Pěchotní srub R-S 87 Průsek jsme navštívili v červenci 2015 během dovolené, kdy jsme byli ubytováni v Rokytnici v Orlických horách v krásném apartmánovém domě se zahradou. Velice se nám zde líbila kvalita a čistota domu, možnost opékání špekáčků na zahradě, domácí vejce a v neposlední řadě to, že jsme si sami ve sklípku čepovali trutnovské pivo Krakonoš a Kofolu. Druhý den pobytu jsme se lanovkou z Říček vyvezli na horský hřeben a zamířili na nedaleké Pěticestí. Následně jsme si odskočili ke Kunštátské kapli, odkud jsme se vrátili na legendární rozcestí a pokračovali dál po hřebenovce. Kráčeli jsme Jiráskově cestě, která nás postupně přivedla až na místo, kde les poněkud ustoupil a za několika stromy se objevila mýtina. Na ní stál pěchotní srub R-S 87 Průsek, na jehož stropě hrdě vlála česká státní vlajka, neklamná známka toho, že byl tento vojenský objekt otevřen. Neváhali jsme a zamířili jsme přímo k němu, abychom se podívali dovnitř. Brzy jsme přišli ke vchodu s mřížovými a pancéřovými dveřmi, kde visela tabulka s otevírací dobou. Zjistili jsme, že do začátku exkurze zbývalo ještě pár minut, čehož jsme využili k malému pikniku. Na mýtině jsme se posadili, vytáhli z batohu proviant a pořádně se najedli. Čas rychle ubíhal, takže jsme se brzy dočkali průvodce, který vylezl ven ze srubu a zavolal, jestli někdo bude chtít jít dovnitř. Okamžitě jsme se přihlásili a vstoupili do útrob dvoupatrového vojenského objektu, jehož úkolem bylo chránit linii směrem k tvrzi Hanička dvojitým kulometem a protitankovým kanónem, zatímco na sever mířil minomet ráže 9 centimetrů, chránící Komáří vrch a silnici na sedle Mezivrší. Ocitli jsme se v horním bojovém patře, kde se nacházely hlavní zbraně, vstupy do pancéřových zvonů a stanoviště velitele. Průvodce nám prozradil, že tento srub byl vybudován ve 2. třídě odolnosti roku 1937 a měl být vybaven téměř všemi druhy zbraní použitelných v pevnostní linii. Vcelku nás překvapila informace, že i takový vojenský objekt mohl být prohlášen za kulturní památku. Každopádně byl od roku 1994 postupně renovován a zpřístupněn veřejnosti. Dozvěděli jsme se ještě spoustu dalších informací a pak jsme vkročili do střelecké místnosti, kde jsme si prohlédli různé zbraně. Doslova největší dominantou však těžký kulomet se zajímavým příběhem. Po Mnichovské dohodě v roce 1938 bylo opevnění demontováno a část výzbroje putovala na Atlantický val. Paradoxně tak kulomet sloužil těm, proti nimž byl původně určen. Po několika desetiletích se do Orlických hor zbraň zase vrátila. Průvodce nám sdělil, že těmito zbraněmi a minometem bylo možné za několik minut kompletně vyčistit území od nepřítele do vzdálenosti osmi set šedesáti metrů. K tomu však, jak víme, nedošlo. Pak jsme nahlédli do místnosti velitele a zevnitř prozkoumali pancéřové zvony. Následně jsme sestoupili do dolního patra, kde jsme narazili na sklad munice, kde bylo k dispozici 600 min, granáty, světlice a 100 truhlíků s náboji do kulometů. Vojáci by s takovou zásobou vydrželi minimálně dva týdny těžkých bojů. Namísto munice jsme však v místnosti našli stůl, pár židlí a dvě dvoupatrové postele. Průvodce nám sdělil, že jídlo bylo k dispozici na pět týdnů a vody neomezeně, protože tento srub měl vlastní, 17 metrů hlubokou studnu ! Další místností byla ubikace mužstva pro celkově šestnáct vojáků, kteří sdíleli osm postelí. Zatímco jeden sloužil, druhá zatím odpočíval. Pak jsme prošli kolem miniaturní místnosti pro radistu a v další místnosti si prohlédli expozici muzea. Zaujala nás, mapa Orlických hor s barevnými čtverečky, což nebyly malé řopíky, ale železobetonové kabelové komory, které měly zajišťovat komunikaci. Dále jsme zde viděli fotky zbraní, vojáků a další předměty. Potom jsme se podívali do kompletně vybavené strojovny s dieselem pro výrobu elektřiny a filtrovny vzduchu. Perličkou byl splachovací záchod, který jsme v jiných srubech neviděli, ale jednoznačně nejvíce nás zaujal minomet. Překvapivě nebyl umístěn v horním patře jako ostatní zbraně, ale dole v týlovém patře. Vysvětlení průvodce bylo jednoduché. Střílna ústila do diamantového příkopu pod hlavními střílnami, díky čemuž byl minomet prakticky nezničitelný přímou palbou nepřítele. Měl pokrývat hluchá místa v terénu, kam přímá palba kulometů a kanónů nedosáhla. Viděli jsme však pouze repliku minometu v měřítku 1:1, neboť do mobilizace v září 1938 nebyl do srubu dodán ani jeden sériový kus. Výroba se totiž teprve rozbíhala. U unikátního minometu naše půlhodinová exkurze skončila. Zaplatili jsme dobrovolné vstupné, do památníku získali razítko, poděkovali průvodci za zajímavé povídání a vyšli ven na světlo Boží. Následně jsme si prohlédli objekt zvenku. Líbily se nám pancéřový zvony a protitankové překážky ve tvaru ježků, nicméně zajímavé byly i pozůstatky betonárky. Bunkry se totiž stavěly tak, že se na místě míchala suchá směs a nalévala se do připraveného bednění. Vše fungovalo dvacet čtyři hodin v kuse a tak byl za pět dní bunkr hotový. Neuvěřitelné ! Když jsme okolí bunkru prozkoumali, sbalili jsme si věci a vydali se na Anenský vrch. O zdejší rozhledně však již vypráví jiný můj článek. Chcete-li vědět, jak celé naše putování probíhalo, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme vyrazili z Říček na hřeben Orlických hor.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/ricky-v-orlickych-horach-pechotni-srub-r-s-87-prusek​

Historie :

Pěchotní srub R-S 87 „Průsek“ je jednou z nejzajímavějších a nejlépe dochovaných památek československého opevnění budovaného v letech 1935–1938. Nachází se v lese nad Říčkami v Orlických horách a byl součástí strategicky důležitého úseku Říčky, který měl za úkol bránit hřeben Orlických hor před postupem německé armády. Svůj název „Průsek“ dostal podle širokého lesního průseku, který se v jeho blízkosti nacházel a který musel srub svou palbou pokrýt. Betonáž proběhla ve dnech 21.–26. června 1937. Stavbu prováděla pražská firma Dr. Ing. Karel Skorkovský. Na stavbu bylo spotřebováno $680 m^3$ vysoce kvalitního železobetonu. R-S 87 je samostatný oboustranný pěchotní srub postavený ve II. stupni odolnosti. To znamená, že jeho stěny a stropy měly odolat zásahům granátů ráže 210 mm. V době Mnichovské dohody byl objekt plně vyzbrojen, vybaven a připraven k boji. Posádku tvořilo 23 mužů. R-S 87 nesloužil jen k vlastní obraně, ale díky své poloze fungoval jako důležité pozorovací stanoviště pro dělostřeleckou tvrz Hanička. Jeden z jeho zvonů sloužil právě dělostřeleckým pozorovatelům, kteří odtud měli řídit palbu houfnic v podzemí. Na rozdíl od mnoha jiných srubů nebyl „Průsek“ během války zničen německými zkouškami výbušnin ani dělostřelectva. Němci z něj pouze odvezli zbraně. Objekt zůstal v majetku armády, dokud se o něj v 90. letech 20. století nezačali starat nadšenci vojenské historie. Srub patří k nejautentičtějším objektům v ČR. Interiér byl citlivě zrekonstruován členy klubu vojenské historie a dnes slouží jako muzeum. Objekt je přístupný veřejnosti v rámci otevírací doby (obvykle o víkendech od jara do podzimu).

Historie čerpána z webu

https://www.kudyznudy.cz

Říčky v Orlických horách jsou držitelem turistické známky č.26.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/ricky-c26