Vodní mlýn v Rousínově jsme si prohlédli během jednodenního výletu v dubnu 2025, kdy jsme se pohybovali pouze ve zmíněném městě a také v nedaleké obci Luleč. Během poznávání památek jihomoravského města jsme zavítali také do jeho čtvrti s názvem Slavíkovice, kam nám přilákala zvonice. Naše šedé francouzské auto jsme zaparkovali jen pár metrů od barokní stavby, prohlédli si ji a potom jsme se vydali pěšky kolem potůčku Rakovec k vodnímu mlýnu, o němž první zmínka pochází již z roku 1366. Jelikož se bývalý klapáč nacházel jen několik desítek metrů od nás, brzy jsme k němu dorazili a zahájili jeho obhlídku.  Nejprve jsme shlédli neomítnutou část, ostře kontrastující s bílou fasádou opravených budov hospodářského dvora a také jsme prozkoumali náhon, který od třicátých let 20. století proudil do nově nainstalované turbíny. Pak jsme se kolem zdi přesunuli ke vstupním vratům, kde jsme našli mlynářský znak, nicméně dovnitř dvora jsme z pochopitelných důvodů nevkročili. Na štítových zdech jsme spatřili letopočty z 18. století, kdy mlýn patřil Františku Sušilovi, který budovy opravil a nechal přistavět pilu. My jsme hospodářství viděli v podobě, kterou mlýnu vtiskl Josef Toman s manželkou Hedvikou, kteří na 20. a 30. let minulého století budovy zmodernizovali. Cestou zpět k autu jsme se seznámili s historií Slavikovického mlýna a když jsme k našemu povozu došli, odjeli jsme se podívat na pomník orby Josefa II., o němž již pojednává jiný článek. Chcete-li vědět, jak náš výlet pokračoval, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si cestopis Jak jsme v dubnu navštívili Rousínov a Luleč.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/rousinov-mlyn-ve-slavikovicich​

Historie :

První zmínka o mlýně ve Slavíkovicích u Rousínova pochází již z roku 1366. Jednalo se o mlýn patřící vrchnosti, jenž byl součástí panského hospodářství a sloužil k zajištění příjmů či potřeb vrchnosti. Roku 1587 jej měl v držení jistý Foltan Mlynář. V urbáři není uveden užitek, který plynul z tohoto mlýna, ví se pouze to, že i na tomto mlýnu byli krmeni vepři. Mlynář spolu s mlýnem držel také lán, z kterého odváděl 2 gr., roli, za kterou platil 1 ½ zl. dvakrát do roka, a za 2 ½ funtu107 pepře platil 2 ½ zl. Roku 1629 vlastnil mlýn Tomáš Mlynář, jenž platil na sv. Jiřího z lánu 1 zl. 6 gr., z rolí 1 zl. 15 gr. a za hlásku 2 gr. V den sv. Václava byly platy stejné, pouze navíc také odváděl dvě slepice a osm vajec. Stále platila povinnost krmit vepře pro vrchnost. V 17. a 18. století měl dvě složení, ročně zpracoval asi 1000 měřic obilí a jeho součástí byla pila, na níž bylo zpracováno asi 200 kmenů stromů za 12 měsíců. Pilu vystavěl František Sušil, který v letech 1785 – 1792 mlýn na pravém břehu potoka Rakovec opravil a rozšířil. Svědčí o tom letopočty na štítových zdech, zazděný kámen na severní zdi mlýna s iniciálami F.S. 1792 a podpůrný sloup se stejným textem ve sklepě. Potom zde působil jeho bratr, od kterého hospodářství roku 1826 koupil Jan Chrlický. Dalšími majiteli byl Augustin Skřivánek s manželkou Marií, kteří jej roku 1898 prodali Janu Přibylovi. Od něj jej v roce 1908 koupil Václav Trnka s manželkou Hedvikou, který zrekonstruoval sklad obilí na 500 q pšenice, o čemž svědčí ve zdivu zabudovaný kámen VT 1920. O dva roky později se sem přiženil Josef Toman s Hedvikou, který se roku 1930 stal majitelem mlýna. Na přelomu 20. a 30. let mlýn modernizován, byla instalována turbína a zvýšila se tak jeho výrobní kapacita. Po nástupu komunistů k moci a následné kolektivizaci zemědělství bylo roku 1950 mletí ukončeno. Dalších 20 let sloužil jako sklad místního JZD. V roce 1979 vlastnictví přešlo na syna Miroslava Tomana a jeho manželku Jaromíru, po nichž mlýn zdědily dcery Ing. Jarmila Pechová a Eliška Nohelová, které roku 1991 obnovily provoz mlýna na elektrický pohon pod značkou TONOPE. Bylo zde provozováno námezdní mletí o ročním výkonu 60-80 tun pšenice, dále zde byly vyráběny otruby, pšeničný a ječný šrot, mouka hladká, polohrubá a hrubá, krupice a ječné kroupy. Bohužel koncem roku 2004 byl pro ztrátovost provoz mlýna ukončen, nicméně se dodnes dochovalo kompletní strojní vybavení. Jde o doklad vývoje technologie u venkovského mlýna, kde do původní mlýnice s českým složením bylo zabudováno umělecké složení. Vzhledem k tomu, že umělecké složení s pomocným strojním zařízením potřebuje mnohem více podlaží, bylo využito pro tyto stroje podstřeší budovy. Navzdory většímu počtu strojů jde v tomto případě o jednoduché umělecké složení umožňující výrobu krup, krupice, mouky a šrotu pro dobytek.

Historie čerpána z webu

https://www.vodnimlyny.cz

Město Rousínov je držitelem turistické známky č.2384.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/mesto-rousinov-c2384