Rokytnické muzeum jsme navštívili v červenci 2015 během dovolené, kdy jsme byli ubytováni v Rokytnici v Orlických horách v krásném apartmánovém domě se zahradou. Velice se nám zde líbila kvalita a čistota domu, možnost opékání špekáčků na zahradě, domácí vejce a v neposlední řadě to, že jsme si sami ve sklípku čepovali trutnovské pivo Krakonoš a Kofolu. Na pátý den dovolené jsme si naplánovali seznámení se zajímavostmi Rokytnice, mezi něž jsme samozřejmě zařadili muzeum Orlických hor, které jsme si nechali na úplný závěr. Naše stříbrné auto francouzské výroby jsme zaparkovali u obchodu COOP a zamířili k bývalé sýpce, ze které nedlouho před naší návštěvou vzniklo muzeum Orlických hor. V pokladně jsme si koupili vstupenku a získali razítko do památníku. Vzápětí jsme se pustili do prohlídky expozic v přízemí sýpky, kde nás nejvíce zaujal model lesního biotopu. Jednalo se o prosklený tubus, zasahující do třech pater, v jehož útrobách byl umístěn strom. Na něm bychom napočítali asi 55 druhů ptáků, kteří se v Orlických horách vyskytují. Dole jsme našli ptáky z mokřin jako třeba čápi, uprostřed seděly bez hnutí sovy, dravci, datel či zde lezly veverky a tak to pokračovalo až do koruny stromu ve třetím patře, kde byly malí ptáčci i s hnízdem a vejci. V přízemí jsme našli mimo jiné vitrínu s vydrou a bobrem, obyvateli potoků a říček zdejších hor. Nemohli jsme přehlédnout ani velké tabule s informace o přírodě, zvířatech, rostlinách, památkách a dalších zajímavostech, které se v okolí Rokytnice nacházejí. Narazili jsme zde také na kiosek s obrazovkou a interaktivním vyhledáváním veškerých informací z historie měst, dopravy či řemesel. Nabídku jsme využili a pustili si několikaminutový příspěvek o tradičních řemeslech, které se kdysi v tomto kraji provozovaly a poté jsme se ještě podívali, jak se stavěla železniční trať Doudleby-Vamberk-Rokytnice. Následně jsme se přesunuli do malého sálu, kde jsme na velkém plátně shlédli film o Orlických horách. Když začaly závěrečné titulky, zvedli jsme se a po schodech jsme vystoupali do prvního patra muzea s interaktivní podlahou. Jakmile jsme ni vstoupili, začal nám pod nohama téct potok, ve které plavaly ryby a kolem nás zpívali ptáci. Na panelech jsme si postupně přečetli spousty textů a prohlédli mnoho fotografií o geologii a těžbě ve zdejších horách či se seznámili s vodními toky stékajícími z kopců do údolí a jejich obyvateli. Nechyběly zde ani lesy, zvěř v nich žijící a dozvěděli jsme se, jaké stromy v Orlických horách rostou. O kus dál jsme zjistili, jakou prací se živili v minulosti lidé a jaké se zde rozvinulo podnikání. Jednalo se například o průmysl papírenský, dozvěděli jsme, že zde klapalo několik mlýnů či jak oheň hořel v hamrech a kovárnách, jejichž modely jsme zde viděli. Zaujalo nás, že se zde vyrábělo se třeba draslo a z něj střelný prach nebo že v lesích pracovali popeláři, kteří tenkrát nevyváželi odpadky, nýbrž v lesích spalovali poškozené stromy a dobývali pařezy. V orlických hutích také vznikalo krásné sklo a porcelán, takže jsme ve vitrínách našli pár váz, misek či pohárů a také nářadí, které se ve sklárnách používalo. Pak jsme se již vydali po schodech do nejvyššího patra sýpky, kde jsme se nejprve seznámili s těžbou dřeva, abychom se vzápětí více dozvěděli o výrobě předmětů z loubí, které jsme také našli vystavené za sklem. Dále jsme zde shlédli výstavu svatých obrázků, tradičního zemědělského nářadí a další vitrína ukrývala kolovrátek spolu s jinými předměty na výrobu látek. Jedna z expozic se věnovala vánočním ozdobám a keramickým formám na vánočky a buchty, o pár metrů dále jsme si prohlédli tradiční betlém s figurkami a také malovaný klát neboli včelí úl. Poté jsme se posadili na židličky a vyzkoušeli si tkaní na miniaturních tkalcovských stavech, postavených na pracovních stolech. Po více či méně úspěšných pokusech ve tkaní jsme sestoupili dolů do přízemí a budovu sýpky z 19.století opustili. Celkem jsme v muzeu strávili necelou hodinu, ale dalo by se pobýt i déle. My jsme však měli v plánu v odpoledních hodinách poznat ještě dělostřeleckou tvrz Hanička, ale o tom pojednává již jiný můj článek. Chcete-li vědět, jak celé naše putování probíhalo, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme v Orlických horách navštívili Rokytnici a Říčky.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Rokytnice_v_Orlickych_horach_-_muzeum_Orlickych_hor/

Historie :

Muzeum Orlických hor v Rokytnici vzniklo v prostorách chátrající sýpky z 19. století v roce 2011. Díky dobré práci architektů byly zachovány původní dřevěné, které byly vkusně zkombinovány s moderními stavebními materiály, jakými jsou sklo a ocel. Jedinečný je systém pronikání světla do budovy prostřednictvím proskleného světlíku v hřebenu střechy a skleněných podlah v jednotlivých poschodích. Interaktivní muzejní expozici v Rokytnici ocení především dětští návštěvníci. Nabízí totiž kromě poznání také spoustu zábavy. Děti zde mohou tvořit, nebo také pozorovat desítky druhů ptáků v "korunách" stromů – jedná se o třípatrový model lesního biotopu. Na stromě umístěném ve voliéře je k vidění 55 druhů ptáků, kteří se v Orlických horách vyskytují. V muzeu se můžete zaposlouchat do dvou desítek zvuků, prohlédnout si fotky a vyřešit kvízy. Vše najdete v informačním kiosku, jehož ovládání je zcela intuitivní. Podmalbu, vánoční ozdoby nebo třeba lubové krabičky si pak děti vezmou domů. V prvním patře muzea je připravena interaktivní podlaha. Jakmile se ni vstoupí, spustí se a pod nohama vám v tu chvíli začne téci potok, v němž plavou ryby. V únoru 2018 v muzeu vznikla expozice modelů historických staveb z Orlických hor, v níž nechybí roubené chalupy, město Rokytnice z druhé poloviny 19. století, papírny s dřevěným mostem, pily spojené s hamrem, mlýn, sklárny a těžební štoly. A například model štoly, vyrobený v měřítku 1:2, je zároveň prolézačkou, do které mohou vstoupit děti.

Historie čerpána z webu

http://www.sypka-moh.cz/cz/

Rokytnice v Orlických horách je držitelem turistické známky č.25.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/rokytnice-v-orlickych-horach-c25