Vánoční svátky do naší rodiny vždy přinesly nejen kýženou pohodu a společně strávené chvíle, ale také spoustu různých dárečků. Jednoho roku vousatý muž v červeném obleku nechal pod zeleným stromečkem ležet obálku se dvěma vstupenkami na vysněný muzikál Fantom opery, který jsme chtěli už dávno předtím vidět. Dárek nám tedy udělal velkou radost a těšili jsme se na to, až nastane onen únorový den, uvedený na vstupence. Když jsme se konečně dočkali, nastartovali jsme naše stříbrné auto a po dálnici D1 jsme vyrazili do českého hlavního města za představením, které se konalo na holešovickém výstavišti. Cesta proběhla bez problémů a když jsme přijeli do Prahy, náš povoz jsme po dlouhé cestě nechali odpočívat v podzemních garážích u vlakového nádraží Bubny – Vltavská v Holešovicích.

Pak se naše čtyřčlenná výprava rozdělila na dvě poloviny. Zatímco jedna část odešla hledat kešky, druhá si čekání na podvečerní představení v divadle Goja music hall zkrátila návštěvou několika památek. Jednou z nich byl kostel sv. Klimenta, který jsme v Holešovicích nemohli vynechat, protože se jednalo o nejstarší dochovanou stavbu v Praze 7. Když jsme však k církevní stavbě přišli, zažili jsme obrovské zklamání, protože jsme narazili na zavřenou bránu, za kterou jsme u chodníku zahlédli cedulku s informací, že kostelní areál bývá přístupný pouze první čtvrtek v měsíci od 15 do 17:30 hodin a to ještě kromě letních prázdnin. Nad takovou otevírací dobou jsme si mohli pouze povzdychnout, protože jsme neměli šanci se do ní někdy trefit a kostel jsme ani pořádně neviděli, protože areál obíhala vysoká zeď.

Přes mříže brány jsme tak shlédli pouze část stavby se čtvercovým presbytářem a věží u boční strany kostela, jenž byl krytý valbovou střechou. Nad kněžištěm jsme spatřili sanktusník a na lodi naším očím neunikla okna s půlkruhovým záklenkem a kamenným ostěním. V okolí kostela jsme zahlédli také pár hrobů, které připomínaly starý hřbitov, na němž byli až do roku 1886 pochováváni obyvatelé vesnic Malé Bubny a Holešovice, ale to bylo vše, co jsme mohli odtud vidět. Následně jsme si vedle brány prohlédli výklenkovou kapličku s pískovcovou sochou sv. Jana Nepomuckého od neznámého autora, která se stala součástí ohradní zdi církevního areálu. Pak jsme oblíbeného českého světce opustili a vydali se podél zmíněné zdi v naději, že někde uvidíme ještě něco, ale bohužel se žádný zázrak v onen únorový den nestal.

Na konci zdi jsme se zastavili, vytáhli z batohu papíry, které jsme si doma vytiskli a z nichž jsme načerpali pár informací z historie kostela sv. Klimenta. Dočetli jsme se, že první písemná zmínka o něm pochází již z roku 1234, kdy byl zřejmě dřevěný a když během husitských válek shořel, byl patrně vystavěn znovu z kamene a cihel. Nepřekvapilo nás, že po třicetileté válce musel být postaven znovu, protože jej zničili švédská vojska a k dalším úpravám došlo na konci 19. století. Dále jsme se dozvěděli, že po připojení obce Bubny k Praze roku 1885 kapacita kostela přestala dostačovat, proto byla roku 1899 dostavěna loď. Ani to však příliš nepomohlo, a tak byl v letech 1908 – 1914 nedaleko odtud postaven kostel sv. Antonína Paduánského, který jsme obdivovali o několik minut dříve.

Kostel sv. Klimenta tak ztratil svou funkci farní expozitury. Když jsme dočetli poslední řádky, opustili jsme Kostelní ulici a vstoupili do té s názvem Dukelských hrdinů. Minuli jsme pár kaváren, z nichž se linula lákavá vůně, které jsme stěží odolali a o chvíli později jsme dorazili k Veletržnímu paláci. Do jedné z prvních a největších funkcionalistických staveb Prahy jsme však nezašli, ačkoliv se uvnitř nacházela pobočka Národní galerie, protože jsme na to už neměli čas. Další naše kroky vedly přímo na výstaviště, ale o dalším děni již vypráví jiný můj článek, tak si jej ve volné chvíli také někdy přečtěte. Jak probíhalo celé naše putování únorovou Prahou, to se dozvíte v sekci Velké povídání o výletech, kde je pro vás připraven cestopis s názvem Jak jsme v Praze viděli Fantoma opery a pár církevních památek.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/praha-kostel-sv-klimenta-v-holesovicich​

Historie :

Kostel sv. Klimenta v Praze 7 je nejstarší dochovanou stavbou v dnešních Holešovicích, když první písemná zmínka o něm pochází již z roku 1234. Jeho původní vzhled není znám, patrně se jednalo o dřevěnou stavbu, která byla poprvé upravována, přestavěna nebo úplně vybudována na počátku 14. století. K dalším proměnám kostela došlo po husitských válkách a také po válce Třicetileté, když byl vypálen roku 1639 při obléhání Prahy Švédy. Obnovení svatostánku v barokním slohu probíhalo v letech 1659 až 1677 za přispění majitele panství Maxmiliána Valentina z Martinic. V roce 1680 postoupil Jiří Adam podací právo kostela bubenského proboštům křižovnického kláštera sv. Kříže na Starém městě pražském, čímž bylo docíleno povýšení chrámu sv. Klimenta na farní kostel. V polovině 18. století kostel svatého Klimenta disponoval celkem sedmi zvony, a to jedním ve větší věži (již zmiňovaný k roku 1572), třemi menšími v malé věži, jedním při sakristii, a dvěma pro ministranty. Roku 1855 si kostel prošel dalšími důležitými opravami. Po připojení obce Bubny k Praze roku 1885 kapacita kostela přestala dostačovat, proto roku 1899 byla dostavěna loď. Na přilehlém hřbitově se pohřbívalo až do roku 1886. Nejznámějším náhrobkem je hrob vojína 18. praporu polních myslivců, který padl v prusko-rakouské válce v roce 1866. V roce 1920 se z kostela sv. Klimenta přesunul zvon z roku 1572 do kostela sv. Antonína Paduánského.

Interiér :

Interiér kostela je velmi bohatě zdoben. Ze 17. století pochází bohatá štuková výzdoba, z období 18. století se dochoval oltář sv. Jana Nepomuckého, který má sloupky se zlacenými korintskými hlavicemi nebo krypta pod oltářem, ve které byly ostatky barona Jakuba Wimmera. Kostel je možné si prohlédnout každý první čtvrtek v měsíci (kromě letních prázdnin) od 15 do 17:30. Vstup do kostela není bezbariérový.

Historie čerpána z webu

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Klimenta_(Hole%C5%A1ovice)

Město Praha je držitelem turistické známky č.500.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/hlavni-mesto-praha-c500