejší republiky kladeny a 10. října 1938 dopoledne byla bez boje předána zástupcům německé armády, tehdejšího Wehrmachtu. Většinu zařízení ovšem vojsko před předáním demontovalo a odvezlo do skladů ve vnitrozemí. V období okupace jsou některé z objektů v roce 1940 ostřelovány německým dělostřelectvem a je zkoušena kvalita našeho železobetonu. Pravý pancéřový zvon nese dodnes známky po německých ženistech, kteří zde zkoušeli prúpalné nálože. Po válce je Hanička v majetku Československé armády a udržuje ji rokytnická posádka a zároveň je zdrojem pitné vody pro Rokytnici. Ženijní vojsko pomýšlí v padesátých letech minulého století o rozšíření podzemí pro potřeby skladů a do podzemí se dostává pouze několik vojenských delegací, či výprav studentů vojenských vysokých škol. Pohromou pro Haničku je období let 1954 - 58, kdy do místních lesů zajíždí Národní podnik Kovošrot. Bez povolení vytrhává pancéřové zvony ze stropních desek objektů, které pak odváží do hutí k dalšímu zpracování. Odstřel zvonů poškodil objekty mnohem víc, jak Němci za šest let okupace a Hanička tak ztrácí pro armádu význam. Národní podnik Zelenina se pokouší vytvořit na Haničce sklady zeleniny, ovšem dostupnost v zimním období je složitá a tak se od tohoto ustupuje. V podzemí pevnosti je zkoušen i systém spojení pro Pražské metro. V letech 1967 - 68 je redukována vojenská posádka v Rokytnici, která Haničku udržovala. Po roce 1968 kasárna obsazuje sovětské okupační vojsko a vodní zdroj je brzy označen jako nedostatečný. Od roku 1968 tedy probíhají první snahy o zpřístupnění této památky pro veřejnost, což se podaří o rok později. Na Haničce se provází nejdříve za svitu baterek, později je část trasy osvětlena agregátem. Na podzim roku 1972 se zde natáčí scény do filmu režiséra Otakara Vávry - Dny zrady. Pro natáčení filmu byly zhotoveny i dvě makety dělostřeleckých houfnic, které mohli návštěvníci tehdy vidět v rámci prohlídky muzea. Když byla Hanička na podzim roku 1975 zabrána tehdejším resortem Federálního ministerstva vnitra byly houfnice převezeny na sousední pevnost Dobrošov u Náchoda, kde je můžete vidět dodnes. První novodobé úpravy Haničky započaly v roce 1979 pod krycím názvem Objekt Kahan a měly tři etapy. Podzemí je postupně vybavováno novodobými technologiemi, povrchové objekty jsou upravovány a některé následně zaváženy. Zavezení objektů mělo zvýšit hermetické uzavření od okolního světa. Před vstupním objektem R-S 79a hned na počátku přestavby vzniká novodobá správní budova, která měla zvýšit pohodlí obsluhující posádce, rozšířit skladovací prostory na povrchu a zároveň zakrýt původní vchod do podzemí. Práce zde pokračují i po roce 1989 až do roku 1993, kdy se práce definitivně zastavily. Ačkoli přestavba spolykala stamiliony korun z kapes daňových poplatníků nikdy nebyla dokončena. Jen díky této skutečnosti se zde zachovala řada původních prvků předválečného opevnění, navazujících na podzemní plně technologicky vybavený úkryt dvacátého století. Na jaře roku 1995 byla Hanička označena Policií ČR označena za nepotřebnou a nevyužitelnou a byla předána Okresnímu úřadu v Rychnově nad Kněžnou. Ten ji pronajal městu Rokytnice v O.h jako provozovateli muzea a později přímo přešla Hanička do majetku města. Podzemí může návštěvníkovi ukázat moderní plně vybavený úkryt, povrchové objekty a část vstupní expozice nás pak vrací o řadu desítek let zpět do doby, kdy naši dědové a pradědové se zbraní v ruce očekávali v těchto pevnostech nepřítele. V roce 2006 byla tvrz Hanička vyhlášena kulturní památkou.

Historie čerpána z webu

https://hanicka.cz/

Dělostřelecká tvrz Hanička je držitelem turistické známky č.691.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/delostrelecka-tvrz-hanicka-c691