Nový evangelický kostel v Kežmaroku jsme navštívili v září 2026 během šestidenní dovolené na Slovensku, jejíž první část jsme strávili v Liptovském Hrádku a poté jsme se na tři dny přesunuli do Kežmaroku. Poslední den dovolené jsme po snídani v hotelu Hviezdoslav vyrazili pěšky do centra města, abychom se seznámili s trojicí památek, které se nacházely přímo vedle sebe v ulici nesoucí rovněž jméno slavného slovenského spisovatele. Jednou z nich byl Nový evangelický kostel, jehož výrazná červená barva v kombinaci se zelenými prvky nešla přehlédnout. Svatostánkem nás provedl průvodce, který se nás ujal v sousedním dřevěném artikulárním kostele a zavedl nás do svého působiště. Jednalo se o VIP prohlídku, neboť kromě nás nikdo jiný do kostelních lavic neusedl a nevyslechl si od průvodce historii zajímavé stavby. Dozvěděli jsme se, že když starý dřevěný artikulární kostel přestal být po statické stránce bezpečný, rozhodli se kežmarští evangelíci pro stavbu nového reprezentativního chrámu. Proto v roce 1870 navštívili hlavního architekta Rakousko-Uherské monarchie Theofila Hansena. Tento architekt dánského původu, známý například projektem budovy parlamentu ve Vídni nebo Kleinova paláce v Brně, udělal projekt zdarma, avšak s podmínkou, že stavba bude postavena přesně podle jeho návrhu. Základní kámen byl položen v roce 1873 a práce pokračovaly poměrně rychle až do roku 1880, kdy byl chrám zastřešen. Kvůli nedostatku financí však musely být práce na dlouhých 11 let pozastaveny. Farář Štefan Linberger se proto snažil získat prostředky vydáním knihy o dřevěném kostele a věřící přispívali do sbírek. Milodary na dostavbu nakonec získali nejen po celém Uhersku, ale i v Německu či dokonce v New Yorku. Vysvěcení kostela se tak konalo až 2. prosince 1894. Dále jsme se dozvěděli, že v letech 1969 – 1972 proběhla generální oprava fasády, zatímco interiér kostela byl renovován mezi lety 1989 – 1991. Když jsme si vyslechli historii, průvodce nás seznámil s jedinečnou architekturou chrámu. Vysvětlil nám, že projekt zaujal svou výjimečností a vzhledem, který neměl obdoby v celém Rakousku-Uhersku. Kostel totiž nemá jednotný stavební sloh, ale je postaven v tzv. eklektickém slohu, což znamená, že v sobě kombinuje a propojuje prvky historických slohů – byzantského, románského, renesančního i maurského a orientálního. Kostel je netradiční i svým zeleno-červeným zbarvením. Jde o jednolodní stavbu dlouhou 60 metrů a širokou 20 metrů. Kupole dosahuje výšky 33 metrů a věž 42 metrů. Do přízemí a na organový chór se vejde na 900 sedících lidí. Zaujala nás zvláštní orientace stavby – hlavní vchod směřuje na východ a oltář na západ, což je přesně o 180 stupňů otočené oproti běžným zvyklostem, aby hlavní vchod nevedl přímo z náměstí, ale od stodol, které zde kdysi stávaly. Okna zdobí arabesky a vysoké okno protíná šesticípá Davidova hvězda. Průvodce nám potom vyprávěl o dřeveném oltáři, nad nímž jsme viděli německý nápis s překladem „Hrad přepevný je náš Pán Bůh“. Našim očím na něm neunikla dřevěná socha žehnajícího Krista s křížem a zmenšené plastiky na baldachýnech kazatelen. Líbilo se nám, že v celém interiéru vládla symetrie – našli jsme zde dvě kazatelny a dvě řady lavic, přičemž vlevo sedávali muži a vpravo ženy. Průvodce nám ukázal i chór spočívající na neorománských sloupech z černého tureckého mramoru, kde byly umístěny varhany se 30 registry od firmy Rieger z Krnova. Dále nás upozornil na dřevěný nástěnný památník situovaný na levé straně kostela, věnovaný kežmarským evangelíkům, kteří padli v 1. světové válce. Uprostřed památníku jsme spatřili obraz vojáka od Elemíra Winklera z roku 1925 s německým veršem. Nakonec jsme se věnovali mauzoleu Imricha Thökölyho (1657–1705), kežmarského rodáka a posledního majitele hradu, který byl velitelem proticísařského povstání uherské šlechty a zemřel v exilu v tureckém Uzmutu. Po 200 letech byly jeho ostatky převezeny do rodného města a tak pro něj bylo roku 1909 vybudováno mauzoleum, zdobené renesanční atikou z kežmarského hradu, kovanými dveřmi a sgrafitem s erbem rodiny Thököly. Uvnitř jsme našli mramorový sarkofág s jeho tělesnými pozůstatky, původní náhrobní kámen přivezený z Turecka a nový náhrobek s reliéfem, který vytvořil Barnabás Holló. Na stěně visel jeho plášť a okolí zdobilo věnce od maďarských turistů, kteří sem hojně přijíždějí. Když jsme si vše prohlédli, požádali jsme o razítko do památníku a pak jsme poděkovali za příjemnou exkurzi. Pak jsme se rozloučili, vyšli ven a obešli celý kostel dokola, abychom si prohlédli působivé exteriérové detaily. Čelní straně dominoval zapuštěný víceúrovňový románský portál s masivními vyřezávanými dřevěnými dveřmi a rozetovým oknem nad ním. Na bočních stranách fasády nás zaujala vysoká štíhlá okna s dekorativními oblouky a arabeskami, fasáda členěná světle zelenými pilastry a výrazným podstřešním obloučkovým vlysem. Nepřehlédnutelná byla vysoká hranolová věž připomínající italskou kampanilu, která byla s hlavní budovou propojená klenutým schodišťovým mostkem. Na vrcholu věže se vyjímala otevřená arkádová galerie s balustrádou a při pohledu na zadní stranu nás okouzlil závěr chrámu s presbytářem, nad kterým se tyčila dominantní masivní zelená kupole s lucernou a špičatou stříškou. Po obchůzce kolem červeného chrámu jsme se přes centrum města vrátili na hotel, odevzdali parkovací kartičku na recepci a zamířili k našemu autu vzadu za hotelem. Následně jsme odjeli do prodejny LIDL, kde jsme si koupili drobné občerstvení a potom jsme již vyrazili na dlouhou cestu domů. Cestou jsme se zastavili v motorestu Rieka v Kraľovanech, kde jsme si dali docela drahý oběd, ale kuřecí steaky nám vůbec nechutnaly. Zklamáni jsme se tak vrátili domů do Olomouce, čímž jsme uzavřeli krásnou dovolenou na Slovensku 2026. Chcete-li vědět, co všechno jsme tehdy zažili, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme v Kežmarku studovali knihy a poznali dva rozdílné kostely.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/kezmarok-novy-evangelicky-kostel​

Historie :

Město Kežmarok se pyšní bohatou historií a mimořádným souborem církevních památek, mezi nimiž zaujímá nepřehlédnutelné místo Nový evangelický kostel. Jeho příběh se začal psát v druhé polovině 19. století, kdy starý dřevěný artikulární kostel přestával z hlediska kapacity i statiky vyhovovat potřebám místního evangelického sboru. Kežmarští věřící se proto rozhodli vybudovat nový, velkolepý a reprezentativní svatostánek, který by odpovídal významu zdejší náboženské obce. V roce 1870 se zástupci sboru obrátili na jednoho z nejuznávanějších architektů tehdejší Rakousko-uherské monarchie, Theofila von Hansena. Tento věhlasný architekt dánského původu, autor budovy vídeňského parlamentu či vídeňského Musikvereinu, nabídl kežmarským evangelíkům vypracování architektonického návrhu zcela zdarma. Měl však striktní podmínku: stavba musela být realizována přesně podle jeho projektové dokumentace bez jakýchkoliv neuvážených změn. Základní kámen stavby byl slavnostně položen v roce 1873. Stavební práce postupovaly v prvních letech velmi rychle a do roku 1880 se podařilo celou monumentální stavbu zastřešit. Následně však sbor zasáhly vážné finanční problémy a práce musely být na dlouhých jedenáct let úplně zastaveny. Místní farář Štefan Linberger i věřící vyvinuli obrovské úsilí k získání potřebných financí. Pořádaly se sbírky, vydávala se pamětní literatura a finanční příspěvky nakonec přicházely nejen z celého Uherska a Německa, ale dokonce i od krajanů z New Yorku. Díky této nevšední obětavosti se stavbu podařilo dokončit a 2. prosince 1894 mohl být kostel slavnostně vysvěcen. Architektura Nového evangelického kostela je v celostátním i středoevropském kontextu naprosto unikátní. Hansen navrhl stavbu v takzvaném eklektickém slohu, v němž mistrně zkombinoval prvky byzantského, románského, renesančního, a dokonce i maursko-orientálního stavitelství. Svatostánek zaujme již na první pohled svým netradičním zeleno-červeným barevným řešením a výraznou siluetou. Jedná se o mohutnou jednolodní stavbu o délce šedesáti metrů a šířce dvaceti metrů. Dominantou exteriéru je 42 metrů vysoká hranolová věž, jež koncepcí připomíná italské kampanily a s tělesem chrámu je propojena klenutým schodišťovým mostkem, a také 33 metrů vysoká kopule nad presbytářem. Zajímavostí je rovněž stranové převrácení stavby o 180 stupňů oproti křesťanským zvyklostem; hlavní vchod směřuje na východ a oltář na západ, aby reprezentativní portál nevedl do tehdejších hospodářských dvorů a stodol, ale směrem k městskému centru.

Interiér :

Interiér chrámu, do jehož lavic se vejde až devět set sedících návštěvníků, se vyznačuje přísnou symetrií a osovou souměrností. Nacházejí se zde dvě kazatelny i symetrické řady lavic, které v minulosti oddělovaly místa pro muže a ženy. Nad oltářem v západní části se skvostně vyjímá německý nápis citující slavný Lutherův chorál „Hrad přepevný je náš Pán Bůh“. Dřevěný oltář zdobí socha žehnajícího Krista s křížem. Na organovém chóru, neseném neorománskými sloupy z černého tureckého mramoru, jsou instalovány dvoumanuálové varhany se třiceti registry z dílny proslulé krnovské firmy Rieger. Zvláštním akustickým fenoménem prostoru je otevřená kupole nad oltářem, která pohlcuje zvuk a dává interiéru specifický dojem majestátního klidu. Kromě samotného bohoslužebného prostoru se v kostele nacházejí dvě významná pamětní místa. Na levé straně lodi je umístěn dřevěný nástěnný památník obětem první světové války z řad kežmarských evangelíků, jehož ústřední obraz vojáka namaloval v roce 1825 Elemír Winkler. V roce 1909 bylo ke kostelu přistavěno mauzoleum kežmarského rodáka Imricha Thökölyho, vůdce jednoho z nejvýznamnějších protihabsburských povstání uherské šlechty. Když byly jeho ostatky po dvou stech letech převezeny z exilu v tureckém Izmitu do rodného města, našly důstojné místo odpočinku právě v mramorovém sarkofágu uvnitř tohoto mauzolea, jehož průčelí zdobí sgrafito s rodovým erbem a renesanční atika. Nový evangelický kostel v Kežmaroku byl v roce 1981 prohlášen za národní kulturní památku. Rozsáhlé rekonstrukce exteriéru v letech 1969–1972 a následně interiéru v letech 1989–1991 zajistily, že si tato mimořádná stavba dodnes zachovala svou původní krásu, architekturu a atmosféru, které fascinují návštěvníky z celého světa.

Historie čerpána z webu

https://www.ecavkk.sk/

Nový evangelický kostel Kežmarok je držitelem slovenské turistické známky č.810.

https://www.turisticke-znamky.sk