Jirkův cestovní deník - viděno očima turisty - Skanzeny a muzea - Městská muzea - Wisła - muzeum Habsburská hospodářská osada (Habsburska osada gospodarcza "U początków Wisły")

Wisła - muzeum Habsburská hospodářská osada (Habsburska osada gospodarcza "U początków Wisły")

12. 8. 2025

V roce 2024 v polském městě Wisla vzniklo nové muzeum s názvem Habsburská hospodářská osada „U Początków Wisły“. Expozice turisty přenáší zpět do habsburské éry a odhaluje fascinující historii života v malebném prostředí horské přírody. Osada se skládá ze dvou okouzlujících budov v alpském stylu, které spolu s okolím vytvářejí nezapomenutelnou atmosféru. Každá budova je živoucím příběhem, vyprávějícím každodenní život obyvatel Wisły v habsburské éře. Při návštěvě habsburské hospodářské osady „Na počátku Visly“ můžete nejen obdivovat architekturu a interiéry, ale také si poslechnout vyprávění průvodce, který vám vysvětlí život místní komunity, jaké zvyky, tradice a výzvy provázely obyvatele Visly v minulých staletích.

Muzeum s názvem Habsburská hospodářská osada „U Początków Wisły“ v polském městě Visla jsme navštívili v srpnu 2025 během týdenní dovolené, kterou jsme strávili z větší části na slovenském Liptově a Oravě. Od našich východních sousedů jsme se na poslední tři dny přesunuli do Polska, kde jsme se ubytovali v oblíbeném hotelu Vestina ve Wisłe. Poslední den pobytu jsme si po snídani sbalili věci, dali je do auta a vyrazili na obhlídku zdejších zajímavostí, mezi něž patřila také zmíněná habsburská hospodářská osada. Naše šedé francouzské auto jsme zaparkovali v těsné blízkosti muzea, do něhož jsme zamířili poté, co jsme se vyfotili u sochy medvěda a pokochali se pohledem na vodopád řeky Wisły. O chvíli později jsme vstoupili do první ze dvou budov, které společně tvořily habsburskou hospodářskou osadu z období 19. století. První budova v alpském stylu byla replikou maštale pro koně a krávy, jejíž originál původně stával ve Wątrobném, osadě ležící na svazích Baranie Hory nad údolím Biała Wisełka. Uvnitř jsme se však nesetkali s žádným dobytkem, nýbrž s ochotnou paní v pokladně, u které jsme zakoupili vstupenky, turistickou známku a získali dvě razítka do památníku. Potom nás odvedla do místnosti se židlemi, na které jsme se posadili a shlédli několikaminutový film, díky němuž jsme se seznámili s historií Těšínského knížectví a Rakouského Slezska, z něhož vzniklo dnešní Těšínské Slezsko. Následně jsme si v sousední místnosti prostudovali nejstarší polskou geologickou mapu a také hospodářskou mapu komory Těšínské. Habsburkové totiž spravovali nejen lesní zdroje, ale také první železárny či rudné a uhelné doly. Na závěr jsme si prohlédli horniny a minerály, jež byly nalezeny v této oblasti a vzápětí jsme již podle šipek na podlaze první budovu opustili. Vyšli jsme ven na dvorek, ozdobeném velkým množstvím barevných květin, které zrovna zaléval nějaký muž a pak jsme rychle vklouzli do druhé budovy. Jednalo se o repliku domu služebnictva ze Zadního Groně na řece Czarna Wisełka, kde byl v roce 1906 postaven lovecký zámeček z modřínu pro arcivévodu a korunního prince Isabelu a Fridricha Habsburského. Oba byli vášnivými lovci a ve Wisle lovili především tetřeva hlušce. Protože se aristokratičtí hosté doprovázející arcivévodu a královský pár nevešli do stávajících hájoven ani do malého paláce na Przysłopu, bylo rozhodnuto postavit nový lovecký zámeček. Vedle něj pak vznikla právě budova pro služebnictvo a druhá pro hospodářské potřeby, nicméně vše již zaniklo a tak jsme se procházeli pouze v kopii původního domu. Hned za vchodem jsme se zastavili v bylinkářské kuchyni, kde jsme poznali některé rostliny a náčiní, které se tehdy používaly na vaření. V sousední malé místnůstce jsme se na obrazovce snažili uhodnout slova ve viselském nářečí a docela se nám to dařilo. Po přečtení několika legend a pověstí jsme se přesunuli do expozice, věnované pramenům Wisly. Dozvěděli jsme se, jak vypadala oblast prameniště legendární polské řeky dříve a dnes, a také jsme se snažili na mapě najít její tři prameny a vrchol Baraní Góry, na němž jsme stanuli o den dříve. Potom jsme vstoupili do lesního sálu, kde jsme díky dalšímu krátkému filmu a exponátům poznali práci v dávném karpatském lese, pálení dříví v milířích a seznámili se s druhy zdejších stromů. Pokračovali jsme dál chodbičkou, kde na stěnách visely fotografie přehrad na řekách a také výsledky práce na regulaci horských toků. Vzápětí jsme vkročili do horalské dílny, kde jsme shlédli zemědělské nářadí a nástroje pro zpracování dřeva. Viděli jsme zde truhlářské hoblice, různé pily, vrtáky a další vybavení, jež horalové využívali při stavbě domů a dalších dřevěných objektů. V další promítací místnosti jsme se seznámili s historií Wisly v 19. století, kdy sem začali přijíždět první objevitelé, rekreanti a nakonec turisté. Horská vesnice, jejíž obyvatelé se živili hlavně pastevectvím, lesními pracemi a zemědělstvím, se tak pomalu proměnila v rekreační destinaci. V další expozici jsme pak na fotografiích a pohlednicích viděli vývoj dřevěné architektury od skromných chalup přes hájovny, letní vily až po turistické chaty. Poslední expozice byla věnována rekreaci a turistice, kterou rozvíjela německá organizace Beskidenverein a poté polský Tatranský spolek Beskid Śląski. Shlédli jsme zde první popisy pramenů řeky Wisly v časopisech, turistické průvodce či brožury z 19. století, propagující letovisko Wisla. Nakonec jsme si ještě prohlédli zdejší kroje a vyšli ven. Vrátili jsme se do první budovy, rozloučili se s paní pokladní a zamířili jsme zpět k autu. Následně jsme odjeli do centra Wisly, kde jsme se vyfotili u dalších medvědů. Mimo jiné jsme si prohlédli také evangelický kostel, ale o něm již vypráví jiný můj článek. Shrnutí procházky městem na vás čeká tradičně ve Velkém povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme se podruhé procházeli polským městem Wisła.