Rousínov - kostel sv. Václava v Rousínovci
První písemná zmínka o Starém Rousínově pochází z roku 1331, kdy král Jan Lucemburský daroval část výnosu Rousínoveckého farního kostela děkanství brněnské kapituly. Roku 1398 se připomíná fara s kostelem svatého Václava. V té době byla k Rousínovci přifařena i Čechyně a Velešovice. Poté Rousínovec koupila svatopetrská kapitula v Brně. Dne 9. června 1715 vypukl ve farní stodole požár, který se rozšířil na faru, kostel a poté celou ves. Žár byl tak silný, že se roztavily zvony na kostelní věži. Současná podoba kostela je výsledkem přestavby z let 1718 - 1734. Původní projekt vypracoval italský barokní architekt a kněz Domenico Martinelli, který zemřel v době zahájení stavby. Další požár Rousínovec zasáhl v roce 1807. Oheň zničil i původní báň kostela sv. Václava a od té doby má jen stanovou střechu. Chrám slouží jako farní kostel římskokatolické farnosti Rousínov.
Kostel sv. Václava v Rousínově jsme si prohlédli během jednodenního výletu v dubnu 2025, kdy jsme se pohybovali pouze ve zmíněném městě a také v nedaleké obci Luleč. Po obhlídce dvou památek v Čechyni a procházce centrem města, jsme popojeli do čtvrti Rousínovec. Nejprve jsme se zastavili u sochy sv. Jana Nepomuckého, kterou neznámý autor zhotovil v druhé polovině 18. století. Světec stál s nakročenou levou nohou na kruhovém podstavci se šikmými stranami, zdobeném dekorem s plastickými pěticípými hvězdami. Na soklu jsme si přečetli nápis: S. / IOANNES / NEPOMVCEN / INTERCEDE / PRO / NOBIS a pak jsme svou pozornost obrátili k samotné soše v nadživotní velikosti. Nejpopulárnější český svatý byl oděn do kanovnického roucha s biretem na hlavě, levou rukou přidržoval kříž s korpusem, který opíral o své levé rameno, zatímco pravou rukou přidržoval břevno kříže. Potom jsme odložili naše šedé francouzské auto na parkovišti pod barokním kostelem sv. Václava, který vznikl v letech 1718 – 1734 přestavbou staršího svatostánku a vyrazili jsme na jeho obhlídku. Jednolodní stavba stála na mírném návrší a k hlavnímu vchodu vedlo krátké schodiště, jenže kvůli špatnému stavu byl vstup na schody zakázán. Vedle schodiště jsme si krátce prohlédli kamenný kříž s pozlaceným Kristem, na jehož soklu jsme si přečetli prosbu o smilování a následně jsme se po silnici vydali na zmíněné návrší. Po chvíli jsme vstoupili na území církevní areálu s přilehlým hřbitovem, z něhož se nám naskytl krásný pohled na boční stranu kostela se stanovou střechou, která nahradila báň, roku 1807 zničenou ohněm. Věž a fasádu členily lisénové rámce, v nichž jsme spatřili lunetová a obdélníková okna s plochým obloukem a boční kapli. Pak jsme se vydali k plochému presbytáři, k němuž přilehala obdélná sakristie, nad kterou nás zaujala malba na skle. Kolem druhé strany s bočí kaplí jsme dorazili k průčelí stavby, kde jsme narazili na zavřené dveře, takže jsme se dovnitř nepodívali. Zvenku jsme alespoň shlédli věž s obdélným oknem a ozdobnými lisénami a vzápětí jsme si po stranách vstupu prohlédli sochy svatých v nikách, kam barokní architekt a kněz Domenico Martinelli nechal vložit sv. Barboru a sv. Václava. Na nároží stavby se pak nacházely volně stojící sochy věrozvěstů v nadživotní velikosti. Svatý Cyril stál na soklu se zkosenými nárožími, na němž jsme našli erb se špatně čitelným nápisem a chronogramem. Světec byl oděný do kněžského roucha s pláštěm, sepjatým na hrudi, na hlavě měl biskupskou mitru, levou rukou se opíral o berlu a u ramene přidržoval zavřenou knihu. Svatý Metoděj pobýval na podobném soklu s erbem a opět nečitelným nápisem, byl oděn do bohatě zřaseného kněžského roucha s pláštěm sepjatým na hrudi a biskupskou mitrou na hlavě. O levé rameno opíral oválnou kartuš s reliéfem Madony, kterou přidržoval oběma rukama a na níž upíral svůj zrak. Když jsme si vše prohlédli, sestoupili jsme po druhém, tentokrát přístupném bočním schodišti, přeběhli silnici na parkoviště a vrátili se k autu. Následně jsme odjeli ke zvonici se sochou sv. Jana Nepomuckého ve Slavíkovicích, ale o ní již pojednává jiný článek. Chcete-li vědět, jak náš výlet pokračoval, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si cestopis Jak jsme v dubnu navštívili Rousínov a Luleč.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/rousinov-kostel-sv-vaclava-v-rousinovci
Historie :
První písemná zmínka o Starém Rousínově pochází z roku 1331, kdy král Jan Lucemburský daroval část výnosu Rousínoveckého farního kostela děkanství brněnské kapituly. Roku 1398 se připomíná fara s kostelem svatého Václava. V té době byla k Rousínovci přifařena i Čechyně a Velešovice. Poté Rousínovec koupila svatopetrská kapitula v Brně. Dne 9. června 1715 vypukl ve farní stodole požár, který se rozšířil na faru, kostel a poté celou ves. Žár byl tak silný, že se roztavily zvony na kostelní věži. Současná podoba kostela je výsledkem přestavby z let 1718 - 1734. Původní projekt vypracoval italský barokní architekt a kněz Domenico Martinelli, který zemřel v době zahájení stavby. Další požár Rousínovec zasáhl v roce 1807. Oheň zničil i původní báň kostela sv. Václava a od té doby má jen stanovou střechu. Chrám slouží jako farní kostel římskokatolické farnosti Rousínov.
Interiér :
Hlavní oltář je ozdoben obrazem modlícího se sv. Václava, po severní straně je umístěna kazatelna, na jižní straně oltář s Pannou Marií. Nad vstupem do kostela kruchta s varhanami, umístěnými v krásných barokních skříních. Kostel byl jedním z posledních návrhů kněze a architekta Martinelliho (1650–1718), který se dostavby již nedočkal.
Historie čerpána z těchto webů
https://www.pamatkovykatalog.cz
Město Rousínov je držitelem turistické známky č.2384.
https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/mesto-rousinov-c2384
