Jak jsme navštívili skiareál Říčky a lyžovali v Nebeské Rybné
Orlické hory jsme vždy navštěvovali velmi rádi, neboť jsme se zde pokaždé setkávali s příjemnými lidmi a na rozdíl od jiných hor jsme se zde nemuseli střetávat s davy dalších turistů na každém kroku. Nejen z těchto důvodů jsme do sympatického pohoří na severu naší malé země zavítali již několikrát, a to dokonce v každém ročním období ! Orlické hory nám tak vždy nabídly jinou tvář, nicméně nikdy jsme z nich neodjížděli zklamáni. V lednu 2010 jsme sem přijeli znovu a na týden se ubytovali v panelákovém bytě v Nebeské Rybné, odkud jsme podnikli několik výletů na běžkách po bližším i vzdálenějším okolí a také jsme poznali několik romanticky zasněžených památek. Čtvrtý den ráno po snídani jsme jako vždy zašli do sklepa pro naše běžky, umístili je na střechu auta a vyrazili do zasněžených hor za dalším dobrodružstvím.
Úvod
Orlické hory jsme vždy navštěvovali velmi rádi, neboť jsme se zde pokaždé setkávali s příjemnými lidmi a na rozdíl od jiných hor jsme se zde nemuseli střetávat s davy dalších turistů na každém kroku. Nejen z těchto důvodů jsme do sympatického pohoří na severu naší malé země zavítali již několikrát, a to dokonce v každém ročním období ! Orlické hory nám tak vždy nabídly jinou tvář, nicméně nikdy jsme z nich neodjížděli zklamáni. V lednu 2010 jsme sem přijeli znovu a na týden se ubytovali v panelákovém bytě v Nebeské Rybné, odkud jsme podnikli několik výletů na běžkách po bližším i vzdálenějším okolí a také jsme poznali několik romanticky zasněžených památek. Čtvrtý den ráno po snídani jsme jako vždy zašli do sklepa pro naše běžky, umístili je na střechu auta a vyrazili do zasněžených hor za dalším dobrodružstvím.
Říčky v Orlických horách – ski areál
Čtvrtý den pobytu jsme se vydali do lyžařského střediska v Říčkách, ležící na úpatí kopce Zakletý, kam jsme po zledovatělých silnicích v pořádku dorazili. Zelené korejské auto jsme nechali odpočívat zdarma na horním parkovišti, sundali jsme lyže ze střechy a pěšky se vydali k jednomu z nejznámějších lyžařských středisek v Orlických horách. Netrvalo dlouho a brzy jsme dorazili ke spodní stanici lanovky, kde jsme se zastavili a chvíli pozorovali sjezdaře, řítící se z kopce dolů. Zároveň jsme přemýšleli, zda zvládneme nasednout na lanovku s běžkami na nohách. Měli jsme totiž v úmyslu nechat se vyvézt na hřeben hor a poté vyrazit ve stopě na Pěticestí, ale nakonec jsme si na to s našimi dětmi netroufli. Báli jsme se totiž, aby nám lyže nespadly během jízdy dolů na zem.
Následně jsme ještě několik minut postávali nedaleko Sokolské chaty a sledovali ruch ve sportovním středisku, jehož historie se začala odvíjet v roce 1933, kdy pro sjezdové lyžování vhodný terén na vrchu Zakletý objevil ústecký lyžař a atlet František Stránský. Snahu o vybudování sportovního areálu však přerušila druhá světová válka. Teprve v roce 1960 zde členové lyžařského oddílu z Ústí nad Orlicí zahájili první sezónu a v následujících letech areál zvelebovali, rozšiřovali a postupně modernizovali. Na pozorování sjezdařů jsme měli docela klid, protože na zdejší černé sjezdovce Slalomka naštěstí zrovna neprobíhal mezinárodní závod žactva ve slalomu a obřím slalomu, který už po několik desetileté nesl název Skiinterkriterium. Po několika minutách jsme se vrátili na parkoviště, dali běžky zpátky na střechu zeleného povozu a vzápětí jsme odjeli na nedalekou chatu Perla.
Říčky v Orlických horách – chata Perla
Když jsme k ní po zasněžené silnici dorazili, auto jsme zaparkovali na kraji cesty a vydali se k pár metrů vzdálené Perle, která byla postavena v roce 1984 jako podniková chata. Přijeli jsme sem hlavně kvůli tomu, že chata byla držitelem turistické známky, ačkoliv jsme se tomu docela divili, neboť sloužila hlavně pro předem domluvené ubytované hosty a školní třídy. Nikoho jsme zde však nepotkali a když jsme přišli ke vchodu do chaty, narazili jsme na zavřené dveře, takže se naše obavy zcela naplnily. Už předem jsme totiž věděli, že Perla bývala často zavřená a turisté, toužící po dřevěném kolečku tak měli prostě smůlu. Na nás se však usmálo štěstí, nebo po chvíli bezradného postávání zničehonic přijel majitel chaty z nákupu potravin a s úsměvem nám prodal známky Říček a Perly. Dostali jsme také razítko do památníku, takže jsme byli velice spokojeni a rádi jsme pánovi poděkovali.
Nebeská Rybná – lyžování na svahu
Potom jsme se vrátili k autu a přemýšleli co budeme dělat dál. Chtěli jsme se někde proběhnout na lyžích, ale silnice do Orlického Záhoří byla totálně zasypaná sněhem a neprohrnutá. Po krátké debatě jsme se usnesli, že si prošlápneme stopu v místě našeho ubytování, ale nejprve jsme se museli někde najíst. Volba byla jasná ! Během této zimní dovolené jsme totiž jezdili pravidelně do Rokytnice v Orlických horách, kde jsme v prodejně COOP prodejně nakupovali potraviny a téměř vždy jsme zároveň zašli do hotelu Eduard na oběd. Zachutnaly nám totiž zdejší vynikající kuřecí steaky, které jsme pak zaplatili pětašedesátikorunovými stravenkami, jež číšník z jedné směny nemohl pořádně spočítat. Po jídle jsme pak odjeli do Nebeské Rybné, kde jsme si na poli za paneláky prošlápli stopu a na malém kopci lyžovali hodinu a půl. Když nás to přestalo bavit, vrátili jsme se do bytu, zahráli si pár různých her a podívali se na filmy.
Kompletní fotogalerii najdete zde