Beskydy se staly jednou z našich nejoblíbenějších destinací, kam jsme se velice rádi vraceli, jelikož nás zdejší drsná a zároveň krásná krajina naprosto okouzlila. Občas jsme na československé pomezí z Olomouce vyrazili na jednodenní výlet, ale strávili jsme zde i pár celotýdenních dovolených, které nám daly více času pro důkladnější prozkoumání tohoto kouzelného pohoří. Jednoho roku jsme si na sedm dní pronajali luxusní srub v kanadském stylu, který si jeho majitel postavil na zelené louce teprve nedávno a tak dřevěný domek ještě voněl novotou. Dovolenou jsme si naplánovali na začátek letních prázdnin, kdy se rozlehlá obec Velké Karlovice stala na jeden týden naším novým domovem, z něhož jsme každé ráno po vlastními silami připravené snídani vyráželi na výlety po bližším i vzdálenějším okolí.

Druhý den pobytu jsme z Velkých Karlovic vyrazili za krásami valašského Olympu, jak býval Soláň romanticky přezdívaný kvůli tomu, že vždy patřil k vyhledávaným místům malířů a navštívili jsme zde informační centrum Zvonice, zavítali na vrchol kopce a skvěle se najedli v horském hotelu Čarták. A protože se nám na jednom z kopců Vsetínských vrchů moc líbilo, tak jsme se sem vrátili předposlední den naší dovolené, kdy jsme mířili do Prostřední Bečvy. Na Soláň nás opět spolehlivě vedla silnice, kterou roku 1827 nechala vybudovat vrchnost a ještě než jsme do našeho cíle dorazili, udělali jsme si krátkou zastávku u horské chaty Soláň. Dřevěný dům byl postaven na kamenné podezdívce roku 1938 a svým architektonickým provedením v lidovém stylu do krajiny valašských kopců nádherně zapadal.

Chata nám trochu připomínala legendární stavby Dušana Jurkoviče, ale opravdu jen velmi vzdáleně, nicméně i tak se nám líbila. Když jsme si dům s možností ubytování prohlédli, znovu jsme nastartovali náš stříbrný vůz a rychle zdolali zbytek stoupání. Vzápětí jsme náš povoz zaparkovali u jiného horského hotelu, pojmenovaném stejně jako předchozí a daleko menší chata Soláň. Wellness hotel byl krásně zrekonstruovaný, ale dovnitř jsme nešli, neboť naším cílem bylo jiné místo na Soláni, které jsme při první návštěvě o šest dní dříve neviděli. Jednalo se o Valašský ateliér U Hofmanů, který vznikl v roce 1999 v krásném domě pod vrcholem kopce a postupem času se stal místem, které by turista při návštěvě Soláně neměl vynechat. Svůj rest jsme předposlední den dovolené odmazali i my, ovšem jen částečně.

Jakmile jsme si tedy horský wellness hotel Soláň zvenku prohlédli, zamířili jsme na konec rozlehlého parkoviště, kde asfaltový povrch plynule přešel ve štěrkový. Když jsme přišli i na konec druhé odstavné plochy, vstoupili jsme na úzkou cestičku, stoupající úbočím kopce a po 100 metrech jsme dorazili k bráně, za níž se nacházela terasovitá zahrada s domkem, který byl postaven roku 1940 podle projektu architekta Jiřího Auermüllera pro malíře Aloise Schneiderka. Roubenou stavbu ze dřeva a kamene, která byla v osmdesátých letech 20. století upravena, jsme bohužel viděli pouze z dálky, protože jsme se netrefili do otevírací doby ateliéru a tak jsme vnitřní prostory domku bohužel neviděli. Kdo ví, třeba by nám v prodejní galerii nějaký ten obraz padl do oka a možná bychom si ho i koupili.

A samozřejmě jsme si nemohli prohlédnout ani expozici keramiky akademické sochařky Marcely Vajceové – Hofmanové a obrazů jejího syna Ondřeje, která vznikla roku 2001 v původním chlévě a dřevníku. Když jsme si přes plot prohlédli co se dalo, sestoupili jsme trochu níž k dřevěné zvoničce, kde jsme si trochu spravili chuť krásnými výhledy na vrcholy Beskyd, dolní část Soláně a silničku, po které jsme sem přijeli. Po chvilce jsme sešli dolů k autu, jímž jsme odjeli do obce Hutisko – Solanec, kde jsme odlovili pár keší a navštívili fojtství, ale o tom již vypráví jiný můj článek. Jak probíhal osmý den naší dovolené na Valašsku, to se dozvíte v sekci Velké povídání o výletech, kde je pro vás připraven cestopis s názvem Jak jsme v červenci navštívili Prostřední a Horní Bečvu. Pokud jste na tato místa také zavítali, napište pod článek svůj komentář. Děkujeme.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/solan-valassky-atelier-u-hofmanu​

Historie :

Valašský ateliér U Hofmanů byl na Soláni postaven architektem Jiřím Auermüllerem v roce 1940 pro malíře Aloise Schneiderku. Architekt dokázal splnit přání a zkušenosti Schneiderky a navrhl mu dům v propojení dvou základních materiálů – kamene a dřeva. Tato roubená stavba, posazená nesmírně citlivě do výjimečného místa pod vrcholem Soláně splnila veškeré požadavky, které měl malíř Alois Schneiderka na daného architekta. Dům s ateliérem spojoval v sobě obdiv k prostotě života na jedné straně, ale na straně druhé též ctižádost malíře, prezentovat se jako umělec s vybraným vkusem. V 80. létech prošel dům významnou proměnou. Přibyl rozlehlý ateliér na úrovni obytného podlaží z kamene a dřeva ve stylu původního objektu. V této části se nyní nachází prodejní galerie, která vznikla v roce 1999 a nese název „VALAŠSKÝ ATELIER U HOFMANŮ“. V roce 2001 vznikla z chléva a dřevníku trvalá expozice keramiky akademické sochařky Marcely Vajceové – Hofmanové a obrazů jejího syna Ondřeje Vajceho. Řadu změn prodělala časem také rozlehlá zahrada. V terasovitém terénu zahrady vznikl nový prvek – dřevěný přírodní amfiteátr, kde se odehrávají vernisáže a svatební obřady. Celý objekt je uzavřen dvěma vstupy, menší brankou ze strany jižní a monumentální bránou ze strany severní, navazující na hřebenovou cestu s překrásným výhledem na vrcholy Beskyd a z druhé strany vrcholy Javorníků. Hostům se tak nabízí neopakovatelný zážitek nejenom uvnitř domu, ale i z balkonů, teras a samotné zahrady.

Historie čerpána z webu

https://www.atelier-hofman.cz/galerie

Soláň je držitelem turistické známky č.45.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/solan-c45