Netrvalo dlouho, abychom si byli zcela jistí, že Český ráj svůj název získal oprávněně, neboť nás okouzlil hned během první dovolené, kterou jsme v tomto malebném kraji strávili. Byla to prostě láska na první pohled, takže jsme se sem v průběhu dalších let rádi vraceli a většinou jsme v tomto úžasném koutku naší země strávili týden. Jednoho roku jsme se ubytovali v rodinném domě v obci Žlábek, v němž jsme měli dostatek soukromí i prostoru a tak jsme zde byli velice spokojeni. V paměti nám utkvěly zejména snídaně či večeře na terase, odkud jsme pozorovali krajinu Českého ráje a když nad zříceninou hradu Trosky zapadalo slunce, mohli jsme oči nechat na té úžasné podívané. Samozřejmě jsme si naplánovali návštěvu spousty zajímavých míst a jedním z nich byl hruboskalský skalní hřeben se zámkem Hrubá Skála.

Tehdy jsme naše stříbrné auto zaparkovali kousek od zmíněného zámku a vyrazili na procházku skalním městem, spojenou s prohlídkou hradu Valdštejn a návštěvou rozhledny Hlavatice či arboreta Bukovina. Vpodvečer jsme se na Hrubou Skálu vrátili a pochopitelně jsme si chtěli prohlédnout také zámek. Abychom se do něj dostali, museli jsme projít kolem kostela sv. Josefa, postaveného před vstupem do šlechtického sídla, s nímž svatostánek tvořil jeden celek a byl by hřích, kdybychom jej také neprozkoumali. Když jsme tak učinili, průjezdem jsme vstoupili na nádvoří zámku Hrubá Skála, o němž však pojednává jiný příspěvek. Pro vášnivé čtenáře je pak připraven cestopis Jak jsme se poprvé prošli Hruboskalským skalním městem, z něhož zjistíte podrobnosti z pátého dne naší červencové dovolené v Českém ráji roku 2012.

Jak už bylo zmíněno, většinou jsme v Českém ráji strávili celý týden, ovšem i v tomto případě bylo uplatněno pravidlo o výjimkách. Změnu si v podstatě vyžádalo naše podnikání, které se postupně rozvíjelo a jednoho roku jsme stáli před otázkou, jak zrychlit balení vyrobených mýdel a šumivých bombiček do koupele. Bylo jich stále více a více, takže jsme situaci museli nějak vyřešit a po mnoha úvahách jsme se rozhodli pořídit si balící stroj. Jelikož by nový výrobek stál mnoho desítek tisíc korun, pátrali jsme po bazarovém stroji a náhoda tomu chtěla, že starší a téměř nepoužívaný kousek jsme objevili ve vesnici nedaleko Turnova. Na jednu květnovou neděli jsme si tedy domluvili prohlídku balícího stroje a zároveň si zajistili ubytování na tři dny v Karlovicích u Turnova, jelikož jsme rádi spojovali příjemné s užitečným či v tomto případě práci se zábavou.

Počasí nám celý víkend přálo a tak jsme se mohli procházet nádhernou přírodou a poznat poměrně dost zajímavostí. A jelikož Karlovice ležely na dohled od úžasného výtvoru matky přírody, který si lidé pojmenovali jako Hruboskalské skalní město, byl by doslova hřích se sem nevydat. Vůbec nám nevadilo, že jsme zmíněnými skalami proklouzli o čtyři roky dříve během týdenní dovolené, protože se nám v nich moc líbilo a navíc jsme si tentokrát naplánovali trochu jinou trasu. Co měly obě putování společného, byla část hlavní červené trasy, nazvané Zlatá stezka Českého ráje, která nás od hradu Valdštejn opět přivedla k zámku Hrubá Skála. Při té příležitosti jsme si podruhé prohlédli kostel u mostu do zámeckého areálu a stejně jako předtím jsme svatostánek viděli nejen zvenku, ale také jsme prozkoumali jeho vnitřní výbavu.

Před námi se nacházel jednolodní kostel ze smíšeného zdiva, na jehož sedlové střeše jsme spatřili věžičku s lucernou, v níž byly zavěšeny netradičně tři zvony, jelikož svatostánek jinou věž neměl. Na pětibokém presbytáři jsme uviděli dvě gotická okna, přičemž další tři jsme objevili také na obou stranách kostelní lodi, kde byla umístěna mezi čtveřicí opěrných pilířů. Jelikož byl kostel postaven na skále, jedna strana lodi se nedala obejít a tak jsme se museli spokojit pouze s její protější kolegyní, na nímž jsme objevili čtvercovou sakristii se dvěma kruhovými okny, která se zadním vchodem dotýkala pětibokého závěru svatostánku. Nakonec jsme si nechali obhlídku neomítnutého průčelí s trojúhelníkovým štítem, který měl pro změnu bílou omítku a uprostřed kruhové vitrážové okno.

Průčelí dominovala dvojice vysokých oken s lomeným obloukem, mezi nimiž se nacházel hlavní vchod, k němuž jsme vzápětí přistoupili a vešli do útrob chrámu. Nad našimi hlavami se nacházela hudební kruchta s varhanami, podepřená pilíři a před námi loď, zaklenutá valenou klenbou s lunetami. Ze stropu visely krásné lustry a po stranách jsme si prohlédli obrazy křížové cesty, doplněné o boční oltáře. V dalším postupu nás sice zastavil provaz, ale i tak jsme docela dobře viděli kazatelnu, křtitelnici a hlavní novogotický oltář sv. Josefa, který vyrobila na konci 19. století firma Bušků ze Sychrova. Většinu interiéru však postupem času zničila dřevomorka domácí, která se nevyhnula ani postrannímu oltáři Panny Marie a tak část výbavy vypadala jako nová. Za hlavním oltářem jsme spatřili kruhové okno a pak jsme pohlédli na podlahu.

Betonová podlaha zářila taktéž novotou, ale správně tady být neměla a důvody její rekonstrukce byly poněkud pikantní. V březnu 2003 totiž nechal farář František Kocman bez stavebního povolení a souhlasu památkářů zalít původní a nerovnou pískovcovou podlahu betonem, protože se mu špatně zametala. Díky tomu došlo ke značnému poškození kostela, neboť vlhkost, která dříve odcházela pískovcovými póry, se od té doby usazovala na stěnách kostela. A tentýž farář nechal ke kostelu načerno přistavět sakristii, za což dostal pokutu 300 000 Kč. Další osudy faráře jsme nezjistili, ale zaujalo nás, že zatímco jiné kostely vyhořely nebo je zničila vojska, na Hrubé Skála úřadovali brouci a nezbedný farář. Když jsme si pěkný interiér dostatečně prohlédli, vyšli jsme ven a z vlastních papírů jsme si přečetli pár informací z historie svatostánku.

Dozvěděli jsme se, že svatostánek bez věží vznikl podle projektu Jindřicha Hausknechta a vystavěn byl ve stylu romantické novogotiky v místech, kde předtím stávaly dřevěné budovy. Staré stavby v předhradí však roku 1804 postihl velký požár, který většinu zničil a tak tehdejší majitel panství hrabě Josef Karel z Valdštejna na jejich místě nechal postavit kamenné domy pro úředníky, sloužící a hospodářské budovy. Spolu nimi byl roku 1812 dokončen kostel sv. Josefa, kdy byl také vysvěcen a o dva roky později v něm byl zmíněný šlechtic pochován v uniformě rakouského generálmajora. Jelikož bylo kněžiště vysekáno do skály, kterou nešlo odizolovat, stavba od začátku trpěla velkou vlhkostí. Na závěr jsme si přečetli, že na prostranství u kostela v 19. století probíhaly v březnu velké josefské poutě.

Tehdy se sem údajně sjížděli tisíce poutníků a na střelnicích, kolotočích, tanečním parketu si spolu s kejklíři, flašinetáři a loutkáři užívali veselí. My jsme sem sice poprvé zavítali v červenci a podruhé v květnu, ale velké množství návštěvníků, zaparkovaných aut a dřevěných stánků s cetkami či občerstvením, nám takové poutě pokaždé připomněli. Když jsme si přečetli veškeré dostupné informace, stejně jako před lety jsme vstoupili na most, spojující kostel se zámkem a prohlédli si na něm dvě sochy svatého Floriana a sv. Vavřince. Most vznikl až okolo roku 1859, kdy zdejší panství vlastnili bohatí Aehrenthalové, kteří přestavěli nejen samotný zámek, ale také jeho okolí, včetně hradu Valdštejn a třeba na zřícenině hradu Trosky nechali postavit schody, aby jej zpřístupnili turistům.

Barokní sochy světců v té době měly na čele už 120 křížků, neboť byly zhotoveny kolem roku 1730 a na most usazeny až později. Po jejich obhlídce jsme přešli na druhou stranu mostu, za nímž jsme vstoupili do brány, za níž se nacházelo první nádvoří zámku, který jsme si po letech také chtěli prohlédnout, ale nakonec jsme tak neučinili. Zastavila nás totiž cedule s oznámením, že je zámek uzavřen z důvodu soukromé akce a také zavřená brána o kus dál nás definitivně přesvědčila, abychom Hrubou Skálu opustili. Pomalu jsme se přes most vrátili ke kostelu sv. Josefa a pak jsme zamířili po žluté značce k nedalekému Adamovu loži, ale o tom již vypráví jiný můj článek, tak si jej ve volné chvíli nezapomeňte přečíst. Jak dále probíhal náš druhý den pobytu v Českém ráji zjistíte snadno v sekci Velké povídání o výletech, kde na vás čeká cestopis Jak jsme se z Turnova vrátili do Karlovic po hruboskalském hřebeni.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/hruboskalsko-kostel-sv-josefa​

Historie :

Jednolodní kostel sv. Josefa vznikl podle projektu Jindřicha Hausknechta a vystavěn byl ve stylu romantické novogotiky v místech, kde předtím stávaly dřevěné budovy. Staré stavby v předhradí však roku 1804 postihl velký požár, který většinu zničil a tak tehdejší majitel panství hrabě Josef Karel z Valdštejna na jejich místě nechal postavit kamenné domy pro úředníky, sloužící a hospodářské budovy. Spolu nimi byl roku 1812 dokončen kostel sv. Josefa, kdy byl také vysvěcen a o dva roky později v něm byl zmíněný šlechtic pochován. Jelikož bylo kněžiště vysekáno do skály, kterou nelze odizolovat, stavba od začátku trpěla velkou vlhkostí. Na prostranství u kostela v 19. století probíhaly velké josefské poutě, na kterou se v březnu sjížděli tisíce poutníků a na střelnicích, kolotočích, tanečním parketu si spolu s kejklíři, flašinetáři a loutkáři užívali veselí. V březnu 2003 nechal farář František Kocman z Rovenska pod Troskami bez stavebního povolení a souhlasu památkářů zalít zdejší původní pískovcovou podlahu betonem, protože se mu špatně zametala nerovná skalní podlaha. Díky tomu došlo ke značnému poškození kostela, neboť vlhkost, která dříve odcházela pískovcovými póry, se nyní usazuje na stěnách kostela. V minulosti tentýž farář nechal ke kostelu načerno přistavět sakristii, za což dostal pokutu 300 000 Kč.

Interiér :

Hlavní novogotický oltář sv. Josefa vyrobila na konci 19. století firma Bušků ze Sychrova. Většinu interiéru postupem času zničila dřevomorka domácí. Ta se nevyhnula ani postrannímu oltáři Panny Marie. Na začátku 70. let 20. století byla zničena i sádrová socha Ježíše z roku 1935, kterou kostelu daroval akademický sochař Josef Drahoňovský.

Historie čerpána z webu

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostel_svat%C3%A9ho_Josefa_(Hrub%C3%A1_Sk%C3%A1la)

http://www.rodocapsa.cz/

Zámek Hrubá Skála je držitelem turistické známky č.148.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/zamek-hruba-skala-c148​