Jirkův cestovní deník - viděno očima turisty - Kostely, kaple, kláštery a hřbitovy - Kostely na Moravě - Rousínov - kostel sv. Filipa a Jakuba v Královopolských Vážanech

Rousínov - kostel sv. Filipa a Jakuba v Královopolských Vážanech

18. 5. 2025

Kostel sv. Filipa a Jakuba v Královopolských Vážanech, místní části Rousínova, byl částečně vystavěn v letech 1763 – 1768, aby nahradil starší svatostánek, který vyhořel roku 1692. Ve zmíněném roce 1768 však byl dostavěn pouze po římsu a dokončen byl až o 18 let později, kdy došlo také k jeho vysvěcení. Stalo se tak patrně z finančních důvodů, kvůli nimž svatostánek nezískal vlastní věž. Teprve až v roce 1828 byla na přilehlém kostelním hřbitově vystavěna samostatná kamenná zvonice čtvercového půdorysu s obdélnou přístavbou dosahující až nad úroveň 1. patra, do níž bylo zasazeno schodiště ke zvonům. Vedle kostela se pak nachází fara a socha sv. Jana Nepomuckého, pocházející z roku 1729 a dva památníky obětem světových válek.

Kostel sv. Filipa a Jakuba v Rousínově jsme si prohlédli během jednodenního výletu v dubnu 2025, kdy jsme se pohybovali pouze ve zmíněném městě a také v nedaleké obci Luleč. Během poznávání památek jihomoravského města jsme zavítali také do jeho čtvrti s názvem Královopolské Vážany, kam nás přilákal římskokatolický kostel, zasvěcený svatému Filipovi a Jakubovi. Naše šedé francouzské auto jsme zaparkovali jen pár metrů od svatostánku a vzápětí jsme se vydal na jeho obhlídku. Před námi se tyčil barokní chrám, částečně vystavěný v letech 1763 – 1768, aby nahradil starší svatostánek, který vyhořel roku 1692. Zaujalo nás, že ve zmíněném roce 1768 byl dostavěn pouze po římsu dokončen byl až o 18 let později, kdy došlo také k jeho vysvěcení. Již od auta jsme viděli boční stranu s vedlejším vchodem a třemi okny, umístěné mezi lisénové rámce a na nároží jsme o chvíli později narazili na kříž s Kristem. Pak jsme stanuli u hlavního vchodu, nad nímž jsme shlédli barevnou mozaiku s postavami sv. Filipa a Jakuba. Průčelí zdobily opět lisény a barokní volutový štít, zakončený trojúhelníkovou atikou. Vzápětí jsme vstoupili dovnitř kostela a přes mříž jsme si z dálky prohlédli interiér. Na stropě jsme spatřili několik fresek a našim očím neunikl ani hlavní oltář s obrazem, zlaceným božím okem a vitrážovými okny s vyobrazením Ježíše Krista. Vedle bočních oltářů jsme si všimli obrazů s křížovou cestou, kazatelny, dřevěných lavic a dalších předmětů. Hudební kůr s varhanami nad námi jsme při nejlepší vůli vidět nemohli. Když jsme si vše prohlédli, vyšli jsme ven a bránou vstoupili na hřbitov, odkud jsme viděli druhou boční stranu kostela, členěnou opět lisénami. Pak jsme se obrátili k samostatně stojící zvonici čtvercového půdorysu roku 1828, s obdélnou přístavbou dosahující až nad úroveň 1. patra, kterou se vstupovalo dovnitř a následně stoupalo po schodech ke zvonům. Zvonicové patro bylo ze všech stran prolomeno pravoúhlými výklenky, ve kterých byla umístěna půlkruhově zaklenutá okna a střecha měla tvar čtyřbokého stanu, v jejímž vrcholu je umístěna makovice s křížem. Krátce jsme se prošli po hřbitově a pak jsme vyšli ven. Další naše kroky vedly před kostel k soše sv. Jana Nepomuckého, stojící na šestibokém hranolovém podstavci, na němž jsme našli letopočet 1729, kdy toto umělecké dílo vzniklo. Světec v životní velikosti stál s mírně nakročenou levou nohou, byl oděný do kanovnického roucha, pravou rukou držel kříž s korpusem a levou biret. Následně jsme se kolem fary z roku 1729 vydali k půlkruhovému presbytáři s jedním oknem, nedaleko něhož jsme shlédli dva pomníky. Jeden byl věnován třem neznámým hrdinům Rudé armády, kteří padli v dubnu 1945 během osvobozování Královopolských Vážan a druhý místním občanů, kteří zahynuli během obou světových válek. Pak jsme se vrátili k autu a odjeli do nedaleké obce Luleč, kde jsme si prošli naučnou stezku, ale o tom již pojednává jiný článek. Chcete-li vědět, jak náš výlet pokračoval, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si cestopis Jak jsme v dubnu navštívili Rousínov a Luleč.