Kostel sv. Tomáše apoštola v Dolním Domašově, části rozlehlé obce Bělá pod Pradědem, jsme si poprvé prohlédli v srpnu 2009, během pobytu na chalupě u babičky a dědy v Benkově. Jednalo se již o třetí prázdninový týden, který jsme ve zmíněném roce na chalupě strávili, čehož jsme využili k poznávaní mnoha zajímavých míst v pohoří Jeseníků. Jedním z nich byla obec Bělá pod Pradědem, kde jsme našli několik pamětihodností, mezi něž patřil také zmíněný kostel sv. Tomáše. Naše zelené korejské autíčko jsme zaparkovali u silnice v bezprostřední blízkosti kostela a vydali se za jeho obhlídkou. O chvíli později jsme dorazili k zavřené bráně, která nám znemožnila bližší průzkum svatostánku, takže jsme jej mohli vidět pouze z ulice. Před námi stál jednolodní kostel s hranolovou věží, jejíž tři patra členila okna s hrotitými záklenky. Věž byla ukončena cibulovitou lucernou, pozlacenou makovicí a křížem, který nahoře prostě nemohl chybět. Za okny ve zvonicovém patře se nacházel Fragsteinův zvon vážící 1200 kilogramů, který roku 1728 odlil Jan Jakub Krumpfert ve Vratislavi. Vzácné barokní dílo s ornamenty a nápisy jsme však neviděli, stejně jako interiér kostela, takže jsme se zde nezdrželi moc dlouho. Po několika minutách jsme opět nasedli do auta a odjeli do Adolfovic, další části Bělé pod Pradědem, kde jsme zaparkovali u knihovny a vstoupili dovnitř. Nechtěli jsme si však půjčit žádnou knihu, nýbrž jsme se zde zastavili kvůli zakoupení turistické známky. Získali jsme i razítko do památníku a tak jsme spokojeně mohli odjet do Lipové-Lázně, ale o tom již vypráví jiné moje články. Pokud vás zajímá, jak náš výlet pokračoval, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme v Jeseníku a Lipové-lázních nebyli na šrot.

Podruhé jsme si kostel sv. Tomáše Apoštola v Dolním Domašově prohlédli v srpnu 2013, kdy jsme u babičky a dědy na chalupě v Benkově strávili prodloužený víkend. Každé ráno po snídani jsme vyrazili za poznáváním zajímavých míst v Jeseníkách a jedním z nich byl zmíněný svatostánek v Bělé pod Pradědem. Tentokrát jsme sem přijeli stříbrný francouzským vozem, jenž jsme zaparkovali na okraji silnice přímo před bránou do církevního areálu a bez meškání jsme si začali prohlížet církevní stavbu, na které se toho mezitím moc nezměnilo. Po obhlídce známého průčelí s barokními volutovými křídly jsme opět zkusili vzít za kliku, ale znovu jsme neměli štěstí a interiér kostela jsme tak ani napodruhé neviděli. Vydali jsme se tedy na obchůzku kolem lodi, členěné vysokými nikami, v nichž jsme spatřili čtveřici oken s půlkruhovými záklenky, které se nacházelo i na plochém závěru kostela. Z druhé strany byla k presbytáři přilepena obdélníková sakristie s jedním pravoúhlým oknem, z níž vedly schody do oratoria a na kazatelnu. Potom jsme se krátce prošli po hřbitově, prohlédli si márnici a okolo druhé strany lodi jsme se vrátili k autu. Pohodlně jsme se usadili a přečetli si pár útržků z historie svatostánku, jenž byl vystavěn ve vrcholně barokním stylu v letech 1726 - 1730 z podnětu vratislavského kanovníka Karla Maxmiliána Fragsteina. Když jsme dočetli poslední řádky, nastartovali jsme náš povoz a odjeli na okraj obce. U lesa jsme auto zaparkovali a vydali se pěšky do údolí, nazvaného Kinsajf. Naším cílem byla Seifertova kaplička, o které se dozvíte v mém dalším článku. Shrnutí našeho celodenního putování na vás čeká tradičně ve Velkém povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme navštívili Bělou pod Pradědem, Jeseník a Lipovou-lázně.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/bela-pod-pradedem-kostel-sv-kostel-sv-tomase-apostola​

Historie :

Kostel sv. Tomáše Apoštola v Bělé pod Pradědem byl postaven ve vrcholně barokním stylu v letech 1726 - 1730 z podnětu vratislavského kanovníka Karla Maxmiliána Fragsteina. Stavitelem kostela se stal jezuita Kryštof Tausche, který byl žákem slavného římského stavitele Andrea del Pozzo. Slavnostní vysvěcení provedl dne 28.září 1731 biskup Elias von Sommerfeld. Do doby dokončení kostela byla ves přifařena do Jeseníku. Do výstavby současné fary v roce 1766 zde byla lokálie s vlastním knězem. Od roku 1958 jsou kostel i fara chráněny jako kulturní památky. V letech 2017 - 2021 byla zajištěna statika kostela, dokončena oprava střechy, renovována fasáda, vyměněna okna a restaurovány dveře. Byly opraveny a znovu spuštěny hodiny.

Interiér :

Kněžiště čtvercového půdorysu má štukový zrcadlový strop. Na stropě je výmalba od malíře Josefa Klemmera z Javorníku (Uctívání nejsvětější Monstrance, Oběť Izákova a Beránek Boží na knize se sedmi pečetěmi). Kněžiště a loď rozděluje vítězný oblouk. Na evangelijní straně se nachází bohatě figurálně zdobená kazatelna, uprostřed je hlavní oltář, který je replikou oltáře Mariánské kaple vratislavského malíře Brandela. Původní obraz byl v roce 1827 přemalován malířem Herrmannem z Vídně a v roce 1892 byl nahrazen malbou Aloise Baucha z Vidnavy. Na stěnách kněžiště se nacházejí votivní obrazy světců. Loď má půdorys obdélníkový a má valenou klenbu se štukovou výzdobou a malbou od malíře Josefa Klemmera (Paní Marie před Nejsvětější Trojicí). Na konci lodi je na litinových sloupech se zdobenými hlavicemi kruchta s varhany. Čelní stěny jsou ukončeny bočními oltáři. Obrazy pocházejí od Leopolda Willmanna (nedochoval se) a Rudolpha Templera (Immaculata, 1860). Na epištolní straně u bočního oltáře je mramorová křtitelnice a na stěnách lodi jsou obrazy křížové cesty. Z jižní strany ke kněžišti je přistavěna malá sakristie, která má obdélníkový půdorys a jedno pravoúhlé okno. Ze sakristie vedou schody na oratoř a na kazatelnu.

Historie čerpána z těchto webů

http://www.hrady.cz

https://cs.wikipedia.org/wiki

Bělá pod Pradědem je držitelem turistické známky č.1536

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/bela-pod-pradedem-c1536