Jak jsme v Orlických horách navštívili Rokytnici a lyžovali v Nebeské Rybné
Orlické hory jsme vždy navštěvovali velmi rádi, neboť jsme se zde pokaždé setkávali s příjemnými lidmi a na rozdíl od jiných hor jsme se zde nemuseli střetávat s davy dalších turistů na každém kroku. Nejen z těchto důvodů jsme do sympatického pohoří na severu naší malé země zavítali již několikrát, a to dokonce v každém ročním období ! Orlické hory nám tak vždy nabídly jinou tvář, nicméně nikdy jsme z nich neodjížděli zklamáni. V lednu 2010 jsme sem přijeli znovu a na týden se ubytovali v panelákovém bytě v Nebeské Rybné, odkud jsme podnikli několik výletů na běžkách po bližším i vzdálenějším okolí a také jsme poznali několik romanticky zasněžených památek. Třetí den ráno jsme po snídani odjeli do zasněžené Rokytnice v Orlických horách, kde jsme po příjezdu zaparkovali u COOP prodejny a nakoupili potraviny.
Úvod
Orlické hory jsme vždy navštěvovali velmi rádi, neboť jsme se zde pokaždé setkávali s příjemnými lidmi a na rozdíl od jiných hor jsme se zde nemuseli střetávat s davy dalších turistů na každém kroku. Nejen z těchto důvodů jsme do sympatického pohoří na severu naší malé země zavítali již několikrát, a to dokonce v každém ročním období ! Orlické hory nám tak vždy nabídly jinou tvář, nicméně nikdy jsme z nich neodjížděli zklamáni. V lednu 2010 jsme sem přijeli znovu a na týden se ubytovali v panelákovém bytě v Nebeské Rybné, odkud jsme podnikli několik výletů na běžkách po bližším i vzdálenějším okolí a také jsme poznali několik romanticky zasněžených památek. Třetí den ráno jsme po snídani odjeli do zasněžené Rokytnice v Orlických horách, kde jsme po příjezdu zaparkovali u COOP prodejny a nakoupili potraviny. Domluvili jsme se totiž, že tentokrát nepůjdeme na oběd do hotelu Eduard, nýbrž že si sami něco uvaříme na bytě a pak půjdeme lyžovat na louku v Nebeské Rybné.
Rokytnice v Orlických horách – kostel Všech Svatých
Z prodejny potravin jsme zamířili do informačního centra, kde jsme získali razítka do památníku. Potom jsme se vydali do obchodu v dolní části náměstí, v němž jsme si koupili pár DVD, abychom se večer nenudili. Měli jsme ještě čas, takže jsme se rozhodli projít se znovu centrem města. První naše kroky vedly ke kostelu Všech Svatých, jenž se od nás nacházel jen několik desítek metrů. Brzy jsme tak dorazili k jednolodnímu svatostánku, jenž byl postaven v letech 1679 - 1684 na místě dřevěného předchůdce ze 14. století a zahájili jeho obhlídku. Před námi se tyčil jednolodní svatostánek s hranolovou věží, která byla zakončena cibulovou bání a ozdobena nárožními lisénami. Ve věži kdysi visely tři zvony, ovšem za obou světových válek byly zabaveny pro jiné účely. Díky ciferníkovým hodinám, umístěným do okna zvonicového patra, jsme si zkontrolovali správný čas a o něco níže se nad sebou nacházely dvě okna s půlkruhovými záklenky.
Když jsme si prohlédli průčelí svatostánku, vydali jsme se ke vchodu s kamenným ostěním, abychom nahlédli dovnitř, ale dveře byly bezpečně uzavřené. Bohužel jsme tak neviděli vnitřní zařízení, ale nedalo se nic dělat. Pokračovali jsme tedy obhlídce exteriérů kostela a hned vedle vchodu jsme shlédli pískovcovou sochu Krista na hoře Olivetské z poloviny 18. století. Pak jsme se prošli kolem kostelní lodi, kterou prosvětlovalo šest poloobloukových oken a čtyři čtvercová. Na jedné boční straně jsme narazili na další vchod a pomník obětem první a druhé světové války se spoustou německých jmen, nicméně vzhledem k velkému množství sněhu byla špatně čitelná. Potom jsme zvedli oči a na konci valbové střechy jsme spatřili malou věžičku se zvonkem, pod nímž jsme si prohlédli polygonální presbytář s několika okénky. U kněžiště jsme dokončili naši zimní obhlídku a pak jsme se věnovali zajímavostem na náměstí T.G. Masaryka.
Rokytnice v Orlických horách – náměstí T.G. Masaryka – Měšťanské domy
Začali jsme ve spodní části náměstí, kde jsme shlédli tři staré domy, takzvané roubenky. Byly postaveny na konci 17. století a přibližně po 300 letech zrekonstruovány. Na domech jsme spatřili trojúhelníkové lomenicové štíty, jejichž horní patro podpíraly zděné sloupy a dole jsme našli podsíň. Zatímco dveře byly většinou moderní, střechu pokrýval eternit. V dřevěných štítech se nacházela malá okénka a ve špici jednoho štítu nás zaujalo trojúhelníkové pole, zdobené hvězdicovým motivem z úzkých latí. Na protější straně náměstí jsme narazili na podobný přízemní dům s podsíní, podpůrnými sloupy a lomenicovým trojúhelníkovým štítem z konce 17. století, v němž se nacházel pěkný penzion Rampušák. Ačkoliv se nám líbil jak dům, tak jeho interiér v loveckém stylu, kvůli vyšším cenám jsme v penzionu během zimní dovolené ani jednou nejedli.
Rokytnice v Orlických horách – náměstí T.G. Masaryka – kašna
Následně jsme se přesunuli do centrální části náměstí na upravené zatravněné prostranství, kde jsme narazili na čtvercovou novorenesanční kašnu. Byla vybudována roku 1886 na místě starší kamenné kašny, která zde stávala již v roce 1770, ale nebyla napájena potrubím. Takzvaná suchá kašna zachytávala pouze dešťovou vodu. Uprostřed její nástupkyně jsme spatřili sloupek, tvořený plastikami čtyř ryb s chrliči v tlamách. Jejich vztyčené ocasní ploutve nesly mísovou nádobu, z níž v létě přetékala voda a padala dolů do zásobníku. V roce 2014 prošla pískovcová kašna kompletní rekonstrukcí, aby se obnovila její funkčnost i vzhled a tak se nám tento vodní prvek na náměstí moc líbil, i když v zimě z pochopitelných důvodů nefungoval. Kašnu čtvercového půdorysu masivních pískovcových bloků s vykrojenými nárožími jsme obešli kolem dokola a pak jsme se přesunuli k vedlejší památce.
Rokytnice v Orlických horách – Morový sloup
Vedle kašny jsme obdivovali barokní pískovcový sloup, který nechal vystavět v letech 1770 - 1771 majitel rokytnického panství Josef Vilém hrabě z Nostic-Rieneck jako upomínku na léta velké neúrody a hladu. Uprostřed jsme našli vysoký hladký sloup, na jehož hlavici stála socha Panny Marie Imaculaty na kouli, otočená čelem k západu, oděná v roucho se širokými záhyby, ruce sepjaté na prsou. U patky sloupu naším očím neunikla dvojice andílků držících svatojánskou lucernu v podobě šesticípé hvězdy. Sloup sám stál na soklu, na jehož čelní straně jsme uviděli zdobený reliéf sv. Floriána a erb rodu Nostitz-Rieneck s třemi pruhy a nasazenou korunkou. Po stranách sloupu s ozdobným barokním pískovcovým zábradlím jsme si pak prohlédli sochy sv. Václava s praporcem a štítem s orlicí a sv. Jana Nepomuckého, se svatozáří a hvězdami nad hlavou, ztvárněného jako kněze v klerice, komži, almuci a s biretem, držící v ruce kříž.
Rokytnice v Orlických horách – zámek
Na závěr jsme si nechali zámek, stojící na boční straně náměstí, který však nebyl otevřen veřejnosti a tak jsme jej viděli pouze zvenku. Nejprve jsme shlédli čelní stranu bývalého šlechtického sídla, jehož předchůdcem byla tvrz z poloviny 16. století, kterou nechal rod Mauschwitzů přestavět na čtyřkřídlý renesanční zámek s uzavřeným vnitřním nádvořím. Stalo se tak okolo roku 1600, ale my jsme zámek viděli v podobě, kterou mu vtiskl během barokních přestaveb rod Nostiztů. Rekonstrukce proběhla pod vedením italského stavitele Carla Antonia Reiny v letech 1703 – 1710 a právě tehdy budova získala svou reprezentativní barokní podobu, včetně unikátních interiérů. Nad vchodem jsme si prohlédli dva erby - ten vlevo patřil rodu Nostitz a druhý první manželce Kryštofa Václava Nostitze Julianě hraběnce Mettichové z Čečova. Potom jsme se prošli podél ohradní zdi zámku, abychom ze zámku viděli co nejvíce. Obešli jsme tak zámeckou budovu kolem dokola a shlédli ji ze všech stran.
Nebeská Rybná – lyžování na louce
Následně jsme se vrátili na náměstí, z něhož traktory odvážely plné vlečky sněhu, nasedli do zeleného korejského auta a odjeli do Nebeské Rybné. Když jsme tam po zledovatělých silnicích v pořádku dorazili, uvařili jsme si oběd, chvíli si odpočinuli a potom jsme zašli do sklepa pro lyže. Vzápětí jsme zamířili na louku nedaleko našeho ubytování, kde jsme si prošlápli stopu a nerušeně lyžovali hodinu a půl. Malý kopeček nám vhledem k našemu lyžařskému umění bohatě stačil k tomu, abychom se dostatečně vyřádili a užili si bohaté sněhové nadílky, na kterou jsme doma v Olomouci přece jenom nebyli zvyklí. Když nás lyžování přestalo bavit, vrátili jsme se do bytu, zahráli si pár různých her a podívali se na filmy. Završili jsme tak pohodový třetí den pobytu v Orlických horách a nasbírali tak síly na další zimní dobrodružství.
Kompletní fotogalerii najdete zde
Zvláštní poděkování patří Františku Myklíčkovi a uživateli rajčete Dzihadroh za poskytnutí některých fotografií.