Na vrchol Koruna v Orlických horách jsme zavítali na konci září 2024 v rámci turistické výzvy Jdi do hor, když jeden ze šesti naplánovaných cílů představoval zmíněný druhý nejvyšší kopec Orlických hor. Ráno jsme šedým francouzským autem vyrazili z Olomouce do Orlického Záhoří, kde jsme zaparkovali, vyfotili si kostel sv. Jana Křtitele a pak jsme se přesunuli na autobusovou zastávku. Po chvíli přijela plechová krabice, otevřela papulu a odvezla nás na horské sedlo Šerlich. Vzápětí jsme vystoupali k Masarykově chatě, kde jsme si dali kávu s palačinkami. Pak jsme se po červené turistické značce, nazvanou také jako Jiráskova cesta, vydali na Velkou Deštnou. Následně jsme se vydali po červené trase na rozcestí Pod Jelenkou, kde jsme šli dál rovně až na neznačenou odbočku, na níž jsme zamířili doprava. Další naše kroky vedly po obyčejné lesní cestě, jež míjela několik menších bunkrů pohraničního opevnění, které zde byly vybudovány těsně před druhou světovou válkou a užívali jsme si ticha lesa. Cesta totiž postrádala turistické značení a zřejmě proto jsme tady potkali jen pár lidí. Známá Jiráskova cesta, vedoucí přes většinu okolních vrcholů, totiž obcházela kopec po severovýchodním úbočí a Korunu tak míjela asi o 500 metrů. Docela nás to překvapilo, neboť se Koruna pyšnila titulem druhého nejvyššího vrcholu v Orlických horách a určitě by si tak zasloužila mnohem více pozornosti. Když se cestě v serpentinách jednou zatočila a pak narovnala, přišli jsme k maringotce, kde se však žádné občerstvené nepodávalo, neboť sloužila pouze pro potřeby lesníků. U maringotky jsme odbočili doprava a záhy jsme stanuli na kýženém vrcholu Koruna. Rázem jsme pochopili další důvod, proč sem neproudily davy turistů, jelikož nám kopec nenabídl žádné výhledy. Vrcholovou partii Koruny totiž tvořila rozsáhlá náhorní planina s rašelinnými mokřinami a hustými lesy, takže zdejší atraktivity představoval čerstvý vzduch, klid a jakýsi přívěs, který nám připomínal jeřáb či odpalovací raketovou rampu. Pořídili jsme zde potřebné fotografie, prozkoumali nejbližší okolí mýtiny, ale protože cesta o pár metrů dál končila, otočili jsme se a vrátili se zpět k maringotce. Vzápětí jsme odbočili doprava a po štěrkem vysypané cestě jsme zamířili na rozcestí Pod Homolí, ale o tom již vypráví jiný můj článek. Chcete-li vědět, jak celé naše putování probíhalo, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme akceptovali výzvu a vydali se do Orlických hor pro Korunu.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/koruna-druhy-nejvyssi-vrchol-orlickych-hor​

Historie :

Vrchol Koruna, někdy nazývaný také Orel, je se svou nadmořskou výškou 1101 metrů druhou nejvyšší horou v Orlických horách, přesto patří mezi méně navštěvované kopce. Koruna totiž na žádné značené trase KČT. Známá Jiráskova cesta, která vede přes většinu okolních vrcholů, obchází kopec po severovýchodním úbočí a Korunu tak míjí asi o 500 metrů. Dalším důvodem, proč sem neproudí davy turistů, je patrně absence dalekosáhlých výhledů, přesto má Koruna své osobité kouzlo díky tiché atmosféře a blízkosti dalších zajímavostí. Rozprostírají se zde husté lesy, které nabízejí tiché útočiště pro relaxaci i dobrodružné výpravy. Vrcholovou partii Koruny tvoří rozsáhlá náhorní planina s rašelinnými mokřinami a betonovými bunkry předválečného opevnění. Východním svahem zase sestupují balvanové proudy, vzniklé mrazovým zvětráváním rul a spojující se v největší kamenné moře v pohoří. Vrchol Koruna je snadno dostupný a láká širokou veřejnost. Pro rodiny s malými dětmi však může být nevýhodou, že není přizpůsoben pro kočárky. Na druhou stranu, díky mírnému stoupání a absenci nutnosti speciálního vybavení, ho zvládne většina návštěvníků bez problémů.

Historie čerpána z těchto webů

https://cs.wikipedia.org/wiki

https://www.treking.cz

Koruna nemá turistickou známku.