Kostel svatého Martina, stojící na Liliové hoře v obci Luleč, jsme si poprvé prohlédli v říjnu 2008, kdy jsme podnikli výlet po okolí Vyškova. Po příjezdu do obce jsme však díky špatným souřadnicím v sešitu turistických známek dorazili ke kostelu sv. Isidora a protože jsme ještě neměli chytré mobilní telefony, byli jsme tak trochu bezradní. Naštěstí nás zachránil místní domorodec, který nám poradil, abychom se ke správnému svatostánku vydali pěšky a ukázal nám cestu. Naše zelené korejské autíčko jsme tedy nechali zaparkované u kostela sv. Isidora a vyrazili za druhou církevní stavbou. Na začátku pěšina prudce stoupala lesem, brzy se však narovnala a dovedla nás ke kříži s Kristem, který jsme pouze minuli a šli dál pořád rovně. Cesta nám rychle ubíhala, jelikož jsme již nemuseli zdolávat žádné příkré stoupání a také díky tomu, že jsme hráli slovní fotbal. Zanedlouho jsme vyšli z lesa na louku, prosvětlenou příjemným říjnovým sluníčkem, kde jsme pořídili pěkné fotky žlutého listí na stromě, kontrastující vůči nádherné modré obloze. Zároveň jsme již mohli vidět kostel sv. Martina, k němuž jsme následně brzy přišli a brankou vklouzli na hřbitov, obklopující církevní stavbu. Před námi se tyčil barokní svatostánek, vystavěný v letech 1751 – 1753 na místě staršího gotického kostela, jehož zdivo bylo použito na nový chrám. Následně jsme kostel obešli kolem dokola, ale dovnitř jsme se nedostali, neboť dveře byly pevně zavřené. Prohlédli jsme si alespoň památeční desku, odhalenou na zdi kostela, a věnovanou dvěma ženám, matce a sestře hudebního skladatele Zdeňka Fibicha. Potom jsme se seznámili s historií církevní stavby. Zaujalo nás, že se v něm roku 1932 propadla podlaha v místech, kde se kladly rakve. Objevil se tak vchod do čtvercové krypty se čtyřmi dubovými rakvemi, kam bychom se rádi podívali, ale vchod byl zase zazděn a hrobka nebyla již nikdy otevřena. Pak jsme se již vydali zpět a cesta k autu nám utekla ještě rychleji, než ta ke kostelu a tak jsme po návratu na parkoviště mohli brzy vyrazit do Drnovic na oběd. Pokud vás zajímá, co dalšího jsme tehdy viděli, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme ve Vyškově a okolí navštívili zámky, kostely a větrný mlýn.

Podruhé jsme kostel sv. Martina navštívili během jednodenního výletu v dubnu 2025, kdy jsme se pohybovali pouze v Rousínově a také ve zmíněné obci. Po příjezdu do Lulče jsme náš šedý francouzský vůz jsme odložili zdarma na parkovišti u koupaliště a vzápětí jsme vyrazili na trasu naučné stezky o délce 5,5 kilometru, která nás provedla kolem nejzajímavějších míst v obci. Jedním z nich byl právě barokní kostel sv. Martina, k němuž jsme tentokrát přišli z jiné strany. Nejprve jsme sice po 17 letech znovu museli zdolat prudký výšlap k litinovému kříži s Kristem, který vznikl roku 1864, ale za ním jsme odbočili doleva a o několik desítek metrů dál jsme sestoupili z kopce dolů. Minuli jsme dvacáté zastavení naučné stezky a pak jsme znovu začali stoupat vzhůru. Na cestě jsme vzápětí začali míjet jednotlivá zastavení křížové cesty, tvořenou třinácti výklenkovými kapličkami a Božím hrobem. V nikách jsme viděli obrazové reliéfy pašijového cyklu, vyrobené z blanenské litiny a zasazené do dřevěného rámu. Kapličky vznikly v sedmdesátých letech 19. století a v roce 1933 byly zrekonstruovány. V druhé polovině 20. století křížová cesta chátrala a teprve po sametové revoluci začala obec s jejich opravou, která byla dokončena až roku 2010. Když jsme došli k deváté kapličce, odbočili jsme doleva k dřevěnému altánu na okraji kopce, z něhož se nám naskytl krásný výhled na okolní vesnice, železniční trať z Brna do Olomouce a Ždánický les na obzoru. Pak jsme již rychle zdolali poslední metry stoupání a ocitli se znovu u kostela sv. Martina, který se za těch 17 let příliš nezměnil. Zrovna probíhala oprava ohradní zdi, což nám však nezabránil v tom, abychom pronikli do církevního areálu a svatostánek si znovu prohlédli. Na kostelní věži s cibulovou bání jsme si zkontrolovali přesný čas a za dřevěnými žaluziemi jsme vytušili přítomnost tří zvonů. U korunní římsy jsme spatřili volutová křídla a kulatá okna. Nade dveřmi jsme obdivovali dekorativní mušli a pak jsme již přistpuli ke dveřím, které však byly zavřené, takže jsme ani na druhý pokus neviděli interiér svatostánku. Následně jsme se prošli kolem bočních stran kostela, členěných zdvojenými pilastry, mezi nimiž jsme narazili na pamětní desku, věnovanou matce a sestře hudebního skladatele Zdeňka Fibicha. U půlkruhového presbytáře jsme shlédli obdélnou sakristii a pak jsme se krátce prošli po hřbitově. Malou brankou jsme následně vyklouzli ven a prohlédli si zbytek křížové cesty a Boží kaplí. Další naše kroky vedly ke dvěma chytrým tabulím s čísly 18 a 17, které nám prozradily informace o historii kostela sv. Martina a o hradě Luleč, který stával za kaplí Božího hrobu. Když jsme dočetli poslední řádky, vydali jsme se po široké cestě směrem do středu obce, přičemž jsme stále kráčeli po trase naučné stezky. Chcete-li vědět, jak náš výlet pokračoval, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si cestopis Jak jsme v dubnu navštívili Rousínov a Luleč.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/lulec-kostel-sv-martina-a-krizova-cedta​

Historie :

Na Liliové hoře v obci Luleč stával první kostel již v roce 1406, kdy je zmiňován společně s přilehlým hradem. V roce 1672 měl tři oltáře, dvanáct obrazů a tři zvony. V roce 1719 byly do kostela nainstalovány první varhany, ale protože byl v zimě špatně přístupný, vznikl v letech 1739 - 1741 přímo v Lulči menší chrám sv. Isidora, nazývaný jako zimní, protože se v něm sloužily mše pouze v zimě. V roce 1751 byla zahájena stavba nového kostela také na Liliové hoře na náklady lulečského faráře Martina Dvořanského, který na stavbu věnoval veškerý zděděný majetek. Původní gotická stavba byla částečně zbořena a na jejím místě v letech 1751 - 1753 vznikl dnešní pozdně barokní chrám sv. Martina. Ke stavbě byl využit materiál ze strženého původního chrámu, ale i z hradu. Farář se dokončení stavby nedožil a o jeho dokončení kostela se zasloužil Jan Martin Scheberle. V roce 1756 byl kostel slavnostně vysvěcen. Dne 14. května 1823 v sedm hodin večer při velké vichřici uhodil do kostelní věže blesk a střecha krytá šindelem celá shořela. Při požáru spadly všechny tři zvony, ale rozbil se pouze nejmenší. Velký památný zvon z roku 1510 i prostřední zůstaly nepoškozeny. V roce 1826 byla postavena nová věž. V roce 1830 byla v obci u kostela sv. Isidora postavena nová klasicistní fara, protože původní již nevyhovovala potřebám farnosti. V roce 1856 se konaly velké oslavy ke 100. výročí od vysvěcení chrámu. V roce 1913 byla šindelová krytina střechy chrámu nahrazena novou glazurovanou křidlicí. V roce 1932 se v chrámu propadla podlaha a otevřel se tak vchod do čtvercové krypty se čtyřmi dubovými rakvemi. Poté byl vchod opět zazděn a hrobka nebyla od té doby otevřena. Na konci II. světové války byla poškozena kostelní věž, která sloužila německým vojákům jako pozorovatelna. Poté byla věž chrámu sv. Martina se souhlasem Památkového úřadu zvýšena a opatřena novou cibulovitou střechou. Odborné práce zajistil místní stavební architekt František Pospíšil. V roce 2015 byla zahájena postupná oprava střechy a později byla opravena také ohradní zeď.

Historie čerpána z webu

https://www.hrady.cz

Obec Luleč je držitelem turistické známky č.1082.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/kostel-svateho-martina-lulec-c1082