Bývalý pivovar ve východočeském městě Choceň jsme si poprvé prohlédli v únoru roku 2013, kdy jsme podnikli jednodenní výlet, jenž jsme skoro celý strávili v tomto východočeském městě. Nejprve jsme si však prohlédli dřevěný kostel v Dobříkově a teprve potom jsme přijeli do Chocně, kde jsme se seznámil s poměrně velkým božstvím pamětihodností. Jednou z nich byl bývalý pivovar, u něhož jsme zaparkovali náš stříbrný francouzský povoz a vzápětí jsme se vydali na prohlídku zámku. O několik desítek minut později jsme se k pivovaru na břehu Tiché Orlice vrátili a pomalým krokem jsme kráčeli po nábřeží kolem budov pivovaru na jedné straně, a tiše plynoucí vodou v korytu řeky na straně druhé. Překvapilo nás, že i když se v něm od roku 1984 chmelový mok nevařil, byly pivovarské budovy ve vynikajícím stavu. Jak jsme na našich cestách předtím poznali, mnoho jiných zrušených pivovarů takové štěstí nemělo. Jistě tomu pomohl fakt, že se stal sídlem několika komerčních firem, nebo protože v něm byla otevřena restaurace. V době naší návštěvy v hospůdce sice čepovali jiné pivo, ale i tak jsme byli rádi, že byl pivovar stále využíván. Jelikož jsme se předtím naobědvali v hospodě U osla na druhé straně zámeckého parku, neměli jsme v úmyslu do restaurace zajít, takže jsme si pivovar prohlédli jen zvenku. Viděli jsme jej v podobě z 19. století, kdy byly původní budovy rodem Kinských přestavěny a následně pivovar zažil zlaté časy. Tyhle a další informace jsme se dočetli v papírů, které jsme si vytiskli doma před odjezdem na výlet. Pivo z choceňského knížecího pivovaru bylo vyhlášené i za hranicemi regionu a když v sedmdesátých letech 19. století přešel z tradiční výroby na parostrojní vaření, pracovalo v něm okol 50 zaměstnanců. Pivovar měl svou 100 metrů hlubokou artéskou studnu s kvalitní vodou, čehož během první republiky tehdejší majitel Oldřich Ferdinand Kinský využil k výrobě ochucené sodovky. Po druhé světové válce produkce choceňského piva přešla pod národní podnik Východočeské pivovary. Zaujalo nás, že se právě zde v roce 1968 jako první v tehdejším Československu vyrobila světlá jedenáctka. Bohužel ředitelství zmíněného národního podniku neinvestovalo do menších pivovarů, což vedlo k útlumu produkce, která v Chocni skončila v roce 1983. Když jsme dočetli poslední řádky, minuli jsme sladovnu, která byla zařízena na zpracování 200 vagónů ječmene ročně a poté samotnou budovu s varnou a ležáckými sklepy. Vzápětí jsme prošli kolem vjezdu do areálu a pokračovali dál k posledním budovám choceňského pivovaru. Za nimi jsme opodál odlovili kešku a po úspěšném nálezu jsme se vydali nazpátek k autu. Cestou jsme se zastavili u informační tabule naproti vjezdu do pivovaru, která však neposkytovala fakta o výrobě pěnivého moku, ale o nedalekém přírodním parku Peliny. Dlouho jsme se zde tedy nezdrželi a zamířili zpět k vozu. Když jsme k němu dorazili, vrhli jsme pohled na klasický cihlový pivovarský komín a protože jsme předtím nepožili žádné alkoholické nápoje, byli jsme si jistí tím, že stál poněkud nakřivo. Vzápětí  jsme u komína odlovili další kešku a potom jsme už nasedli do auta a odjeli k evangelickému kostelu, o kterém se dozvíte více informací v mém dalším článku. Chcete-li vědět, jak celý náš výlet probíhal, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme v zimě poznávali Choceň a okolí.

Podruhé jsme si bývalý choceňský pivovar prohlédli v listopadu 2019, kdy jsme do Chocně dovezli naše výrobky z litovelské ruční mýdlárny a pak jsme se věnovali některým zajímavostem ve městě. Když jsme splnili pracovní povinnosti, odjeli jsme na parkoviště u hřbitova, kde jsme odložili naše stříbrné francouzské auto a následně se vydali za poznáním přírodní památky Peliny, tvořenou opukovými skálami, jež čněly nad Tichou Orlicí až do 35 metrové výše. Za slunečného, ale větrného počasí jsme se prošli po hřebenu skal i parkem pod nimi, a potom jsme přišli k pivovaru. Protože jsme k němu dorazili z opačné strany než o šest let dříve, budovy jsme si prohlédli v prohozeném pořadí. Během obchůzky kolem pivovaru jsme zjistili, že se na něm mezitím nic významného nezměnilo a bohužel se v něm pivo stále ještě nevařilo. Chvíli jsme uvažovali, jestli nezajdeme do restaurace na kávu, ale nakonec jsme tak neučinili. Měli jsme toho ještě hodně v plánu a tak jsme kolem pivovaru jen prošli. Následně jsme zamířili k Hornímu mlýnu na druhém břehu řeky, ale o tom již vypráví jiný můj článek. Pokud vás zajímá, jaká místa jsme tehdy navštívili, tak si v sekci Velké povídání o výletech vyhledejte cestopis Jak jsme navštívili podzimní Choceň a poznávali církevní památky v okolních obcích.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/chocen-byvaly-pivovar​

Historie :

Historie vaření piva v Chocni má dlouhou tradici. Kdysi tu stávaly dva pivovary – obecní a panský. Původní panský pivovar stával naproti zámku při řece Orlici hned za mostem. Tedy blíže k zámku, než je tomu dnes. Jednalo se tehdy o přízemní kamenné stavení s hvozdem, sladovnou, sýpkami, bytem pro sládka a bečvárnou. Spilka tehdy bývala v zámku. V zámecké zahradě se pěstoval chmel. Svrchně kvašené pivo zásobovalo panské dvory v okolí Chocně. Později byl pivovar přeložen opodál řeky a během 19. století úplně přestavěn. Pivovar zažil zlaté období v době, kdy patřil rodu Kinských. Pivo z choceňského knížecího pivovaru bylo vyhlášené i za hranicemi regionu. V 70. letech 19. století přešel z tradiční výroby na parostrojní vaření piva. Pivovar měl na přelomu 19. a 20. století padesát zaměstnanců, jeho výstav se pohyboval pod hranicí 30 tisíc hektolitrů. Pivovar měl svou 100 metrů hlubokou artéskou studnu s kvalitní vodou. Během první republiky tehdejší majitel Oldřich Ferdinand Kinský ji využíval pro sodovkárnu, kde vyráběl sodové vody a citrónové limonády. V období „první republiky“ se stálým zdokonalováním technologie a tím zlepšením kvality piva dosáhlo zvýšení výstavu až nad 30 000 hl (v hospodářském roce 1929/30 to bylo 31 250 hl). Tehdy byl vyráběný sortiment: 10° světlé výčepní, 12° světlý ležák, 12° tmavý granát a 13° světlý speciální březňák. Rod Kinských o svůj zámek a pivovar přišel v roce 1945. Výroba choceňského piva přešla pod uskupení Východočeské pivovary n.p. V době národních podniků se výstav dostával až k 150 000 hektolitrů světlého výčepního piva. Pivovar se proslavil tím, že v roce 1968 přišli jeho sládci jako první v tehdejším Československu na trh se světlou jedenáctkou. Ředitelství n.p. neinvestovalo do menších pivovarů a začalo v nich postupně omezovat výrobu. V choceňské varně se naposledy vařilo dne 19. prosince 1983 a poslední pivo ze sklepa bylo odvezeno o rok později. Tři přátelé a nadšenci do výroby piva v malém společně v květnu roku 2020 založili společnost Pivovar Choceň, na jaře 2021 obnovili výrobu a navázali tak na letitou tradici vaření piva právě v areálu bývalého Knížecího pivovaru v Chocni. Tam, kde to před téměř 40 lety skončilo, tam bylo potřeba znovu začít a pokračovat, zkrátka obnovit původní účel objektu a zdejší řemeslo. Pivovarské tanky s varnou tak v Chocni opět nelezly své tradiční místo a choceňské pivo je zpět. Nová piva dostala označení Choceňské pivo Splávek. Takový název měl podle zakladatelů evokovat blízkost pivovarských budov u splavu na řece Tiché Orlici jako choceňské dominantě.

Historie čerpána z těchto webů

https://www.pivovarchocen.cz/

https://www.pivovary.info

Město Choceň je držitelem turistické známky č.881.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/chocen-c881