Budišov nad Budišovkou - Halaškovo náměstí
Budišov nad Budišovkou snad založil opat kláštera Hradisko v Olomouci jménem Budiš a první zmínka o osadě pochází z roku 1239. Před rokem 1305 byl Budišov darován olomouckému biskupství a z darovací královské listiny je zřejmé, že tenkrát byl typickou kolonizační osadou s městským půdorysem. Nebývalý rozkvět přineslo Budišovu 16. století, kdy se zásluhou biskupů Stanislava Thurza, Marka Khuena a Stanislava Pavlovského stal Budišov jedním z předních měst na severní Moravě. Kvetl zde obchod i řemesla, která byla sdružena v ceších. První cech ševcovský byl založen v roce 1517 a téhož roku i cech kovářský. Dům č. 159 na náměstí patřil kdysi cechu tkalců, později zde byl hostinec, ale dům i nadále nesl jméno „ZECHHAUS". Z uvedených faktů vyplývá, že budoucí Halaškovo náměstí bylo vždy přirozeným centrem původní osady i města.
Budišov nad Budišovkou jsme svou návštěvou poctili dvakrát a shodou okolností se tak stalo vždy v květnu v rámci jednodenních výletů. Když jsme do tohoto města přijeli poprvé, naše stříbrné francouzské autíčko jsme zaparkovali v Partyzánské ulici a poté jsme zamířili dolů k řece Budišovce, kde jsme navštívili muzeum břidlice a prošli se po krásném kamenném mostě. Pak jsme popojeli na nedaleké Halaškovo náměstí, kde jsme si prohlédli radnici a betonovou fontánu. Pak jsme svou pozornost obrátili k další památce Budišova, kterou byl kostel Nanebevzetí Panny Marie, o němž se více dozvíte v mém dalším článku. Chcete-li vědět, co dalšího jsme ten den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme na hradě Vikštejn dostali zadarmo klobásy.
O dlouhých dvanáct let později jsme do Budišova nad Budišovkou přijeli podruhé a hlavním důvodem, proč jsme do tohoto turisty opomíjeného kraje zavítali znovu, byla nová rozhledna Halaška, postavená asi tři kilometry od města. Zároveň jsme si prohlédli stejné památky jako během prvního výletu, jelikož jsme byli zvědavi, jestli se na nich za ty roky něco nezměnilo a také jsme objevili pár nových zajímavostí. Do města, jehož název byl možná odvozen od Budiše, opata olomouckého kláštera Hradisko nebo od bud horníků, kteří zde sídlili ve 13. století, jsme tentokrát přijeli černým SUV korejské výroby a mimo jiné jsme se znovu prošli po Halaškově náměstí, abychom zdejší zajímavosti poznali podrobněji a lépe.
Socha Panny Marie Immaculaty
Auto jsme zaparkovali jen pár metrů od pískovcové sochy Panny Marie Immaculaty, stojící před průčelím farního kostela a o pár vteřin později jsme si dílo sochaře Johana Schuberta začali prohlížet. Socha stála na hranolovém podstavci s volutovými křídly, rozděleném na dvě části výraznou profilovanou římsou, na němž jsme našli letopočet 1796, tedy rok vzniku. Na čelní straně soklu jsme si přečetli jedenáctiřádkový nápis v zrcadlovém rámu s květy a stylizovaným mušlovým dekorem a nad ním jsme našli nástavec v podobě komolého čtyřbokého jehlanu s rokaji a mušlemi, na kterém jsme spatřili zeměkouli obtočenou hadem. Na planetě pak stála postava Panny Marie se svatozáří, která měla levou ruku položenou na hrudi a pravou držela zlacené žezlo.
Kašna
Když jsme sochu Panny Marie Immaculaty celou prohlédli, sešli jsme trochu níž, abychom již podruhé prozkoumali kašnu, nacházející se v zatravněné části náměstí. Poté, co jsme ke kašně přišli, museli jsme konstatovat, že se na ní za těch dvanáct let prakticky nic nezměnilo. Z jedné strany ji stále obepínalo železné zábradlí, natřené oprýskanou žlutou barvou a zelená tráva pak vyplňovala okolní prostor vodního prvku. Naše oči potěšily kvetoucí keře, vysázené ze tří stran a naopak jsme bylo zklamáni z toho, že ani tentokrát v kašně nebyla žádná voda. Čtverhranný bazén tak zel prázdnotou, stejně jako vnitřek ozdobných váz na jeho nárožích, do nichž se pomalu vkrádala travička. Uprostřed kašny pak stál na podstavci útvar podobný slavnému ježku v kleci, který by již potřeboval opravit a jehož autor či vznik nám zůstal neznámý.
Radnice
Kousek od betonové kašny stála raně barokní radnice, která byla podle našeho názoru nejkrásnější světskou stavbou na Halaškově náměstí. Sídlo radních bylo postaveno roku 1635 a již o 24 let později bylo barokně upraveno v duchu tehdejšího dominantního slohu. V 19. století pak byla budova přestavěna novogoticky a v této podobě jsme ji viděli i my. Před námi se nacházela patrová obdélná stavba s valbovou střechou, ze které vstupovala věžička s lucernou a makovicí. Když jsme přišli ke dveřím, nad vstupem jsme objevili městský znak, jenž byl Budišovu udělen v roce 1613 kardinálem Františkem z Dietrichštejna a pamětní desku rodákovi F. I. K. Halaškovi. Docela nás udivilo, že po celou dobu své existence dům sloužil svému původnímu účelu, což v jiných městech nebývalo vždy pravidlem.
Památník výročí konce druhé světové války
Od radnice jsme se kolem zeleného travnatého pásu přesunuli k vojenskému pomníku neboli památníku výročí konce druhé světové války, který byl trochu utopen mezi tujemi. Přesto našim očím neunikl, ovšem abychom se dostali do jeho bezprostřední blízkosti, museli jsme vystoupat několik schodů. Teprve potom jsme si mohli zblízka přečíst letopočet 1945 – 1955 a prohlédnout si podobu českého lva nad číslicemi. Dlouhá léta po vytvoření památníku Vladimírem Kapounem v roce 1955 jej na vrcholu zdobila sovětská hvězda, ale ta byla již odstraněna, aby snad někoho nedráždila svou rudou barvou. V propadlišti času také zmizelo ohraničení, po němž zbyly jen kamenné podstavce v rozích okolo pomníku.
Domy na náměstí a lékárna
Vojenský pomník jsme opustili a pak jsme zahájili obchůzku okolo domů, lemujících prostor zejména v horní části náměstí. Překvapivě žádný z nich nebyl zařazen mezi kulturní památky a tomu odpovídal i jejich stavební sloh. V podstatě jsme viděli řadu obyčejných domů, ze kterých nás zaujala pouze lékárna U černého medvěda. V domě se žlutou fasádou místní lékárníci zhotovovali své mastičky a přípravky nejméně od 18. století, ale slavné časy byly už dávno pryč, stejně jako historické vybavení, které přinejlepším skončilo v různých muzeích. Například v Kuksu jsme o pár let dříve viděli mosazný hmoždíř na dřevěném podstavci ve tvaru medvěda z roku 1800, jenž používal PhMr. Johann Bier a který kdysi zdobil interiér budišovského domu na náměstí.
Více jsme toho na náměstí vidět nemohli, ale ještě než jsme jej opustili, nakoupili jsme si něco dobrého v potravinách a pak jsme se začali zajímat, po jakém muži bylo vlastně pojmenováno. Internet v mobilních telefonech nám prozradil, že František Ignác Kassián Halaška žil v letech 1780 – 1847 a byl to římskokatolický kněz a osvícenský přírodovědec, matematik, fyzik a astronom. Byl významnou osobností české vědy první poloviny 19. století, když působil jako rektor University Karlovy i Vídeňské university, ale také jako vládní rada dvorské studijní komise. Slavný rodák zemřel na tuberkulózu a po roce 1990 bylo po něm pojmenováno náměstí, na kterém jsme následně obdivovali kostel Nanebevzetí Panny Marie, o němž však již pojednává jiný článek. Chcete-li vědět, co jiného jsme zde poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme navštívili Budišov nad Budišovkou a Město Libavá.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Budisov_nad_Budisovkou_-_Halaskovo_namesti/
Historie čerpána z těchto webových stránek
http://www.hrady.cz/?OID=11980
https://pamatkovykatalog.cz/socha-panny-marie-12300226
https://pamatkovykatalog.cz/pomnik-osvobozeni-2142205
Budišov nad Budišovkou je držitelem turistické známky č.1089.
https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/budisov-nad-budisovkou-c1089
