Úvod

V rozmezí několika let jsme často jezdívali do Brna za nákupy, čehož jsme vždy využili k poznávání památek ve městě a také v jeho okolí. Nezřídka jsme se ještě před příjezdem do jihomoravské metropole zastavovali na různých místech a tak tomu bylo i na prvního máje roku 2011. Nevyzpytatelné květnové počasí se ráno prezentovalo pošmournou a zataženou oblohou, z níž občas vyhlédlo sluníčko a pohladilo nás po tváři, ovšem celý den nepršelo, takže jsme během krátkého výletu nezmokli. Pro tento sváteční den jsme si vybrali tři turistické cíle, za nimiž jsme se z Olomouce vydali po klikatých silnicích, protínajících Moravský kras a první zastávku jsme udělali v obci Veselice.

Veselice – rozhledna Podvrší

Po příjezdu do obce jsme naše stříbrné auto zaparkovali u kulturního domu a vydali se k rozhledně Podvrší. Kráčeli jsme po příjemné rovinaté cestě a netrvalo dlouho, když se nad stromy objevil vrchol ocelového stožáru s anténami. Brzy jsme k našemu cíli dorazili, v pokladně koupili několik pohledů, výroční a běžnou známku, a také jsme zde dostali razítko do památníku. Samozřejmě jsme zároveň zaplatili vstupné a pak jsme již po 168 schodech vystoupali na vyhlídkovou plošinu ve výšce 32 metrů, ze které jsme se rozhlédli po jihomoravské krajině. Z ochozu jsme shlédli část Moravského krasu, Drahanskou vrchovinu, Českomoravskou vrchovinu, Pavlovské kopce a chladicí věže atomové elektrárny Dukovany.

Když jsme se výhledy dostatečně pokochali, slezli jsme dolů a seznámili se s historií stožáru. Dočetli jsme se, že zde ve dvacátých letech 20. století stávala dřevěná rozhledna, která sloužila jako měřící bod při mapování nové Československé republiky, založené v říjnu 1918. Zaujalo nás, že umožňovala návštěvníkovi vystoupat do výše 21 metrů, ale během druhé světové války zpustla a v roce 1947 musela být zbourána. Na téměř stejném místě v lokalitě Podvrší pak v roce 2001 vznikla nová vyhlídková věž, kterou vystavěla firma Eurotel pro potřeby své i turistické. Když jsme si poměrné krátkou historii rozhledny přečetli, zamířili jsme stejnou cestou zpátky k našemu autíčku, kterým jsme odjeli do Blanska, kam nás přilákaly zámecké expozice.

Blansko – zámek a muzeum

Po příjezdu do města jsme auto odložili v ulici Úvoz a zámeckým parkem jsme směřovali k našemu cíli. Cestou jsme se zastavili u několika soch či rybníka a před vstupem do zámku jsme obdivovali kulatou kašnu. Poté jsme zamířili na nádvoří, kde jsme si prohlédli další kašnu a arkády na jednom z křídel bývalého šlechtického sídla. Pak jsme přišli ke dveřím, zazvonili a po chvíli přišla zaměstnankyně muzea, která nás vpustila dovnitř. V pokladně jsme si koupili pohledy, turistickou známku a dostali razítko do památníku. Vzápětí jsme se od průvodkyni dozvěděli fakta o historii zámku, který a vznikl přestavbou gotické tvrze z konce 14. století. Renesanční zámek vznikl roku 1604 a stal se centrem správy blanenského panství. Za třicetileté války byl zámek v letech 1643 - 1645 poškozen Švédy.

Významnou přestavbu prodělal zámek za hrabat z Gellhornu koncem 17. století, kdy byla postavena věž s hodinami. Zámek měl asi 30 místností a posledními majiteli byl obýván zřídka. Úředníci zde pracovali až do poloviny 18. století, kdy rod Salm-Reifferscheidt koupil léno Blansko a spojil ho se svým rájeckým panstvím. V roce 1896 Salmové prodali blanenské železárny firmě Breitfeld-Daněk a v následujících desetiletích byl zámek majiteli pronajímán blanenským obyvatelům. Poté byl zrekonstruován do původní renesanční podoby a od roku 1969 se stal sídlem blanenského muzea. Když průvodkyně dovyprávěla historii bývalého šlechtického sídla, tak jsme si společně prošli muzejní expozice. První z nich pojednávala o geologickém vývoji Moravského krasu, zdejší fauně a flóře v minulosti i současnosti.

Expozice zachycovala geologický vývoj Moravského krasu, vyhynulou i existující faunu a flóru této oblasti a získali jsme také přehled o vývoji lidského osídlení oblasti. Velká část expozice pak byla věnována výzkumům Karla Absolona s ukázkami přístrojů, kterými své výzkumy realizoval. Další expozice se zaměřovala na vývoj železářství na území republiky a období Velké Moravy, kde jsme shlédli modely původních olomučanských hutí z 8.- 9.století. Následně jsme se seznámili s dějinami města Blanska od první písemné zmínky z roku 1141 v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka až po rok 1918. Pak jsme po krásném schodišti vystoupali do prvního patra, prošli chodbou, z níž se nám naskytl pohled na uzavřené nádvoří a začali se věnovat expozici, kde jsme si prohlédli litinové výrobky z 19. a 20. století.

V úvodní části jsme se dozvěděli informace o technologii výroby a pak jsme obdivovali soubor litinových kamen a krbů, kašnových zařízení, zahradních váz, náhrobní kříže a také kolekci litinových šperků. Potěšilo nás, že předměty byly vystaveny v rámci prostředí, ve kterém sloužily svému účelu, například užitková litina byla umístěna do kupeckého krámu a dekorativní litina tvořila součást měšťanského interiéru poloviny 19. století. Následně jsme se ponořili hlouběji do minulosti, neboť nás čekala expozice o gotickém hradu, který byl zejména ve 13. století důležitým správním centrem olomouckých biskupů. Jeho zbytky se zachovaly asi 10 kilometrů od Blanska a v muzeu jsme viděli středověkých nálezy z okolí hradu a jeho model. Pak jsme vstoupili do první z pěti místností s historickými interiéry.

Postupně jsme prošli hudebním salonem, sloužícím dodnes jako koncertní sál, dále červeným salonem, růžovým salonkem, zeleným kabinetem a modrý salonem, kde se zachovala původní dřevěná výzdoba stropů a stěn z 80. let 19. století. Interiéry byly zařízeny ve stylu poloviny 19. století a výtečně navodily atmosféru života na šlechtickém sídle té doby, takže se nám zde moc líbilo. Průvodkyně nám prozradila, že v některých místnostech bydlel za první republiky MUDr. Karel Ippen s rodinou. Po druhé světové válce však byly salonky využívány nepříliš vhodným způsobem. Situace se změnila až v roce 1994, kdy zde byla otevřena současná expozice. Zde naše exkurze skončila. S průvodkyní jsme strávili asi 45 minut a pak jsme se s ní rozloučili, zámek opustili a vrátili se k autu.

Čebín – rozhledna Čebínka

Vzápětí jsme odjeli do Čebína, abychom se rozhlédli z dalšího vyhlídkového stožáru. Na parkovišti u restaurace Na rychtě nechali odpočívat náš vůz a vydali se po zelené trase vstříc vyhlídkové věži. Čekalo nás prudké stoupání lesíkem v délce jednoho kilometru, které jsme vzhledem k velkému převýšení s obtížemi překonali. Když se konečně cesta narovnala, mohli jsme se vydýchat a pak pokračovat k našemu cíli, který se objevil záhy za levotočivou zatáčkou. Bohužel se nám tato 38 metrů vysoká rozhledna svým vzhledem vůbec nelíbila, neboť měla klasický tvar ocelového stožáru. Když jsme k němu přišli, docela nás překvapilo, že se dole nevybíralo žádné vstupné a ani zde nebyl nějaký stánek s prodejem známek či suvenýrů. Využili jsme lavičky u paty věže a na chvíli jsme se posadili.

Během odpočinku jsme si o rozhledně přečetli pár informací. Dozvěděli jsme se, že byla vybudována na kopci Čebínka v letech 2002 – 2003 pro potřeby telefonního operátora a u příležitosti 650. výročí založení obce Čebín byla otevřena pro veřejnost. Po malém oddychu a seznámení se s krátkou historií rozhledny jsme začali stoupat po 161 schodech až na vyhlídkovou plošinu ve výšce třiceti metrů. Vylézt tak vysoko po průhledných roštech vyžadovalo značnou odvahu a úsilí, ale za vynaloženou námahu jsme se mohli kochat krásným výhledem po kraji. Nedaleko jsme třeba uviděli zajímavou přírodní památku Malhostovickou pecku, rozhlednu Zlobice a samozřejmě další místa v okolí obce Čebín. Na úpatí Čebínky nás zaujal velký lom, který zásoboval místní vápenku a z rozhledny jsme zírali přímo do jeho chřtánu.

V dáli jsme pak spatřili Českomoravskou vrchovinu, Babí lom, oblast Moravského krasu, komíny jaderné elektrárny Dukovany, Pálavu, část města Tišnova a jiné vzdálenější místa. Při pobytu na stožáru jsme cítili, jak se s námi hýbe, ale moc nám to nevadilo. Jakmile jsme se pokochali výhledem, sestoupili jsme dolů a vykročili na zpáteční cestu. Z kopce se nám pochopitelně šlo mnohem lépe a rychleji, takže jsme brzy dorazili zpět do Čebína a vzápětí jsme vstoupili do restaurace Na rychtě, kde jsme si koupili turistickou známku. Trochu nás však mrzelo, že zde neměli razítko rozhledny, které bychom si velmi rádi otiskli do našeho památníku a tak jsme trochu zklamáni vyšli z restaurace ven. Přešli jsme na druhou stranu silnice a vydali se ke stánku, jenž se nacházel na poměrně velkém parkovišti. Trhovkyně v něm prodávala ovoce, nicméně z její lákavé nabídky jsme si nakonec nic nevybrali. Následně jsme se vrátili k našemu autíčku, kterým jsme odjeli do Brna. Závěr prvomájového výletu jsme strávili v obchodě s nábytkem IKEA, kde jsme se také navečeřeli. Potom jsme se již za tmy vrátili po dálnici domů do Olomouce, čímž jeden z mnoha tehdejších výletů skončil.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/jak-jsme-vylezli-na-ocelove-rozhledny-cebinka-a-podvrsi