Beskydy se staly jednou z našich nejoblíbenějších destinací, kam jsme se velice rádi vraceli, jelikož nás zdejší drsná a zároveň krásná krajina naprosto okouzlila. Občas jsme na československé pomezí z Olomouce vyrazili na jednodenní výlet, ale strávili jsme zde i pár celotýdenních dovolených, které nám daly více času pro důkladnější prozkoumání tohoto kouzelného pohoří. Jednoho roku jsme si na sedm dní pronajali luxusní srub v kanadském stylu, který si jeho majitel postavil na zelené louce teprve nedávno a tak dřevěný domek ještě voněl novotou. Dovolenou jsme si naplánovali na začátek letních prázdnin, kdy se rozlehlá obec Velké Karlovice stala na jeden týden naším novým domovem, z něhož jsme každé ráno po vlastnoručně připravené snídani vyráželi na výlety po bližším i vzdálenějším okolí.

Cestou do našeho ubytování jsme se zastavili v Rožnově pod Radhoštěm, kde jsme shlédli největší zajímavosti města, které se nenacházely na území slavného Valašského muzea v přírodě. Po prohlídce skokanských můstků a rožnovského pivovaru jsme odjeli na bezplatné parkovišti v ulici Bayerova, kde jsme nechali odpočívat náš stříbrný povoz a následně jsme vyrazili za památkami v centru města. Jednou z nich byl evangelický kostel na Palackého ulici, který se stal jednou z mála církevních staveb zbudovaných v padesátých letech 20. století, tedy v době tvrdé komunistické represe vůči církvím. K dřevěnému svatostánku jsme přišli městským parkem, takže jsme nejprve shlédli jeho polygonální presbytář, jenž byl spolu s přilehlým pravoúhlým závěrem jedinou zvenku omítnutou částí kostela.

Zbytek obdélníkové stavby na podezdívce z pískovcových kvádrů byl již roubený, takže lahodil našemu oku a vůbec bychom na něm nepoznali, že byl vystavěn až v roce 1953. Během obchůzky kolem kostela jsme si na obou bočních stranách všimli velkých trojdílných oken, pouštějících světlo do útrob lodi a další, ale podstatně menší okénka jsme objevili ve vikýřích v dolní části sedlové střechy. Šindelem krytá střecha se štíhlým jehlancem na hřebeni byla protažena až nad velká okna a po celém obvodu ji nesly dřevěné pilíře. Když jsme dorazili před průčelí svatostánku, v dalším postupu nám zabránila zavření brána, takže jsme bohužel neviděli interiér kostela, který vyzdobil evangelický farář a výtvarník Jiří Zejfart. Pokračovali jsme tedy v obhlídce průčelí svatostánku, jeho trojúhelníkový štít skoro celý překrývalo velké okno.

Pod ním jsme spatřili vchod, tvořený čtyřkřídlými dveřmi, za nimiž se skrývala vstupní předsíň. Nade dveřmi jsme z dálky uviděli dřevěnou desku s úryvkem textu z Bible Kralické, na které byla napsána část Zjevení Janova : Aj, stánek Boží s lidmi. Více jsme toho již vidět nemohli a tak jsme evangelický kostel opustili a zamířili k řece Bečvě, kde jsme u mostu odlovili kešku, věnované historii této stavby a po bezproblémovém nálezu jsme přes něj přešli na druhou stranu. U městské knihovny jsme si připsali další úspěch ve hře Geocaching a potom jsme se vrátili zpátky do parku. Postupně jsme minuli venkovní šachy, pomník obětem obou světových válek a dětské hřiště, za nímž jsme park opustili a Nádražní ulicí jsme se vrátili k autu, které odpočívalo za kostelem Všech svatých. Pak jsme valašské město opustili a odjeli za dalším cílem, jímž byl horský hotel Martiňák. Jak probíhalo celé naše putování, to se dozvíte v sekci Velké povídání o výletech, kde je pro vás připraven cestopis s názvem Jak jsme v Rožnově pod Radhoštěm strávili horký červencový den.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/roznov-pod-radhostem-evangelicky-kostel​

Historie :

Evangelický kostel na Palackého ulici v Rožnově pod Radhoštěm se stal jednou z mála církevních staveb zbudovaných v padesátých letech 20. století, tedy v době tvrdé komunistické represe vůči církvím. Nicméně o zbudování kostela či modlitebny pro rožnovskou kazatelskou stanici se uvažovalo již roku 1928, kdy byl pro budoucí stavbu zakoupen pozemek a v následujících letech vznikla řada návrhů, jak by měl kostel vypadat. Nakonec synodní rada ČCE v Praze roku 1941 schválila návrh architekta Miloslava Tejce z Brna. Ke stavbě však nedošlo, protože mezitím byl vydán zákaz všech církevních staveb na území tehdejšího protektorátu Čechy a Morava. V roce 1949 vytvořil nové plány stavby pražský architekt Bohumil Bareš. Téhož roku však byly vydány tzv. církevní zákony, které podstatně ztížily rozhodování o stavbě. Kromě souhlasu církevních představitelů bylo ke stavbě zapotřebí souhlasu městského i okresního národního výboru, městské organizace Komunistické strany Československa a Akčního výboru Národní fronty. Po mnoha úpravách původních plánů byla nakonec v dubnu 1952 stavba dřevěného roubeného kostela povolena. Kostel byl posvěcen synodním seniorem Viktorem Hájkem 5. července 1953.

Interiér :

Do kostela se vstupuje čtyřkřídlými dveřmi v ose průčelí. Předsíň je oddělena od kostelní lodi prosklenou stěnou, v níž jsou prosklené čtyřkřídlé vstupní dveře. Vnitřní prostor kostela má dřevěný strop s konstrukcí vazníků, obložených dřevem. Je osvětlen trojdílnými bočními okny a pásem vikýřových oken ve střeše. Závěr presbytáře tvoří vpadlina s obloukovým zakončením s klenákem, zdobená malovaným textem apoštolského vyznání víry a bratrským symbolem beránka. Autorem výzdoby je Jiří Zejfart. U stěn z modřínového dřeva jsou vestavěné lavice na kamenných pilířích. Kruchta kostela má mírně konvexně vypjatou předprseň tvořenou dřevěnými sloupky.

Historie čerpána z tohoto webu

https://cs.wikipedia.org/wiki/Evangelick%C3%BD_kostel_(Ro%C5%BEnov_pod_Radho%C5%A1t%C4%9Bm)

Město Rožnov pod Radhoštěm je držitelem turistické známky č.2001.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/mesto-roznov-pod-radhostem-c2001