Na Praděd jsme poprvé zavítali v srpnu 2009, během pobytu na chalupě u babičky a dědy v Benkově. Jednalo se již o třetí prázdninový týden, který jsme ve zmíněném roce na chalupě strávili, čehož jsme využili k poznávaní mnoha zajímavých míst v pohoří Jeseníků. Čtvrtý den jsme se seniory vyrazili dvěma auty na Praděd. Pochopitelně až na nejvyšší vrchol Moravy jsme vozy nedojeli, nýbrž jsme je nechali na parkovišti Hvězda nad Karlovou Studánkou a počkali 40 minut na autobus, jímž se vyvezli na Ovčárnu. Když nás plechová krabice vyplivla na místě, které svůj název získalo podle ovcí, jež se zde spolu s dalším dobytkem od počátku 18. století pásl, vydali jsme se do hotelu Figura koupit turistickou známku. Získali jsme zde i razítko do památníku a tak jsme spokojeně zamířili na vrchol Pradědu, pyšnící se titulem nejdrsnějšího podnebí na Moravě, kde průměrná roční teplota činí pouhých 0,9 stupňů Celsia. Nicméně v srpnu panovalo příjemné letní počasí, které bohužel na hory přilákalo spoustu dalších turistů, takže jsme jich během výstupu potkali mraky. Délka trasy navíc činila pouze 3,5 kilometru s pozvolným stoupáním a i z tohoto důvodu sem vždy chodilo mnoho méně zdatných turistů, seniorů či rodinek s kočárky. Kráčeli jsme pomalu chůzí po asfaltové silničce a vychutnávali si nádherné výhledy na krásy Jeseníků. Obdivovali jsme třeba Petrovy kameny, přečerpávací elektrárnu Dlouhé Stráně a krásy jesenických hřebenů. Kolem nás se rozkládala Národní přírodní rezervace Praděd, vyznačující se typickou subalpínskou a alpínskou květenou, kterou bychom v naší zemi jinde hledali těžko. Přibližně v polovině trasy jsme se na chvíli zastavili, z batohu vytáhli jídlo a poobědvali. Pak jsme pokračovali na rozcestí pod Pradědem, zabočili doprava a zanedlouho jsme již dorazili na vrchol. Vzápětí jsme zašli jsme do bufetu, kde jsme dostali razítko a pak jsme vyjeli výtahem na vyhlídku ve věži vysílače, který zde byl postaven v letech 1969 - 1980. Výstavba věže trvala tak dlouho, protože náročné povětrnostní podmínky dovolily dělníkům pracovat pouze 5 - 6 měsíců v roce. Z vyhlídkové terasy ve výšce 73 metrů se nám naskytl nádherný kruhový na okolní pohoří a dokonce byla vidět Sněžka, Lysá hora nebo Radhošť. Po několika minutách kochání, jsme sjeli zase dolů, vyšli ven a posadili se na lavičky. Následně jsme se seznámili s historií místa, kde se nacházela historická zemská hranice Moravy a Slezska. Na fotkách jsme si také prohlédli starou rozhlednu, která byla vystavěna v letech 1903 – 1912 a měla podobu gotické věže. Moc se nám líbila a litovali jsme, že se do dnešních dnů nedochovala, neboť se kvůli zchátralosti v květnu 1959 zřítila. Na vrcholu tak zůstala pouze budova meteorologické stanice a dřevěná útulna, které o mnoho let později nahradil současný vysílač. Když jsme dočetli poslední řádky, chvíli jsme poseděli a kochali se výhledem po krajině. Potom jsme se šli podívat na hraniční kámen z roku 1721, označující hranici tří panství. Celkově jsme na Pradědu strávili asi hodinu a pak jsme se vydali zpět na Ovčárnu. Nevyužili jsme možnosti zapůjčení koloběžek a šli dolů pěšky. Cesta uběhla rychle a tak jsme na Ovčárnu brzy dorazili. Několik desítek minut jsme se zde ještě zdrželi a potom počkali na poslední autobus, který na Ovčárnu onoho srpnového dne přijel, a svezli jsme se jím dolů na parkoviště Hvězda. Vzápětí jsme nasedli do našeho zeleného autíčka, senioři do červeného německého vozu a vrátili se zpět na chalupu. Pokud vás zajímá, co všechno jsme tehdy zažili, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme se v létě vydali z Ovčárny na Praděd a zpět.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/praded-nejvyssi-hora-moravy​

Historie :

Praděd je 1492 m vysoká hora v Hrubém Jeseníku, nejvyšší vrchol tohoto pohoří a zároveň nejvyšší hora Moravy. Je zde nejdrsnější podnebí, průměrná roční teplota nepřevyšuje 1 °C. Vrchol hory leží ve Slezsku, pod ním probíhá historická zemská hranice Moravy a Slezska. Staří Slované říkali hoře Stará vatra, koncem 14. století se nazývala Keilichter Schneberg neboli Keilichtská Sněžná hora. Posléze byla nazývána Klínovcová hora a Niská Sněžka. Až v 19. století získala po Pradědovi, legendárním ochránci Jeseníků, jméno Altvater, což byl základ pro české jméno Praděd. Turistická oblast okolo Pradědu je širokou veřejností označována za „Moravský ledovec“, a to díky dobrým sněhovým podmínkám po celou zimu, jež jsou celorepublikový unikát. Na vrcholu původně stála kamenná rozhledna, vysoká 32,5 m, postavená v letech 1903 až 1912 Moravskoslezským sudetským horským a turistickým spolkem. Některé prameny uvádějí výšku rozhledny na 34 m. Věž byla postavena v romantickém duchu starého gotického hradu. Původně se nazývala Habsburgwarte, v roce 1938 byla přejmenovaná na Adolf-Hitler-Turm. Po druhé světové válce chátrala a zřítila se 2. května 1959. S rozmachem televizního vysílání v 60. letech na vrcholu vyrostla dřevěná konstrukce s vysílačem. V roce 1968 bylo započato s výstavbou nového vysílače, původně vysokého 162 m. Jako první byla vybudována asfaltová silnice z Ovčárny na vrchol Pradědu. Výstavba vysílače byla dokončena roku 1983 otevřením restaurace. Z veřejně přístupné vyhlídky ve výšce 73 m je za dobrého počasí vidět Lysou horu, Sněžku a Radhošť, vzácně, při dobré viditelnosti i Vysoké Tatry a Malou Fatru na Slovensku. V roce 1955 byla na Pradědu vyhlášena národní přírodní rezervace. Předmětem ochrany je soubor celostátně unikátních a mimořádně zachovaných přírodních ekosystémů alpínského, subalpínského a montánního stupně a významných geomorfologických jevů, vzniklých kryogenní genezí. Nachází se v I. zóně CHKO Jeseníky. Jako výška vrcholu je nejčastěji uváděna hodnota 1491 m n. m., ale lze se setkat i s hodnotami 1491,3, případně 1492 nebo 1493 metrů. Stavbou vysílače byl vrchol hory ovlivněn, ale dle leteckého laserového skenování Zeměměřického úřadu se nejvyšší bod (1490,99 m) nachází u severní paty vysílače.

Historie čerpána z webu

https://cs.wikipedia.org

Praděd je držitelem turistické známky č.1.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/praded-1491m-c1