Jak jsme na lyžích doběhli na Pěticestí a ke Kunštátské kapli
Orlické hory jsme vždy navštěvovali velmi rádi, neboť jsme se zde pokaždé setkávali s příjemnými lidmi a na rozdíl od jiných hor jsme se zde nemuseli střetávat s davy dalších turistů na každém kroku. Nejen z těchto důvodů jsme do sympatického pohoří na severu naší malé země zavítali již několikrát, a to dokonce v každém ročním období ! Orlické hory nám tak vždy nabídly jinou tvář, nicméně nikdy jsme z nich neodjížděli zklamáni. V lednu 2010 jsme sem přijeli znovu a na týden se ubytovali v panelákovém bytě v Nebeské Rybné, odkud jsme podnikli několik výletů na běžkách po bližším i vzdálenějším okolí a také jsme poznali několik romanticky zasněžených památek. Pátý den ráno po snídani jsme jako vždy zašli do sklepa pro běžky, umístili je na střechu auta a vyrazili do zasněžených hor za dalším dobrodružstvím.
Úvod
Orlické hory jsme vždy navštěvovali velmi rádi, neboť jsme se zde pokaždé setkávali s příjemnými lidmi a na rozdíl od jiných hor jsme se zde nemuseli střetávat s davy dalších turistů na každém kroku. Nejen z těchto důvodů jsme do sympatického pohoří na severu naší malé země zavítali již několikrát, a to dokonce v každém ročním období ! Orlické hory nám tak vždy nabídly jinou tvář, nicméně nikdy jsme z nich neodjížděli zklamáni. V lednu 2010 jsme sem přijeli znovu a na týden se ubytovali v panelákovém bytě v Nebeské Rybné, odkud jsme podnikli několik výletů na běžkách po bližším i vzdálenějším okolí a také jsme poznali několik romanticky zasněžených památek. Pátý den ráno po snídani jsme jako vždy zašli do sklepa pro běžky, umístili je na střechu auta a vyrazili do zasněžených hor za dalším dobrodružstvím.
Zdobnice – Čertův důl
Zamířili jsme do Čertova dolu, kam přišli první osadníci z německého Kolína nad Rýnem již na konci 18. století, aby se potom živili dřevorubectvím. Staré časy však již dávno skončily v propadlišti dějin a v době naší návštěvy sloužilo pěkné zalesněné údolí k odpočinku a rekreaci obyvatel, kteří si zde postavili svoje chaty. Po zasněžené silnici jsme pomalu šplhali údolím Čertovodolského potoka a postupně jsme minuli pár opuštěných chalup, které čekaly na jarní příjezd svých majitelů. U jedné takové jsme posléze zaparkovali, jelikož u této chaty prohrnutá silnička skončila a další úsek byl zapadaný sněhem. Sundali jsme ze střechy lyže, vzali batoh s proviantem a po modré turistické značce vyrazili na další cestu. Zanedlouho jsme dorazili na rozcestí Nad Čertovým dolem, za nímž se cesta v serpentinách zakroutila a následný přímější úsek nás po 2,5 kilometrech přivedl na rozcestí Pod Homolí, odkud jsme dále pokračovali směrem na Kunštátskou kapli a Pěticestí.
Cesta z rozcestí Pod Homolí na Pěticestí
Z několika možných variant jsme si vybrali klasickou zimní trasu s názvem Bunkrovka, která byla strojově upravena a tak se nám na lyžích běželo bez potíží. Stopa vedla mezi smrčky, občas se zakroutila a občas jsme stačili zaregistrovat některý z desítek zasněžených bunkrů po obou stranách trasy. Poprvé jsme se tak pohybovali v jednom z mnoha úseků horského hřebenu Orlických hor, který se díky mírně zvlněnému profilu stal jedním z nejoblíbenějších jak v zimě, tak v létě. Nefoukalo, teplota se pohybovala kolem bodu mrazu a protože jsme sem zavítali ve všední den. za celou dobu jsme potkali jen dva jiné běžkaře. Pouze mlha poněkud kazila příjemný zážitek a nedovolovala nám kochat se z některých míst na trase výhledy. Přibližně v polovině pětikilometrové trasy jsme si udělali malou přestávku, abychom doplnili tekutiny čajem z termosky a pak jsme už bez přerušení jeli dál. Pohodové stoupání narušil pouze jeden prudký kopec, za nímž se již objevilo Pěticestí.
Pěticestí - významné rozcestí v Orlických horách
Když jsme na tuto významnou křižovatku turistických tras přijeli, ocitli jsme se na hojně navštěvovaném rozcestí turistických tras, přímo na hlavním hřebeni Orlických hor v nadmořské výšce 1004 metrů. A světe div se ! Byli jsme zde úplně sami. S úlevou jsme sundali lyže a schovali se v přístřešku Horské služby, jenž v sezóně poskytoval základní občerstvení, ale v zimě byl zavřený. Nijak nám to nevadilo. V batohu jsme si totiž sebou přivezli horký čaj a svačinu, takže jsme se najedli z vlastních zásob. Když jsme se občerstvili a odpočinuli si, přesunuli jsme se k informačním tabulím, jež byly romanticky pokryté jinovatkou a přečetli si o tomto místě pár zajímavostí. Zaujalo nás, že se toto místo dříve jmenovalo U tří mezníků, protože se zde setkávaly katastry obcí Zdobnice, Říček a Orlického Záhoří. Název rozcestí nás trochu zmátl, protože na mapě bylo vidět, že se tu setkává hned šest cest a jedna z nich se po několika desítkách metrů dál navíc ještě rozdělila. Chvíli jsme se rozhlíželi kolem sebe a potom jsme zamířili jsme stejnou cestou zpět ke Kunštátské kapli.
Kuštátská kaple
Velmi opatrně jsme sjeli dolů z prudkého kopce a pohodovým tempem jsme po necelém kilometru dorazili na odbočku ke Kunštátské kapli. Krátký úsek nebyl strojově upraven, ale statečně jsme se poprali s hlubokým sněhem a o pár minut později jsme k romanticky zasněžené stavbě dorazili. Před námi se tyčila kaple kruhového půdorysu se šindelovou střechou, která byla vybudována v letech 1868 – 1869 na přání vlastníka rychnovského panství hraběte Jana Kolowrata Krakovského, který na výstavbu finančně přispěl. Informační panel u kaple nám prozradil, že na tomto místě již v 17. století stávala dřevěná stavba, sloužící k modlitbám dřevorubců, kteří tehdy v Orlických horách těžili dřevo pro výdřevu kutnohorských dolů a do tavicích pecí místních skláren. Někdy ve dvacátých letech 19. století dřevěnou kapli nahradila kamenná stavba, jež byla vysvěcená v roce 1831, ale její podoba byla značně odlišná od té současné.
Horské prostředí s větrem, sněhem a mrazem udělalo své, a tak již v roce 1860 byla popisována jako rozpadlá. O pár let později tedy došlo k výstavbě současné kaple, která se nám moc líbila. Byla totiž unikátní svým kruhovým půdorysem, z něhož vystupoval pouze vchod. Ke dveřím jsme se vydali po přečtení spousty dalších informací, ale vchod byl zavřený a zasněžený, takže jsme se dovnitř nepodívali. Následně jsme kapli Navštívení Panny Marie, známější jako Kunštátská kaple, obešli kolem dokola a potom jsme již vyrazili na zpáteční cestu do Čertova dolu. Většinu cesty jsme se vezli dolů, takže jsme poměrně rychle ukrajovali metr po metru a tak nás nijak náročná jízda moc bavila. Když jsme sjeli dolů na rozcestí Pod Homolí, zabočili jsme doleva a pokračovali stále níž a níž až k autu v Čertově dole. Jakmile jsme našemu zelenému povozu dorazili, odjeli jsme do Rokytnice, kde jsme si v hotelu Eduard dali pozdní oběd. Potom jsme již zamířili do Nebeské Rybné, kde jsme byli ubytováni v panelákovém bytě s krbovými kamny.
Kompletní fotogalerii najdete zde
Zvláštní poděkování patří Jirkovi Klinerovi za poskytnutí některých fotografií.