Kostel sv. Isidora v jihomoravské vesnici Luleč byl jedním z našich cílů během jednodenního výletu v dubnu 2025, kdy jsme se pohybovali pouze v Rousínově a také ve zmíněné obci. Po příjezdu do Lulče jsme náš šedý francouzský vůz jsme odložili zdarma na parkovišti u koupaliště a vzápětí jsme vyrazili na trasu naučné stezky o délce 5,5 kilometru, která nás provedla kolem nejzajímavějších míst v obci. Jedním z nich byl právě barokní kostel sv. Isidora, jenž byl vystavěný na místě starší kaple v 1739 – 1741 a zvětšený do současné podoby ke konci 18. století. Když jsme k němu přišli, nejprve jsme shlédli jeho boční stranu s ozdobnými pilastry na nárožích. Pak jsme kolem zazděného bočního vchodu zamířili k polygonálnímu presbytáři, na němž nás zaujal přístavek s půlkruhovým schodištěm. Na druhé boční straně jsme minuli obdélnou předsíň a vzápětí jsme stanuli před průčelím se široce zkoseným nárožím, členěným pilastry a rizalitem. Na čtyřboké věži, v níž byly zavěšeny tři a která byla zakončena stanovou střechou, lucernou a křížem, jsme si zkontrolovali správný čas a pak jsme po schodech vystoupali k hlavnímu vchodu. Nade dveřmi jsme obdivovali dekorativní mušli se zrcadlem a okno s vitrážovou malbou a potom jsme již vstoupili do předsíně, abychom si prohlédli interiér svatostánku. Vnitřní výzdobu jsme sice viděli přes mříž, ale i tak jsme bez obtíži očima přejeli takřka celý prostor s obrazy malíře J.J. Etgense, křížovou cestou na stěnách, kazatelnou, dřevěnými lavicemi, křtitelnicí, sochami a dalšími předměty. Pouze hudební kůr s varhanami nad námi jsme při nejlepší vůli vidět nemohli. Když jsme si vše prohlédli, vyšli jsme ven a po schodech jsme sestoupili k pískovcovému kříži s Kristem. Umělecké dílo vzniklo roku 1771 a díky nápisu na podstavci jsme se dozvěděli, že bylo opraveno roku 1958. Následně jsme sestoupili o pár metrů níž k soše sv. Jana Nepomuckého, která byla zhotovena roku 1729. Světec byl oděn do typického kanovnického roucha s biretem na hlavě. Pravou nohou klečel na oblačném útvaru, v náručí držel hranolový kříž s tělem Krista, opřen byl o pravé rameno a levicí přidržoval břevno kříže. Potom jsme po schodech vystoupali do stínu dvou lip, pod nimiž se ukrývaly dvě zastavení naučné stezky Luleč s čísly 11 a 12. Jedna pojednávala o kostelu sv. Isidora a z historie nás nejvíce zaujal úryvek z farní kroniky, vyprávějící o návštěvě francouzských vojáků na faře v roce 1805. Druhá tabule nás prozradila, jak probíhala školní výuka v obci, kde se učilo a kolik peněz si kantoři vydělali. Na závěr jsme si krátce prohlédli faru a pak jsme již kostel sv. Isidora opustili. Sešli jsme dolů na silnici, a malinkou uličkou jsme proklouzli k zastavení naučné stezky č.22, ale o dalších událostech již pojednává jiný článek. Chcete-li vědět, jak náš výlet pokračoval, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si cestopis Jak jsme v dubnu navštívili Rousínov a Luleč.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/lulec-kostel-sv-isidora​

Historie :

Na místě současného kostela sv. Isidora původně stávala gotická kaple sv. Gottharda z roku 1418, která později zpustla. Již v roce 1670 byla snaha jezuitů vybudovat přímo v Lulči kostel, která ale byla neúspěšná z důvodu nedostatku financí. Ve druhé polovině 17. století byla obnovena alespoň kaple a došlo ke změně patrocinia. V letech 1739 - 1741 došlo k rozšiřující přestavbě v barokním slohu. Dokončovací stavební práce ale pokračovaly ještě několik let. Práce na výzdobě byly zadány J. J. Schaubergerovi, který měl vyhotovit tři zděné oltáře, a J. J. Etgensovi, který měl namalovat oltářní obrazy a stropní fresku. K přestavbě velmi přispěl tehdejší farář Jakub Hlávka a následující Franz von Tannenberg. Na sochařské výzdobě se podílel Jan Jiří Schauberger a Ondřej Zahner. Již v polovině 18. století je kaple sv. Isidora, patrona rolníků, označována většinou zdrojů jako kostel. Podle Vladimíra Nekudy došlo k rozšíření stavby na barokní kostel až v roce 1783, avšak v závěrečném shrnutí uvádí kostel sv. Isidora jako barokní stavbu z 1. poloviny 18. století. Farní kronika uvádí, že stavba nebyla provedena příliš kvalitně a proto muselo být již v roce 1782 přikročeno k rekonstrukci kostela. V roce 1830 byla vedle filiálního kostela postavena nová klasicistní fara, protože původní již nevyhovovala potřebám farnosti. V roce 1831 musela být z důvodu špatného technického stavu postavena nová kostelní věž. Současná fasáda kostela a nové okenní vitráže pochází z roku 2007. Tomuto filiálnímu kostelu se dříve říkávalo "zimní", neboť hlavní lulečský kostel sv. Martina se nachází mimo zástavbu na vrcholu kopce zvaném Liliová hora. Jelikož byl v zimním období těžce přístupný, všechny zimní mše byly slouženy v dolním kostele. I když status farního kostela má stále kostel sv. Martina, bohoslužby se v něm konají jen příležitostně. Pravidelné bohoslužby se celoročně konají ve filiálním kostele sv. Isidora.

Historie čerpána z webu

https://www.hrady.cz/

Obec Luleč je držitelem turistické známky č.1082.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/kostel-svateho-martina-lulec-c1082