Měšťanský pivovar v Hylvátech, městské části Ústí nad Orlicí, jsme si prohlédli v květnu 2026 během prodlouženého víkendu, kdy jsme se na tři dny ubytovali v místním Sporthotelu Tichá Orlice. Druhý den po snídani jsme vyrazili na trasu naučné stezky Příběhy naší hranice, která nás provedla okrajovými částmi města a během několikakilometrové procházky jsme také vystoupali na Andrlův Chlum. Pak jsme se vrátili na hotel, půlhodinky si odpočinuli a následně jsme naším šedým francouzským vozem odjeli do centra města za dalšími památkami. Pozdní odpoledne jsme pak strávili v městské části Hylváty, kde jsme naše tažení východočeským městem završili a seznámili se s místními zajímavostmi. Mezi ně pivovar, u něhož jsme zaparkovali naše šedé francouzské auto a vzápětí jsme se vydali k protější kapli sv. Anny. Po její obhlídce jsme se začali věnovat areálu na opačné straně silnice, na němž nás okamžitě zaujal zdobný klasicistní portál, pivovarský dvůr i mohutná věž hvozdu s vysokým komínem, na které se skvěl historický poutač lákající na někdejší věhlasný ležák. Historie tohoto místa však byla mnohem pestřejší než jen příběh samotného chmelového moku, jelikož se v něm prolínalo sídlo rychtáře, honosný statkářský zámek, vydavatelské prostředí i pohnuté osudy 20. století. Jakmile jsme si budovy prohlédli zvenku, vstoupili jsme do průjezdu a proklouzli jím na nádvoří, kde u několika stolů posedávalo pár hostů. Vybrali jsme si jeden vhodný stůl pro sebe, posadili a čekali na obsluhu. Když kolem nás číšnice dvakrát bez povšimnutí prošla, rozpačitě jsme se na sebe podívali a protože se stále nic nedělo, zeptali jsme se staršího páru u vedlejšího stolu, jak to tady chodí. Dozvěděli jsme se, že musíme zajít dovnitř restaurace a objednat si u výčepu, což jsme sice nechápali, ale nezbývalo nám nic jiného, než tak učinit. Zašli jsme tedy dovnitř, kde si nás chvíli nikdo nevšiml, ale nakonec se nás nesměle obsluha zeptala na naše přání a tak jsme si mohli objednat místní pivo. Pak jsme se vrátili ke stolu a za pár minut číšnice konečně pěnivý mok donesla. Třináctka chutnala výborně, takže jsme si u výčepu objednali ještě dvanáctku, která nás opět nezklamala – na rozdíl od obsluhy. Během popíjení jsme se seznámili s historií pivovaru. Dozvěděli jsme se, že na tomto místě původně stávala stará hylvátská rychta, kterou ve třicátých letech 19. století tehdejší majitelé proměnili v klasicistní zámeček. Dále jsme se dočetli, že zásadní přelom nastal v roce 1892, kdy byly upravovány hospodářské budovy a k obytné části přibyl samotný pivovar. Ani ničivý požár v roce 1901, který připravil střechu obytného domu o zdobnou věžičku, provoz nezastavil. Největšího rozkvětu se pivovar dočkal po roce 1913 pod vedením Ferdinanda M. Rösslera, vydavatele místních Nezávislých listů. Dozvěděli jsme se, že největší legendou se tehdy stal věhlasný šestnáctistupňový speciál Hylvátský Magnet, jehož dobovou reklamu jsme našli o chvíli dříve na fasádě pivovaru. Dočetli jsme se však i o smutnějších kapitolách. Výroba piva zde byla definitivně ukončena ve válečném roce 1940 a po roce 1948 byl celý znárodněný objekt využíván jen jako sklady, kvůli čemuž postupnému chátrání neušel. Naštěstí pro nás a další milovníky pěnivého moku prošel po roce 2014 areál rozsáhlou a velmi citlivou rekonstrukcí, díky níž zde vznikla restaurace, pivnice a hotel Na Zámečku. Čtení vysušilo naše hrdla, takže sklenice rázem zela prázdnotou, nicméně třetí kousek jsme si již neobjednali. Ve výčepu jsme zaplatili útratu a pak jsme již odjeli do hotelu, kde jsme byli ubytováni. Zašli jsme na večeři, vypili pár dalších piv a zahráli si karty. Pak jsme se již odebrali na pokoj a připravili se na spánek. Po celodenním putování jsme byli unaveni, takže jsme brzy usnuli….Chcete-li vědět, co všechno jsme tehdy zažili, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme se jeden květnový den věnovali zajímavostem v Ústí nad Orlicí.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/usti-nad-orlici-mestansky-pivovar-hylvaty​

Historie :

Na západním okraji Ústí nad Orlicí, v místní části Hylváty, stojí nápadný historický areál označený číslem popisným 1. Když kolem něj člověk prochází dnes, okamžitě ho zaujme zdobný klasicistní portál, pivovarský dvůr i mohutná věž hvozdu s vysokým komínem, na níž se skví historický poutač lákající na někdejší věhlasný ležák. Historie tohoto místa je však mnohem pestřejší než jen příběh samotného chmelového moku – prolíná se v ní sídlo rychtáře, honosný statkářský zámek, vydavatelské prostředí i pohnuté osudy 20. století. Vše začalo na místě staré hylvátské rychty, která odpradávna tvořila srdce celé vsi. V první polovině 19. století, konkrétně během 30. let, proměnili tehdejší majitelé celý rodový areál do elegantní pozdně klasicistní podoby. Vzhledem k rozsáhlému velkostatku, reprezentativnímu průčelí a nebývalé výstavnosti začali místní obyvatelé budově přezdívat „zámek“. Zásadní obrat směrem k pivovarnictví přišel v roce 1892. Hospodářské budovy statku prošly přestavbou a přímo k obytné budově přibyl nový pivovar. Areál sice o devět let později zasáhl ničivý požár, při němž střecha obytného domu nenávratně přišla o svou charakteristickou věžičku, provoz pivovaru to však nezastavilo. Nová éra rozkvětu nastala v roce 1913, kdy celý objekt zakoupil novinář a vydavatel místních Nezávislých listů Ferdinand M. Rössler. Hylvátský pivovar se pod jeho vedením zapsal do povědomí širokého okolí. Největší legendou mezi tehdejšími pivaři se stal zejména silný šestnáctistupňový speciál Hylvátský Magnet, jehož reklama dodnes zdobí stěnu sušárny sladu. Sláva pivovaru však netrvala věčně. Ve válečném roce 1940 se pivovarské pánve rozptýlily a vaření piva bylo definitivně ukončeno. Po roce 1948 potkal celý statek osud mnoha jiných soukromých majetků – byl znárodněn a převeden do státního vlastnictví. V následujících desetiletích zchátralé prostory sloužily převážně jako sklady a zázemí pro zemědělské a hospodářské účely, čímž unikátní architektura značně utrpěla. Zkázu historického objektu zastavila až rozsáhlá rekonstrukce po roce 2014. Novým majitelům se podařilo citlivě obnovit původní klasicistní fasády, kamenné portály i klenuté prostory uvnitř budov. Dnes tak někdejší rychta a pivovar v Hylvátech opět žije rušným společenským životem – nabízí restauraci, pivnici a ubytování v hotelu Na Zámečku, čímž dává vzpomenout na časy, kdy se zde vařilo jedno z nejznámějších piv orlickoústeckého regionu.

Historie čerpána z webu

https://pivovar-ustinadorlici.cz/

Město Ústí nad Orlicí je držitelem turistické známky č.788.

https://turisticke-znamky.cz