Petrovy kameny jsme vídávali z dálky během procházek z Ovčárny na Praděd, nebo když jsme jeli na běžkách na chatu Švýcárna. Zblízka jsme si je poprvé prohlédli v září 2025. Stalo se tak v rámci turistické výzvy Jdi do hor, když jedním ze šesti naplánovaných vrcholů byl Pecný. Šedé francouzské auto jsme nechali u autobusového nádraží v Rýmařově a nasedli na autobus, který nás odvezl na staré známé sedlo Hvězda. Odtud jsme se vyvezli na Ovčárnu a následně jsme po červené značce vyrazili za naším cílem. Pohybovali jsme se po známé hřebenové trase v nejvyšších partiích Jeseníků, přičemž jsme museli projít kolem Petrových kamenů. Rádi jsme se u nich zastavili, nicméně blíže než na 400 metrů jsme se k nim nemohli přiblížit. V těsné blízkosti skal se totiž vyskytovaly vzácné rostliny, které bychom na jiných místech naší země nemohli najít a tak správa CHKO Jeseníky v osmdesátých letech minulého století celou oblast uzavřela. Třetí nejvyšší vrchol pohoří Hrubého Jeseníku jsme tak viděli pouze z dálky, což sice byla škoda, ale důvody jsme samozřejmě kvitovali. Na skaliska, vystupující z jesenického hřbetu, to byl i tak zajímavý pohled a vůbec jsme se nedivili, že ponuré skalní útvary byly odpradávna místem, kam lidová vyprávění směřovala různé psance a nečisté síly. Podle legend právě tady prý byl prastarý obětní oltář dávných pohanů. Jiná legenda, spojená se jménem skal tvrdí, že zde svatý Petr v dávných dobách obracel na křesťanskou víru dávné Germány. Podle další legendy získaly prý kameny své jméno po kováři Petrovi, který zabil nenáviděného, tyranského sluhu Bélu, který sloužil pánu hradu Sovince a ukrýval se zde. Každá pověst se nám líbila, nicméně jsme si nemohli vybrat tu nejpravděpodobnější, která by nám osvětlila původ názvu Petrových kamenů. Každopádně už dávno jsme věděli, že díky procesům s údajnými čarodějnicemi získala tato skála špatnou pověst, když zde v 17. století ženy údajně provozovaly rejdy s ďáblem. Dokonce zde prý církev nechala vztyčit sloup se sochou sv. Petra a celou skálu řádně vykropit, aby bylo zamezeno nečistým silám v okupování tohoto místa. Docela jsme o tom pochybovali, ale v devadesátých letech 20. století byly při průzkumech kamenů skutečně nalezeny zbytky jakési stély, která mohla být zmíněnou sochou. Každopádně jsme se právě ocitli na jednom z nejchladnějších míst v naší zemi, kam v dávných dobách přijížděli přírodovědci, kteří chtěli zjistit, co zde žije a roste. Nestorem bádání byl v 19. století Dr. Fridrich Kolenati, který zde při výzkumech zemřel, což dodnes připomíná pamětní deska, kterou jsme na kamenech mohli jen vytušit. Zato Praděd se za Petrovými kameny tyčil majestátně k nebi natolik výrazně, že obě tak rozličné věci společně tvořily úchvatné panoramata. Vše jsme zachytili nejen našim očima, ale také objektem fotoaparátu. Když jsme si Petrovy kameny prohlédli vydali jsme se dál po červené trase, která nás posléze přivedla na Vysokou Holi, ale o druhém nejvyšším vrcholu Hrubého Jeseníku již vypráví jiný můj příspěvek. Chcete-li vědět, jak celé naše putování probíhalo, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme uposlechli výzvu a vydali se z Ovčárny na Skřítek.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/petrovy-kameny-skalni-utvar-v-jesenikach​

Historie :

Petrovy kameny jsou třetím nejvyšším vrcholem pohoří Hrubého Jeseníku a dominují tak hlavnímu hřebenu od Pradědu k sedlu na Skřítku. Dále tvoří vedlejší vrchol Vysoké hole. Petrovy kameny byly vyhlášeny přírodní rezervací a jsou součástí Národní přírodní rezervace Praděd. Jedná se o skupinu skal z břidlic a rul. Skalní útvar je vysoký 7 metrů a jeho šířka dosahuje 25 m. Vyskytují se zde vzácné rostliny, například lišejníky a mechy a endemické keře. Z důvodů ochrany vzácné květeny nejsou skály přístupné veřejnosti. Díky velkému množství nejrůznějších pověstí jsou Petrovy kameny také jedním z nejznámějších skalních útvarů a v minulosti byly dokonce označovány jako dějiště čarodějnických sletů. V 18. století vášně kolem Petrových kamenů opadly, přicházeli sem ponejvíce myslivci a pastevci. V 19. století lákalo toto místo přírodovědce, mj. prof. Dr. Fridricha Kolenatiho (Dr. Bedřich Kolenatý), jehož bádání potvrdilo unikátní skladbu zdejšího přírodního prostředí. Prof.  Dr. Kolenatiho zkoumání místní flory a fauny stálo život, zemřel zde 17. 7. 1864. Je pochován na hřbitově v blízké Malé Morávce. Jeho památce je na Petrových kamenech věnována deska, kterou si ovšem kvůli zákazu vstupu běžný návštěvník neprohlédne. Petrovy kameny již od 19. století navštěvovalo stále více turistů. Už před první světovou válkou byly zdejší svahy oblíbeným místem lyžařů, aby ne, když na severovýchodních svazích vydržel sníh až do května. Ne nadarmo se tomuto středisku přezdívalo Moravský ledovec. Po druhé světové válce zde vyrostlo několik vleků a sjezdovek, jejichž obliba neustále rostla. Vedlo to však k poškozování zdejší flóry, zejména v jarních měsících, kdy se vrstva sněhu již tenčila. Proto CHKO Jeseníky přišla s radikálním řešením. V 80. letech celou oblast uzavřela, turistická i běžkařská trasa obchází Petrovy kameny ve vzdálenosti asi 400 m od vrcholu. I horní konec lanovky musel být přemístěn o kus níž a smí být provozována pouze pokud je dostatek přírodního sněhu.

Pověsti :

Jak získaly Petrovy kameny své jméno, to je dosud záhadou. Podle jedné z legen zde údajně působili žáci věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Slovan Oclav a Germán Petr v horách hlásali divokým pohanům křesťanství, ti je však chtěli na Petrových kamenech, kde uctívali svého boha Thora, upálit. Zasáhl pán hor, mocný Praděd a oba misionáře zachránil. Místní se pak obrátili na křesťanství a skála dostala jméno podle misionáře Petra. Jiné pověsti vypráví, že se zde skrýval kovář Petr, který sloužil na hradě Sovinec. Mnoho legend vznikalo v období třicetileté války a těsně po ní, kdy lid pod horami velmi trpěl neustálými pochody vojsk a upadal mravně i duchovně. Lidé byli náchylnější uvěřit kdejaké povídačce. Tehdy se objevují první legendy o čarodějnících, ovlivněné snad čarodějnickými procesy na Jesenicku a v okolí Nysy. Ve Velkých Losinách tehdy hon na čarodějnice ještě nepropukl, to až v roce 1678. Na Květnou neděli toho roku ukradla žebračka Marina Schuchová z Vernířovic na mši v sobotínském kostele hostii. Chtěla ji donést porodní bábě Dorotě Groerové, aby její kráva dojila více mléka. Byla ovšem přistižena a místní farář Schmidt to nahlásil vrchnosti, tehdy reprezentované Angelinou Sybillou Galle, rozenou Žerotínovou. Tato pověrčivá žena pozvala na panství inkvizitora Františka Bobliga z Edlštatu, jehož 18 let trvající „boj“ proti čarodějnictví připravil o život desítky místních obyvatel. Jednou z obětí byl i šumperský děkan Kryštof Alois Lautner, který proti Bobligovu řádění veřejně vystupoval ve svých kázáních. Byl taktéž obviněn, ovšem ani po uplatnění tortury (práva útrpného) se k čarodějnictví nepřiznal, navzdory tomu byl dále mučen a nakonec popraven. Inkvizitorovi nemohla uniknout pověra o Petrových kamenech, a tak se na losinském zámku v dosud dochovaných smolných knihách jejich jméno poměrně často vyskytuje. Mnohé oběti pověr při útrpném výslechu skutečně doznaly, že na Petrových kamenech provozovaly rejdy s Ďáblem. Přiznávaly, že se tam při divokých sabatech oddávali nemravnostem. A tak se není co divit, že šokovaná správa panství nechala v roce 1682 vztyčit na Petrových kamenech mučednický sloup se sochou sv. Petra a celou skálu řádně vykropit, aby bylo zamezeno nečistým silám v okupování tohoto místa. Zmínka o sloupu se sice dochovala v literatuře, ale dlouho se pochybovalo, že by zde nějakou sochu někdo skutečně vztyčil. V devadesátých letech 20. století zde ale při průzkumech byly skutečně nalezeny zbytky jakési stély, která mohla být zmíněnou sochou.

Historie čerpána z webu

https://icloucna.cz/petrovy-kameny/

https://olomouc.rozhlas.cz/

Petrovy kameny nemají turistickou známku.