Vánoční svátky do naší rodiny vždy přinesly nejen kýženou pohodu a společně strávené chvíle, ale také spoustu různých dárečků. Jednoho roku vousatý muž v červeném obleku nechal pod zeleným stromečkem ležet obálku se dvěma vstupenkami na vysněný muzikál Fantom opery, který jsme chtěli už dávno předtím vidět. Dárek nám tedy udělal velkou radost a těšili jsme se na to, až nastane onen únorový den, uvedený na vstupence. Když jsme se konečně dočkali, nastartovali jsme naše stříbrné auto a po dálnici D1 jsme vyrazili do českého hlavního města za představením, které se konalo na holešovickém výstavišti. Cesta proběhla bez problémů a když jsme přijeli do Prahy, náš povoz jsme po dlouhé cestě nechali odpočívat v podzemních garážích u vlakového nádraží Bubny – Vltavská v Holešovicích.

Pak se naše čtyřčlenná výprava rozdělila na dvě poloviny. Zatímco jedna část odešla hledat kešky, druhá si čekání na podvečerní představení v divadle Goja music hall zkrátila návštěvou několika památek. Jako první přišel na řadu Husův sbor a pak jsme se přesunuli o pouhých 100 metrů dál na Strossmayerovo náměstí, kam nás přilákal katolický kostel sv. Antonína Paduánského. Když se před námi trojlodní svatostánek objevil, překvapily nás jeho velké rozměry o celkové délce 51 metrů a výšce lodi 21 metrů, přičemž dvě kostelní věže se tyčily až do výšky 58 metrů. Jakmile jsme se vzpamatovali, přešli jsme přes tramvajové koleje k zadní části kostela, kde v malém parčíku od roku 1968 rostla Lípa republiky, vysazená z iniciativy pionýrských organizací na připomínku 50. výročí vzniku Československé republiky.

Lípa, zapsaná do databáze významných stromů, v zimě neměla žádné listy, takže nám nebránila v obhlídce trojbokého presbytáře s mohutnými pilíři a vysokými okny, které jsme následně našli také na kostelní lodi. Na této straně svatostánku jsme narazili na přistavěnou sakristii se vstupní předsíňkou, do které se přicházelo po krátkém schodišti. Kráčeli jsme kolem lodi a když jsme minuli poslední šesté okno, stanuli jsme před průčelím stavby, jež nám tradičně nabídlo nekrásnější prvky architektury. Oči jsme mohli nechat na krásném vstupním portálu, tvořeném předsunutým balkonem, neseným dvojicí středních sloupů, na nichž jsme shlédli sochy sv. Ludmily a sv. Václava. Balkon a také vchod byly doplněny i dalšími novogotickými zdobnými prvky, které se nám velmi líbily, ale poněkud nás zklamalo, že jsme se nepodívali dovnitř.

Dveře byly totiž zamčené, takže jsme interiér s unikátní Českým betlémem nemohli vidět. Pokračovali jsme tedy v obhlídce exteriérů stavby a u dveří jsme si na pamětní desce přečetli, že holešovický svatostánek byl podle projektu Františka Mikše vystavěn až v letech 1908 – 1914, což nás zase překvapilo. Kostel totiž vypadal, jakoby tady stával už ve 14. stoleté, kdy se tady kolem rozkládala vesnice Bubny. Vlevo do vchodu jsme si krátce prohlédli dřevěný kříž s pozlaceným korpusem Krista a ozdobnou stříškou nad světcovou hlavou, a potom jsme zvedli hlavy, abychom viděli i horní část průčelí. Nad balkonem se nacházelo velké okno s ozdobnými kamennými prvky a o něco výše jsme spatřili odstupňovaný štít se sochami sv. Cyrila a Metoděje z roku 1926, jimž od té doby dělal společnost Antonín z Padovy.

Průčelí dominovala dvojice hranolových věží se zvonicemi v horních patrech, zakončené obloučkovým vlysem a nárožními konzolami, nesoucími věžičky kolem osmibokých jehlanových střech. V horním patře věží jsme tušili přítomnost zvonů, které však byly zabavené během obou světových válek a tak zde zbyly jen dva. Poškozený historický zvon z nedalekého kostela sv. Klimenta a druhý z roku 1918, dar amerického národa českému lidu, jenž byl do věže umístěn až roku 1980. Dále jsme si všimli, že schodiště do patra se zvony prosvětlovala trojice úzkých oken pod sebou a pak jsme se již vydali na obhlídku druhé boční strany kostela. Hned za rohem jsme objevili trojbokou schodišťovou věžičku, napůl vystupující z hmoty svatostánku, jejímž vnitřkem vedlo schodiště na hudební kůr s varhany.

O kousek dál naším očím neunikl boční vchod a na druhém konci lodi jsme našli boční kapli. Rovněž na této straně pouštělo světlo do útrob kostela šest vysokých oken, jež byl umístěny mezi opěrné pilíře, díky kterým stavba působila mohutným dojmem. Na závěr jsme shlédli jehlancový sanktusník na hřebeni střechy a pak jsme si přečetli pár již zmíněných informací z historie kostela, který na začátku 20. století nahradil kapacitně nevyhovující svatostánek sv. Klimenta. Tato církevní stavba byla naším následujícím cílem, ale o tomto podstatně menším kostele již vypráví jiný můj článek, tak si jej ve volné chvíli také někdy přečtěte. Jak probíhalo celé naše putování únorovou Prahou, to se dozvíte v sekci Velké povídání o výletech, kde je pro vás připraven cestopis s názvem Jak jsme v Praze viděli Fantoma opery a pár církevních památek.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/praha-holesovice-kostel-sv-antonina-paduanskeho​

Historie :

Ačkoliv to tak na první pohled nevypadá, katolický kostel sv. Antonína Paduánského v Praze Holešovicích byl podle projektu Františka Mikše vystavěn až v letech 1908 – 1914, aby nahradil kapacitně nevyhovující svatostánek sv. Klimenta. Novogotický kostel s výrazným dvouvěžovým průčelím slavnostně vysvětil roku 1914 pražský arcibiskup kardinál Lev Skrbenský z Hříště. Již o dva roky později byly chrámové zvony rozbity a odevzdány k válečným účelům, zachován byl pouze nejmenší, čtyřicetikilogramový umíráček Rafael. Brzy po skončení první světové války byly u Heroldovy zvonařské firmy v Chomutově objednány zcela nové zvony. Výzdoba průčelí byla dokončena osazením soch sv. Ludmily a sv. Václava v roce 1926. Situace se zvony se opakovala během druhé světové války a v holešovickém svatostánku zůstal pouze poškozený historický zvon z kostela sv. Klimenta. Dnes ve věži tohoto kostela visí Zvon svobody z roku 1918, dar amerického národa českému lidu, který byl do věže umístěn až roku 1980. Uvnitř svatostánku našel útočiště unikátní Český betlém, dílo Václava Cvekla a Karla Stapfera, které začalo vznikat okolo roku 1904 a bylo později rozšířeno, vybaveno velkým obrazem Domažlic a několika typických chodských stavení. Řezbář Václav Cvekl všechny figurky oblékl do chodských krojů. Později byly přidány i figurky dalších slovanských národů v národních krojích, a betlému se tak začalo říkat Slovanský, neboť jeho ústřední myšlenkou bylo slovanské sjednocení. O betlém byl zájem v zahraničí, ve Spojených státech amerických, Španělsku či Japonsku. Dílo pro české prostředí zachránil první místní farář kostela sv. Antonína, P. Silvestr Hrnčíř, který jej v roce 1923 zakoupil.

Historie čerpána z webu

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Anton%C3%ADna_Padu%C3%A1nsk%C3%A9ho_(Praha)

Město Praha je držitelem turistické známky č.500.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/hlavni-mesto-praha-c500