Kapounův mlýn v České Třebové jsme si prohlédli v květnu 2026 během prodlouženého víkendu, kdy jsme se na tři dny ubytovali ve Sporthotelu Tichá Orlice v sousedním okresním městě Ústí nad Orlicí. První májový den jsme strávili celý v České Třebové a seznámili se místními památkami či zajímavostmi. Mezi ně patřil zmíněný vodní mlýn, zvaný též Malý či Koutský, jenž byl poprvé písemně doložen roku 1428, kdy se ho zřekl mlynář Jan Liška. K bývalému klapáči nás z centra města přivedla ulice Podbranská a když jsme k němu dorazili, začali jsme si ho ihned prohlížet a přitom jsme se seznámili s jeho historií. Z vlastních, doma vytištěných papírů jsme se dozvěděli, že fojt Kuneš roku 1430 mlýn prodal Petříku Krejčovi. V druhé polovině 16. století dílo vlastnili Jakub a Jan Koutští. Po rychlém střídání majitelů na přelomu věků, mezi nimiž byli Jan Michků, Petr Kozáček, Jan Stračka či Pavel Frytzar, se objekt po třicetileté válce proměnil v mlýn knížecí. Zásadní zlom nastal v roce 1787, kdy ho koupil Hynek Kopecký a přistavěl k němu pilu, čímž zahájil dlouhou éru kombinovaného dřevařského a mlynářského provozu. Zaujalo nás, že své dnešní jméno získal v roce 1906 díky Františku Kapounovi, který staré mlecí zařízení nechal velkoryse zmodernizovat na mechanizované, tzv. umělecké složení s mlecími válcovými stolicemi. Rodovou tradici zde v dramatickém roce 1948 převzal jeho syn Přemysl Kapoun, než soukromé podnikání definitivně ukončil nastupující komunistický režim. Stavba nám mlýn sice stále připomínala, stejně jako mlýnské kameny před budovou, ale naším očím bohužel neladily detaily, které získal při opravách na přelomu 20. a 21. století. Cenný doklad industriální architektury byl totiž tehdy značně znehodnocen necitlivými zásahy. Historický ráz stavby utrpěl osazením plastových oken se subtilně směšnou imitací příček, nevhodným obložením přízemí, celkově sterilně přesným provedením a nešťastně zvolenou barevností. Celkový negativní dojem z exteriéru navíc korunoval uliční plot z kýčovitých velkoplošných betonových prefabrikátů. I přes tyto moderní šrámy a chybějící vodní motor však tato masivní vícepodlažní budova s pilnicí na řece Třebovce stále připomínala mlynářskou minulost města. Když jsme si vše prohlédli, vrátili jsme se k autu, které jsme o několik desítek minut dříve zaparkovali u prodejny COOP. Když jsme do našeho francouzského povozu nasedli, odjeli jsme na Hory. Tak se nazývala okrajová část České Třebové, kam nás přilákala poutní kaple Panny Marie Pomocné, ale o tom již pojednává jiný článek. Chcete-li vědět, co všechno jsme tehdy zažili, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme v České Třebové strávili prvomájový den.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/ceska-trebova-kapounuv-mlyn​

Historie :

Kapounův mlýn, známý také jako Malý či Koutský mlýn, patří k nejstarším a historicky nejzajímavějším vodním dílům v České Třebové. Tento vícepodlažní zděný objekt s navazující pilnicí se nachází přímo v srdci města na řece Třebovce. Jeho staletý příběh zrcadlí proměny mlynářského řemesla – od středověkého poddanského mlýna přes barokní knížecí správu až po moderní průmyslový provoz první poloviny 20. století a necitlivé stavební zásahy moderní doby. První dochované písemné stopy nás zavádějí do období krátce po husitských válkách, kdy vodní dílo neslo název Kuczkeho mlýn. Prvním přímým písemným dokladem je zápis z roku 1428, v němž se mlynář Jan Liška oficiálně odřekl užívání a práv k tomuto majetku. O dva roky později, v roce 1430, tehdejší místní fojt neboli rychtář Kuneš prodal mlýn novému hospodáři, Petříku Krejčovi. V tomto nejstarším období fungoval objekt jako klasický poddanský mlýn, což znamenalo, že mlynář byl v poddanství vůči místní vrchnosti, které odváděl pevně stanovené poplatky a podléhal její jurisdikci. V průběhu 16. století se mlýn dostal do držení rodiny Koutských, podle které získal na dlouhou dobu své ustálené pojmenování Koutský mlýn. Jako majitelé jsou zde zapsáni Jakub Koutský v roce 1565 a následně Jan Koutský v roce 1572. Po odchodu rodu Koutských na přelomu 16. a 17. století prošel mlýn obdobím velmi častých majetkových změn. Během pouhých padesáti let se zde vystřídala celá řada mlynářských rodů: Jan Michků v roce 1586, Petr Kozáček v roce 1602, Jan Stračka v roce 1605, Pavel Frytzar v roce 1609 a v roce 1623 Matěj Mlynář, kterého následně vystřídal Vavřinec, mlynář z Černvíru. V turbulentním období po třicetileté válce se hospodářský status mlýna proměnil. Podle Soupisu poddaných podle víry z roku 1651 je objekt veden již jako vrchnostenský, respektive knížecí mlýn, na němž tehdy hospodařil čtyřicetiletý mlynář Lukáš Hoffman se svou rodinou. Rodina Hoffmanů se zde udržela až do roku 1695, kdy mlýn převzal Ondřej Schwenk. V průběhu 18. století se na mlýně vystřídali mlynáři Jan Koráb, Jan Kraus, František Kraus, Jan Poneš a Jan Müller. Zásadní technologický a hospodářský zlom nastal v roce 1787, kdy mlýn zakoupil Hynek Kopecký. Ten si uvědomil rostoucí poptávku po stavebním dřevě v rozvíjející se České Třebové a ke mlýnu přistavěl pilu. Od té doby fungovalo vodní dílo v kombinovaném režimu jako mlýn i pilnice. Rod Kopeckých zde úspěšně hospodařil až do hluboké poloviny 19. století, kdy došlo ke zrušení poddanství a mlýn se transformoval na typ námezdní, pracující za mzdu pro širokou veřejnost. Ke konci 19. století se majitelé opět rychle střídali a zajímavostí je, že v roce 1884 našla v prvním patře mlýna dočasné útočiště dokonce část textilní továrny na hedvábí Hynka Rybičky. Své definitivní a dodnes užívané jméno získal mlýn na začátku 20. století, kdy jej v roce 1906 koupil František Kapoun. Ten provedl rozsáhlou modernizaci celého areálu a původní staré mlecí zařízení nechal přestavět na takzvané umělecké složení. Tento tehdejší technický termín označoval moderní, mechanizovaný typ mlýna, kde byl celý proces čištění, mletí i prosévání obilí plně automatizován a propojen soustavou dopravníků, přičemž se místo starých kamenných mlýnských kol využívaly efektivnější mlecí válcové stolice. V roce 1930 byl podnik stabilně registrován jako mlýn a pila František Kapoun a rodinnou tradici nepřerušila ani druhá světová válka. V dramatickém roce 1948 převzal provozování rodového řemesla Františkův syn Přemysl Kapoun, avšak následující desetiletí komunistického režimu a vlna znárodňování soukromému mlynářskému podnikání nepřály, což vedlo k postupnému ukončení mlecí činnosti a demontáži funkčního vodního motoru. Dnes je Kapunův mlýn cenným dokladem industriální a řemeslné architektury, avšak jeho historická hodnota utrpěla vážné rány moderními zásahy. Při opravách na přelomu 20. a 21. století byl mlýn značně znehodnocen osazením plastových oken se subtilně směšnou imitací příček, která narušila původní industriální ráz okenic. K tomu se přidalo nevhodné obložení přízemí a celkově sterilně přesné stavební provedení s nevhodně zvolenou barevností fasády, jež smazalo patinu věků a historický charakter budovy. Celkový negativní dojem z rekonstrukce navíc v exteriéru dotváří uliční plot postavený z kýčovitých velkoplošných betonových prefabrikátů. I přes tyto necitlivé úpravy a skutečnost, že se objekt dochoval bez funkčního vodního motoru, tvoří masivní vícepodlažní budova s navazujícím křídlem historické pilnice výraznou urbanistickou dominantu ve středu města a zůstává hmatatelnou připomínkou staleté tradice využívání síly toku Třebovky.

Historie čerpána z webu

https://www.vodnimlyny.cz

Město Česká Třebová je držitelem turistické známky č.740.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/ceska-trebova-c740