Úvod

V květnu 2010 se nám do práce vstávalo dobře. Po zazvonění budíku jsme rychle vylezli z postele a nachystali se na služební cestu. Na otázku, proč tomu tak bylo, existuje jednoduchá odpověď. Ačkoliv jsme onoho dne plnili pracovní povinnosti, zároveň jsme se bavili a navíc poznali nové místa. Firma HP Tronic totiž 2010 v malé obci Kostelany pořádala výstavu nových spotřebičů a elektroniky, které si zákazníci v následujících měsících mohli koupit v síti prodejen EURONICS. Veletrhu jsme se zúčastnili i my a moc jsme se na něj těšili, protože se konal v atraktivních prostorách westernového ranče. Na závěr jsme pak navštívili zámek v Bučovicích.

Kostelany – westernový ranč a městečko

Když jsme na ranč přijeli, naše zelené korejské auto jsme nechali na bezplatném parkovišti a vydali se do budovy saloonu, kde jsme se zúčastnili prezentační akce zmíněné firmy a prohlédli si nové výrobky různých značek. Firma myslela i na naše děti, pro které byla na ranči připravena různá zábava a tak se naše ratolesti projeli v kryté hale na koni, plnili rozličné úkoly nebo si zahráli v divadelní hře spolu s Indiánkami. Všichni jsme pak sledovali vystoupení kovboje na koni a jeho umění s kolty. Strávili jsme zde asi čtyři hodiny, během kterých jsme se prošli celým areálem westernového městečka. Firma myslela i na naše děti, pro které byla na ranči připravena různá zábava a tak se naše ratolesti projeli v kryté hale na koni, plnili rozličné úkoly nebo si zahráli v divadelní hře spolu s Indiánkami. Všichni jsme pak sledovali vystoupení kovboje na koni a jeho umění s kolty.

Strávili jsme zde asi čtyři hodiny, během kterých jsme se prošli celým areálem westernového městečka, jenž na nás dýchlo atmosféru divokého západu, tak jak jsme ji znali z dobrodružných filmů či knih. Prohlédli jsme si třeba hotel Crazy Mary, nabízející stylové a komfortně zařízené dvoulůžkové pokoje a apartmány, v němž byl každý pokoj originální a odlišný od ostatních. Nechyběl zde tradiční saloon, poštovní budova a samozřejmě nezbytná banka. Místní aquacentrum jsme sice nevyužili, ale prohlédli jsme si koně amerického plemene Quarter Horse, které zde majitelé chovali od roku 1999. Na ranči Kostelany, jenž byl původně postaven pro chov koní a milovníky westernu a country, se nám docela líbilo, ale zdejší areál se nedal srovnávat s jinými westernovými městečky, neboť v Boskovicích či na Šiklově mlýně nás to bavilo daleko více. V době naší návštěvy ještě ranč Kostelany neměl turistickou známku, kterou jsme si nechali poslat o pár let později od výrobce z Rýmařova.

Bučovice – zámek a zámecký park

Když akce naší firmy skončila, tak jsme odjeli do Bučovic, abychom si prohlédli bývalé šlechtické sídlo. Auto jsme zaparkovali pár metrů od našeho cíle a vydali se do zámku. Přišli jsme právě včas, neboť jsme stihli poslední prohlídku v 16 hodin. V pokladně jsme si zakoupili vstupenky, získali razítko do památníku a pak jsme již s průvodkyní vyrazili na exkurzi. Nejprve jsme se tradičně dozvěděli fakta z historie a potom jsme postupně prošli několika místnostmi v přízemí, přičemž rozlohou největší byl Císařský pokoj, jehož výzdobu velmi pravděpodobně provedl Hans Mont, dvorní sochař a štukatér Rudolfa II., známého císaře. Na čtyřech lunetách s vysokým štukem jsme spatřili postavy císaře Karla V., mytické Európy, boha Marta a Venuši. Do lunet nad okny Mont umístil římské císaře Augusta, Nera, Antonia a Marca Aurelia, které jsme znali z filmů a seriálů.

Průvodkyně nám prozradila, že Císařský pokoj, jehož název byl odvozen od bust čtyřech římských císařů, býval nejhonosnější místností bučovického zámku. Hodně nás zaujal Zaječí pokoj, vyzdobený v Evropě ojedinělými motivy převráceného světa. Shlédli jsme úžasné výjevy ze světa zajíců, kteří přebrali vládu nad světem po lidech, třeba Útok zaječí jízdy proti lidské pěchotě, Bitvu zajíců se psy, Oslavy zaječího vítězství, Lov lidí a Hostinu královského zaječího páru. Dále jsme se prošli Venušiným pokojem, jenž byl vyzdoben freskami z okruhu malířů benátské školy. Viděli jsme zde postavy z antické mytologie, zachycující protiklady lidských vlastností, třeba Venuši a Adónise na hlavní fresce. Zajímavý byl taktéž Ptačí sál, někdy také zvaný Černý sál, navozující atmosféru lehké pergoly, který své jméno získal podle vymalovaných ptáků v klenebních zrcadlech.

Shlédli jsme zde plastiky Dia na orlu a Dia s Lédou, opět připisované Hansi Montovi a na manýristických obrazech naším očím neunikly náměty z antické mytologie, múzy a bůh Merkur. Navštívili jsme také Sál smyslů, nazvaný podle maleb v klenbě, kde se nacházelo pět lidských smyslů personifikovaných ženskými postavami a zvířaty. Dozvěděli jsme se, že tato výmalba byla motivovaná rytinami Raffaela Sadelera, vlámského rytce a malíře. Méně honosná byla Zbrojnice s chladnými a palnými zbraněmi, která nás přenesla do období třicetileté války, kdy bučovické panství vlastnil kníže Maxmilián z Liechtensteinu, císařský generál a později polní maršál, který mimo jiné bojoval na straně katolické ligy v bitvě na Bílé Hoře. Kníže zámek v Bučovicích získal díky sňatku s Kateřinou z Boskovic, dcerou stavitele zámku Jana Šembery z Boskovic.

Během procházky přízemím jsme prošli také několika menšími místnostmi s klasickým praktickým nábytkem či přípravnou jídel a pokud byly některé dveře zamčené, milá průvodkyně nechala nejmladší členku naší výpravy je odemknout, což pro ni byl silný zážitek. Pak jsme se z přízemí přesunuli do prvního patra, kde bývaly hlavně pokoje pro služebnictvo. Průvodkyně nás ovšem zavedla do barokní kaple z roku 1637, která vznikla z popudu Kateřiny z Lichtensteina, rozené z Boskovic. Kaple byla zasvěcena Nanebevzetí panny Marie a autorem bohaté štukové výzdoby se stal Bernardo Bianki. Hlavní prostor kaple byl nad profilovanou římsou zaklenut falešnou kupolí, která nám připomínala nebeskou klenbu, doplněnou paprskovitě vedenými lunetami. V kapli naše prohlídka základního okruhu skončila. Sestoupili jsme do přízemí, rozloučili se s fantastickou průvodkyní a vyšli ven na nádvoří, kde jsme obdivovali arkády zámku.

Celkem 96 štíhlých sloupů a arkád s hlavicemi, zdobilo budovu ze tří stran, což ostře kontrastovalo s obyčejnou fasádou z venkovní strany zámku. Na nádvoří jsme si ještě prohlédli manýristickou Bacchovu fontánu z let 1635 - 1637 od Pietra Materny. Vodotrysk bohužel netryskal, protože fontána zrovna procházela rekonstrukcí, ale i tak se nám kašna s kalichovitou vázou, čtyřmi dračími hlavami, mořskými pannami a sochou Dionýsa líbila. Z nádvoří jsme se přesunuli do zahrady, která byla založena v době výstavby zámku v letech 1567 - 1575. My jsme viděli v podobě, kterou dostala po rekonstrukci v letech 1960 - 1965 podle návrhu Dobroslavy Menclové a Bohdana Wágnera. Neobyčejnou atmosféru vytvářely pravoúhlé linie sestříhaného zimostrázu, tvarované habry a ovocné dřeviny. Průsečíky cest zdobily fontány, což se nám samozřejmě také líbilo. Když jsme se zahradou prošli, vrátili jsme se k autu a odjeli domů do Olomouce.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/jak-jsme-v-kostelanech-nasavali-atmosferu-divokeho-zapadu-a-v-bu