Beskydy se staly jednou z našich nejoblíbenějších destinací, kam jsme se velice rádi vraceli, jelikož nás zdejší drsná a zároveň krásná krajina naprosto okouzlila. Občas jsme na československé pomezí z Olomouce vyrazili na jednodenní výlet, ale strávili jsme zde i pár celotýdenních dovolených, které nám daly více času pro důkladnější prozkoumání tohoto kouzelného pohoří. Jednoho roku jsme si na sedm dní pronajali luxusní srub v kanadském stylu, který si jeho majitel postavil na zelené louce teprve nedávno a tak dřevěný domek ještě voněl novotou. Dovolenou jsme si naplánovali na začátek letních prázdnin, kdy se rozlehlá obec Velké Karlovice stala na jeden týden naším novým domovem, z něhož jsme každé ráno po vlastnoručně připravené snídani vyráželi na výlety po bližším i vzdálenějším okolí.

Druhý den pobytu jsme během snídaně rozběhli notebook a začali jsme pátrat po původu názvu jednoho z kopců Vsetínských vrchů, který byl pojmenován Soláň. Jeho název nám připomínal sůl a naše domněnka se nám potvrdila poté, co jsme si přečetli zajímavou pověst. Na tomto kopci prý žil jeden bohatý sedlák, u něhož sloužil jeden pasák ze Slovenska a právě ten si všiml, že se jeden z býků často rád pase na jednom místě. Trávu tam s velkou chutí vyhryzával až u samé země a pastevec brzy zjistil, proč. Párkrát rýpl do země motykou a našel solný kámen, se kterým rychle běžel za gazdou a tomu hned zasvítily oči. Sůl byla tehdy vzácná a takové naleziště slibovalo tučné zisky. Pacholka proto zapřísahal, aby nikomu nic neříkal, že se o slibný nález rozdělí spravedlivě napůl, ale hned v noci vyrazil na ono místo bez něj.

Chtěl solný poklad vykopat sám, ale na místě nic nenašel, protože sůl se kvůli jeho lakotě ztratila. Od té doby se tu občas zjevuje černý býk, který sůl kdysi našel a žalostně ryčí. Pověst to byla pěkná a moc se nám líbila, ale ve skutečnosti jméno vrcholu znamenalo místo, kde se ovcím sypala sůl. Po snídani jsme se na Soláň vydali osobně a když jsme na jedno z nejkrásnějších lokalit Beskyd přijeli, zaparkovali jsme naše stříbrné auto u šenku U vola. V hospůdce jsme zaplatili parkovné, získali zde razítko a vyrazili jsme za krásami valašského Olympu, jak býval Soláň romanticky přezdívaný kvůli tomu, že vždy patřil k vyhledávaným místům malířů. Přešli jsme silnici, kterou roku 1827 nechala vybudovat vrchnost a vystoupali jsme k horskému hotelu s dalším netradičním názvem Čarták. Krásnou budovu jsme si vyfotili a pak jsme si prohlédli pískovcový kříž s kovovým korpusem Krista.

Potom jsme se vydali k informační tabuli, na níž jsme našli fakta o zmíněném hotelu a valašském ateliéru u Hoffmanů, které jsme si později také prohlédli. Na tabuli jsme si ještě vyfotili cedulku se souřadnicemi kešky, ale její hledání jsme zatím odložili, protože jsme zamířili do informačního centra a galerie s názvem Zvonice. Krásná stavba byla na Soláni otevřena v roce 2006 podle návrhu architekta Jiřího Kotáska a stala se tehdy nejmladší stavbou na legendárním kopci. Zvonice vznikla rozvedením původní myšlenky malíře Františka Podešvy vytvořit v horském prostředí architektonickou dominantu upozorňující na kořeny duchovního života rázovitých valašských obyvatel. Když jsme si dřevěnou stavbu prohlédli zvenku, vstoupili jsme dovnitř, krátce shlédli výstavu obrazů a pak jsme si začali vybírat z bohaté nabídky suvenýrů.

Po několika minutách padla volba na modrobílou petrolejku a další keramiku od firmy Maléř, výrobce z Valašského Meziříčí, která v následujících letech zaujala místo na naší chalupě. Kromě nádobí jsme si v pokladně koupili dřevěnou turistickou známku a získali zde tři razítka do památníku. Zakoupené zboží jsme si u hodné paní pokladní schovali a vyzvedli jsme si jej až poté, co jsme se vrátili z procházky po Soláni. O dalším dění však již vypráví jiný můj článek ze Soláně, tak si jej ve volné chvíli také někdy přečtěte. Jak probíhal druhý den naší dovolené na Valašsku, to se dozvíte v sekci Velké povídání o výletech, kde je pro vás připraven cestopis s názvem Jak jsme v červenci navštívili Soláň, Kohútku a Portáš. Pokud jste tato místa také navštívili, napište pod článek svůj komentář a podělte se o své zážitky. Děkujeme. 

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/solan-informacni-centrum-a-galerie-zvonice​

Historie :

Informační centrum a umělecká galerie s názvem Zvonice byla na Soláni postavena v roce 2006 podle návrhu Ing. arch. Jiřího Kotáska. Stala se tak nejmladší stavbou na kopci, jenž byl od pradávna považován za jednu z nejkrásnějších částí Beskyd a který proslul jako valašský Olymp, protože vždy patřil k vyhledávaným místům malířů. Zvonice vznikla rozvedením původní myšlenky malíře Františka Podešvy vytvořit v horském prostředí architektonickou dominantu upozorňující na kořeny duchovního života Valachů. Prostory Zvonice nabízejí návštěvníkům stálou expozici valašských umělců a autorské výstavy malířů, sochařů, grafiků, řezbářů a fotografů, jejichž tvorba je inspirována Valašskem a lidovým uměním jiných regionů. V rámci každoročních výtvarných aktivit Zvonice organizuje Malířské cesty kolem Soláně, sochařské a řezbářské sympozium a jiné přehlídky výtvarného umění. Proběhla zde již řada koncertů a kulturních večerů s hosty na Soláni, možné je i konání svateb.

Historie čerpána z webu

https://www.zvonice.eu/

Soláň je držitelem turistické známky č.45.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/solan-c45